Každý jsme jiný, co člověk, to originál, každý jsme výjimečný. Jednomu vyhovuje život na horách, na samotě, další by tam nevydržel ani den, protože potřebuje ruch velkoměsta. Někteří jsou schopni vyjít s každým, jiní si pečlivě vybírají, s kým se dají do řeči. Někdo miluje výrazné barvy, dalšího nedonutíte obměnit černobílý šatník, ani kdybyste mu nabízeli milion.
Co člověk, to vkus, chuť, povaha, temperament. A právě podle posledně jmenovaného se dá také určit, jaký způsob hubnutí sedne jen a jen vám. Protože diety, hubnutí a zdravý životní styl sice spojuje jakýsi rámec doporučení, ale každý si z nich vybere něco jiného a na každého také něco jiného zabere! A dokonce už starověký lékař Hippokrates si všiml, že lidé oplývají různým temperamentem, podle něhož pak reagují, pracují, vycházejí s ostatními. Po mnoha letech bádání vyčlenil čtyři typy temperamentu - flegmatiky, choleriky, sangviniky a melancholiky. Co přísluší ke kterému za vlastnosti a jaký způsob přechodu na zdravý životní styl je mu vlastní?
Flegmatici
Flegmatiky dnes vnímáme jako lidi, kteří fungují způsobem „mouchy snězte si mě“. Hippokrates je pak považoval za poměrně vyrovnané osobnosti se sklonem k introvertnímu chování, které si dobře rozmyslí, čemu nebo komu budou věnovat svou pozornost. Nemívají velké ambice, nepotřebují rozhazovat, poznávat exotické destinace nebo vyčnívat z davu. Spíše je najdete v koutě, jak pozorují, co se děje kolem. Pokud flegmatiky budete chtít vytrhnout z jejich životního stereotypu, nepotěšíte je! Vyhovuje jim klid, zažité zvyky a nesnášejí změny.
Jak to mají s hubnutím?
Už samotné odhodlání se ke změně životního stylu je pro flegmatiky životní výzvou! Vždyť jde o změnu, slovo, které jim nahání hrůzu. Pomoct by jim mohl nejlépe kouč se specializací na zdravý životní styl a hubnutí. S ním by dali dohromady krok za krokem plán změn tak, aby je unesli a nevyděsili se jejich množstvím. Probrali by psychologickou stránku věci, což by flegmatika uklidnilo a připravilo mu novou pevnou půdu pod nohama. Kouč by pro něj představoval také motor, co jej žene dál, podporu při zklamání… Skvělou podporou by pro flegmatiky byli i trenér a výživový poradce, jen ve všech třech případech bude dlouho trvat, než se najde někdo, kdo si zaslouží důvěru, koho si flegmatik pustí k tělu, koho bude ochoten poslouchat. Jako silní individualisté s velkou pravděpodobností flegmatici opovrhnou skupinovým hubnutím, dokonce i klasickými lekcemi ve fitness a budou si vybírat řešení a cesty schopné respektovat jejich temperament, touhu po soukromí a klidu i častou svéhlavost a laxní přístup. Sice jim to chvíli potrvá, ale šanci na zhubnutí mají docela velkou!
Cholerici
Vytočit choleriky je to nejjednodušší na světě. I na slabý podnět reagují výrazně, jsou impulzivní, nerozvážní. Nejdříve jednají, teprve potom myslí. Jsou schopni jít hlavou proti zdi, chovají se jako sobci a kdyby bylo po jejich, celý svět by se točil kolem nich. Přesto, anebo právě proto potřebují kolem sebe lidi. Aby měli na koho reagovat, na koho svádět své neúspěchy, po kom chtít ústupky. Vypadají jako silné osobnosti, nicméně jejich emoční labilita je výrazně oslabuje…
Jak to mají s hubnutím?
