HEDVIKA (49): Rozhodla jsem se pro život bez dětí, teď toho lituji

Máme 2 dospělé syny, 5 vnuků (8-20let) , přestože některé kolegyně ze studií zůstali kvůli " kariéře" bezdětné.
Nenakukovala jsem do kočárků, prostě život s nejlepším mužem mého života plyne více než 50 let se všemi plusy a minusy i vč. našeho nevidomého, ale 100 % samostatného dvojnasobného VŠ, druhý vystudoval dokonce 3 státní univerzity. NELITUJI , i když žijeme každý samostatně a o " postarání" nemůže být ani řeč.

Dítě není jistotou,že se o Vás postará....bohužel totální kravina

Mám to stejné, že nechci děti a ani nevím proč bych je musela mít . Je mi 34 a čím jsem starší tím cítím, že je to tak v pořádku a druhá věc jsem lesbička.... Takže chlap Nikdy.!! Můj život patří zvířatům ne lidem 😉

lidé píší, že bezdětní lidé jsou sobci, ale v dnešní době jsme přemnoženi a jestli to nikdo nechce vidět, tak kde je pak to sobectví... lidé si pořizují dítě, aby se oni cítili šťastně, aby o ně bylo ve stáří postaráno, aby je měl kdo navštěvovat, a vůbec nehledí na to, že když nás je hodně, že trpí vše ostatní okolo nás, celá planeta je ničena, živočichové, rostliny, zvířata a i lidé a pokud to nezastavíme, zastaví nás příroda a bude nás to všechny hodně bolet...měli bychom být vděčni každému, kdo si odepře dítě, ale to pochopí jen ten, kdo nemyslí jen na sebe....

...pokud jste celý život vnitřně cítila, že děti nejsou nic pro Vás a odolala jste i nátlaku okolí, kterému do toho mimochodem vůbec nic není - je to jen a jen váš život, pak byste rozhodně teď neměla z důvodu strachu z osamění vašeho rozhodnutí litovat. Rozhlédněte se kolem - myslíte si, že děti nebo snad dokonce partner jsou zárukou toho, že nakonec nezůstanete úplně sama? Člověk by chtěl pořád nějaké jistoty, ale to je pouhá iluze naší mysli. Čím dřív to pochopíte a přijmete, tím lépe pro vás. Jisté je jenom to, že když už jste se narodila, tak také s velkou pravděpodobností jednou zemřete. A je jen na vás, zda ten mezičas vyplníte něčím smysluplným, co vás bude těšit a naplňovat a nebo dovolíte své mysli, aby vás těmito trýznivými myšlenkami mučila. Vypněte mysl a začněte život žít a ne o něm přemýšlet, dokud je ještě čas! Žijte přítomností!

Sedět na dvou posvíceních současně jednoduše nejde. Pokud paní celý život věděla, že si rodinu pořizovat nikdy nebude, jistě také počítala s finančním zajištěním na stáří. Najít si nového partnera je dobrý nápad, jen holt bude muset počítat i s tím, že se třeba bude muset postarat ona o něj. Spoléhat se na možné dobré vztahy s dospělými dětmi případného protějšku je ošidné, co tak vidím kolem sebe, má každý víc než dost co dělat s vlastními rodiči a dětmi, případně ještě prarodiči a ne každý má na to čas a prostředky, aby si mohl vzít do péče dalšího seniora. Dobré vztahy jsou jedna věc, starost o dalšího člověka druhá. Takže já bych paní zakladatelce radila spíš popřemýšlet, jak zvládnout stáří vlastními silami.

hynek:no ale co je to té paní platné, když děti nechtěla nemá a teď jen zvažuje jestli to nebyla náhodou chyba........v jejím případě nemá smysl zvažovat jestli děti jsou nebo nejskou investice na důchod prostě proto, že žádné nemá a zjevně mít už nebude.

mambule: myslím že je to hodně zjednodušené, souhlasím že je to dílek skládanky ale nemyslím si že je to jediná příčina či prvotní spouštěč.

