Jedno čínské přísloví praví: „Ze tří desetin léčí lék a ze sedmi desetin správná životospráva“. A nedílnou součástí zdravé životosprávy je samozřejmě i způsob stravování…
Lidé žili po staletí v souladu s ročními obdobími, a tak se i jídelníček přirozeně přizpůsoboval aktuálnímu období roku – pravda, někdy byl velmi chudý, jindy naopak bohatý. Nejčastějším způsobem „konzervace“ bývalo sušení a kvašení, svou nezastupitelnou roli hrál i dobrý sklep, suché sýpky a plné a dobře zaopatřené chlévy. Moderní doba tato staletá pouta k přírodě zpřetrhala, v některých případech naštěstí, jindy ke škodě.
Kupříkladu dovážení exotických potravin a nesezónních plodin i prodlužování trvanlivosti potravin je z určitého pohledu sice praktické a užitečné, na druhou stranu tento způsob stravování zcela ovládl náš jídelníček, což dle některých odborníků není vždy zdraví prospěšné. Moderní výživové směry, ale třeba i tradiční čínská medicína, dávají v současnosti důraz na sezónnost konzumovaných potravin a také na to, zda je potravina místní.
„Pro nastolení rovnováhy přizpůsobujeme výživu a životosprávu nejen dané roční době, ale též aktuálnímu počasí. Velmi důležité je věnovat pozornost svému tělu při přechodu z jednoho ročního období na druhé, například na podzim, kdy je organismus více náchylný k nemocím,“ tvrdí například lékař David Frej, který ve své praxi – v léčbě i prevenci – propojuje západní i východní medicínu.
Jídelníček napříč staletími
Moderní západní konzument má jídla dostatek (až nadbytek), potraviny jsou hygienicky nezávadné, kontrolované, sofistikovaně ochucené, trvanlivé, kaloricky a nutričně vydatné a pestré. Naši předci naopak po staletí jídávali jednoduše a sezónně. Jídelníček byl silně ovlivněn ročními obdobími, tím, co aktuálně dozrávalo a důležité byly i životními cykly zvířat (kolísavá spotřeba vajec, mléka a výrobků z nich). Některé potraviny šly uskladnit (usušit, naložit a nechat kvasit apod.), jiné na část roku jednoduše vymizely. Naši předkové neznali vymílanou bílou pšeničnou mouku a rafinovaný cukr – potraviny nadupané tzv. prázdnými kaloriemi, které organismu kromě chuti a kilojoulů nepřináší vůbec nic.
Organismus našich prababiček neznal ztužené nasycené tuky nejasného původu, syntetická dochucovadla a barviva. Jídlo, které se jim ocitlo na talíři, mělo svůj jasný původ, což se o mnoha moderních potravinách bohužel nedá říci – takřka bezmasými uzeninami počínaje a cukrovinkami hrajícími barvami a chutěmi konče. Trávicí systém našich prababiček neustále nezaměstnávaly populární svačinky, jídlo zkrátka mělo svůj čas, stejně jako pravidelné půsty, kterých se během roku drželo několik – v tomto ohledu bychom si z našich předků mohli vzít příklad. Navíc se život a práce se odehrávaly převážně venku. Co bychom za to vše mnozí z nás – avšak v dnešních vlídných životních podmínkách – dali!
Pohled odjinud aneb tradiční čínská medicína v české praxi
A jaká je souvislost mezi jídelníčkem našich předků a takzvanou tradiční čínskou medicínou (TCM), která je v současnosti velmi populární? Nejde opět pouze o import myšlenek, které lze jen těžko aplikovat na moderního Středoevropana? Vždyť tento komplexní a velmi propracovaný preventivní i léčebný systém vznikal v naprosto jiných podmínkách, zeměpisných šířkách a národních a náboženských zvyklostech!
Nicméně proč se nenechat inspirovat, neexperimentovat a nehledat společné průsečíky se současnými poznatky a třeba i s tradičním slovanským léčitelstvím? Například zmíněné stravování dle ročních období je v čínské medicíně velmi důležitým předpokladem pro udržení zdraví a životní energie. Jaká jsou tedy doporučení ohledně podzimního a zimního jídelníčku? Možná se podivíte, jak logicky v některých bodech souzní s tradičními sezónními pokrmy u nás.
Podzimní jídelníček dle TCM
Velmi vhodné jsou vařené obilniny, zejména jáhly, rýže a také pohanka. Bílkoviny tělu dodají luštěniny (zvláště bílá fazole), maso z krůty, králíka, husy a také zvěřina. Jako vhodná zelenina se prý jeví dýně, kedlubny, ředkev, kapusta, zelí a hojnost česneku a cibule. Nepříliš doporučované jsou kupodivu citrusové plody a mléko, prý organismus ochlazují a zahleňují. Naopak se doporučuje zázvorový a mátový čaj. Ideální tepelnou úpravou je prý vaření.
Zimní jídelníček dle TCM pro zimu
Zimními obilovinami jsou rýže a kroupy, z luštěnin je doporučována čočka, hrách, fazole i sója. Jako zelenina je preferováno zelí a lilek. Ovoce se upřednostňuje ve formě kompotu nebo sušené. Živočišné bílkoviny reprezentují zejména sladkovodní i mořské ryby. Do polévek jsou vhodné mořské řasy. V zimě jsou prý ideální vařená jídla „z jednoho hrnce“ a jídla pečená a zapékaná.
Nicméně pokud se vám po dýňové polévce a pohankové kaši obrací žaludek směrem nahoru a ven, měli byste poslouchat své tělo a tyto potraviny nekonzumovat. Ostatně nejen čínská medicína, ale i mnohé moderní výživové směry zdůrazňují individuální odlišnosti a potřeby daného jedince. Například zimomřivé typy lidí budou v chladných dnech uspokojovat obilné kaše, polévky, omáčky a zapečená jídla. Celoročně horkokrevní jedinci si dají klidně salát z čerstvě nakrouhaného zelí či krátce tepelně upravovaný pokrm.
Příklady „chladných“ potravin (dle TCM): banány, kiwi, rajčata, okurky, jogurty
Příklady „horkých“ potravin (dle TCM): pohanka, ostrá koření a třeba i grilovaná masa
Příklady „neutrálních“ potravin (dle TCM): brambory, luštěniny, máslo, mrkev, ořechy
Je-li vám tento pohled na stravování blízký, možná oceníte publikaci Vaření podle pěti elementů v souladu s ročními obdobími od Roswitha Fehrera nebo třeba zajímavou českou kuchařku od Kamily Procházkové Celoroční plánovací kuchařka. Nicméně naprosto neocenitelným pomocníkem je též nepostradatelný „selský rozum“!