Jistě víte, milé dámy, jak těžké je sehnat někoho na opoličkování domácnosti, na drobné opravy a úpravy. A ještě k tomu šikovného a levného...
HONORÁŘ PRO ŠIKOVNÉ RUCE
Jistě víte, milé dámy, jak těžké je sehnat někoho na opoličkování
domácnosti, na drobné opravy a úpravy. A ještě k tomu šikovného a levného...
Většina podnikatelů zavedených v dřevěném oboru potřebuje totiž co
nejrychleji eliminovat nepříjemnosti vzniklé daňovým úřadem, zvýšené náklady
na vybavení firmy, případně na mzdu pro svého finančního poradce. Takže
se ceny za vyráběné poličky pohybují v relacích podobných honorářům
taxikářů. Proto má dušička zajásala, když jsem na vývěsce jednoho
supermarketu našla inzerát, slibující rychlé a levné práce truhlářské.
Okamžitě jsem tam zavolala a druhý den po ránu jsem onoho pána měla u nás.
Byl milý, ochotný a opravdu zručný. Mezi stolkem pod šicí stroj a velkou
policí do kuchyně jsem panu truhláři uvařila kafe. Tedy v prostoře časové,
nikoliv nábytkové. Vyptávala jsem se, a jak tak slovo dalo slovo, dozvídala
se i mnohé veselé příhody z jeho toulek pražskými domácnostmi.
Tuhle vám nabízím: Ozval se mu jednou docela příjemný ženský hlas s přáním
získat několik nových bytových doplňků. Materiál že dotyčná má a může
to být v podstatě kdykoliv. Dohodli se tedy na termínu a v pravý čas mistr
truhlář sedl na metro, z metra na autobus a zbytek došel. Na dosti odlehlém
druhém konci Prahy mu v běžném paneláku otevřela příjemná paní. Protože
potřebovala odtruhlařit věcí víc - vypadalo to na opravdový kus práce -
dal se bez meškání do díla. Pracoval do večera a jel tam i druhý den. Po
obědě byl se vším hotov. Paní byla milá, povídalo se mu s ní hezky, ale
chvilky ubíhaly, a ona se nijak neměla k otázce ?Tak copak vám dám, kolik
si řeknete??. Rozhodl se proto, zkusit to sám a zatočil řeč na peníze. Po
několika škobrtavých narážkách se mu podařilo paní sdělit, že když
zaměstnala jeho ruce, musí mu po skončeném díle dát do nich řádnou odměnu...
Milá žena se usmála, zeptala se, zda má ještě chvíli čas a na okamžíček
se omluvila. Po malé chvilce se vrátila.
Nahá.
?Tak, tady máte něco do rukou, máte na to hodinku, a dělejte co zmůžete a
potřebujete...?
Vyděšenému truhláři vysvětlila, že žádné peníze zrovna nemá, a když
si uvědomí, jaký je hodnotový poměr mezi jejím povoláním a jeho, tak aň
bere když nabízí, protože málokdy jde takhle lacino... Nechci nijak srážet
jeho mužskou náturu, ale absolutně jsem věřila, že v dané chvíli a s
neznámou, o níž se právě neomylně přesvědčil, jakou profesí se živí,
nehodlal riskovat. Sbalil proto své saky paky, řekl, že tedy pro dnešek
pojede domů, protože on jaksi už zas tolik času nemá. Ale že aň mu zavolá,
až na tom bude finančně lépe.
Po týdnu si řekl, že by to zkusí sám. Zatelefonoval, zeptal se, jestli by
to už šlo a po kladné odpovědi se znovu rozjel na druhý konec Prahy. Vzal
si na cestu knížku, takže mu dvě hodinky utekly poměrně slušně. Dole se
zvonkem ohlásil, ona ho bzučákem vpustila do domu. Mistr truhlář s úsměvem
vyjel nahoru, zazvonil - a strnul. Otevřela mu jeho dlužnice, znovu nahá,
znovu s úsměvem: "Tak dneska se vám to už snad povede, co říkáte,
milej pane?"
Truhláříček vycouval zpět k výtahu, cestou domů si už moc nečetl, a z
řidičáku, kde měl ulitou rezervu na pokuty, vytáhl pětistovku. Přeci nemůže
doma přiznat, jak neúspěšný je podnikatel. A kdo ví, jestli by mu jeho
polovička věřila, že si alespoň nějaké drobné v tomto honoráři
nevybral...
Autor:Tereza Hájková
include("./nazor.php");=""?>