Heda je pohledná a zajímavá, a ač nikoho aktivně nehledala, dva vztahy po rozvodu měla. Během druhého začínala chápat, že už v partnerství žít nechce, prý má v tomto směru „odžito“.
Jsem šest let rozvedená. Vztahy jsem měla po rozvodu dva, každý úplně jiný. Oba vydržely rok a pár měsíců. První byl s mladším mužem – bezdětným, svobodným, hodně spontánním a akčním. Ale bohužel i nespolehlivým a nezralým. I tak na Petra ráda vzpomínám a občas si napíšeme, máme nyní vlastně takový sourozenecký vztah.
Druhý přítel byl naopak o devět let starší – řadu let rozvedený, spolehlivý a klidný. Věděl, co od života i partnerky očekává. Myslím, že mě měl hodně rád. I já byla zpočátku zamilovaná, nicméně jsem po čase začala zjišťovat, že Jirku beru spíše jako velmi dobrého kamaráda než jako životního partnera, což po nějaké době začalo komplikovat intimní oblast našeho vztahu.
Laura Poláková
24. února 2022
Jednoduše se z mé strany vypařila chuť na sex. Nechtěla jsem Jiřímu ubližovat a otevřeně jsem s ním o všem mluvila. Bylo to pro něj těžké. Přiznal se, že časem plánoval i společné bydlení, a dokonce padlo i slovo „svatba“. Já nic z toho ale neplánovala. Nakonec jsme se rozešli.
V té době se ode mě odstěhoval syn, jeho otec mu koupil byt – mně i synovi začal „nový život“. Myslím, že i to mě vedlo k tomu, abych si v hlavě srovnala, co chci v životě dál a co ne. Odjela jsem tenkrát sama na dva týdny na hory a přešla část hlavního hřebene Korsiky. „GR20“ jsem ale nakonec zdolávala jen jeden týden, druhou část plánovaného přechodu jsem strávila relaxem u moře a touláním po přímořských vesničkách a městech.
Laura Poláková
22. února 2022
Cestování je má vášeň, s bývalým mužem jsme cestovali a sportovali hodně, sólový přechod jsem neabsolvovala poprvé. Ony dva týdny jsem pochopitelně nebyla úplně sama. Na cestě vždy někoho potkáte…
Tato cesta mi pomohla pochopit, kam chci svůj život nasměrovat. Došlo mi, že mi nejvíce vyhovuje žít bez partnera. Mám svůj byt, práci, která mě baví, syn je zajištěný, mám dobré přátele, fungující širší rodinu a nemám potřebu se nijak vázat.
„Hedi, já tě chápu, ale dovedeš si představit, že až ti bude sedmdesát, bude tvůj volný čas vypadat trochu jinak? Jinak budou vypadat i zimní večery o samotě a taky dny, kdy budeš třeba nemocná!“ vyslechla jsem si od maminky, s níž mám úžasný vztah a které si moc vážím.
Jiřina Sivcová
17. února 2022
S tatínkem jsou spolu už přes padesát let. Jejich manželství nebylo vždy idylické, nyní ve staří jsem ale ráda, že mají jeden druhého. Myslím, že to vnímají stejně. Maminka pak ke mně měla spolu s mými dvěma sestrami vážnou promluvu o tom, že sice stále vypadám dobře, ale že to tak nebude navždy.
V podobném duchu do mě doslova „hučely“ dvě mé nejbližší kamarádky. Obě věděly, proč jsem na Korsiku jela, a hlavně co jsem si z ní přivezla. „Heduno, jsi blázen, se svojí figurou, obličejem a jiskrou si stále můžeš vybírat, ale všeho do času! Co já bych za to dala. Na mě čekají holuby v parku, laskonky v cukrárně u kostela a vaječňák v lednici. Já už nikoho neulovím,“ vyslechla jsem si několikrát.
Jiřina Sivcová
12. února 2022
Samozřejmě že mi dobře míněné, avšak nevyžádané rady mých blízkých občas vrtají hlavou, ale i tak ve mně roste jistota, že má samota – respektive relativní samota – bude trvalá a spokojená. Přes dvě desetiletí dlouhý vztah mi hodně dal i vzal, vychovala jsem s mužem báječného syna a s nesmírně těžkým srdcem před dvaceti lety doprovodila a pohřbila těžce nemocnou pětiletou dcerku.
Život mi nekompromisně ukázal svou laskavou i krutou tvář, nemyslím si tedy, že jsem naivní a nevím, o čem život je. Po partnerovi prostě netoužím, nehledám ho, nesním o něm a nemyslím na něj. Mí blízcí se s tím budou muset smířit.