IRENA (37): Válcuje mě zamindrákovaný chlap, hlídá každý můj krok

IRENA (37): Válcuje mě zamindrákovaný chlap, hlídá každý můj krok

Zdravá dávkavasi na škodu není, ale kde je ta hranice? A vážně je žárlivost ve vztahu nutností, nebo mázničující dopad? O své zkušenosti se podělila čtenářka Irena z Hodonína.

Už nevím, kudy kam. Často přemýšlím, jestli se mnou není něco špatně. Vůbec nechápu, v čem žiji. Karla, svého druhého muže, jsem si brala před pěti lety. Oba jsme do sňatku vstupovali s jistými zkušenostmi. On žil v dlouhodobém vztahu, já za sebou měla patnáctileté manželství. Poznali jsme se na seznamce, která se specializovala na turistiku. Docela jsme se oťukávali, než jsme se rozhodli začít spolu žít. Strávili jsme spolu dost časů pohodových i těch horších. Byl to on, kdo mě držel nad vodou, když tátu srazil náklaďák, a on byl na místě mrtvý… Každopádně já jsem měla pocit, že už oba dobře víme, co od života chceme, že potřebujeme po boku spolehlivého partnera, že doufáme stejně v lásku na zbytek života.

ZJIŠŤUJE I DETAILY

Byla jsem zamilovaná a možná skrz narůžovělé brýle jen těžko rozlišovala, co je fajn a co už ne. Karel byl vždycky starostlivý, pozorný, byla jsem holka, kterou si prý vysnil, a počítá se mnou už navždy… Lichotilo mi to, byla jsem pyšná na náš vztah. A tak nějak jsem asi přecházela náznaky, že až tak o zdravý vztah nejde.

Manžel potřeboval vědět, co mě každý den čeká. A to dost detailně, nikdy se neopomněl zeptat, v kolik se vrátím. Odůvodňoval to tím, že se chce navečeřet se mnou… Zvědavost ale vyvažoval péčí – nahříval mi ponožky, každý večer mi chystal konvici bylinkového čaje, nakupoval potraviny, rád vařil…

Kamarádky mi ho záviděly. Že rád přiloží ruku k dílu, že se mi snaží v povinnostech maximálně ulevit. Byl zvědavý, měl vrtochy, ale zatím to dobré převažovalo. Postupem měsíců ale přitvrzoval. Ptal se, kdo mi volá, co jsme spolu řešili… Zjišťuje detaily z každého mého pracovního dne. Potřebuje každodenní potvrzení, že jsem si v práci nic nezačala s žádným kolegou. Denně mu musím říkat, že ho nepodvádím. Dráždí ho pomyšlení, že jsem v zaměstnání obklopená muži – přece jen se pohybuje v energetice, a tam na moc žen nenarazíte. Dokonce už udělal to, že za mnou přišel a musela jsem mu představit svůj tým. Naparoval se u toho a trapně dával najevo, že patří ke mně…

NEMÁM DOST SÍLY

Když o tom s ním mluvím, vůbec nechápe, co mám na mysli. Prý je přece normální vědět o osobě, s níž člověk žije, úplně všechno. Podle něj nesmí existovat žádná tajemství, jinak nemá vztah pevné základy…

Momentálně jsem rozčarovaná, stopuje mě jako honicí pes. Kolikrát se jdu před ním schovat a zamknout i do koupelny, abych měla pár minut pro sebe a chvíli na mě nikdo nemluvil. Karel má pocit, že je nutné absolutně všechno sdílet, i to, že potkal sousedku, která byla ve špatném rozpoložení. Vůbec si neuvědomuje, jak mě to ničí, vyčerpává. A upřímně, už ho fakt nemiluji. Jenže máme hodně společného majetku, dělba by byla těžká, a asi krutá. Ostatně Karel mi dal dost jasně najevo, jaké peklo by nastalo, kdybych se ho rozhodla opustit. A na boj já teď nemám dost síly, řeším zdravotní problémy.

Vůbec se nepoznávám, já, rozhodná ženská v práci, která si nenechá nic líbit. Ale doma ji válcuje zamindrákovaný chlap.

IRENA (47), HODONÍN

Doporučujeme

Články odjinud