Když jsem ke konci listopadu minulého roku přijela do Sydney a šla se podívat na pláž v Dee Why, zažila jsem lehký šok. Viděla jsem mužská i ženská těla jako vystřižená z časopisů, a pak těla monstrózní, která se sotva hnula a na která byste v Čechách ani na Slovensku nesehnali oblečení. Těl, která by reprezentovala něco mezi super zdravým životním stylem a nekontrolovatelným obžerstvím, mnoho nebylo.
Ačkoli za zemi nejvíc postiženou epidemií obezity jsou už léta téměř automaticky považovány Spojené státy, není to pravda. Od roku 2008 vévodí pomyslnému žebříčku tloušťky právě Austrálie. Podíl obézních lidí podle studie Australia´s Future Fat Bomb zveřejněné v roce 2008 činil v australské populaci šestadvacet procent a odborníci předpověděli, že v příštích dvaceti letech musí země počítat se 700 tisíci hospitalizacemi pacientů kvůli nemocem způsobeným obezitou.
Nejvíce postiženi jsou podle studie lidé ve věku mezi pětačtyřiceti a čtyřiašedesáti lety, muži o něco málo více než ženy. Zajdete-li se ve všední den podívat na některou z australských pláží coby turista, snadno vědce nařknete, že si čísla vymysleli. Snad nikde jinde na světě nespatříte tolik sportujících jako právě na jižní polokouli. Od pěti od rána se tady běhá, jezdí na in-linech nebo na kole, cvičí pod dohledem osobních trenérů a za svůj čtyřměsíční pobyt tady jsem nepoznala zatím nikoho, kdo by nevlastnil permanentku do „gymu“ (jak se tady říká fitness centru) nebo na hodiny jógy.
Na druhou stranu stačí pouhé dvě hodiny letu do centra kontinentu, abyste se ocitli ve světě, kde o zdraví jde až úplně v poslední řadě. „Životní styl v centrální části Sydney se nedá srovnat s životem na nádherných plážích například v Manly nebo na Bondi Beach. Stačí dvacet minut jízdy lodí ze Sydney City, abyste viděli nejen úplně jiné typy lidí, ale i zcela odlišný přístup ke sportu i k životu vůbec. Plážová surfařská kultura je tady hodně mocná a obezitu neodpouští,“ říká Jana Šmatlová, která v Sydney žije už čtvrtým rokem a vystudovala v tomto městě obor nutriční specialista.
Kuchyně z celého světa: výhoda, nebo problém?
Austrálie je multikulturní země s mnoha přistěhovalci z celého světa, díky čemuž si - co se týká jídla - mužete vybrat z prakticky nepreberné nabídky. pozor zejména na potraviny obsahující MSG nebo monosodium glutamát, u nás známý jako E621, který se používá hlavně v asijské kuchyni a údajně se podílí na vzniku obezity a potlačuje hormony při spalování tuků. Na řadě zdejších potravin tak dnes uvidíte nápis ,no MSG‘.“ Jen pro představu: v Melbourne, druhém největším australském městě, najdete více než tři tisíce restaurací, v nichž můžete ochutnat sto sedmdesát kuchyní světa – a často za přijatelné ceny.
Těžko si lze představit, že kdekoli v Česku nebo na Slovensku najdete krabičku čerstvě připraveného sushi za cenu okolo 60–80 Kč, což je například v Sydney nebo Melbourne nabídka, s níž se setkáte doslova na každém kroku. „Současná australská“ kuchyně je tak směsicí chutí a vlivů z celého světa, nicméně ani u japonských nebo asijských pokrmů připravovaných na zeleninové bázi nemůže být vždycky řeč o zdravých nebo snad dokonce pro dietu vhodných pokrmech. „Většina lidí má asijskou kuchyni naprosto mylně zaxovanou jako nízkokalorickou, ale opak je pravdou.
Přestože základem mnoha jídel je zelenina, spousta lidí tady v Austrálii se neobejde bez dochucovadel, například sladké plum sauce (švestková omáčka), soya sauce (sójová omáčka) nebo barbecue sauce, kvůli nimž pak kalorická hodnota zdánlivě ‚nevinného zeleninového‘ jídla stoupá do závratných výšin.
