Hledat brejle bez brejlí

Já mám oči jako rys. Já je mám navíc na šťopkách. Když si čichnu k nějakému výraznějšímu koření, hrozí, že mi budou sedět po stranách vedle čumáčku. Takže brejle z vlastní zkušenosti neznám. Vím jen, že se u nás všude povalují. Občas na nějaké skočím a ty mrchy vymrští nožičku a dloubnou mě do žeber. No dělají tohle slušný věci? Brejle asi moc slušná věc nejsou. Každopádně s paničkou s nimi není taková legrace, jako bez nich. To jí totiž můžu skočit na obličej a olízat slzy smíchu, když se směje. A když brečí, a že občas brečí i když je už velká holka, tak jí je poctivě pucuju jednu za druhou.

Panička vysypala obsah kabelky a ty potvory se vysypaly jako poslední. „No jo, fialový, tyhle mrchy jsou fakt zákeřný,“ nasadila si je na nos, „to mi třeba zelený nikdy neudělají. Fialový nemají žádnou morálku.“ Čekala jsem, že paní masérka zvedne telefon a začne volat do blázince, ale posadila se na roh stolu a povídá: „Já to mám taky tak. Ty co mám na záchodě, abych viděla na čtení, se občas schovají do prázdný ruličky od toaleťáku. Jsou to mrchy závistivý. Záviděj těm televizním, že mají hezčí výhled. Ale nedá se nic dělat, brejlí není nikdy dost.“

Kdybych to uměla, volala bych do blázince já. Panička našla patřičný obnos a pak se zcela vážně zadívala na masérku: „Jak to děláte, když si malujete řasy? Bez brejlí na to nevidim, s brejlema se k tomu nedostanu.“ Paní masérka pokývala hlavou. „Poslepu, jinak to nejde. No představte si, kdybychom v tom neměly ten cvik, teďkonc houby vidíme a řasy by byly namalovaný na bradě, nebo na těch brejlích. Hele, počkejte, vy jste mi dala místo dvoustovky pětistovku.“ „A sakra,“ nakrčila panička čelo, „já si vzala brejle na dálku.“ „No vždyť to řikám,“ rozesmála se paní masérka, „není nad to, hledat brejle bez brejlí.“

Vaše

Eni

ČTĚTE TAKÉ:
Psí chlupy - Ochotou se (ho) přetrhne(m)