Homeopatie je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) druhá nejrozšířenější lékařská metoda na světě. Na prvním místě je čínská medicína, na třetím herbalismus (lékařské využití rostlin) a na čtvrtém konvenční medicína.
Na úvod si vypůjčím řádky jednoho z nejvýznamnějších homeopatů dnešní doby, Rajana Sankarana, které jednoduše vystihují homeopatickou metodu: „Homeopatie je systém medicíny objevený slavným lékařem dr. Samuelem Hahnemannem (1755–1843) z Německa. Je založena na zákoně,podobné léčí podobné‘. V praxi to znamená, že lék, který má schopnost vyvolat určité účinky u zdravého člověka, vyléčí jakoukoli nemoc s podobnými projevy.“ Je to princip, který používal už uznávaný řecký lékař Hippokrates ve 4. století př. n. l., stejně jako později řada bylinkářů či šamanů.
Co to znamená v praxi? Když se zdravý člověk otráví arzenem, objeví se u něj zvracení, průjmy, velké vyčerpání, studená kůže, pálivé bolesti a později nepřehlédnutelný neklid či strach ze smrti. Jestliže si byl jakýkoli lékař či léčitel v minulosti vědom zákona „podobné se léčí podobným“ a zároveň věděl, jakými symptomy se projevuje otrava arzenem, vyléčil mnoho lidí právě touto látkou, tedy arzenem. A tenkrát, stejně jako dnes, bylo a je jedno, zda šlo o choleru nebo o určitý typ vyrážky či ekzému, opakované záněty dýchacích cest nebo třeba chronické průjmy.
Důležitý je popis léku
Namístě je otázka, odkud bere homeopat znalosti o tom, jaké symptomy konkrétní lék vyvolává? Jinými slovy – odkud známe popisy léku? Tyto charakteristické popisy byly získávány v průběhu mnoha let při pokusech se zdravými lidmi. V praxi to znamená, že u pokusných osob se po užití zkoušeného homeopatického léku začnou objevovat příznaky, které se u nich před jeho užitím nevyskytovaly.
Podstatný je fakt, že vždy bylo zjištěno, že homeopatické léky u pokusných osob nevyvolaly pouze fyzické příznaky, ale objevily se u nich také nové příznaky psychické a mentální. V tom se zásadně liší od působení léků klasické medicíny, která je zaměřena pouze na vnější rovinu fyzických příznaků. Své léky podává kvůli fyziologickému působení na určitý orgán nebo tělesnou funkci.
Jednoduše řečeno, léky jsou vybírány pouze podle fyzických příznaků, které mají být odstraněny. Ve skutečnosti jde ale většinou jen o krátkodobé zmírnění příznaků nemoci, aniž by se přihlíželo ke skutečné příčině či zdroji jejího vzniku (vezmete si lék na kašel a ten v danou chvíli zmizí, ovšem nic jiného se nestane). V případě, že se jedná o chronické nemoci, je tento fakt ve vývoji a udržování nemoci neopomenutelný.
Vitální síla organismu
Jestliže se po nějaké době nemoc objeví znovu, musíme se nejprve ptát, kdy se ze zdravého, nebo téměř zdravého člověka, stane chronicky nemocný pacient? Kdy se nemoc a její příznaky už neobjeví jen ojediněle, ale opakují se stále častěji?
Chronicky nemocný organismus je ten, který nemá dostatek vlastní = vitální = životní síly. Nemá tedy dostatek vlastních sil bránit se jakýmkoli vnějším vlivům, ať virům, či bakteriím, nebo nepříznivým okolnostem a podmínkám. Jednoduše řečeno nemůže adekvátně zdolávat přicházející nemoci tak, aby se už neopakovaly. Důkazem toho, že zdroj nemoci zůstal ukrytý v organismu, a především toho, že organismus již nemá dostatek vlastní síly se s infekčním ložiskem vypořádat, je právě to, že po nějaké době nemoc opět vypukne.
A vy se pak ptáte: „Proč? Jak to, že jsem znovu nemocná? Vždyť jsem se přece léčila…“ Ve skutečnosti došlo pomocí léků klasické medicíny pouze k opakovanému odstranění fyzických symptomů nemoci, nikoli k celkovému posílení organismu. Kdyby to tak bylo, znovu byste neonemocněla. A stejné je to i u vašich ratolestí.