Taktéž v sushi je často majonéza, málokdo si dá zmrzlinu bez toho, aby si ji dochutil takzvanými toppings, nejčastěji strouhanou čokoládou, mandlemi nebo tekutým karamelem,“ vysvětluje Jana Šmatlová a dodává: „Zdravý životní styl je tak především otázkou vhodného výběru – ať už hotových jídel, nebo potravin, z nichž si jídlo sami připravíte, přičemž druhá varianta je vůbec to nejlepší, co lze doporučit, zejména pokud chcete zhubnout.“ Zatímco ve městech lidé s oblibou a poměrně často zajdou na jídlo do společnosti, třikrát týdně není neobvyklé, jak už jsem naznačila, naprosto opačná je situace na venkově. Zejména v odlehlých oblastech, kde není moc na výběr, jsou jedinou obměnou sekaného masa a rychlého občerstvení z fast foodu nebo mikrovlnné trouby jídla podávaná v místním hotelu nebo honosnějším bistru, popřípadě v čínské restauraci.
Milujeme Barbie!
Australské jídlo má své kořeny v anglickém kuchařském „neumění“, jak s oblibou říkají v Austrálii žijící Britové. Zemi prý od totální zkázy zachránily jenom dvě věci: přistěhovalectví, o kterém již byla řeč, a nezvyklá řada vynikajících, místně produkovaných čerstvých přísad, jejichž chuť údajně nemůže zkazit ani ten nejhorší kuchař. Základem australské kuchyně je bezesporu maso, které je jakžtakž levné, vynikající a je ho dostatek: kvalitní steaky coby součást například menu oběda najdete v každé druhé restauraci, přičemž nesmím zapomenout na tolik oblíbené grilování – barbecue neboli barbie. Bezplatné nebo elektrické grily na mince najdete v mnoha parcích, na plážích nebo v kempech po celé zemi.
Téměř v každé restauraci je na jídelníčku klokaní maso, které je syté, měkké a prakticky bez tuku. Spousta Australanů na něm vyrostla, protože v minulosti i dnes platí klokaní maso v ceně asi deset dolarů za kilogram za vůbec nejlevnější na trhu, nyní jím ale mnozí pohrdají coby škodnou, kterou se nesluší se zabývat… natož ji jíst. V supermarketech ve městech určitě stojí za pozornost široká nabídka vynikajícího ovoce a zeleniny. Z ní se těší velké oblibě avokádo, dýně, a zejména beetroot neboli červená řepa, jejíž konzumaci považují mnozí za základ dlouhověkosti a v Austrálii chybí v málokterém zeleninovém salátu. Nákup ovoce a zeleniny na jižní polokouli je očima Evropana poměrně drahá záležitost.
Jen pro představu, když koncem loňského roku udeřily ve státě Queensland povodně a voda zničila řadu banánových plantáží, prodávalo se kilo banánů v supermarketu Coles za 15 dolarů, tedy pro nás stěží uvěřitelných 300 korun! Během australského léta se cena ustálila na dolaru až třech za kilogram… Typickou australskou záležitostí je vegemite – tmavá silná pasta nebo pomazánka vyrobená z ostatků sladu při výrobě piva, zeleniny a koření, připomínající české maggi, kterou si místní s oblibou natírají na chleba nebo toasty. Zaslechla jsem, že někteří Australané žijící mimo domov si tuto pochoutku nechávají posílat poštou klidně na druhý konec světa. A traduje se, že australští vojáci dokázali právě díky vegemite vydržet útrapy na světových bojištích.
Co se týká sladkostí, nejoblíbenějšími jsou banana bread (nejde vyloženě o chléb, připodobnit lze s trochou fantazie k české bábovce), French toast (oblíbená snídaně, jedná se o smažený toastový chléb obalený ve vajíčku, politý sladkým javorovým sirupem a servírovaný se slaninou nebo ovocem), lamington (kostka politá čokoládovou polevou a posypaná strouhaným kokosem) a Pavlova – sněhový moučník plněný vrstvami krému a ovoce, pojmenovaný podle ruské baletky.
Kdo nejsi laidback, nepatříš sem!
Pokud jste měli možnost navštívit druhou stranu světa, možná mi dáte za pravdu, že na Austrálii je cosi nakažlivého. A zdaleka to není jenom oceán nebo pláže. Dalo by se na několika stranách psát o obrovské toleranci, životní vitalitě, požitkářství, schopnosti užívat si života všemi smysly nebo právě dobrém jídle… Životní styl ve městech – a na plážích zejména – je, co se týká jídla, charakteristický přístupem, který káže konzumovat ho vědomě a s radostí, a nikoli počítat každou kalorii a cítit se provinile. Konzumaci opulentní snídaně v podobě zmíněného French toastu nebo jiných lahůdek tak u většiny lidí, přinejmenším o víkendu, předchází alespoň půlhodinový jogging nebo následuje odpoledne strávené na surfu, kajaku a podobně. „Díky úžasnému podnebí a blízkosti vody sportuje například v Sydney v částech jako Manly nebo Bondi skoro každý, včetně osmdesátníků.
