Pochybnosti o vlastní kvalitě, nenávist k sobě, závist vůči ostatním. To vše s sebou nese všudypřítomné srovnávání.
Zkuste se z něj jednou provždy vymanit.
Jestliže vás už od raného dětství rodiče s někým neustále porovnávali, logicky si tenhle nešvar přenášíte i do svého dospělého života. Jen jste bývalé spolužáky a první kamarády zaměnila za kolegy v práci, parťáky při sportovních aktivitách, ale hlavně za aktivní a oblíbené jedince na sociálních sítích.
BUDU ŠTASTNĚJŠÍ?
Nejvíce negativních pocitů si podle mnoha expertů vyvoláváme právě tím, jak dlouho trávíme čas na platformách typu Facebook, Instagram či TikTok. A pochopitelně jde i o způsob, jakým si profily ke sledování volíme, jak je filtrujeme. Když potřebujeme „šmírovat“ životy těch nejúspěšnějších, nejbohatších a jsme zároveň nejistí a emocionálně labilní, tím hlouběji nás možnosti a schopnosti slavných zasáhnou. Přitom by stačilo kormidlo pozorování pootočit směrem k těm, které mají výchozí životní podmínky stejné či podobné. Tam už to třeba takový propadák být nemusí, nemyslíte? A když ani tohle nezafunguje, zkuste zavřít oči, zhluboka dýchat a odpovědět si po pravdě na otázku: Kdybych měla tohle a dosáhla mety, která mi běhá hlavou, budu opravdu šťastnější a bezstarostná?
KDE SE VZALO POMĚŘOVÁNÍ?
Sociální srovnávání je důležitý proces a je víceméně vrozený. Motivujeme se jím všichni k lepším výsledkům, anebo se inspirujeme, abychom prožili spokojený život. Henri Wallon, dětský psycholog, prohlásil: „Jedinec je z podstaty společenský. Ne kvůli vnějším událostem, ale kvůli osobní potřebě. Je to dáno geneticky.“ Takže ano, je zdravé a přirozené se občas s někým poměřit, ale podobné myšlenky by vám neměly válcovat všechny ostatní. Neměly by vás dohánět k úzkosti a do depresivních stavů.
5 pravidel pro klid na duši
Psychoterapeut Ruairi Stewart sestavil základní pilíře vlastní sebehodnoty, které dopřejí duši klid a ukončí mučení s názvem srovnávání se – s kýmkoli.
1. NEGATIVNÍ MYŠLENKY K LEDU
Když o někom přemýšlíme v rámci srovnávání, vedeme uvnitř sebe kritický dialog, kdy se sebou polemizujeme, vytýkáme si, proč nejsme taky tak dobré, obviňujeme se, že se málo snažíme. A ten i sebepevněji vystavěný vnitřní klid rozmetá na prvočástice. Jak tomu předejít? Negaci vystavte stopku a odsuňte ji do pozadí – vědomě, vnitřním příkazem. Do mysli zkuste přivábit jen slova chvály a podpory: taky to dokážu, pracuji na tom, už se mi toho tolik povedlo... Uvidíte, že časem se to v mozku zautomatizuje.
2. VYBÍREJTE SI
Na sociálních sítích proberte profily, které sledujete. Jsou opravdu všechny inspirativní, podnětné, motivují vás, zvedají vám náladu, nebo jich valná část slouží jejich majitelům jako prostředek k demonstraci bohatství a moci? Není nic jednoduššího, než onu druhou zmíněnou skupinu vytípnout díky tlačítku „zrušit sledování“.
3. NESHAZUJTE SE
Naučte se už konečně přijímat pochvaly a poklony – zkrátka za ně jednoduše poděkujte. A tyhle momenty si v hlavě uložte. Při hovorech s přáteli, kolegy se nikdy nesnižujte k tomu, že budete zmiňovat vaše nepovedené kousky, byť je to myšleno i v žertu. A už vůbec se nebojte použít formulace typu: Na tohle jsem pyšná. Tohle se mi, myslím, povedlo. Je rovněž třeba v mozku zadupat okřídlené rčení, že samochvála „smrdí“, které v mnohých z nás zanechalo šrámy na sebedůvěře.
4. DO MINULOSTI NEVIDÍTE
Navenek někoho nepokrytě obdivujete a mrzí vás, že sama jste se i přes ohromné úsilí a píli nedopracovala ani k polovině jeho podařených a po zásluze odměněných skutků? Co vy víte, jak těžkou cestu má za sebou, co vše musel úspěchu obětovat? Netušíte, jestli je ve skrytu duše šťastný, nebo něco zásadního postrádá a hodlá to jen pozlátkem slávy a kopcem peněz překrýt... Soustřeďte se na sebe, svoji životní cestu, co by vám mohlo pomoct v tom, abyste se cítila šťastná, vnitřně spokojená. Třeba postačí jen jedna konzultace u kouče, psychologa nebo u dvou deci s blízkou přítelkyní. A bude jasno.
5. KAŽDÝ DEN TŘI VĚCI
Hluboce do paměti se nám vryje hlavně to, co jsme kdy pokazily, nezvládly, co bylo nad naše síly, zkrátka to, co naše tělo, náš mozek vnímaly jako ohrožující. Běžné denní radosti se tak pevně v hlavě neusadí. Zkuste to vědomě změnit. Osobně praktikuji večer ve vaně nebo v tureckém sedu při pravidelném cvičení s krční páteří minutu vděčnosti. Myslím na věci, které se mi daný den podařily, vyjmenuji si je a poděkuji tam nahoru. Navedla mě k tomu nemoc – dobře si vybavuji, jak mi bylo svého času ouvej, takže si umím vychválit pro mnohé i velmi obyčejný den. Někdy je dobré vidět to úžasné na papíře – zkuste si každý den vpodvečer vypsat tři věci, tři radosti, za které jste vděčná. Od voňavé kávy přes svižnou procházku po objetí od pubertálního potomka.