HELENA (69): Nečekala bych, že v důchodu najdu lásku přes internet

24. 3. 2019
HELENA (69): Nečekala bych, že v důchodu najdu lásku přes internet
Helena většinu svého života strávila jako vdova, která se věnovala nejdřív svým synům a poté vnoučatům. Koho by napadlo, že právě jedno z vnoučat jí ukáže, že na lásku ještě není stará!

Ovdověla jsem velmi mladá. Přišlo to tak nečekaně, že jsme si s manželem ani nestihli pořádně užít naše dvě děti. Staršímu Jiříkovi bylo šest let a mladšímu Pavlíkovi jen sedm měsíců, když jsem na ně zůstala sama. Manžel pracoval na stavbě a jednoho dne se nevrátil ze směny domů. Spadl z lešení a byl na místě mrtvý.

Znamenalo to pro mě konec světa. Právě jsme totiž plánovali budoucnost, přestavovali jsme dům po rodičích a těšili se na dlouhé roky strávené na zrekonstruované venkovské chalupě. Manžel také doufal, že jednou budeme mít ještě holčičku, které budu plést copánky a on pro ni bude vyřezávat hračky ze dřeva.

V okamžiku ale bylo všechno jinak. Najednou jsem stála nad jeho hrobem... Starší syn se už tenkrát choval jako můj malý hrdina, statečně mi utíral slzy a utěšoval mě, ať už nepláču...

Další léta byla dost náročná. Když jsem se stala živitelkou rodiny, musela jsem chtě nechtě i přesto, že na mně byl malý synek plně závislý, nastoupit do zaměstnání. Dodnes jsem neskutečně vděčná svým a manželovým rodičům za pomoc v nejtěžších chvílích, a to nemyslím jen tu finanční.

I když jsem cítila, že by chlapci potřebovali doma mužskou ruku, na seznamování a nějaké nové vztahy jsem neměla čas. Celý život jsem se věnovala jen práci a synům, a když pak přišla vnoučata a já byla v důchodu, užívala jsem si zase s nimi.

Můj nejstarší vnuk byl vždycky velmi citlivý, bystrý a vnímavý. Jednou se mě v kuchyni zeptal: „Babi, tobě není smutno, když žiješ vlastně jen sama?“ Nenechal se odbýt mým vysvětlením, že přece nejsem tak úplně sama, že mám jeho a další členy rodiny. Prý mi najde přítele přes internet.

Vrhl se ke svému notebooku a za chvíli se mě ptal, zda by se mi víc líbil třiašedesátiletý lékař z Brna, nebo sedmašedesátiletý vdovec z Karlových Varů. Oba jsem razantně odmítla a pustila se do vnuka, že by se neměl plést do dospěláckých záležitostí.

Ten se nedal a za půl hodiny přišel s tím, že už ideálního chlapa pro mě má. Prý by se ke mně hodil vdovec, který hledal někoho, s kým najde pokoj v duši na své zahradě. Chtěl mu odepsat, ale já mu to zakázala.

Hned druhý den jsem na všechno zapomněla a dál žila svůj obyčejný život. Když se mi za tři dny ozval vnuk, že onomu vdovci stejně napsal a ten zareagoval, vrátilo mě to zpět do reality. Kluk mi nadšeně hlásil, že nám už domluvil setkání a že vdovec Karel za mnou přijede.

Byla jsem z toho rozladěná. Nevěděla jsem, co to naše kvítko neznámému napsalo, ani jsem si nebyla jistá, zda chci na setkání vůbec jít. Nakonec zvítězila slušnost, říkala jsem si, že by ode mě bylo nezdvořilé na sjednané místo nedorazit.

Cestou na setkání jsem nebyla nervózní, nic jsem od toho nečekala, vlastně jsem si jen přála mít všechno rychle za sebou. Rande naslepo ale dopadlo lépe, než bych si kdy mohla vysnít.

Můj pan neznámý byl bývalým profesorem na gymnáziu, a navíc se projevil jako galantní, inteligentní člověk s pozitivním přístupem k životu. Povídali jsme si celých pět hodin a čas velmi rychle ubíhal. Stále jsme měli témata k hovoru a zdaleka jsme nestihli probrat úplně všechno.

Dohodli jsme se proto, že se uvidíme zase za týden. On se mi však ozval hned druhý den s dotazem, zda se nechci podívat na jeho zahradu. Šla jsem k němu moc ráda. V oné zahradě jsem našla svůj klid po boku báječného muže. Už dobře vím, že na lásku není nikdy pozdě…

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Předvánoční čas prostě milujete, ale nyní se vám nedaří nalézt to pravé kouzlo Vánoc. Třeba vám v tom pomohou děti, které se na svátky bez pochyb moc těší. Klidně je vezměte ven za zábavou…

Nejčtenější články

Doporučujeme