https://medium.seznam.cz/clanek/marie-bachova-zust...I takhle se k té ztrátě partnera může žena postavit....
@SandraN: Krásný článek,pravdivý,ale to tu přece diskutující pod články píšou pořád (viz článek "raději se budu dělit s milenkou...,opustil mě po porodu..) a občas to od těch sobců,co ubližují, pěkně schytají (sobec rád lže,aby si zachoval své pohodlí)-žena se musí postarat o děti,krýt si záda, odstřihnout se od nespolehlivého partnera atd,mít vlastní peníze atd. Bylo to tu napsáno stokrát.Neponižovat se,nedoprošovat se,netolerovat lež a podvod, má odpovědnost za děti .Úloha psychologa je v tom,aby si ten nešťastný uvědomil svou cenu,svá přání,naučil se ty bolestné etapy uzavřít a jít dál a hlavně žádné návraty. Nic není důležitější než život.Bohužel dobrých a zkušených psychologů je málo.
Ani by mi nevadil ten krátký čas jako úplně cizímu člověku. Spíš mi vadí, že svou neschopnost obejít se bez chlapa v posteli paní schovává za tvrzení, že si neví rady s organizací těch vyjmenovaných záležitostí. To je skutečně trapná výmluva, nic jiného. Na seznamce jistě nebylo znění, že hledá pana, který by její rodině pomohl s pojištěním, hypotékou a stavebním dozorem při rekonstrukci koupelny. Upřímně řečeno, partie na prahu padesátky se třemi nedospělými dětmi není pro každého adepta. Logicky bych se jako máma semkla se zbytkem rodiny i dětmi a nějaký budoucí vztah v prvním roce vůbec neřešila. Ten rodič, který dětem zbyl, by měl v sobě najít tu sílu, nahradit dětem i toho druhého. Mámy, která jako první věc řeší, koho schrastit do postele a na koho přehodit nepopulární domácí záležitosti, které nechávala na manželovi, bych si nevážila ani jako dítě, ani jako ten budoucí partner. On bude muset být x let panem Ničím. Pokud by si ji vzal, má finančně na krku i ty děti l pro něho by bylo mnohem snazší najít si partnerku v jiné situaci. Pokud to není pan Nikdo, který pod záminkou pomocí ubohé vdově a sirotkům hledá místo, kde by v teple a bez práce zadarmo bydlel... samostatná ženská by ho vypalovala, tahle zamilovaná se ho bude držet a omlouvat ho. Je to ale fakt jen můj pohled na věc. Co za tím vším je. Nic víc. A nemusím mít pravdu ani v jednom.
Škoda,že se tady neozve i Helena,aby informovala všechny,jak její děti trpí a citově strádají ,jak je náhradní otec týrá a jaký je to netvor.
Lidé bývají ke vdovám dost nelítostní.Všechnu svou lítost vyšplouchnou při pohřbu na nebožtíka.Ale že zůstane po něm nejbližší zraněný člověk,ještě k tomu matka se třemi dětmi,to si málokdo dokáže představit.Kdo nezažil,neví.Všichni se spíše odtáhnou,co kdyby náhodou něco chtěla,třeba vašeho chlapa nebo půjčit peníze nebo jinou pomoc.Jenže ona se Helena jen snažila co nejrychleji vzchopit a fungovat tak,jako dřív.Nikdo jí nebude platit účty,pomáhat s dětmi,s nákupy,s domácností.Má se smutně dívat,jak si jiné ženy žijou v hnízdečku?Ona to taky měla a ztratila.Chtěla jen zase zpátky svůj dřívější šťastný život,i když se o to snažila s někým jiným.Někoho samota drtí a ničí.Proto si ty svoje předsudky a soudy nechte a neztrpčujte jí život.Nechte ji žít,je to její život.A modlete se,aby jste si nemuseli prožít takovou bolest jako Helena.Osud to rád dopřeje každému.
@Mája: Pardon, ale cituji "Randíme spolu druhý měsíc a už uvažujeme, že se v létě sestěhujeme." - to je hodně vysoké tempo i na ženu, která by nebyla čerstvá vdova a neměla doma tři děti. Necelé dva měsíce toho muže zná, kolikrát se za tu dobu stihli setkat a na jak dlouho? Vždyť ho prakticky nemohla nijak blíž poznat a už si ho chce stěhovat domů. Holý nerozum. Dál - "S několika zajímavými muži jsem se sešla, byla s nimi na výletech, někteří mi pomohli s opravami v domácnosti." - ta žena je vdova sotva pár měsíců. To toho stihla opravdu hodně, a nezdá se, že by to byla taková chudinka, jak to popisujete. Zraněná a truchlící, zoufale toužící po kousku štěstí. Ta si jde tvrdě za svým. No a budete se divit, ale na světě jsou miliony žen, za které nikdo neplatí účty, nepomáhá jim s dětmi, nákupy a domácností. Jak jsem už psala - kdyby to byl jen její život, nebudu mít připomínky. Ale ona má zodpovědnost za tři děti. Není sama, a neměla by tedy jednat jen za sebe.
