Hana Podolská se původně jmenovala jinak: Johanna Vošahlíková. Foto: Profimedia

Hana Podolská se původně jmenovala jinak: Johanna Vošahlíková. Foto: Profimedia

Hana Podolská Foto: rodinný archiv, dokumentace UPM
Hana Podolská, 1933 Foto: Carola, Praha, dokumentace UPM
Jako mladá kreslila svoje návrhy a snila o vlastním krejčovském salonu. Foto: iStock
Z výstavy oděvů z dílny Hany Podolské. Právě ona provozovala nejznámější a nejoblíbenější módní salon v meziválečné české společnosti. Foto: Profimedia
14
Fotogalerie

Významné ženy našich dějin: Hana Podolská udávala tón evropské módě, osud ji však připravil o rodinu

Johanna Vošahlíková, později známá jako Hana Podolská, pocházela z dobře situované rodiny. Jako dívka nijak nevynikala a její hlavní ambicí bylo dobře se vdát. Nečekaná otcova smrt a rodinné strasti však obrátily její život naruby. Co začalo jako nutnost přispět k obživě rodiny, se brzy proměnilo v talent a vášeň, které daly vzniknout jednomu z nejznámějších módních salonů první republiky.

I když z lepší rodiny, moc zájmů Johanna neměla

Budoucí královna módy se narodila jako Johanna Vošahlíková v dnešním Hesensku v roce 1880. Otec byl úspěšným architektem, o peníze nouze nebyla a rodina si žila víc než dobře. Johanna byla z dvanácti dětí, z nichž se dospělosti dožilo jen šest. Jako školačka v ničem nevynikala, škola ji moc nebavila, neměla potřebu něčím být. Představovala si, jak se dobře a bohatě vdá a manžel jí zajistí přiměřený blahobyt.

Poznejte významné ženy českých dějin

V našem seriálu vás zveme k seznámení s významnými ženami našich dějin. Některé se zasloužily o pokrok už ve středověku, třebaže v době, kdy žily, neměly moc možností se prosadit. Několik století nemohly ženy ukázat svoje schopnosti a nadání, a přesto některé vystoupily z řady i v té době a posunuly běh světa kupředu. Každá z těchto žen má zásluhy na tom, že dnešní svět je ženám otevřený a respektuje jejich cit i rozum. 

Ze snění o bezstarostném životě ji vytrhla otcova smrt – zemřel v pouhých 44 letech na tuberkulózu. Rodina zůstala bez živitele, peníze docházely a matka se musela rozhodnout, co dál. Přestěhovala se s dětmi do Prahy, pronajala si obchod, kde prodávala obilí a kroupy.

Švadlena z donucení

Johanna končila školu s nevalným prospěchem, ale nakonec se uchytila roku 1894 v krejčovství Anežky Fišerové jako švadlena. Než se v učení rozkoukala, měla na starosti jen pomocné práce jako opravy šatů, přišívání knoflíků a později přešívání ze starých šatů na nové. Alespoň nějakým výdělkem mohla pomoct matce živit rodinu. Nadšená tím nebyla, ale začalo ji bavit přešívat podle časopisů a zkoušet vlastní nápady na přešívkách.

Po konfliktu s majitelkou krejčovství, která ji údajně za odmlouvání dala facku, Johanna z učení odešla.

 Odříkaného chleba největší krajíc

Sama Johanna nikdy nemyslela, že ji začne krejčovství bavit. Z učení odešla a začala šít po domech. Vedla si tak dobře, že se o ní brzy začalo mluvit a zákaznic přibývalo. A Johanna měla nový sen – našetří si a zařídí svůj krejčovský salon. Ale ne ledajaký, ten nejlepší v Praze! V té době se Johanna seznámila se svým budoucím manželem Viktorem Podolským, polským zemanem, fotografem a malířem. Když se vzali, Viktor svou ženu v plánech nadále podporoval a v roce 1905 si ze společných úspor otevřela v Nuslích salon. O tři roky později už zaměstnávala dvě švadleny a mohla si otevřít v Podskalí nový podnik, a to salon U pěti králů.

Někdy v začátku podnikání si Johanna zkrátila křestní jméno na Hana, tak ji známe i dnes.

Úspěch není zadarmo

Hana byla cílevědomá, chytrá a hlavně precizní ve všem, do čeho se pustila. Bezchybnost a preciznost požadovala i od svých švadlen. Podniku se dařilo, v roce 1914 se přesunul do větších prostor na roh Jungmannovy a Vodičkovy ulice v centru. O rok později bydlí Hana s rodinou v Paláci Lucerna, kde kromě luxusního bytu má i svůj módní ateliér.

