Soukromou hudební stanici vyměnila o čtyři roky později za veřejnoprávní Český rozhlas 1 - Radiožurnál, kde moderovala autorské pořady Dva na jednoho, Noční proud a pořad Hledáme hvězdy. V březnu roku 1998 přijala nabídku TV Prima podílet se autorsky na přípravě nového diskusního pořadu Trní a v září téhož roku se objevila na televizní obrazovce i jako moderátorka tohoto pořadu. Současně působila jako konzultantka generálního ředitele Českého rozhlasu. K rozhlasovému mikrofonu se vrátila v roce 1999 a každé všední dopoledne ji mohou posluchači slyšet na frekvencích Radia IMPULS.
Je externí dramaturgyní a scenáristkou TV NOVA - pořadu Zlatíčka.
V roce 1996 vydala knihu rozhovorů s 30 osobnostmi české hudební scény Zatím tajné.
Své téměř tříleté televizní zkušenosti a zážitky popsala čtenářům v knize Talkshow! Aneb sedm dobrých důvodů, proč vystoupit v televizi.
S moderátorkou Hankou Kousalovou jsme se sešli v redakci Radia Impuls. Právě skončila své dopolední vysílání a připravovala se na natáčení pořadu „Bereš to?“, který na Radiu Impuls uvádí společně s Mirkou Čejkovou. Sedli jsme si do společenské místnosti, objednali si kávu. I přes značné vytížení nás Hanka Kousalová přivítala s milým úsměvem a vyzařujícím klidem. Atmosféra byla velmi příjemná, a tak se nám podařilo Hanku zpovídat na téma, do kterého se ne každému chce – peníze.
Jak velkou důležitost přikládáte penězům?
Jsou mi dost jedno.. Jsem absolutní finanční chaotik. Nemám v nich přehled. Potřebuji, aby moje příjmy pokryly všechny trvalé příkazy v bance a ještě něco zbylo pro mě a pro moji dceru. Jestli pojedu na dovolenou do Chorvatska, na Bali nebo na Sázavu nebo vyměním značku auta je pro mě jen otázka toho, kolik zbude. Důležitější pro mě je, za co peníze dostávám. Zatím.
Na žebříčku hodnot řadíte peníze na jaké místo?
Když mám peníze na kontě, sestavila bych žebříček, v němž by peníze byly na posledním místě. Na prvním zdraví a láska. Když se moje konto tenčí, posunuju peníze o pár míst dopředu. Peníze jsou pro mě důležité až v okamžiku, kdy je nemám.
Jsou pro Vás peníze hlavní motivací?
Ne. Důležité pro mě je, co dělám a s kým dělám. Teprve v druhé řadě se ptám po penězích. Někdy dobrý šéf je větší výhra, než pár stovek navíc.
Kde a kdy jste si poprvé vydělala peníze a za co jste je utratila?
Ve třetím ročníku gymnázia na jahodové brigádě v tehdejší NDR. Dostali jsme asi deset východních marek za den a s největší pravděpodobností jsem je vyměnila za občerstvení v místní diskotéce. Nerada za sebe totiž nechávám platit.
Dostávala jste jako malá peníze od rodičů? Za známky a za dobré chování?
Později na gymnáziu. Padesát korun na měsíc od rodičů. Když jsem nezlobila. Moji finanční situaci vylepšovala babička, která mi průběžně přilepšovala dvacetikorunami. Pamatuju si, že byly modré a dlouho jsem nemohla pochopit, proč mi je babička dává třeba několikrát denně. Pak mi došlo, že to není tím, že by babička byla tak štědrá, ale tím, že měla sklerózu, takže si večer nepamatovala, kolikrát sáhla do peněženky do dvacku. Moc nezchudla, protože jsem byla hodná holka a stačila mi jedna finanční injekce za návštěvu.
Šetřila jste jako malá do prasátka nebo jste hned všechno utratila?
Prasátko jsem měla jednou, ale dlouho nevydrželo. Už jako malá jsem se k penězům chovala jako k oběživu. Nechala jsem je obíhat. V prasátku jim bylo smutno. Vydrželo mi to dodnes, takže v bance, mém dnešním prasátku, ze mně asi příliš velkou radost nemají.
Jste šetřivý typ?
Naopak. Jsem „splácecí“ typ... Hrozně ráda splácím. Půjčky jsou moje motivace k práci. Nepamatuji si ve svém životě na období, kdy bych něco nesplácela. Naštěstí jsem pod vlivem reklam propadla také stavebnímu a penzijnímu pojištění, takže snad k stáru přeci jen něco budu mít. Taky jsem pojištěná na škody, které způsobím. Často něco ztrácím a rozbíjím.
Do čeho investujete?
Do cestování, do zahradničení na chatě, do benzínu, do časopisů a knih...
Do čeho byste nikdy neinvestovala?
Do ničeho, čemu nerozumím.
Sledujete pečlivě své příjmy a výdaje?
Díky telefonickému bankovnictví sleduji své příjmy. Občas, když zjistím, že v peněžence je víc účtenek, než peněz, se potrestám tím, že si začnu psát výdaje. Obvykle to brzy skončí tím, že si řeknu, že ty peníze se kutálejí úplně stejně rychle, ať si to zapisuju nebo ne. Nakonec stejně mi to v bance nakonec vždycky spočítají...
Staráte se o své peníze sama nebo máte finančního poradce?
Mé peníze si žijí svým vlastním životem. Můj poslední finanční poradce byl můj tatínek. V tomto směru nebyl oblíbený.
Jaké služby finančního trhu využíváte?
Mám účet v bance, debetní i kreditní kartu, telefonické bankovnictví, stavební spoření, penzijní připojištění... Telefonní bankovnictví používám často. Baví mě, že kdykoli odkudkoli zkontroluji svůj stav svých financí, aniž bych chodila do banky. Dříve jsem byla občas s placením složenky v prodlení, protože jsem nestíhala otevírací doby banky. Teď mám klid, platím v neděli večer a nemám resty. Připadá mi, že bankovní služby jsou u nás nespravedlivě drahé.
Jste ochotna si peníze půjčit? A na co?
Už jsem odpověděla. Skoro na všechno. Ale pozor! Nejsem kaskadér. Vždycky si spočítám, co mohu splatit a co mohu naopak prodat, kdyby se stalo něco nenadálého a já bych neměla na splátky.
Mají na Vaše chování zákazníka vliv nejrůznější reklamy nebo slevy?
Nedávno u mně byla kamarádka a koukaly jsme na televizi. Běžela tam reklama,v níž jakási žena pomocí jakéhosi přípravku zatočila s plísní, kterou měla v kuchyni nebo kde. Moje kamarádka s napětím spot sledovala a pak řekla: Člověče, to vypadá tak hezky, že je mi skoro líto, že nemám doma plíseň. K tomu už není co dodat. Já jsem stejný zákazník jako moje kamarádka. Pamatuju si, že jednou běžela tak krásná reklama na holicí strojek, že mi bylo líto, že se neholím. Ano, nechávám se ovlivňovat reklamami, přiznávám. I přesto, že vím, že vlastně tím, že si ten který výrobek z reklamy koupím, platím i televizní reklamu na něj.
Vzpomínáte si, za co jste v uplynulém půlroce utratila nejvíce?
Jednoznačně za cestování.
Kdo u Vás doma tzv. "držel kasu"?
U nás byla vždycky finanční demokracie. Vláda lidu. Žádný ředitel rodinných financí. Podle toho stav rodinných úspor také občas vypadal. Když bylo co, utrácelo se. Když nebylo, utahovaly se opasky.
zdroj: AMI Communications