Hedvika žila až do svých dvaatřiceti v domnění, že zůstane na ocet. Měla dobře placenou práci, vlastní bydlení a koníčky, které ji bavily, ten pravý ale pořád nikde. Když už přestala na lásku věřit, objevil se Libor. Dnes je ráda, že si na něj musela počkat, Libor se jí prý „vyplatil“!
Když jsem byla malá holka, snila jsem jako většina děvčat o princi na bílém koni, o velké lásce, dětech… Jenže jsem žila s rodiči na vesnici, doma jsem musela hodně pomáhat a na kluky nebyl čas.
Většina známých tvrdí, že jsem milá, mám pěkný úsměv, ale pro kluky jsem nikdy nebyla ta správná a žádaná kočka. Byla jsem asi příliš obyčejná, nelíčila se, neoblékala se vyzývavě, takže jsem neupoutávala jejich pozornost.
Laura Poláková
6. října 2019
Po maturitě jsem se nastěhovala do podnájmu ve městě a začala pracovat. Ale s muži to bylo pořád stejné – když se mi některý líbil, nechtěla jsem se mu vnucovat a držela se přísloví: Sedávej, panenko, v koutě… až si dotyčný našel jinou.
A tak to šlo pořád dál. Roky utíkaly a já trávila všechen čas v práci. Začala jsem chodit do pěveckého sboru, abych měla aspoň nějaké rozptýlení. Tam ale většinou chodili starší lidé. A já stále čekala na svou lásku a vypadalo to marně. Moje kamarádky a spolužačky vozily kočárky, jen já byla pořád sama. Brala jsem to jako nespravedlnost. Proč zrovna já, ptala jsem se denně sama sebe.
Laura Poláková
3. října 2019
Když mi bylo dvaatřicet, nějak jsem se smířila s tím, že asi zůstanu sama, že mě prostě láska obešla. Rozhodla jsem se, že si koupím vlastní byt, abych nebyla na nikom závislá. Cítila jsem se ale hrozně osamělá. Co je to za život, jen práce, práce, práce, říkala jsem si každý večer před usnutím.
Jenže pak se najednou začalo všechno měnit. Do našeho sboru přišel nový člen – Libor. Byl to opravdu pěkný mužský, o deset let starší než já a moc se mi líbil. Jenže jsem se bála, že se zesměšním, a raději jsem se mu vyhýbala. Asi si toho všiml a nabídl mi odvoz autem domů. Byl moc prima, měli jsme hodně podobné názory na život. A protože jsme si rádi povídali, vozil mě domů čím dál častěji.
Laura Poláková
1. října 2019
Konečně jsem našla odvahu vyprávět mu o svém osamělém životě. On se zase přiznal, že je čerstvě rozvedený. Své bývalé manželce postavil domek a ona si našla jiného. A pak to přišlo jako blesk z čistého nebe.
Do Libora jsem se strašně zamilovala a i on do mě! Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na to, jak mu udělám radost, jak ho překvapím. Nejradši bych s ním byla pořád! On na tom byl stejně. Naše nekonečné telefonní hovory byly na denním pořádku, a když mě požádal o ruku, byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Potom následovala svatba a já věděla, že je to ta nejsprávnější věc.
Laura Poláková
29. září 2019
Oba jsme byli starší a své lásky jsme si vážili a vážíme dodnes. Většina mých spolužaček a kamarádek se rozvádí, zatímco já už deset let prožívám obrovské štěstí. Nakonec jsem vlastně ráda, že jsem nespěchala a na svou lásku a toho pravého si počkala.