Paní Helena žila sama s dvěma dcerami, a tak byla nadšená, když konečně potkala muže, o kterém si myslela, že by mohl být ten pravý. Ani ve snu ji nenapadlo, jak se jí nová známost vymstí...
Žila jsem sama se dvěma většími dcerami. Pracovala jsem pouze na půl úvazku v jedné firmě a pobírala částečný invalidní důchod. Abych si trochu přivydělala, udělala jsem si kurzy nehtové modeláže. Brzy jsem měla dost širokou klientelu, a dokonce si mohla vzít i hypotéku a odkoupit byt, ve kterém jsem s dcerami po rozvodu zůstala.
Jednou se u mne v salonu objevil muž středního věku. Byl milý, sympatický a rozvedený. Zabloudil a ptal se na cestu a při té příležitosti mě pozval na kávu. Začali jsme se pravidelně vídat. Jen mým dcerám se vůbec nezamlouval. Svorně prohlásily, že se jim nelíbí. Říkala jsem si, že asi žárlí. Byla jsem přesvědčená, že to je ten pravý.
Laura Poláková
22. března 2020
Za půl roku jsme spolu začali bydlet. „Ale mohl bys mě představit konečně svým rodičům, ne?“ optala jsem se jednou. „Víš, máma po mém rozvodu prohlásila, že nechce žádnou ženskou už u nás vidět, nech tomu ještě trochu času,“ zareagoval.
Jednou mi řekl: „Hani, vedle tvého salonku jsou volné dvě místnosti, co kdybych si je pronajal?“ Jenže to mělo háček. Majitel chtěl po každém novém nájemci ze začátku kauci na tři měsíční nájmy, potom se už platilo vždy po měsíci. „Tak to mám problém,“ odpověděl Ivo. Prý dlužil nějaké peníze finančnímu úřadu a na pojištění, takže byl momentálně bez peněz. Ale mohla bych si to vzít na sebe...
Laura Poláková
19. března 2020
Po přemlouvání jsem přikývla. Časem jsem mu ale navrhla, aby pracoval z domova. Argumentoval tvrzením, že se to přece nehodí. Nájem jsem však skoro pokaždé za něho platila já. Podnikání mi naštěstí šlo.
Jednou mě pozval na romantickou večeři a zeptal se: „Hani, vzala by sis mě?“ Vyrazilo mi to dech. Vysvětlila jsem mu, že je ještě příliš brzy na sňatek. Za pár dní přišel a povídá: „Představ si, dostal jsem nabídku. Když vezmu zboží za sto tisíc, dostanu velkou slevu. Ale na sebe si půjčku vzít nemůžu, kvůli starým dluhům. Ty nemáš nikde žádný škraloup, ty bys ji dostala.“
Laura Poláková
17. března 2020
Ujistil mě, že i kdyby se mu něco stalo, má uzavřenou životní pojistku. Svolila jsem. Po čase mě přemluvil, abych si vzala i půjčku od nebankovní společnosti. Byla to pěkná lichva! Pak se ale stalo, že nám na chatě odpojili elektřinu. Ivo mi do očí tvrdil, že složenky určitě zaplatil. Nezdálo se mi to... Doma si jednu skříň se šanony zamykal a klíč měl stále u sebe.
Jednou, když ležel ve vaně, jsem našla klíč a podívala se, co přede mnou skrývá. Skříň byla plná dopisů s doručenkou s modrým pruhem a upomínek. Zeptala jsem se, co to znamená. Odpověděl, že vše řeší. Jenže místo toho, aby pracoval za dva, válel se doma.
Laura Poláková
12. března 2020
Jediné štěstí bylo, že u mě nebyl přihlášený. Ani neprotestoval, když jsem ho vyhodila. Poté jsem se hlavně snažila najít cestu k dcerám. Naštěstí se mi to daří. „Mami, my jsme ti říkaly, že ten chlápek je vyčuraný. Jen tě využíval, ale hlavně že je pryč,“ musela jsem si od nich vyslechnout.
Bohužel pryč nejsou dluhy, které jsem si udělala půjčkami. Pravidelně je splácím. Jak se říká, za blbost se platí. Ale na druhou stranu vím, že žiji dobrý život a mám se dobře. Největší radost mi totiž dělají moje šikovné holky.