Aneta vnučku hlídala, ale trochu proti své vůli
„Dokud vnučka nechodila do školky a dcera do práce, hlídala jsem ji jen občas, až mi to bylo líto. Jenže pak snacha nastoupila na plný úvazek do práce a já se jí pochopitelně, ač částečně stále pracuji, snažila pomoci. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Ráda vypomohu, ale ne každý víkend, ne vždy když je vnučka nemocná. Také nevidím důvod vodit a vyzvedávat vnučku třikrát týdně z různých kroužků, což je pro snachu pochopitelně nesnadné. Ani ne čtyřletá holčička tolik kroužků mít nepotřebuje, a pokud to její rodiče chtějí, nemohou přece automaticky spoléhat na to, že jim pomohu!
Je to od snachy a syna trochu citové vydírání, kterému často podlehnu a pak jsem nespokojená. Vnučku mám moc ráda, ale mám ráda i svůj život – přítele, kamarádky, zahrádku a zájmy. Navíc je nyní těhotná i dcera, která bude chtít také hlídat, když jsem hlídala dceru snaše. Má spolužačka a kamarádka ze střední školy, která se vdala do Ameriky, nic podobného nezná! Její snacha má paní na hlídání, kamarádce je to líto. Já bych brala kompromis,“ vypráví Aneta.
Jaké jsou zásady dobrého rodiče? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 5
Prarodiče jsou bezesporu důležití
Prarodiče mnohdy s vnoučaty prožívají to, co jim u vlastních dětí uteklo. Někdy se dokonce snaží napravovat své rodičovské chyby – vnoučatům se více věnují, bývají laskavější, mírnější, méně je cepují a více naslouchají. Je to dáno nejen zkušenostmi, ale i tím, že už nebývají svázáni bezprostřední zodpovědností za výchovu, mají odstup a nadhled, jsou trpělivější, mívají víc času. Mezigenerační setkávání a poznávání rodinných kořenů děti obohacuje na celý život.
Existují i životní situace, kdy mohou být právě prarodiče záchrannými majáky v rozbouřeném rodinném moři. Pokud kupříkladu dojde k vážnému sporu rodičů, mohou být prarodiče důvěrníky podávající pomocnou ruku – materiální i psychickou podporu. Výzkum provedený v roce 2014 na Oxfordské univerzitě zjistil, že děti mající blízký vztah se svými prarodiči mívají méně psychických a výchovných problémů a také se lépe vypořádávají s traumatickými životními zkušenostmi.
Martina Machová
6. srpna 2022
Pokračování 3 / 5
Senioři mají více možností vyžití a jsou aktivnější
Mnozí čtyřicátníci a padesátníci v dětství běžně trávili prázdniny a víkendy u babiček a dědečků, v současnosti se tato situace mění. Mnozí prarodiče odcházejí do důchodu mnohem později, jsou tedy delší dobu ekonomicky i společensky aktivní a nemívají tolik času. Svou roli hraje i lepší lékařská péče.
Sedmdesátileté seniorky už nesedí s šátkem na hlavě v křesle u pletení, ale chodí na výlety, udržují se v kondici, vzdělávají se i seznamují. Mají více možností, ale i méně času. Jednoduše pocitově stárnou o něco pomaleji, možná k tomu přispívá i to, že mají v životě relativně delší čas, kdy už děti vylétly z hnízda, ale vnoučata jsou ještě v nedohlednu – a na to se snadno zvykne. Nicméně každý extrém bývá špatný; děti sice prarodiče potřebují, avšak ti potřebují nejen vnoučata, ale i volný čas.
Martina Machová
23. července 2022
Pokračování 4 / 5
Na jihu Evropy se hlídá víc
Podle posledních průzkumů hlídá v ČR čas od času svá vnoučata přibližně šedesát procent prarodičů, což nás v Evropě řadí vedle na rodinu orientovaných jihoevropských zemí, ale i Polska, Německa a Rakouska stále k vyššímu průměru. Charakter hlídání je ale v různých zemích jiný; zatímco na severu hlídají prarodiče vnoučata bez přítomnosti rodičů, avšak méně často, na jihu se hlídá častěji, ale matka dětí bývá hlídání přítomná. Důvodem je nižší zaměstnanost žen v jižní Evropě. Pro nikoho asi není překvapením, že se o vnoučata starají spíše babičky než dědečkové. U nás se více hlídají děti starší tří let, neboť do tří let věku je mnoho maminek s dětmi doma.
Martina Machová
30. července 2022
Pokračování 5 / 5
Hlídání s rozumem
Jaká doba a frekvence hlídání je optimální? Odpověď na tuto otázku je samozřejmě značně individuální. Někdo vnoučaty žije a je tak šťastný. Jinému stačí je vidět jednou za týden na pár hodin. Hlídání dětí by vždy mělo být výsledkem svobodné dohody rodičů a prarodičů, dohody, kde nemá místo nátlak ani citové vydírání. Mnozí prarodiče jsou však i tak schopní se „přetrhnout“, tehdy je na rodičích vnoučat, aby zakročili. Hlídání by nemělo být vysilující, nemělo by enormně stresovat a prokazatelně dopadat na zdraví prarodičů – seniorů.
Absence hlídání vnoučat prarodičem má kupodivu také svá úskalí! „Nemít vůbec žádný styk s vnoučaty může negativně ovlivnit zdraví prarodičů. Tento vztah by mohl být mechanismem hluboce zakořeněným v naší evoluční minulosti, kdy pomoc s výchovou dětí byla klíčová pro přežití lidského druhu,“ tvrdí na základě studie, jíž je spoluautorkou, doktorka Sonja Hilbrand z Bazilejské univerzity.
Martina Machová
16. července 2022