Ne že bych s mnohým nesouhlasila...dneska vlastně i jindy je tendence svádět ledacos na dobu. Tu dobu a ty podmínky v ní si vesměs děláme my, lidi. I obyčejný člověk má ve své moci ovlivnit, jak se lidi k sobě v rodině, práci, domě chovají. Jasně že neovlivní přijetí úpravy nějakého zákona. Na to jsou zase jiní. Dřív byl dlouhý pořadník na domov důchodců, kde byli starouškové nacpáni po třech na pokojích, dřív na nás prodavačka vyštěkla nemáme nepřivezli, do Jugošky to bylo jen na devizák a jen pro vyvolené. Dneska si můžete zaplatit, pokud na to máte, jet si, kam chcete, pokud vás to nezruinuje, obchody jsou plné věcí, na které člověk kolikrát nemá. Ve stejné ulici bydlí jak starousedlíci s horkotěžko opraveným domem po rodičích vedle podnikatelů s výstavním ...jak se správně nazve takové to sídlo, na které já se nikdy nezmůžu....? No to je jedno. Můj odklon od tématu je jen takové zamyšlení. Vždycky se říkalo, že matka uživí pět dětí a pět dětí neuživí jednu matku. To není vymoženost téhle doby. Dřív měl vejminkář svoje místo doma jisté. Otázka je, kolik jich s těmi dospělými dětmi dožilo svůj život šťastně a spokojeně. Nemůžu nezmínit kamarádku, kterou jednou vzala migréna tak, že se na posteli neotočila, natož aby se z ní zvedla.. Jedinou její spásou na podání něčeho k napití bylo dospělé dítě, které se mělo vrátit z práce. Byla už tma, kdy skomírající matka jako signál zablikala lampičkou na otevření vchodových dveří. Odpovědí jí bylo: Ještě nespíš? Nazdár, tak jsem doma ze šichty! Když se dítě najedlo /pozorná čtenářka vydedukuje, že to byl na sto procent syn/, vylezlo z koupelny a zalehlo, učinila poslední pokus a zaklepala na sousedící zeď. Dobrou, mami! Zaznělo éterem. Jak pro koho. Ráno se sešli u snídaně. Jak jsem měl tušit, že ti něco je? Zněla odpověď na výtky, kterými ho, když jí už otrnulo, zasypala. Proč jsi nezavolala? Ptala jsem se jí, když mi to vyprávěla. Hele, povídala mi, dej mi nějakou palici, já tě pořádně majznu a chci vidět, jak ochotně budeš napínat hlasivky! Odpověděla mi. Asi nevíš, co je migréna. Opět odbočení, omlouvám se. Taky jsem chtěla říct, že mám známé, kteří měli jen jedno dítě. Víkedn strávený s vysokoškolákem nebyl pokaždé a byl to svátek. Těšila se jak máma, tak táta. Asi se i těšili, až dítě dostuduje, v baráku bylo místa dost. No, dítě se rozhodlo z kariérních, profesních důvodů odstěhovat. Ne jen ze vsi, ale i z Čech. Ne jen z Čech, ale i z Evropy. Tak mají jedináčka za oceánem. Natrvalo. Co tady, v Čechách? Zněla odpověď na otázku příbuzných. No, co tady. Jsme tu doma....Tady to můžeme ovlivnit. Tam venku na to není nikdo zvědavý, co si myslíme, tam se nás asi nikdo ptát nebude, řekla bych. Úplně na závěr dodám, že jsem taky nejásala, že obě děti čekám tak brzo, že to nebylo snadné, nebyly zdravé. Ale pracují, chovají se ke mně slušně, pomůžeme si navzájem, bydlí blízko, nemusím je vidět denně, ale prostě vím, že jsou. I když se ve všem spoléhám sama na sebe, protože než abych jim připomínala, já vás vychovala a pomohla vám, tak vy teď musíte....To si radši jazyk ukousnu. Věřte nebo ne, ono to vždycky nějak zatím šlo. A co se nezvládne dneska, podaří se jindy, nebo se holt bez toho obejdu. Lidi ty děti nemají kvůli nim. Nevědí, zda se budou dobře učit, mluvit spisovně, nebo krást a třeba fetovat. Ti lidi ty děti mít chtěli kvůli sobě. Ty děti jim neříkaly, mějte nás, pořiďte si nás. Tak jak rostou, máme z nich radost a taky starost. Lidi, co děti nemají nebo mít nemůžou, měli zase víc možností budovat kariéru nebo si něco dražšího užít, pořídit. Každý nemůže mít všechno. A život a jeho spokojenost neleží jen na penězích, jen na dětech, jen na kariéře, jen na společenském postavení. Tohle je v naší moci ovlivnit. Jakým způsobem budu žít, kam dojdu. A v životě je něco za něco. Bezdětná kamarádka procestovala svět a vypadá udržovanější. Já mám děti a neměnila bych. A to ani v tom případě, kdybych na ně jako stará marně čekala, zda mi přijdou nakoupit. Dokud mi to bude myslet, pořídím si velký mrazák na pořádné zásoby...Jo.