@Elynor: A Vy víte všechno o životě a o lidech?Co Vám dává právo někoho takhle moralizovat?Nebyla jste v její kůži,tak víte houby.Přišla nečekaně o milovaného manžela a hledala způsob,jak tu bolest vytěsnit.Podle Vás se měla obléci do černého hábitu ,chodit každý druhý den na hřbitov a zapomenout,že je žena.Teď už má právo být jen matka,truchlit a chodit shrbená žalem,aby ji okolí neodsoudilo?Na takové lidi,se může vyprdnout.Nic jim nedluží.Jestli se setkala po tak krátké době s člověkem,který jí pomůže se dostat z toho neštěstí,které ji potkalo,tak jí fandím.S někým žijete spoustu let a nepoznáte ho.
@Mája: Helena se pozastavuje nad tím, proč na její chování tak reaguje nepřející okolí. Tato diskuze nabízí pár odpovědí. Jaký jiný bližší člověk než máma by nad dětmi měl roztáhnout ochranná křídla? Ano, prožila bolestnou ztrátu, je v těžké životní situaci a má hledat podporu v okolí, hlavně u blízkých, které dobře zná. Skutečnost, že ji nějaký muž dokáže za pár dnů podporovat a utěšovat, ještě neznamená, že v krátkém čase zapadne jako její partner do její rodiny. Ví Helena, jak se bude její dvouměsíční známost chovat k jejím, pro něj cizím dětem, když ona nebude doma nebo po pár měsících, letech společného života? Helena je dospělá a ať si je klidně hlavně ženou. Musí však proto riskovat možné hlubší bolesti na duších svých malých dětí?
@Anda: Přečetla jsem si ještě jednou pozorně Helenin článek.Nenašla jsem tam nic,co by nasvědčovalo tomu,že kašle na děti.Naopak se snaží stabilizovat a dát svoji rodinu do normálu.Děti si dokážou velice rychle zvyknout a přijmou druhého rodiče,pokud je to dobrý člověk.Překvapuje mne to nepochopení přítomných dam.Zřejmě se vůbec nedokážou vcítit do Heleny.Asi už to bude jejich pokročilým věkem.Je dobře,že Helena nepotřebuje souhlas a schválení svých rozhodnutí od komise složenou z takových lidí,kteří umí jen urážet,pomlouvat,kritizovat a odsuzovat.To,že jsou mnozí takoví a dokážou ztrpčovat život,se už Helena přesvědčila.Držím jí palce,aby si tyto lidi držela daleko od těla a zařídila si pro sebe a svou rodinu hezký život.
@Mája: Helena se nakonec zařídí po svém. Prožila tragédii a chce se z ní rychle odreagovat, prázdné místo brzy zaplnit. Zlobí se, že jí za její řešení okolí netleská, ale názory ostatních jí lhostejné nejsou. S názory okolí to bývá ošidné - za některými může být závist, zakyslost, touha někoho zlynčovat. Za jinými něco jako koncentrát všeobecné zkušenosti - "tvé chování je rizikové, buď opatrný/á..." Vyznat se v tom není lehké, ani udělat tu nejvíc správnou věc. Může to také být ta druhá strana mince, po které jsme dychtivě sáhli, shodná se skrytým hlasem vlastního svědomí. Někdy cítíme, že si musíme prosadit svou. Každý se nějak zachová a budoucnost se nějak vyvine. Třeba má Helena opravdu dobrý instinkt, našla dobrého muže a všichni včetně dětí budou spokojení a šťastní i po letech. Třeba. Pak na sebe Helena bude hrdá a všem pochybovačům z minulosti se vysměje. Diskutujeme tady nad redakčně zpracovaným příběhem, který se možná někomu stal, možná byl hodně upraven. Patří Vám můj respekt, Májo, za Vaše soucítění s Helenou, za její obhajobu i za jiný pohled, který jste vnesla do této diskuze. Alespoň potud, než jste sklouzla k degradaci autorek příspěvků, s nimiž nesouhlasíte (věk, domnělé názory, rodinná situace)a o nichž ve skutečnosti nic nevíte. Ale přeji si věřit Vám, že se Helena dobře rozhodla, nebo Miluši, že se z krize za čas vzpamatuje. Přála bych jí to. Tragédie, kterou rodina prožila, patří k těm největším.
