Single život zdaleka není pro každého. Některé ženy, když nemají po boku partnera, propadají dokonce smutku, skepsi a cítí se ztracené. A to až tak, že si musejí hned po rozchodu najít nového parťáka pro život. To je i případ Heleny, která po patnácti letech manželství náhle ovdověla.
Loni na podzim jsem pochovala muže, se kterým jsem byla patnáct let. Zemřel na následky postcovidových komplikací. Jeho odchod mě naprosto rozsekal, vždyť byl tak mladý, nebylo mu ani padesát let.
Zůstala jsem se třemi dětmi sama, naprosto ztracená. Honza všechno zařizoval, věděl, jaké máme pojistky, dokdy a co je třeba zaplatit. Takže nejenže jsem bojovala se smutkem a pocitem, že se nemůžu zhroutit před dětmi, ale ještě jsem do toho musela zařizovat takovou spoustu praktických, ale pro mě naprosto neznámých věcí.
Martina Šebestová
10. ledna 2023
Co ale bylo nejhorší, když ten největší smutek a paralýza opadly, byl fakt, že večer, když jsem uložila děti, na mě v obýváku nikdo nečekal. S nikým najednou nebyl prostor probrat to, co se mi za den přihodilo, s čím si nevím rady.
Nikdo mě neutěšoval, nebyl mi oporou. To ticho v domě bylo tak příšerné. Navíc já nikdy od svých patnácti let nebyla ani nežila sama.
Když mi jeden vztah skončil, vždy mi brzy přišel do života další muž.
Martina Šebestová
16. května 2023
Nikdo nechápal, že jsem si dva měsíce po Honzově odchodu vyvěsila inzerát na internetovou seznamku. Překvapilo mě, kolik lidí mě soudilo. Jako by snad existovalo nějaké pravidlo, jakým způsobem a jak dlouho je nutné smutnit, zavřít se doma před světem, a hlavně před muži. Proč se o tohle tolik lidí otírá a myslí si, že přesně vědí, jak by oplakávání mělo vypadat?
Já mám jasno v tom, že jsem Honzu milovala, byl mojí životní láskou, ale na druhou stranu jsem se chtěla rychle postavit na nohy a pokusit se být co nejdříve zase šťastná. Kvůli sobě samozřejmě, natolik se mám ráda.
Alena Menclová
22. ledna 2023
Prostě mi nedávalo smysl utápět se v beznaději, myslet na to, co bylo, protože takové už to prostě nikdy nebude, tak proč se tolik bičovat. Potřebovala jsem i rozptýlení z rutiny, která mě obklopila. Byla jsem v kolečku domácnost – děti – práce – domácnost. Potřebovala jsem vybočit, mít drobné záchytné body. A těmi se stalo právě randění.
Na schůzky jsem chodila zpočátku hlavně s cílem popovídat si s mužem, být v jeho blízkosti, dát si společně sklenku vína. Dlouhodobý vztah jsem nechtěla budovat, ale na druhou stranu jsem chtěla mít něco víc než jen dobrého kamaráda. I proto, že mám ráda sex.
S několika zajímavými muži jsem se sešla, byla s nimi na výletech, někteří mi pomohli s opravami v domácnosti. V lednu jsem ale poznala rozvedeného Tomáše, po třech schůzkách jsem věděla, že to zaklaplo...
Štěpánka Bínová
14. května 2023
Randíme spolu druhý měsíc a už uvažujeme, že se v létě sestěhujeme. Jasně, není to jen pohádkové, oba si řešíme minulost a taky zase a pořád bojujeme s nepřejícným blízkým okolím.
To je přesvědčené, že bychom se měli z předchozích vztahů pořádně oklepat, získat odstup, zaopatřit děti a pak se teprve poohlížet po nové lásce. Naštěstí se s Tomášem shodneme, že život je krátký a nemůžeme promarnit čas jen kvůli tomu, že to někdo má jinak.