Histriónská porucha osobnosti a jak ji rozpoznat: Silva vypráví, jaké je žít s extrémně emočním partnerem | istockphoto.com

istockphoto.com

Histriónská porucha osobnosti a jak ji rozpoznat: Silva vypráví, jaké je žít s extrémně emočním partnerem

Histriónská porucha osobnosti je komplexní stav, který se projevuje extrémní potřebou být středem pozornosti, často doprovázenou teatrálním chováním a emocionálními výkyvy. Připomíná vám tato charakteristika někoho z vašeho okolí? Seznamte se s charakteristickými znaky histriónské poruchy a získejte důležité informace, jak s těmito jedinci navázat a udržet zdravé mezilidské vztahy.

V dnešní době, kdy psychologie nabírá na popularitě a poznání vlastního já je čím dál tím více v kurzu, se setkáváme s různými termíny, které popisují chování lidí v našem okolí. Jedním z takových pojmů je histriónská porucha osobnosti. Ta může výrazně ovlivnit mezilidské vztahy a každodenní fungování. Jak histriónskou poruchu rozpoznat, jak s dotyčným, který jí trpí, komunikovat a jaké jsou hlavní příznaky této poruchy? Dále se podíváme i na disociální poruchu osobnosti, která je často s histriónskou zaměňována.

Jak poznat histrióna?

Histriónská porucha osobnosti se projevuje především extrémním zájmem o to, aby byl člověk středem pozornosti. Lidé s touto poruchou často používají své sociální dovednosti k tomu, aby upoutali a udrželi si pozornost ostatních. Jejich chování může být považováno za přehnaně teatrální nebo příliš emotivní. Histrióni mohou mít sklony k neupřímnosti, manipulaci a mohou mít potíže s udržením dlouhodobých vztahů kvůli povrchnímu způsobu interakce.

Jak komunikovat s histriónem?

Komunikace s osobou trpící histriónskou poruchou osobnosti může být náročná. Je důležité nastavit jasné hranice a být konzistentní v jejich dodržování. Snažte se zůstat objektivní a nepodléhat emocionální manipulaci, kterou mohou histrióni používat. Empatie a trpělivost jsou klíčové, ale je také důležité chránit své vlastní emocionální potřeby a neumožnit histriónovi, aby dominoval vztahu nebo situaci.

Jaké jsou příznaky poruchy osobnosti?

Kromě výše zmíněné potřeby být středem pozornosti, mohou dalšími příznaky histriónské poruchy osobnosti být neustálé hledání ujištění nebo schválení, nízká tolerance frustrace, snadné rozptylování a tendence vnímat vztahy intenzivněji, než jaké ve skutečnosti jsou. Tito jedinci mohou mít také sklony k depresivním náladám, když nejsou středem pozornosti.

Co je to disociální porucha osobnosti?

Disociální porucha osobnosti, často zaměňovaná s histriónskou, se liší v základních rysech. Disociální porucha je charakterizována převážně porušováním práv druhých, absencí empatie, manipulativním chováním a nedostatkem lítosti po škodlivých činech. Tito jedinci mohou mít problémy se zákonem a často se chovají protisociálně.

Histriónská porucha osobnosti a disociální porucha osobnosti jsou obě komplexní a mohou významně ovlivnit životy jedinců i jejich okolí. Porozumění těmto poruchám může pomoci v lepším zvládání vztahů a situací, ve kterých se s těmito osobnostmi můžeme setkat. Pokud si myslíte, že vy nebo někdo ve vašem okolí může trpět jednou z těchto poruch, je doporučeno vyhledat odbornou pomoc.

Jaké je žít ve stínu histrióna? Se svým příběhem se svěřila Silva

Silvie (41) sdílí svůj příběh s nadějí, že pomůže ostatním, kteří se ocitnou ve vztahu s člověkem s histriónskou poruchou osobnosti. Její cesta k sebepoznání a hledání rovnováhy v osobním životě je příkladem odvahy a odhodlání postavit se náročné životní situaci čelem.

Silvie je 41letá účetní z malého města ve Středočeském kraji, která se svým manželem Romanem žije již více než dvacet let. Jejich vztah byl od počátku plný vášně, ale jak léta plynula, Silvie si začala uvědomovat, že Romanova potřeba být stále ve středu pozornosti a jeho teatrální výbuchy nejsou jen občasné výstřelky, ale stálý vzor chování.

Svatební den plný dramatu

Jednou z prvních situací, která Silvii otevřela oči, byl jejich svatební den. Roman trval na velkolepé ceremonii s více než dvěma sty hosty, přestože si Silvie přála mít svatbu intimní. Během obřadu Roman nejenže improvizoval své sliby, ale také zpíval a recitoval básně, což mělo za následek, že většina svatebního dne se točila jen kolem něj. „Cítila jsem se na své vlastní svatbě spíš jako divák než jako nevěsta. A nemusím snad ani dodávat, jak trapně mi za Romana bylo,“ začíná svůj příběh Silvie.

Večery plné nečekaných scén

Netrvalo dlouho a Silvie si také všimla, jak Roman doma manipuluje situacemi, aby získal pozornost. Kdykoli měli přátele na návštěvě, Roman se choval extrémně extrovertně, vyprávěl podivné příběhy, přeháněl a zveličoval, hlasitě se smál, často přehlušil ostatní. „Musel být za každou cenu slyšet,“ říká Silvie.

Když návštěvy odcházely, Roman se rázem proměnil a byl podrážděný, někdy dokonce obviňoval Silvii, že mu nevěnuje dostatek pozornosti a neměl prostor se vyjádřit. „Cítila jsem se nejdřív jako blázen, ale postupně jsem přistupovala na jeho hru. Zmanipuloval mě a omotal si mě,“ pokračuje ve vyprávění.

Situace došla tak daleko, že Romanovo chování začalo výrazně ovlivňovat rodinné vztahy. „Na rodinných setkáních často monopolizuje rozhovory a stěžuje si, pokud se debata obrátí od něj k někomu jinému. Když nedostane dostatek pozornosti, může se stát agresivním nebo začít vytvářet drama, obviňovat ostatní z nedostatečné péče o něj nebo z ignorace jeho pocitů,“ popisuje Silvie s tím, že i přes to všechno svého muže miluje.

Hledání pomoci a sebepoznání

Postupně se Silvie rozhodla vyhledat odbornou pomoc, podle svých slov cítila, že je s ní něco špatně. Manžel ji neustále z něčeho obviňoval, aby byl on tím, kdo stojí na piedestalu, zatímco Silvie se na něho dívá z publika.

„Na terapii se ukázalo, že problém nebude u mě. Terapeutce jsem popsala, co se u nás děje. Naznačila mi, že možná žiju s histriónem. Navrhla mi párovou terapii u její kolegyně, kde bychom mohli situaci probrat. Jenže Roman si odmítá přiznat, že může být chyba i v jeho chování. Je to ale pochopitelné, když je takový celý život,“ říká Silvie s tím, že začala chodit na terapie sama, aby se naučila, jak lépe zvládat svou situaci. Naučila se nastavovat hranice a jak být asertivnější ve svých reakcích na Romanovo chování. To jí pomohlo lépe chránit své emocionální potřeby a znovu získat kontrolu nad svým životem. „Je to běh na dlouhou trať, ale dávám tomu ještě šanci,“ ukončuje Silvie.

Doporučujeme

Články odjinud