Nejen tělo, ale i psychika
Památná věta Samuela Hahnemanna, která vysvětluje komplexnost homeopatie, zní: „Neléčím nemoci, léčím člověka.“ Pokud respektujeme člověka jako jeden celek mentálních, psychických a fyzických projevů, pak je naprosto jasné, že jakékoli narušení organismu zvenčí se neprojeví pouze na fyzické úrovni v podobě nemoci.
Podle citlivosti na vlivy vnějšího i vnitřního prostředí dojde k narušení zdraví i na dalších rovinách, takže postupně je zasažena také úroveň psychická a nakonec i mentální. Někdo má to štěstí, že si i při velkém pracovním vytížení, starostech o rodinu, minimu spánku, nepříliš zdravém jídelníčku a možná i při velkém zármutku dokáže uchovat zdravý a tvořivý způsob života.
U jiného člověka se po čase objeví třeba bolesti hlavy, nespavost, nechutenství nebo poruchy soustředění a v důsledku toho všeho posléze opravdu onemocní. Pokud chceme organismus posilovat, není možné pominout projevy individuality každého z nás, které jsou dané právě psychicko-mentálními symptomy. Soustředit se pouze na fyzickou úroveň nemoci prostě nestačí.
Představte si dvě děti nemocné například spalničkami. Obě budou mít některé příznaky shodné – vyrážku, teplotu a podrážděné oční a nosní sliznice. Jedno dítě se ale bude chovat neklidně, bude vyžadovat neustálou matčinu pozornost, bude se chtít chovat a nosit. Druhé bude skleslé, smutné, lítostivé, bude toužit po klidu a jakýkoli podnět bude odmítat. I když vám nepřijde nic divného na tom, že se jejich chování liší, pro homeopata jsou to velmi důležité informace.
Cokoli se děje v těle, týká se i mysli a chování, a stejně tak to platí i obráceně – obraz, který díky vnímání okolní reality vytvoříme v mysli, se projeví ve fyzickém těle v podobě nemoci. Narušení organismu zvenčí vždy zasáhne všechny tři úrovně organismu, tedy celého člověka.
Nemoc se může objevit na jakémkoli orgánu těla či postihnout psychiku, pokud se vitální síla organismu nezačne obnovovat, potíže se stanou chronickými nebo budou postupovat a měnit se ve stále závažnější onemocnění. Nejdůležitější je uvědomit si, že fyzické symptomy jsou jen symboly nemoci, navenek viditelné příznaky, nikoli příčina akutního nebo chronického onemocnění.
Odlišnosti pacientů
V homeopatii se vlastně ptáme „proč?“, „z jakého důvodu?“ člověk opakovaně onemocní, ať už zánětem mandlí, nebo třeba středního ucha. A proč jeden člověk po prochladnutí a promočení v dešti dostane zápal plic, druhý pouze rýmu a třetí zůstane zdravý?
Aby homeopat našel odpovědi na tyto otázky, musí se zaměřit právě na odlišnosti pacientů. Jestliže je člověk opakovaně či chronicky nemocný, příčinu nenajdeme mezi stejnými či velmi podobnými příznaky té které nemoci. Kdyby stačilo pouze odstranit fyzické příznaky a tím posílit organismus jen na fyzické úrovni, byl by člověk dál už zdravý.
Zastavit chronický postup nemoci je možné jen tehdy, když zasáhneme životní – obrannou sílu člověka v celém jejím rozsahu. A právě to je v možnosti homeopatického léku. Nejde o nějaké dogmatické tvrzení či pouhé přání homeopatů, jde o fakt ověřený mnoha zkouškami všech používaných homeopatických léků. Jak narůstá jeho vitální síla, zdolává člověk zdroj nemoci již sám, vlastními obrannými silami, nikoli za pomoci chemických léků. A zdraví se celkově vylepšuje.
Jak užívat Homeopatika?
Homeopatické léky mají schopnost stimulovat člověka k lepšímu využití vlastních obranných sil, nejsou toxické, a proto nepředstavují pro organismus riziko nežádoucích účinků. Z tohoto důvodu jsou vhodné i pro těhotné a kojící ženy, kojence, batolata atd. Jejich nespornou výhodou je fakt, že dokážou zasáhnout celý organismus a jsou také schopny ho celý posílit.
