HELENA (45): Manžel je nejlepší kamarád s bývalkou, neumím se s tím vyrovnat | Foto: iStock

Foto: iStock

HELENA (45): Manžel je nejlepší kamarád s bývalkou, neumím se s tím vyrovnat

Helena žije už několik let v manželství s Radkem. Poznali se oba jako rozvedení, a protože si dobře rozuměli a měli dost společných zájmů, po necelém roce známosti se vzali. Každý už měl v tu dobu své kamarády, které si navzájem respektovali. To se ale změnilo.

Nevím, jak bych začala. Poslední dobou mi čím dál víc vadí vztah mého manžela k bývalé ženě. Když jsme se brali, věděla jsem o Radkově minulosti dost, a vůbec mě nenapadlo, že by bývalé manželství mohlo náš vztah kalit.

S jeho exmanželkou se znali od dětství. Vyrostli v jedné vesnici, chodili spolu do základní školy i na střední. Jak to na malé vesnici bývá, znali se se všemi svými vrstevníky a i jejich rodiny se přátelily.

Jak dospívali, jejich kamarádství se pozvolna měnilo v náklonnost, až přerostlo v lásku. To už oba chodili na vysokou školu, i když každý v jiném místě. Ani odloučení jejich vztah nepokazilo a po skončení studií se rozhodli, že jak se trochu rozkoukají v zaměstnání, vezmou se.

Svatba to musela být veliká, jak jsem usoudila z fotografií. Na nich spousta příbuzných, kamarádů i známých a všude dva šťastní novomanželé, kterým to opravdu slušelo.

Dařilo se jim i v dalších letech, oba měli dobré zaměstnání i bydlení, a když se jim po dvou letech od svatby narodila dvojčata, vypadalo to, že jejich společná budoucnost nemá chybu.

Něco se ale zadrhlo. Možná se znali příliš dlouho a moc dobře, jak říkal Radek, a z jejich vztahu se nějak vytratila potřeba být s tím druhým, svěřovat se, a třebaže se nehádali a péči o děti i domácnost zvládali společně, nebylo to ono.

Ani jeden z nich není ten typ, který by snad věřil na věčnou zamilovanost, trávili spolu čas spíše jako dobří známí – jako by se vrátili ve vztahu někam zpátky, bez potřeby intimity.

Nakonec jejich vztah ochladl natolik, že se rozešli. Děti zůstaly v matčině péči, Radek si je bere pravidelně každý druhý týden, o svátcích, o prázdninách, s tím nemáme žádné problémy. Zvykla jsem si na jeho dcerky a docela si spolu rozumíme.

Všechno tedy vypadá v pořádku, jenom mně se začínají čím dál častěji honit hlavou myšlenky, jestli je normální, že je můj manžel tak velký kamarád se svojí bývalkou. Pokud spolu řeší nějaké problémy kolem dětí, chápu to. Ale už se několikrát stalo, že manžel zavolá domů, že se zdrží, protože jeho bývalá potřebuje s něčím pomoct.

Ona zůstala po rozvodu sama, a tak mého manžela využívá (podle mě zneužívá) i k výpomoci při malování nebo stěhování nějakého nového kusu nábytku.

Naposledy ho požádala o pomoc při přestavbě pokoje pro děti, a manžel se do toho vrhl s takovým elánem, že jsem ho několik týdnů vídala až pozdě večer a neměla jsem šanci s ním trávit klidné večery.

Jemu to vůbec nepřijde divné – je to přece jeho bývalá žena a matka jeho dětí, navíc jsou dlouholetí přátelé, což je víc než jedno nepovedené manželství. Přestává se mi to líbit, asi začínám i žárlit, ačkoli Radek tvrdí, že k tomu nemám nejmenší důvod. Chci mu věřit, ale červík pochybnosti přece jen vrtá.

My děti nemáme, možná proto mi zbývá tolik času na přemýšlení o celé situaci. Mám pocit, že čas, který trávíme spolu, je tak nějak hluchý, sice si povídáme, vyjdeme si, jezdíme na dovolené buď sami, nebo bereme jeho děti, ale cítím, že já nejsem ta parťačka, s kterou si popovídá a posedí, kdykoli je třeba.

Kamarádka, které jsem se svěřila, mi říká, že to vidím zbytečně dramaticky, že si nemám nač stěžovat. Že je mi manžel věrný, ať si nevymýšlím. A co prý by za to jiná dala, kdyby měl každý muž i po rozvodu tak bezproblémový vztah s bývalou rodinou. Možná jiná by se s tím smířila, ale já se přes to přenést nemohu.

Moje výtky manžel odbude mávnutím ruky, prý vidím problémy tam, kde nejsou. Nezanedbává naši domácnost, věnuje se mi (pokud netráví čas se svou „velkou kamarádkou“) a mám si prý najít nějakého koníčka, který mě zabaví.

Začínám si připadat jako přívažek jejich kamarádství nebo jako znuděná panička, která neví, co chce. Uvědomuji si, že začínám být protivná, už mě ani netěší společné víkendy s jeho dětmi.

Jen napjatě čekám, kdy zase manžel přijde s něčím, v čem musí své bývalé manželce pomoci, v čem ji podpořit a co vyřídit. Nevím, jak dlouho to budu tolerovat, a vlastně ani nevím, jestli je náš „trojvztah“ normální.

Doporučujeme

Články odjinud