@Mája: Ne, nevím, všechno o životě a o lidech, to neví nikdo, ani vy. Ani jsem nepsala nic o hábitech a chození na hřbitov, nebo že by měla paní do smrti být jen matkou a už nikdy si nenajít jiného muže. Jen mě zaráží, že ona na ty děti nemyslí vůbec a chce po nich, aby sotva několik měsíců po smrti jejich otce přijaly cizího muže. Však si to představte, že jste dítě, najednou nemáte otce, nevíte pořádně, co se stalo, jen že je najednou pryč, matka se chová divně, chodí někam pryč nebo vodí domů nějaké strýčky, kteří opravují různé věci v domácnosti, vy nevíte, co si o tom myslet, co vás čeká a bác, pak vám matka oznámí, že tadyhle ten pán bude s námi bydlet. Řeknu vám, že to bych zažít nechtěla, jako dítě, a ani jako dospělá bych z toho nebyla nadšená. Na okolí se Helena může vyprdnout, ale na vlastní děti by se vyprdnout neměla, těm něco dluží - jejich šťastné dětství. To je to celé, co říkám. 8-)
@Elynor: Tak se rozhlédněte kolem sebe,jak se prostřídávají rodiče a nedokážou vydržet v manželství nebo v partnerství a vychovat společně děti.Rodiče od dětí se vesele rozvádí a děti se s tím bohužel musí naučit žít.Helena měla 15 let fungující šťastné manželství a jejím přáním je mít zase šťastnou rodinu.Sama by to nedokázala,nebyla by šťastná,jak sama přiznává .Těžko by s nešťastnou maminkou byly šťastné její děti.Nechce být samoživitelka,tak ji aspoň v tomhle podpořte.Nešťastných a zoufalých samoživitelek máme v té naší společnosti čím dál víc.
@Mája: Že si tak dovolím vstoupit do již rozjeté debaty... Helena není až tak samoživitelka, nemá náhodou krom svého příjmu vdovský důchod plus sirotčí na tři děti? A myslíte, že nějaký cizí muž, nota bene po dvouměsíční známosti, bude nadšeně sponzorovat její vysněnou šťastnou rodinu? Pak je tu ještě mnohem zásadnější otázka... píšete cosi o tom, že se lidé rozvádějí jak na běžícím pásu a děti si musí zvyknout. Dětská psychika tu tedy představuje vedlejší ztráty, cosi marginálního. Prostě když se kácí les, létají třísky. Kdybych si byla mohla v dětství vybrat, raději bych nebyla tou třískou. Helena by se měla vzpamatovat a držet své známosti mimo domov - přinejmenším do doby, než se vyrýsuje nějaká skutečně vážná známost, na kterou bude děti pozvolna navykat. Ty děti mají stěstí v neštěstí, že se aspoň mají navzájem, když už o tátu přišly a máma blbne.
@kočka koule: Chudák Helena,jak ji tady všichni kážete o morálce.A to si jako vdova jenom našla moc brzy chlapa.Kdo vyčnívá,tak ho ukamenujte.Když se někdo z Vaší rodiny ,,zamiloval" a odešel od dětí nebo rozbil rodinu,tak to je v pořádku,že?!Sáhněte si do svého svědomí a zameťte si před svým prahem.Viděla jsem za život dost takových,co kážou jiným o morálce a když mají příležitost,tak na své slušné chování hned zapomínají.A bývají to často ctěné matinky a otcové od rodin.
@Mája: Jak o morálce? Jaká morálka? Kristova noho, tady je asi každýmu jedno, co s těmi chlápky provádí a kolik jich má. Všechny tady jen doporučujeme ohledy k dětem, vždyť jim nedávno zemřel táta. Že se dohaduju s trolem - moje blbost.