Při užívání je však nutné dodržovat určité zásady. Kuličky se rozpouštějí v ústech (lék se do těla dostává přes sliznice), s časovým odstupem od jídla (asi 15–20 minut). Ústa by měla být čistá, bez přítomnosti výrazných látek, jako je mentol a kofein, které by mohly ovlivnit vstřebávání léku. V nezbytných a závažných případech je možné užívat klasické a homeopatické léky současně.
Jak rozpoznat dobrého homeopata?
Pro úspěšnost léčby je důležitým kritériem především výběr správného homeopata. Profesionál vždy pracuje metodou klasické či konstituční homeopatie, která pátrá po vnitřní příčině, jež způsobuje opakující se potíže. Jeho znalosti nejsou výsledkem pouze několikadenního kurzu, klasický homeopat je absolventem homeopatické školy či akademie a může se prokázat certifikátem o jejím ukončení.
Výuka zde probíhá formou pravidelných přednášek a praktických seminářů po dobu několika let a je zakončena odbornou teoretickou i praktickou závěrečnou zkouškou. Proto se nestyďte zeptat na vzdělání. Velmi dobrým vodítkem, které můžete získat okamžitě při prvním telefonickém kontaktu, je odpověď na dotaz, jak dlouho potrvá první konzultace. Délka by se měla u kvalifikovaného odborníka pohybovat v rozmezí hodiny a půl až dvou hodin. A rozhodně to není ukazatel neschopnosti či neznalosti homeopatie, právě naopak.
Homeopat během rozhovoru musí zjistit spoustu věcí a položit mnoho důležitých otázek. Nestačí mu pouhý výčet fyzických potíží, budou ho zajímat vaše reakce, způsoby prožívání situací, vaše obavy a úzkosti a mnoho dalšího. Klasický homeopat respektuje také další ze zákonů homeopatie a tím je podání pouze jednoho léku v daném čase, který vychází z principu „podobné se léčí podobným“.
Oba principy můžeme jednoduše a logicky propojit – jestliže chápeme člověka jako celek fyzických, psychických a mentálních symptomů, říkáme tím zároveň, že každý člověk je jedinečný a že nemohou existovat dva lidé zcela totožní. Máme-li posílit konkrétního jedince v konkrétním čase, je zřejmé, že může existovat pouze jeden lék nejpodobnější tomu kterému člověku.
Od dobrého klasického (konstitučního) homeopata si tedy odnesete vždy pouze jeden homeopatický lék. Neznamená to, že ho nikdy v průběhu vašeho života nezmění, protože když se změní symptomy, je samozřejmě nutné změnit také homeopatický lék na základě nových příznaků. Je to pochopitelné – každý člověk se během svého života dostává do nejrůznějších situací, setkává se s novými lidmi, žije v různé době v různých podmínkách a díky tomu všemu se vyvíjí a mění. V praxi tento fakt ovšem nic nemění na tom, že v určitém období budete vždy užívat pouze jeden konstituční homeopatický lék, tedy lék v jeho symptomech nejpodobnější všem vašim příznakům.
Kromě výše uvedeného postupu se v praxi můžete setkat také s přístupem, který se obvykle označuje jako „francouzská škola“. Jde o směr, jehož zástupci předepisují homeopatické léky na něco – na bolest v krku, na kašel, nebo proti něčemu – proti nespavosti a podobně. Francouzská škola se ve svém pojetí vlastně neliší od klasické medicíny. Jediný rozdíl je v tom, že alopatické chemické léky jsou nahrazeny léky homeopatickými, což zdánlivě a na první pohled vypadá v pořádku.
Nahrazení chemických léků homeopatickými je také jediné pozitivum takového přístupu. Ve skutečnosti se ale úplně stejně jako v klasické medicíně podávají homeopatické léky pouze na zaléčení, tedy na dočasné odstranění nebo zmírnění určitého příznaku.
Tento směr nebere v úvahu člověka jako celek a důsledky jsou potom stejné jako při opakovaném podávání klasických alopatických léků: skutečný důvod vedoucí ke snížení vitální síly člověka (a v důsledku toho k chronickým potížím) zůstává v organismu a je jen otázkou času, na kterém orgánu se opět projeví v podobě nemoci. Kromě toho, že u homeopata vyznávajícího francouzskou školu dostanete dva tři a někdy i více léků k užívání prakticky najednou, homeopat pracující tímto způsobem také nepotřebuje pro rozhovor zdaleka tolik času a nezajímá ho téměř nic víc než vaše fyzické obtíže.
Článek vyšel v časopise Maminka