Ležet doma na gauči, když před domem nebo za ním máte oceán, dokáže málokdo,“ říká Jana Šmatlová a dodává: „Mně osobně připadají Australané, co se jídla a pití týká, velmi vybíraví, ovšem díky dostupnosti a rozmanitosti je z čeho vybírat, takže vlastně, proč ne? V poslední době jsou tady populární zejména čerstvě odšťavněné ovocné nebo zeleninové džusy, hlavně z manga, zázvoru, červené řepy, celeru, mrkve, nebo dokonce mladé čerstvé pšenice, ve formě panáka, tzv. wheatgrass shot.
Celkově je wellbeing byznys, který uživí mnoho profesionálů, ať už z oblasti výživy, fitness, nebo kosmetiky. Populární jsou také nejrůznější kosmetická ošetření, masáže nebo konzultace s naturopaty, kteří doporučují vhodné výživové doplňky a podobně.“ Podnebí, slunce, přítomnost oceánu, výběr rozmanitých potravin, motivace a pozitivní pohled na život jsou podle Jany Šmatlové důvody, proč se na jižní polokouli hubne mnohem snadněji než ve střední Evropě a proč průměrná délka života patří k nejdelším na světě – Australané se dožívají nejvyššího věku po Japoncích, přičemž předpokládaná délka života pro v současnosti narozené děti je 83,5 let pro ženy a 78,7 let pro muže. Australské heslo „no worries“ (žádné starosti) prostě funguje… A velmi rychle se na něj zvyká.
Za vše může GI
V Austrálii se dieta odvíjí od pojmu glykemický index neboli GI. O co jde? Glykemický index potravin ovlivňuje hladinu krevního cukru v našem těle. Především potraviny obsahující sacharidy mají schopnost hladinu cukru v krvi různě zvyšovat. Když po jídle s vysokým glykemickým indexem hladina v krvi stoupne, odpoví na to náš organismus vyplavením inzulinu, díky němuž cukr v krvi opět klesne a přesune se do buněk.
Ovšem pokud cukr klesne příliš, začneme mít hlad a neovladatelnou chuť na „něco dobrého“. Cukr v krvi stoupá po jídle na různě vysoké hodnoty a po určité době zase klesá. Tento proces lze zobrazit pro každou potravinu křivkou. Porovnává se plocha pod těmito křivkami s křivkou glukózy, to znamená se stoupáním a klesáním cukru v krvi, které vyprovokuje konzumace většinou 50 g čisté glukózy. Jednoduše řečeno: když si dáte jako přílohu ke steaku kousek chleba, stoupá křivka krevního cukru výše a plocha pod ní je větší, než když sníte například čočku. Hodnoty se zjišťují experimentálně – měří se vzestup krevního cukru pro každou potravinu u více osob a srovnává se to s glykemickým indexem glukózy, který má hodnotu 100.
Glykemický index je pak seřazení potravin na stupnici od 0 do 100 (někdy i více), přičemž hodnota 100 bývá přiřazena právě glukóze, protože vstupuje do krve prakticky okamžitě. Potraviny s vysokým GI jsou ty, které jsou stráveny a absorbovány rychle a způsobí znatelné kolísání glykemie. Jídla s nízkým GI jsou naopak trávena a absorbována pomaleji a způsobují postupnější vzestup glykemie. V Austrálii už řadu let vědci uvádějí glykemický index do praktického života.
Tým lidí na Univerzitě v Sydney (University of Sydney) spolu s dalšími organizacemi například vyvinul program označování potravin jejich glykemickým indexem a každý rok je testována řada dosud neznámých potravin. Některé potraviny na australském trhu tak mají na obale vyznačeny nejen hodnoty jako podíl bílkovin, cukrů nebo tuků, které známe i z Česka, ale i hodnotu GI. Na stránkách www.glycemicindex.com existuje databáze potravin a jejich glykemického indexu. Dozvíte se tady také spoustu nových informací a výzkumů z této oblasti, zdarma si můžete objednat newsletter nazvaný GI News – The O? cial Glycemic Index Newsletter. V posledním průzkumu vědci například prokázali, že lidé preferující potraviny s nízkým GI dokázali za šest týdnů zhubnout jednou tolik kilogramů v porovnání s lidmi přísně počítajícími kalorie, kteří ovšem jedli potraviny s vysokým GI.
Nepřátelé cukr a gluten
Zdravé stravování na jižní polokouli má dva nepřátele: cukr a gluten. Spousta lidí v Austrálii proto kupuje tmavý cukr, přestože zdravá pověst, která jej provází, je mnohdy realitě vzdálená, protože i tento cukr se rafinuje a součástí tohoto procesu je i čištění pomocí kolon s živočišným uhlím – do nichž se ovšem někdy přidává kostní moučka. Jednou z nejzdravějších alternativ je slazení včelím medem, který je na jižní polokouli stejně jako u nás oblíbený také jako přírodní antibiotikum, s oblibou se používá i sirup z agáve.