Podnik prosperoval i během první světové války, zaměstnáno v něm bylo několik desítek švadlen. Hana uměla práci a profesionalitu ocenit, o zaměstnání v jejím salonu byl velký zájem. Že šlo o kvalitní práci, dokládá víc než sto hodin práce na šatech. Aby mohla zákaznicím poskytovat úplné oděvní služby, přidružila ke krejčovství ještě kožešnictví, kloboučnictví a prodej obuvi i pleteného zboží.

Nešťastný osobní život

Hana zaměstnávala v podniku vlastně celou svou rodinu. S manželem Viktorem měli dva syny, Miloše a Viktora. Kožešníkem se vyučil Miloš, Viktor krejčím. Bohužel, jak to bývá, když se něco daří, jinde přijde neštěstí. Manžel Viktor byl v roce 1928 nešťastnou náhodou střelen na honu a zemřel.

Syn Miloš zemřel ve věku dvaceti sedmi let na sepsi a ani Viktor neměl životní cestu později jednoduchou. Pokusil se po převratu v roce 1949 o emigraci, byl zadržen ve Vídni, vrácen do republiky a odsouzen na práce v Jáchymovských dolech na 13 let. Na přímluvu Marty Gottwaldové (šila také u Podolské) byl předčasně propuštěn za slib spolupráce s StB. Nakonec se mu v roce 1968 podařilo emigrovat a s matkou se už nikdy neviděli.

Tragicky jí zemřel manžel, přišla i o syna. Druhý se stal politickým vězněm. Později emigroval
a s Hanou už se nikdy neviděli.

Reklama, vlastní časopis o módě a velkolepé přehlídky

Profesní život Haně vynahrazoval všechna příkoří osudu. Jako vdova si po válce roku 1931 otevřela v třípatrovém Paláci Adria přehlídkový sál pro tři sta návštěvníků. Přehlídky trvaly i několik dnů a byly určeny krejčovským salonům, nikoli konfekci. V přízemí paláce byl obchod s látkami, prodával se hlavně samet, brokát, voál a krajka.

Vydávala dva časopisy – Móda a vkus a časopis Eva. Podolská spolupracovala s nejlepšími fotografy (Drtikol), jako modelky měla filmové a divadelní herečky i svoje profesionální modelky. Vysoce profesionální přístup k zákaznicím byl Haninou specialitou. V době, kdy už nešila, byla osobně na každé zkoušce se zákaznicí.

Jezdila na závody do Chuchle se svými modelkami v nových fazonách, do Mariánských Lázní brala svá děvčata, aby tam několikrát denně na kolonádě předvedla, co se právě nosí. Dokázala se domluvit i s konkurencí – módní salon Rosenbaum šil převážně róby a šaty, u Podolské se šily kostýmy, pláště i společenské šaty. Dělila se s konkurencí o poznatky ze světových přehlídek.

Salon Podolské šil nejen pro Adinu Mandlovou, Natašu Gollovou a Hanu Vítovou. Zákaznicí byla i manželka prezidenta Beneše, taky Eliška Junková a manželka Tomáše Bati Marie Baťová.

Nový režim zničil podnik, jméno zůstalo zachováno

Červen 1948 byl pro podnik konečnou, když do salonu vtrhli ozbrojení muži, krejčovství zabrali a majitelku vyhnali. Salon se stal součástí Oděvních závodů Jiřího Wolkra, po třech měsících přešel pod národní podnik Oděvní tvorba.

Jméno Podolské se ale udrželo i nadále, a dokonce manželka prezidenta Gottwalda si vynutila, že Podolská zůstane jako švadlena a prodavačka, a Marta Gottwaldová tak mohla šít u Podolské. Určitě si tím zvyšovala prestiž a opičila se v oblékání po prvorepublikových dámách. Hana Podolská odešla v roce 1954 do důchodu. Veškerý nezabavený majetek odkázala své hospodyni a pečovatelce, ta ovšem v roce 1997 vše rozprodala (pomník, hrobku i náhrobní kámen). Pravdou ale zůstává, že respekt a dobrá pověst se ukrást nedá.

Od srpna 2022 je na Olšanech nový náhrobek od Uměleckoprůmyslového muzea a Jiřího Viktora Černého, jemuž byl Viktor Podolský za kmotra. 

 
[********************]
 
 
Podolska_3.jpgPodolska_5.jpgPodolska_6.jpg
 
podolská_5.jpg
 
Podolska_1.jpg
Podolska_2.jpg
 
podolská_4.jpg
podolská_8.jpgpodolská_3.jpg
podolská_2.jpgpodolská_10.jpg
Podolska_4.jpg
podolská_9.jpgpodolská kanadský norek_ 12.jpg

Doporučujeme

Články odjinud