Ne, že bych v mnohém s vámi nesouhlasil, ale zastávám i odlišný postoj. V prvé řadě by se samozřejmě každý měl postarat sám o sebe, a tedy i případně zabezpečit na stáří. Ano, děti si vyloženě nepořizujeme coby pečovatele, abychom se "pojistili na stáří jejich posluhou". Ovšem v tradiční rodině - nikoliv z toho, co z ní za "2000 let" OBECNĚ zbylo v současnosti - bylo morální, ba někdy i právní povinností potomků postarat se o své rodiče v případě potřeby. Což do jisté míry platí de iure dodnes, jen si to spousta lidí neuvědomuje. Až teprve poté má následovat "stát", přesněji případná solidární povinnost společnosti. Dlužno dodat, že vše je nyní v rámci sociálního zabezpečení pokřivené. Monada píše, že dnes "není problém jít do penzionu a zaplatit si nadstandart". Samozřejmě, že je, neboť bez případné finanční dopomoci je pro většinu současných důchodců - tj. min. do 20 tisícové penze - takové bydlení nedostupné. Pokud tedy nemají žádný majetek, který by na zajištění svého spokojeného stáří využili. Děkuji j66, že mě v tomto postoji nenechala samého, neboť také jsem "investoval" do svých čtyř dětí - pochopitelně ne(jen) peníze. :)

Podnětné téma, otázka, která s edotýká každého z nás, ať už děti má či nemá, následná krátká diskuse, a mnoho rozumného v ní.
Hedviko, čas, kdy jste si dítě mohla pořídit, už minul. Je to stejné, jako kdybyste chtěla na prahu důchodu litovat toho, že jste si nezvolila jiné zaměstnání. Prostě je to pryč, tak to neřešte. Zabývejte se věcmi, které změnit lze. Být osamělý není výsadou bezdětných. Sám si člověk může připadat i uprostřed velké rodiny. Nikde není psáno, že to, co si myslíme, že máme, nám vydrží nadosmrti. Hodně lidem dítě z nejrůznějších důvodů zemře ještě dříve, než může tu lásku a péči rodičům oplatit, vrátit. Co mají říkat oni? Když dali dítěti život, vychovali je, poskytli mu vzdělání, domov, lásku, a najednou není nic. Sebelítost je sobecká. V každém věku bychom totiž měli umět udělat něco dobrého pro ty druhé. A ne čekat a vyžadovat či doufat, že udělají něco oni pro nás. Filosofie života není v tom, brát, ale dávat.....

farah.farah: naopak: napřed si vzal tzv. moderní stát na starost seniory - zhruba po 2.světové valce, někde možná i dřív (původní Bismarckův model je z 19. století, ale týkal se velmi maleho počtu lidí) a pak postupně začala klesat porodnost. Se zavedením sociálních dávek zase vzrostl počet neprovdaných matek. Že je sociální stát hrobem tradiční rodiny (manželství, mezigenerační soudržnost), není žádné novum. Proč budovat vztahy, otravovat se s partnerem nebo s dětmi, když stát všechno zajistí...

mambule: podle vás nižší porodnost způsobuje to že se o důchodce stará stát? Podle mne je nižší porodnost a důchodci v důchoďákách obojí spíše důsledkem něčeho zcela jiného než jedno příčinou druhého.

Takhle......ani těm co děti mají nikdo nezaručí, že se o ně postarají až budou nemohoucí....většina důchodců soi stýská na to že dwti téměř nevidí. Jestli je to v pořádku je jiná věc, jen prostě říkám, že je poněkud iluzorní malovat si coby kdyby. Ta představa že děti nesnáší nechce se o ně starate a ony by se pak staraly ke stáro u ni je úsměvná.pokud by byla taková matka, tak by byla přesně tím opuštěným důchodcem.Vzájemná pomoc je o vztazích nikoli o závazcích. Když bude mít dobré vztahy s okolím může jí pomoct i někdo kdo není pokrevě spřízněn.....známá se takhle léta starala o sousedku, byla to milá hodná paní dříve vždy ona pomáhala jí tak se pak ke stáru automaticky starala o ni měla ji vlastně jako takovou druhou mámu (s vlastní moc nevycházela) tak že i takvá možnost tu je.....ale je otázkou jestli má paní z článku schopnost navazovat tak hluboké vztahy. Jinak nemyslím že je nutné mít děti, né každá žena to cítí jako že je to něco co chce, což jew dle mého názoru v pořádku, ale nemá pak smysl malovat si na růžovo jaké by to nyní bylo kdybych je bývala měla...........což platí obecně u čehokolik..tyhle úvahy coby kdyby nic pozitivního nepřináší. Paní by se měla zaměřit na to co je nyní a užívat si život a udělat případně časem nějaká opatření do budoucna.třeba šetřit na nějaký opravdu dobrý dům s opatrovatelskou službou a pod...