@kočka koule: Ano,všichni bychom měli mít ohledy k dětem. Měli bychom v sobě po dobu jejich dětství zapřít svoje choutky a věnovat dětem maximum lásky,bezpečí a dobrý příklad,v tom se všichni shodnou. Helena přišla o manžela v covidu. Prožila si ( a děti taky) peklo a teď se možná chová nepatřičně,ale rozhodně se s těmi muži nestýkala před dětmi. A co plánují,je ve hvězdách,ví bůh,co bude v létě. A možná vystřízliví a přehodnotí své chování, nevypadá jako lehkomyslná, myslím, že se srovná. Kdo ošetřoval nemocné covidem,ten se setkal se spoustou strašných a hrůzných příběhů. Vzpomínám si-trasovaly se cesty nákazy a tak příklad: V covidu si manžel skočil za milenkou,ta ho nakazila covidem ( první vlna,ten virus byl nejagresivnější) ,přenesl to na manželku . Milenka a pán lehký průběh,manželka skončila na ARu na ventilátoru,děti hlídali její rodiče,pán rajtoval na milence. Nakonec onemocněli i rodiče, naštěstí lehký průběh. Manželka zemřela,pán rajtuje na milence,děti si chtějí vzít do péče děda s babičkou. Tyhle děti ztratily mámu i tátu,vinou jedné rozhoďnožky,která je vysmátá a v klidu.A podobných příběhů byla spousta-hnůj a žumpa chování některých vyplavala díky omezením v covidu na povrch,rodiny se rozpadaly,děti neměly kontakt s vrstevníky a závislost na sítích způsobila explozivní nárůst psychických poruch. Takže bez urážek -Maja má pravdu-lidé se chovají sobecky,nezodpovědně,žal dítěte je stejný pokud jeden rodič chybí z jakýchkoli důvodů,stačí, když si najde paralelní vztah, atmosféra v rodině se zcela změní a děti trpí.Je to smutné,ale je to tak,zamyslet nad sebou by se měli skoro všichni
@Mája: A nebo všechny ty milenky ženatých tátů od rodiny,jak si to pochvalují, dostávají dárečky,výlety,blijou špínu na jeho manželku,ženatý pán si stěžuje,jak na něj manželka "valí problémy",nenechá ho dýchat atd. Ty odpočinuté, dobře vyspinkané utěšitelky kritizují nejvíc ( ženu,co se kromě rodiny stará o nemohoucí rodiče,pracovníky v domově důchodců,co se dle nich málo starají,samoživitelku,co se rozejde s hajzlem,co má paralelní vztah atd). Každý by si měl opravdu nejprve zamést před vlastním prahem.
Kam Helena tak spěchá? Je potřeba brát ohledy na děti a na rodinu, dopřát všem čas na truchlení, souhlasím s Elynor a mambulí. Ztráta manžela, tatínka a v širší rodině možná i syna v poměrně mladém věku je rána, kterou utrpěli všichni a která má mít čas se zacelit. Helena působí tak, že sleduje hlavně své zájmy. Vždyť není bez blízkých a bez pomoci - když chodila s pány na výlety, někdo jí její tři děti asi hlídal. Kdyby to byla třeba jejich babička, maminka zesnulého manžela, možná by se při Helenině rychlé snaze najít nového muže přinejmenším ptala sama sebe, co vlastně snacha k jejímu synovi cítila. Semknout se se stávající rodinou, nechat vše zklidnit a pro děti co nejvíc obnovit pocit bezpečí by bylo lepší, než jim v dohlednu nutit nového tatínka. Také Helena posílí, když se naučí víc zastat různé záležitosti kolem chodu své domácnosti a bude si umět poradit i sama. Je fajn, že si našla nového partnera, ale ohledy na rodinu, především na děti, jsou na místě.
99% žen neumí žít samo!
@KK: Jsou i takové, které umí žít samy. Takové na seznamkach nepotkáte.
Tohle má asi každý jinak, ale začít shánět chlapa 2 měsíce po pohřbu mně připadá jako neúcta k nebožtíkovi, zvláště jestli bylo manželství dobré a trvalo 15 let. I smutek po rozchodu, nejen po úmrtí, se má odžít. Ne kvůli tomu, co by tomu řekli lidi, ale kvůli sobě. K našemu krátkému životu totiž patří nejen šťastné chvíle, ale i neštěstí a smutek. Žádné emoce bychom se neměli snažit za každou cenu vymazat, jinak je život emočně plochý, prázdný. Bez prožitého smutku si nelze plně užít radosti. Nicméně přeji paní hodně spokojenosti v novém vztahu.Děti jsou kapitola sama pro sebe, souhlas s Elynor. Asi nejsou ve světě paní Heleny příliš důležité.
Kdyby šlo o Helenu samotnou, neřeknu ani popel. Pro mě za mě se mohla seznamovat klidně už na pohřbu. Jenže ona má tři děti, které jsou tak malé, že potřebují být ukládány do postýlek. Ty děti přišly o otce - ani zmínka o tom, jak to nesou. A už jim maminka chce nastěhovat domů cizího pána a možná i nějaké "sourozence", nestará se, jestli její děti nepotřebují víc času a jestli jsou na tohle připravené. Ona prostě potřebuje chlapa, protože je neschopná samostatně fungovat, neumí zaplatit pojistku a má ráda sex. Prima. Ale okolí je nepřejícné. Možná se jí bližní jenom snaží sdělit, že by měla trošku šlápnout na brzdu a víc se starat, co to úmrtí otce udělalo s jejich dětmi, než se honem shánět po novém nabíječi :zelenac:
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.