Interrupce ubližují ženské duši

Toužíme po děťátku a rádi bychom přijali do přímé adopce děťátko, které čekáte a nemůžete si je z jakéhokoliv důvodu ponechat a starat se o ně, rádi bychom mu dali lásku, hezké dětství a domov. Ze zdravotních důvodů nemohu sama děťátko donosit, proto prosíme paní nebo slečnu, která nechce jít na interupci ale přitom si nemůže miminko nechat a nechce aby děťátko muselo pobývat dlouhou dobu někde v ústavu ale děťátko se dostalo přímo do rodiny hned od narození, aby se nám ozvala na tento email: alinka1234@email.cz. Předem děkuji.

Mám malého synka,o kterého jsem během těhotenství málem ve druhém měsíci těhotenství díky přirozenému potratu přišla.Díky lékařům se tomu nestalo a jsem jim neskonale vděčná a šťastná.I když není vše v manželství i v příbuzenských vztazích stoprocentní a problémů a starostí je vždy dost.I přesto bych další miminko /i přes názory tzv.hodných příbuzných,kteří se do věcí více méně vhodně pletou/ vítala a byla bych za něj vděčná.Nejsem věřící,ani malá holka /37let/,ale na potrat bych nikdy nešla s vědomím,že dělám dobrou věc.Snad jen v případě zdravotního postižení.Život není jednoduchý pro zdravého natož pro nemocného /znám z vlastní zkušenosti/.

Svoboda rozhodnutí by měla být rozhodně respektována.
Za sebe mohu říci, že jsem nikdy nepocítila potřebuji mít děti a pociťuji k nim lehkou averzi. Potrat jsem dobrovolně absolvovala třikrát (je mi 38 let) a kdybych k tomu měla v budoucnu důvod, udělala bych to bez rozpaků znova. Člověk má právo rozhodnout o způsobu, jakým chce žít. Cením si na sobě toho, že jsem si ustála svůj životní styl singla i bezdětnost přes bariéry společnosti a naléhání křesťanů a jiných dogmatiků. Jsem členkou klubu Nokidding.

Taky jsem podstoupila interupci jako skoro osmnactileta. Nyni jak mam ve 34 narozene dite a vidim, jaky je to zazrak, tak se mi to z litosti vraci. I kdyz vim, ze bych na to tehdy nemela...donosit a zabezpecit

Adelinko, co je to za uvazovani, dite radeji zabit, nez aby ho dostal nekdo jiny?

Já osobně jsem podstoupila potrat.jsem dosti mladá a pro dítě nemám zázemí.Chci aby moje dítě vyrůstalo ve šťastných podmínkách a nechci přemýšlet kde zítra seženu peníze a jak to bude další měsíc.a taky bych chtěla vyjádřit svůj osobní názor na adopci.Já bych nedokázala žít s pocitem že někde tady je moje dítě a já o něm nevím,ale to je můj názor.Dítě má být s radostí přijato do rodiny a ne aby si dokonce života rodiče říkaly že tohle bylo neplánované.podstoupit interupci je rozhodnutí na ženě,a byť toho bude třeba později litovat,nikdo nemá právo jí soudit!!!!nikdy nemůžeme vědět do jaké situace se dostaneme a co se muže poté stát!!!

NE,NE A NE!Neni správný si to vičítat,když už se to stalo.Každé takové rozhodnutí je specielní příběh a je k němu zvláštní důvod.Já nelituju,bylo to správný.Soustředim se však ted' radši na to narozené,na to jež jsem CHTĚLA z celého srdce.Dítě je takový záběr,že se má plánovat,aby i v těžkých chvílích člověk nelitoval!

Dobrý den,
čtu vaše názory,vím, každý by se měl rozhodnout podle sebe, já mám například 2 krásné zdravé děti a třetí jsme neplánovali, proto jsem si nechala zavést nitroděložní tělísko, avšak po 4.5letech po zavedení jsem otěhotněla, takže mě teď nyní čeká velké rozhodnutí, jak se rozhodnout, tak se zkuste vžít do mé situace a rozhodnout, samozřejmě se rozhodnu sama, jen bych tímto chtěla odpůrcúm potratů a interrupcí připomenout, že je někdy příroda mocnější a že by tyto zákroky pokud je to opravdu nutné, neměly zakazovat!!!!

Byla jsem na přerušení, protože jsem byla ještě strašně mlaďounká! Strašně brzo jsem se s tím smířila (tedy prozatím!!) A vůbec na to nemyslela.
Zkazím tady asi radost těm, které to netrápí. Ale jakmile jsem o pár let později porodila, najednou jsem se tím začala trápit a tajně brečet do polštáře, protože teprve v tu chvíli jsem pochopila, že jsem vlastně zabila dítě!! Malému jsou dva roky a já se pořád trápím, jestli to byl kluk, holčička, nebo co když dvojčátka?? Kolik by jim bylo atd.. A že nejsem věřící, ale tohle je pro mě ten nejtěžší hřích a já drsně lituju!!

