Irena zůstávala ve vztahu jen proto, aby nebyla sama. Když potkala Petra, myslela si, že má naději na lepší vztah. Nůž do zad jí však vrazila kamarádka.
Pětiletá známost s Vladimírem pokračovala jen díky obavám, že zůstanu sama. Jednou jsem si naplánovala schůzku s Jarkou, kamarádkou z dětství. Když dorazila, vypravily jsme se na dámskou jízdu. „Vladimír je fajn, ale ty nejsi šťastná,“ prohodila. Přikývla jsem. „No, mě zase ničily věčné hádky,“ svěřila se a vzájemně jsme si nad vínkem postěžovaly.
„Všimla sis, kousek od nás ten černovlasý sympaťák tě už několikrát sjel očima. A ten druhý se zase líbí mně,“ oznamovala mi radostně kamarádka. Za chvíli si oba muži přisedli. Tmavovlasý neznámý se představil jako Petr, sedl si hned vedle mě a Jarčin idol Martin zase blízko k ní.
Laura Poláková
19. dubna 2020
Objednali láhev vína a snažili se konverzovat. „Stejně jim jde jen o jedno,“ říkala jsem si pro sebe, ale kamarádka si myslela něco jiného. V Martinovi viděla možnost nového seznámení s pokračováním. „Jestli ti vadí, že tu jsem, klidně se zase vzdálím. Kamaráda tu nechám, dobře se baví,“ pronesl mile vedle mě sedící Petr.
Vtom mi došlo, že nechci, aby odešel, špatná nálada mě opustila a smích nám vydržel až do ranních hodin. Celou noc jsem přemýšlela o Petrovi a o Vladimírovi. Ten se kolem poledne vytratil a my jsme s Jarkou mohly ještě před odjezdem probrat předešlý večer.
Laura Poláková
16. dubna 2020
Za dva týdny přijela Jarka znovu. Obě jsme šly na další rande a já si byla jistá, že konečně ukončím vztah s Vladimírem. Jarka si koupila byt a scházela se s Martinem. Já trávila každou volnou chvilku s Petrem.
Najednou se černovlasý muž i se svými věcmi ocitl v mém bytě. Byl nápaditý, vymýšlel výlety, nikdy jsme se nenudili. Nic nám nescházelo, dva roky krásného života, kdy jsem doufala, že mě požádá i o ruku.
Laura Poláková
14. dubna 2020
Jednou jsem uklízela Petrův psací stůl a všimla si špatně dovřeného šuplíku. Mezi papíry jsem našla malou krabičku. S napětím jsem ji otevřela a oslnil mě krásný, zlatý náramek. Takový dárek k narozeninám jsem nečekala.
Přišel tolik očekávaný den. Už od rána jsem měla dobrou náladu při pomyšlení, jaký dar na mě čeká. Den se vydařil, ale jen do chvíle, než jsem dorazila domů. Sotva jsem otevřela dveře, přispěchal mi naproti Petr.
Laura Poláková
13. dubna 2020
„Zavážu ti oči, protože dnes máš svůj den a čeká tě překvapení,“ dovedl mě až na místo, kde se linula vůně neznámého jídla. Rozvázal mi oči, abych mohla obdivovat vyzdobený stůl. Následovala skvělá večeře při svíčkách. Petr dokázal vždy překvapit. Obrovský pugét s růžemi a obálka s penězi, to byl dar k narozeninám. „Kup si, co chceš, zlatíčko,“ zašeptal mi do ucha. Zlatý náramek ale nikde.
Předstírala jsem, jak jsem šťastná... Večer, když Petr tvrdě spal, nahlédla jsem do šuplíku, ale po krabičce se slehla zem. Poradit mi mohla jedině má kamarádka Jarka. Přišla další dámská jízda. S Jarkou jsme se neviděly už pár týdnů.
Laura Poláková
9. dubna 2020
Těšila jsem se a zároveň jsem se jí chtěla svěřit se svým trápením. Celá udýchaná dosedla a do rukou vzala jídelní lístek. Mé oči padly na její levé zápěstí. Třpytil se tam náramek, který jsem našla v Petrově šuplíku.
Jarka si všimla, jak civím, a řekla: „Je krásný, viď. Dostala jsem ho od přítele.“ „Takže někdo nový?“ „Mám ho asi tak tři týdny,“ chlubila se. „Tak se pochlub, jaký je ten nový objev,“ pobízela jsem ji. Tentokrát se však o nové lásce moc bavit nechtěla.
Laura Poláková
2. ledna 2024
Večer jsem uhodila na Petra. „Stalo se to tak rychle a já si nemůžu pomoct, jsem do ní blázen. Vím, že si to nezasloužíš, zkoušel jsem na ni zapomenout, ale nejde to,“ snažil se mi to vysvětlit. Celou noc jsem proplakala, litovala svého ukvapeného chování.
Ale na druhé straně mě alespoň přestal tahat za nos dřív, než se tím bavili všichni kolem. Nejvíce mě však ranila má kamarádka. Dnes je to deset let, a i když už dávno žiji svůj život a mám svoji rodinu, nedokázala jsem jí zradu odpustit.