Paní Hedvice bych poradila, aby místo naříkání, že si během produktivního života nepořídila pečovatele (nebo pečovatelku), aby si odkládala bokem jak kdyby to dítě živila a na starý kolena bude mít na pěkný dům s pečovatelskou službou a čím víc si odloží, tím lepší služby si bude moci zaplatit.

j66: poslední věta mého prvního příspěvku se týkala bezdětných, tedy i Hedviky. Doma jsme to dělali tak, že děti byly na prvním místě, ne třeba zbytečné mlsky a drahé oblečení, ale vzdělání, cestování (to ke vzdělání patří taky). Teprve až jsme se vzmohli, přišly na řadu další investice, hlavně do nemovitostí. Když se na nás děti vyprdnou, všechno prodáme :-)

Podle mého názoru mít děti je velká odpovědnost.Nemyslím si,že by každá žena musela mít děti.Já je taky nechtěla,manžel ano,tak kvůli němu byly.Že bych očekávala od svých dětí nějakou pomoc,to vůbec,zatím to vypadá spíš naopak,že my pomáháme jim.Až budu opravdu stará a nemohoucí,tak neočekávám,že se budou o mne starat,nějak si to zařídím,asi.Mně rodiče zemřeli poměrně záhy,moc času na přílišnou péči nebylo,ale nějak se vše za pochodu řešilo.Lepší pro osamělé je asi spořit si více,aby měli dost prostředků na to,aby si případnou péči zaplatili.Možná je lepší si to platit a vyžadovat,než být odkázán na to,co vlastní rodina je ochotna dělat ,zadarmo a s radostí....

j66: no a možná je dobré se na to taky podívat z té stránky, že bych nerada byla přítěží pro děti, které v tu dobu budou chtít investovat do svých dětí - aby nemusely řešit, jestli se postarat o mé stáří nebo o budoucnost svých dětí. Takže bych ty investice trochu dělila...já to tedy tak dělám.

mambule: Já budu radši investovat víc do dětí, než do jiných komodit. Děti jsem si tedy nepořizovala jako živitele ve stáří, a žádný závazek jim také nevnucuji, ale přece jen nějaká malá naděje, že nezůstanu sama ve stáří, mi tam v hlavě bliká. Uvidíme, co bude. Záruka není nikde.

Ještě k těm jistotám a zárukám. Ty nejsou nikde - životní jistoty nabízel pouze pan Paroubek. Děti prostě jen zvyšují šanci na stáří bez osamělosti, nic víc, nic míň.

Sociální stát a nejrůznější zaopatřovací ústavy jsou poměrně nový vynález. Celé věky si lidé pořizovali děti kvůli tomu, aby je měl ve stáru kdo živit a kdo se o ně postarat. Nyní je porodnost ve vyspělých zemích nízká právě proto, že veškerou péči o seniory vzal na svá bedra stát. Myslím si, že dobře vychované děti jsou lepší než důchod a starobinec, je to ovšem věc názoru. Mnoho lidí děti nemá, protože je mít nemůže, a také se bez nich musí na stáří obejít. Zpravidla to chce místo do dětí investovat do nějaké jiné komodity :-)

Já tedy doufám, že si na mne děti vzpomenou, až budu stará a hlady mne umřít nenechají. A pojišťovákovi, který mi nabízel i různé investice do fondů už jsem několikrát řekla, že investuji do dětí a proto nemám peníze na jeho finanční produkty. Já to mám jak v té pohádce o třech mincích. :-))

Co to je za blbost ,že se děti pořizují kůli tomu aby se pak o nás staraly.Prostě některé se starají některé ne tohle sem tedy ještě neslyšela.Vůbec pani nechápu.

Šmankote, ona ale nelituje toho, že si děti nepořídila , že by o něco přišla, že by o něco byla ochuzena! Ona se lituje, že se o ní nebude mít kdo postarat. Nejspíš vůbec nepochopila, že si lidi nepořizují děti za účelem mít pečovatele ve stáří. A její jistota, že partner zemře dřív než ona je taky minimálně úsměvná. Paní je prostě sobec.

Přesně děvčata děti nejsou zárukou , že se o vás ve stáří postarají. Znám hodně lidí co měli děti ty se odstěhovaly třeba za moře a nemohou se postarat o rodiče. Nic nepíše o svých koníčcích a životě. O rodičích , že se o ně stará. Dnes už není problém jít do penzionu a zaplatit si nadstandart. Nebo když už se stane , že bude ležák tak stejně někde skončí.Vybrala si tento styl života.
Hezký den

Elynor: Se vším naprosto souhlasím. Líp bych to nenapsala. Jenom dodám: po smrti mé maminky žil táta dlouho sám. Potom si našel stejně starou paní, (okolo 80.let), byla to moc milá paní a všichni jsme ji měli rádi stejně, jako mou vlastní mámu. Děti ji braly jako babičku, vnoučata jako prababičku. Jediné, co bylo jinak, bylo to, že jsme ji oslovovaly křestním jménem, místo "maminko", "babičko" a "prababičko".