Souhlasila bych s tebou, Tome, jenže každá to bereme jinak, a tak zatímco já vím, že bych interrupci jen těžko skousla, jiná by zase měla "lepší" pocit z potratu než např. dání dítěte do adopce. :-)

"A taky žít s pocitem, že někde trajdá tvoje děcko, to je jak nic, viď?"Že by představa, kolik by teď bylo mému potracenému dítěti, byla příjemnější?
"Privest dite do rodiny, ktera na to neni pripravena, to je sobecnost."Jako sobeckost mi spíš přijde nezodpovědně počít dítě v rodině, která na to není připravená. Rodiče by se měli o dětech rozhodovat před "sexem", ne až potom.

Interupce a potrat je přece úplně něco jiného. Ale interupce je vždy svobodná volba každé ženy,zas lepší než nechtěné dítě.

Tahle informace se objevila už na několika servrech.
Myslím, že je to nesmysl, jeho cílem je vnutit ženě představu, že musí být nešťastná. Pokud se žena pro interupci rozhodne sama, je to její věc a její rozhodnutí. Pokud jí to nikdo nebude vnucovat, že musí být nešťastná, jinak je nenormální, nemorální a nevímcoještě, bude v pořádku. Jsou to právě takové nesmyslné články, které způsobují víc psychických problémů než vlastní interupce.

no nevim moje znama byla na interrupci uz nekolikrat a rozhodne se tim netrapi...takze asi zalezi jaky clovek je....kazda na to ma svuj nazor....byla jsem hodne mlada,kdyz jsem mela sve dite a nikdy jsem o interrupci nepremyslela,i kdyz mi kazdy rikal"mas sotva po skole a dobre misto"druhe uz mit nemohu a interrupci neschvaluji !!!jen skutecne ve vaznych situacich...

Kučko, možná je lepší žít s pocitem, že dítě někde trajdá, než s tím, že mohlo aspoň někde trajdat a zatím jsem mu to neumožnila. Přímá adopce je určitě dobrá věc a doufám, že se tady konečně něco stane s tím, jak dlouho to všechno trvá, protože nejhorší na adopci je, když víš, že dítě leží v kojeňáku moc dlouhou dobu, když určitě někde existuje někdo, kdo by mu po celou tu dobu mohl dávat lásku a všechno. No ale na to má asi každá jiný názor... :-)

Milá Blami, on je porod holt taková prča, že si to může každá v klidu vychutnat. A taky žít s pocitem, že někde trajdá tvoje děcko, to je jak nic, viď? Přemýšlej hlavou a ne rodidly.

Já potratila v 18 letech. Ani jsem nevěděla, že těhotná jsem. Bylo mi to tak nějak jedno, když mi to doktorka řekla, že šlo o potrat. Tenkrát jsem studovala a neměla jsem čas ani chuť na nějaké mateřství a byla jsem tak ráda, že se to vyřešilo takto. Nyní jsem matkou dvěma dcerám. ta mladší má dnes své první narozeniny. Obě jsou velkým zázrakem v mém životě a až po narození té druhé jsem si začala uvědomovat, že před deseti lety jsem o jeden takový zázrak přišla.Má sestra podstoupila umělé přerušení a dlouho jí to trápilo. hodně nocí probrečela a vůbec celkově nevypadala dobře. ale už i ona má své dítko na světě a na přerušení, už asi nevzpomíná.

Interrupce je sice věc každé ženy, ale měla by zvážit všechna pro a proti.Vždyť tolik žen děti mít nemůže.Tak proč ho nedonosit a dát k adopci. I když u nás se to moc neví, existuje i přímá adopce,kdy matka si najde rodiče pro své dítě, které nechce nebo si ho nemůže nechat.Já jsem 2x samovolně potratila v 3 měsíci.Už nikdy bych to nechtěla zažít, natož to podstoupit dobrovolně.

Byla jsem na preruseni tehotenstvi ve 22 letech. Nechtela jsem dite, prestoze jsem v tu dobu uz byla vdana. A dite bylo manzelovo. Zkratka jsem nemela cas ani chut byt matkou. Nikdy jsem toho nelitovala, pocit studu, nebo bolesti ze sveho cinu jsem nikdy necitila. Povazuji stvoreni noveho zivota sice za zazrak, ale dite ma prijit tam, kde je chteno a milovano. Privest dite do rodiny, ktera na to neni pripravena, to je sobecnost.

Dovedu si představit vlastně jediný důvod proč bych se rozhodla pro interupci. Zdravotní důvod. A ani omylem si nedokážu představit jak bych se s tím potom pokoušela bojovat. Pro mě je lidský život zázrak. Nevzpomínám si, že bych zažila úžasnější cvhíli ve svěm životě než když jsem viděla své dítě v porodnici ve své náruči.