Co se týká glutenu, takzvané „gluten free“ potraviny dnes najdete v hojném zastoupení v každém supermarketu. Doslova hitem – nejen pro lidi s alergií na lepek – je v Austrálii merlík chilský (Chenopodium quinoa). Vypadá jako obilí, ale není to obilí. Současní odborníci ho dokonce označují jako potravinu 21. století a NASA jej zařadila jako vhodnou plodinu do výzkumného programu, jehož výsledky by umožnily podporovat a udržet lidský život během dlouhých vesmírných letů řízených člověkem. Není divu: merlík chilský je zdrojem velkého množství bílkovin, minerálních látek a mastných kyselin. Obsahuje také vitaminy A, B2, E, vápník, železo, měď a zinek plus polynenasycené mastné kyseliny, vlákninu a antioxidanty.
Uvařit merlík není nic složitého. V podstatě se vaří velmi podobně jako rýže – na 1 hrnek merlíku 2 hrnky vody. „V čem je v Austrálii určitě rozdíl oproti Česku nebo Slovensku, málokdo z lidí majících alespoň jakési povědomí o zdravém životním stylu kupuje výrobky s označením ‚light‘, které jsou možná ‚lehké‘, ale většinou obsahují spoustu chemikálií a umělých sladidel,“ říká Jana Šmatlová a dodává: „Kdo se chce zdravě stravovat nebo zhubnout – a to platí kdekoli na světě – tomu doporučuji začít čtením etiket na potravinách a řídit se prostou zásadou, že čím jednodušší je složení potraviny, tím se s ní lidský organismus vyrovná lépe. Australané si dávají
Organické šílenství
Za svůj australský „objev“ považuje Jana Šmatlová acai berry a rostlinu jménem spirulina. Acai je palma pocházející z oblasti Amazonie, kde ji konzumují hlavně kvůli vysokému obsahu antioxidantů. V Austrálii ji dostanete ve formě müsli tyčinek, vitaminových tablet nebo zmraženou. „Lžička acai berry rozmixovaná s banánem nebo jakýmkoli jiným ovocem a džusem je po ránu výborný zdroj energie,“ říká. V případě spiruliny jde o modrozelenou řasu, která je zdrojem přirozených lehce zpracovatelných bílkovin, zeleného rostlinného barviva a chlorofylu.
K dostání je sušená, ve formě tablet nebo prášku, ideálně samozřejmě v organické podobě. „Chutově sama o sobě dobrá není, ale stačí přidat lžičku prášku do ovocného džusu a pro své zdraví uděláte mnoho,“ dodává Jana Šmatlová. Spirulina už je dnes k dostání i v Česku a na Slovensku. Na řadě australských webových stránek, v časopisech a knihách zabývajících se zdravou výživou se v současnosti dočtete, že „it´s about getting back to basics and eating food from the most natural source“ (volně přeloženo jde o to, vrátit se od „chemie“ zpátky k přírodě a konzumovat potraviny pocházející z přírodních zdrojů). Z této filozofie vzešel v Austrálii obrovský trend organických potravin. Slovo „organický“ znamená, že ovoce, zelenina, obilí, maso, vejce a mléčné výrobky byly vypěstovány, chovány a zpracovány bez chemických hnojiv, insekticidů, herbicidů, růstových hormonů, antibiotik a podobně. Organické produkty najdete v každém supermarketu a stejně jako v Evropě jsou i na jižní polokouli několikanásobně dražší - za kilogram mrkve zaplatíte dolar, zatímco za kilogram organické mrkve dolary čtyři.
Velká kupní síla Australanů nicméně dala tomuto trendu zelenou také v podobě řady restaurací a kaváren nabízejících výhradně organické produkty. Řada lidí se také čím dál více zajímá o původ nakupovaných potravin nebo surovin, z nichž vzniklo jídlo v restauraci. Údaje typu „hovězí maso v tomto hamburgeru pochází z toho a toho státu a kráva byla chována v takových a takových podmínkách“ najdete i na obalech v McDonald’s. Od 1. února navíc musejí všechny restaurace rychlého občerstvení uvádět u každého z nabízených produktů i jeho kalorickou hodnotu. Snad žádný Australan si neumí představit život bez kávy, která tady platí za nejlepší na světě. Že nejde jen o chvástání, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
ČTĚTE TAKÉ:
Další potomek brazilské bohyně?
ČTĚTE TAKÉ:
Laďka Něrgešová: K hubnutí mě přemlouval Renč i můj gynekolog