Ilona si myslela, že má kamarádku na celý život, po čase se ale ukázalo, že se mýlila. Kamarádka Jana si v životě nedokázala najít ani dobrou práci, ani partnera a Iloně vyčítala, když se jí dařilo. Situace zašla tak daleko, že se Ilona své kamarádky musela vzdát jednou provždy.
S Janou jsme byly kamarádky od základní školy. Jenže naše přátelství mělo jedno velké „ale“. Jana se v průběhu let proměnila v emočního upíra…
Na základce jsem patřila mezi oblíbenější spolužáky, Jana spíš mezi outsidery. I přesto se z nás staly dobré kamarádky. Společně jsme nastoupily i na střední školu. Na všechny večírky jsem ji tehdy brala s sebou. Prošly jsme i vysokou školou, kde jsem se začala trochu snažit, aby se Jana osamostatnila, ale vedlo to jen k tomu, že seděla sama v koutě.
Laura Poláková
5. listopadu 2019
Po ukončení studia jsme obě nastoupily do práce. Já měla tehdy velké štěstí a hlavně ostré lokty, a tak jsem začala vydělávat poměrně slušné peníze v reklamní agentuře. Janin nástupní plat byl bída. V té době jsem navíc měla už dva roky vážný vztah s Liborem, který je dnes můj manžel a otec naší krásné dcery. Jana byla single.
Po nástupu do zaměstnání začala být hodně negativní. Neustále narážela na to, že já o životě nic nevím, protože mám hodně peněz, přítele a jsem hezká. Nevím, kde se to v ní vzalo, nebo jsem si toho dříve možná tolik nevšímala.
Laura Poláková
3. listopadu 2019
Postupem času se Jana litovala čím dál víc. Každého muže, který měl o ni zájem, odehnala svým negativním přístupem. Svým chováním mě dohnala až k tomu, že jsem nebyla schopná svěřit se jí se svými úspěchy.
Pokaždé, když jsme se sešly, mě zaplavila svými problémy a vysála ze mě veškerou energii. Brala jsem to tak, že jsme kamarádky, a mou povinností tedy je ji vyslechnout a stát při ní. Bylo to ale tak strašně náročné, že jsem pak většinou přijela domů a pohádala se s Liborem.
Laura Poláková
31. října 2019
Poslední kapkou bylo, když jsem Janě oznámila své zasnoubení. Místo gratulace, objetí a radosti přišel vyčítavý a otrávený pohled. „No to je teda dost, že se vymáčknul,“ řekla. Pak ještě dodala něco ve smyslu, že ona by se stejně vdávat nechtěla, protože každé manželství skončí rozvodem. Tehdy jsem se zvedla a beze slova odešla.
Její chování jsem pak probírala s několika dalšími přáteli, kteří si samozřejmě už dávno všimli jejího věčně kyselého a otráveného výrazu. Všichni mi radili, ať ji co nejdříve vymažu ze svého života, ale nebylo to tak jednoduché. Chtěla jsem jí dát ještě jednu šanci, Jana ale absolutně nebyla schopná uznat chybu, a tak jsem s ní přestala komunikovat.
Laura Poláková
29. října 2019
Dnes už to je deset let, co jsme se neviděly. Nepopírám, že je mi bez ní rozhodně lépe, necítím výčitky, když se mi něco povede, a nikdo mi nebere energii. Lhala bych ale, kdybych tvrdila, že mi vůbec nechybí.
Na svatbě měla stát za mnou jako svědek, při zírání na pozitivní těhotenský test mě měla držet za ruku a po narození mojí dcery Anežky měla společně se mnou plakat štěstím. Nic z toho se nestalo! Naše kamarádství nepřežilo. Doufám, že se má dobře a že si jednou uvědomí, co všechno svým chováním způsobila.