„Střídavku“ nechci hlavně kvůli dětem
Nikdy jsem si nemyslela, že lze doslova nenávidět člověka, kterého jste kdysi tolik milovali. Nejsem na to hrdá, ale je to tak. Nejdřív mě podváděl a lhal mi, a když konečně odešel a nějak jsme se domluvili na majetku a péči o děti – prostě na rozvodu –, chce mi najednou po dvou letech vzít děti, zažádal totiž o střídavou péči.
Rozvod se táhl rok, rozvedení jsme dva roky. Synovi je devět let, dceři pět. Syn je hodně svérázný; v určité oblasti se jeví takřka jako geniální, ve své milované biologii má encyklopedické znalosti, ale zde jeho „genialita“ končí. Nic jiného než biologie ho nezajímá. V praktickém životě je na úrovni předškoláka. Syn je hodný kluk a introvert, nezlobí, má moc rád svou sestřičku, ale bez pevného řádu, jasných pravidel se v životě ztrácí. Obrazně řečeno, je schopen se „utopit“ ve lžíci vody – v situaci, která je pro dítě v jeho věku jednoduše řešitelná.
K synově jinakosti se váže určitá diagnóza, ale není to nic, co by se nedalo s pomocí dobrého psychologa zvládat. Asi již tušíte, proč se střídavou péčí nesouhlasím a důvodů mám mnohem víc! Bohužel to vypadá, že to není tak jednoduché a jednoznačné, jak by se mohlo zdát.
Jak se vyvíjel Idin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Dcera s tátou příliš nevychází
Manžel se po rozvodu odstěhoval z Prahy do města, kde se narodil. Do Prahy však jednou týdně dojížděl kvůli své práci, a tak si to vždy zařídil tak, že děti vyzvedl v pátek před domem a odvezl si je. Zpět děti vozil tchán s tchýní v neděli večer. S tchány vycházím paradoxně moc dobře, občas u mě zůstávali i na večeři či na kávu, nebo se u mě převlékali a vyráželi do Prahy do divadla, na operu a podobně.
S bývalým manželem nevycházíme, sice jsem se snažila o korektní základní komunikaci kvůli dětem, ale neuspěla jsem. Exmanžel se se mnou nebaví, a nebavil se se mnou ani o střídavé péči. První informaci jsem dostala od tchýně, která mi řekla, že by sice uvítala, kdyby vnoučata viděla častěji, ale že se střídavou péčí nesouhlasí, je to prý „hřích“ na dětech, které mají mít jen jeden domov. Byla jsem v šoku, že o „střídavce“ bývalý manžel vůbec uvažuje! Vždyť zná své děti! Svérázného syna a dceru, která pláče, když má jet od maminky. Kdyby manžel nebydlel v domku s tchýní, vůbec netuším, jak bychom to s dcerkou dělaly. Tchýni má ráda. K otci vztah z nějakých důvodů nemá – jenže soudní příkaz je soudní příkaz, a tak se vždy moc snažím dceři odjezd ulehčovat a nějak ji motivovat, aby se k tátovi těšila. Není to pro mne lehké, ale nejde o mě, ale o děti.
Pokračování 3 / 4
Má šikovné známé a já se strašně bojím, že uspěje
Vůbec si nedokážu představit, jak by vše probíhalo, kdyby manžel uspěl. Dcerka k tátovi nechce ani na víkendy, nenašli k sobě vztah. Zato syn tátu miluje, mají hodně podobné zájmy. Syn by střídavou péči uvítal, ale z pohledu jeho jinakosti se velmi obávám toho, jak by zvládal změnu školy, učitelů, kamarádů apod. Vždyť i současnou školu zvládá s mnoha problémy! I když se nám už podařilo ujít velký kus cesty, a považuji za úspěch, že syn zvládá školní docházku bez asistenta.
Šílené je, že manžel má docela reálnou naději, že uspěje. A nebyl by první, takových případů přibývá. Manžel si sehnal velmi renomovaného psychologa – je to jeho kamarád z gymnázia – a bratr jeho nové přítelkyně je právník s mnoha kontakty… Jednoduše od tchánů vím, že má kolem sebe síť lidí, kteří jsou ochotní mu velmi fundovaně pomoci. Sama se pochopitelně snažím shánět nejrůznější vyjádření – psychologa, školy a tak dále, ale mám obrovský strach. Dokonce jsem se s velkým sebezapřením pokusila s manželem sejít na obědě a domluvit se, nedopadlo to ale dobře.
Pokračování 4 / 4
Prý z něj dělám „blbečka“ a jde mi jen o „prachy“!
Sice s exmanželem vůbec nevycházíme, odmítá se mnou komunikovat, ale i tak jsem ho pozvala na oběd a jela ho „navštívit“ do práce. Důvod jeho averze vůči mně je jednoduchý. Byla jsem to já, kdo podal žádost o rozvod. Byla jsem to já, kdo si dovolil se s ním po jeho několika odhalených aférách s jeho asistentkami rozvést.
Bohužel oběd dopadl katastrofálně. Velmi jsem se snažila být věcná a asertivní a přecházet exmanželovo pohrdavé a přezíravé chování, kdy se ke mně choval jako vladař k podané, která o cosi škemrá. Kvůli dětem jsem byla ochotná tu chvíli něco vydržet. Jenže když jsem se mu pokoušela vysvětlovat, jak moc je pro problematického a předpubertálního syna důležité stabilní zázemí a srozumitelné okolí, opět se urazil. Prohlásil, že z něj i ze syna dělám „blbečka“ a že mi jde o „prachy“ a odešel. Co dál? Strašně se bojím, že mu střídavá péče nakonec vyjde.