Kolikrát cholerika nazlobí, jak vypadá, se snad ani nedá spočítat. Jen to málokdy dá ale najevo. Pokud snad přibere, je to jistě tím, že mu někdo podstrojoval, nikoli jeho leností! Když se do něčeho pustí, je to velmi nečekané, rychlé - a to platí i o hubnutí. Výsledky jsou, ale bohužel už vinou nijaké přípravy velmi krátkodobé, protože jakmile se objeví nějaká překážka, která cholerikovi není po chuti, naštve se, svalí vinu na všechny kolem a zase se vrátí ke starému životnímu stylu. Pokud by se snad někdy vydal do rukou trenéra, dlouho mu to nevydrží - trenér je člověk, který do všeho mluví, což choleriky nesmírně vytáčí. To oni mají vždycky pravdu! Potřebovali by sice plán, bič nad hlavou, v koutku duše to možná i vědí, ale ve skutečnosti nikdy nepřipustí, že to tak je. Raději budou dál zakopávat, zlobit se na celý svět a hubnout celkem marně…
Sangvinici
Jejich velkým plus je jejich vyrovnanost. Prakticky jako jediný tento temperament reaguje na všechny situace vlastně přiměřeně. Není jim vlastní něco vzdávat, dokážou se přizpůsobit snad všemu, na všem si najít něco, co je baví a naplňuje, ze všeho objeví východisko. Bývají spíše optimističtější, extrovertní. U ničeho ale nezůstávají dlouho - hlavně ne u toho, co jim nic nedává. Nepotřebují žádné hluboké prožitky, jejich cílem je spíše cesta a chuť jít stále dál.
Jak to mají s hubnutím?
Když se sangvinik rozhodne pro nový životní styl, skoro není nic jednoduššího. Je to prostě jen nový směr v životě. Sangvinik ale nikdy nebude detailně zkoumat systémy stravování nebo sporty s největší pravděpodobností spalování kalorií. Spíše docela jednoduše vymění cestou do práce auto za kolo nebo si na nákupní seznam napíše více zeleniny místo sladkostí. Až zase bude spokojený, půjde dál, klidně se vrátí zpátky k ježdění autem… Hlavně aby byla pohoda! To je přece to, o co v životě běží. Trenéři, výživoví poradci? To raději ne. Sice mají užitečné informace, ale už by jich mohlo být příliš, takže s těmi při své cestě za lepším tělem a zdravím sangvinik příliš nepočítá. A pokud se připojí k nějaké sportem nadšené skupince (což jako extrovert udělá docela rád), nikdo by od něj neměl očekávat naprosto pravidelnou aktivitu a velké nasazení. Když se mu bude chtít jít aktivně kolektivně sportovat, půjde, když ne, přece si nebude kazit den a do něčeho se nutit!
Melancholici
Melancholici budí zdání velmi smutných lidí. Ale spíše než o smutku mluvme o zádumčivosti. Hodně o všem přemýšlejí, vše, co vidí, hodnotí, rozebírají, analyzují, vstřebávají z toho dojmy a emoce. Jsou temperamentem s nejhlubšími prožitky, což ovšem není vždycky k užitku. Často se jim také stává, že hledají jen příčiny místo toho, aby se podívali i po řešení. Takže když se ocitnou v problému, spadnou v něm docela zbytečně hluboko. Nedělají jim dobře vypjaté situace. Nezvládají stres, hluk, velkou společnost. Těžko navazují kontakty s jinými lidmi, jsou velmi opatrní, introverti. Ale když už se někdo stane jejich blízkým, zůstane jím takřka navždy.
Jak to mají s hubnutím?
Každý gram navíc dělá melancholikům vrásky na čele. Nejsou na tom dvakrát dobře se sebeláskou, a k tomu mít ještě nadváhu? A melancholikovu mysl bude dlouho trápit otázka, proč se ten gram navíc vůbec objevil. Potrvá tedy poměrně dlouho, než se pustí do hubnutí toho pomyslného gramu navíc. A mnohdy budou v pokušení to vzdát - protože to bude emocionálně náročné. Budou se muset podívat do svých zvyklostí, emocí, pocitů ze sebe sama, životního stylu a položit si mnoho otázek, což je pro melancholika skoro životní úděl, což už se nedá říkat o nalézání odpovědí. Melancholik je klidně schopný mluvit o svých potížích i s odborníky, ale žádná z rad, které dostane, podle něj nebude dostačující - protože jak o tom bude přemýšlet, odhalí spoustu důvodů, proč daná rada odborníka nemůže právě u něj fungovat. Pokud si melancholik vybere skupinové hubnutí, rychle z něj uteče. Raději si v klidu pročte doma desítky příruček, postupně vytahá informace, které se mu líbí, a nakonec si přece jen sestaví svůj způsob hubnutí a cesty k dosažení životního stylu. Pro melancholiky je největším prožitkem cesta, nikoli cíl.
Článek vyšel v časopise Dieta