Irisdiagnostika: Co lze vyčíst z očí?

Irisdiagnostika: Co lze vyčíst z očí?

Jistě už jste někdy zaslechli známé rčení oko, do duše okno; na tom jistě něco bude, nicméně v případě iridologie by se spíše hodilo nahradit slůvko duše výrazem tělo. Možná tuto alternativní diagnostickou metodu už znáte, ale třeba se s ní setkáváte poprvé a řeknete si, co natolik zásadního se v našich očích může odrážet?

Podle irisdiagnostiků mnohé. Pojďme se tedy ve zkratce podívat pod pokličku diagnostického systému, jehož kořeny sahají hluboko do minulosti.

Irisdiagnostika je prastará metoda a jedno z odvětví alternativní medicíny, zabývající se diagnostikováním zdravotního stavu člověka na základě obrazu (zabarvení, změn, pigmentace a nejrůznějších odchylek) jeho oční duhovky a očního bělma. Oko je dle zastánců iridologie nervově propojeno se všemi částmi našeho těla. Každý orgán v těle má na oční duhovce své specifické umístění, resp. reflexní nervové zakončení (podobně jako například na ploskách nohou). Pokud má orgán potíže, případně je-li jakkoli geneticky zatížen, projeví se tato skutečnost právě tam.

Historie irisdiagnostiky se datuje tisíce let zpátky, kdy byla tato diagnostická metoda hojně využívána v Číně, Japonsku a Indii, a to k určování celkového zdravotního stavu pacienta. Číňané v návaznosti na vesmír, resp. na astrologické principy propojující lidský osud (mikrokosmos) a postavení hvězd (makrokosmos), vnímali velmi podobně i samotné oko. Považovali je za jakýsi mikrokosmos celého těla. Diagnózou z oční duhovky se zabývali lékaři již za vlády egyptského faraona Tutenchamona (cca. 1500 př. n. l.). Poznámky o studiu oční duhovky byly nalezeny mimo jiné také v jeho hrobě.

Dokonce i Hippokrates (460 – cca. 370 př. n. l.), nejslavnější lékař starověku a „otec medicíny“ studoval oči svých pacientů, aby v nich objevil klíč k jejich nemocem, resp. následnému uzdravení. Dochovalo se, mimo jiné, také jeho prohlášení: „Pozři v oči člověka a uvidíš jeho tělo“. A o to přesně v Irisdiagnostice jde. Další zmínky o této (dnes) alternativní metodě byly nalezeny například u Chaldejců (cca. 1.000 let př. n. l.). Ve starověké knize „Zodiac of the Eye“ byla napsána zcela zásadní irisdiagnostická věta: „Vše, co se děje ve Vesmíru, odráží se v člověku. To, co se děje v lidském těle, zrcadlí oční duhovka.“

Za oficiálního zakladatele irisdiagnostiky je však považován maďarský lékař Ignaz von Peczely (1822 – 1911), kterému k zájmu o studium oční duhovky dopomohla nepříjemná příhoda z dětství. Tehdy se dostal do kontaktu se sovou, která mu údajně zaťala drápy hluboko do jeho paže, a nezbývalo, než jí zlomit nohu, aby se dítě z jejího mocného sevření vymanilo. Později Ignác popisoval, že v okamžiku, kdy jí nohu zlomil (a pozoroval přitom její oči), všiml si, že se v nich náhle objevila nepatrná čárka. Po vyléčení sovy pak opět zmizela. To ho velmi zaujalo a motivovalo k dalšímu studiu.

Iridologie může být velmi přesnou diagnostickou metodou, pakliže se provádí dobře a u skutečného odborníka. Na oční duhovce lze zaznamenat téměř všechny nestandardní fyzické projevy, a to díky nejrůznějším deformacím, které se na ní projevují například ve formě teček, skvrn, zvýšené pigmentace, různorodosti zbarvení, hustoty vláken atd.; toto vše má následně svůj konkrétní diagnostický význam. Samotnou duhovku můžeme rozčlenit na dvanáct úseků, kdy každému přísluší určitý orgán (případně skupina orgánů), a v neposlední řadě také ostatní části těla. Samotná duhovka je pak tvořena šesti vrstvami.

Diagnistikování z oční duhovky je poměrně složitá a komplikovaná záležitost a pouhým okem jen těžko zřejmá. Dříve se používala lupa, dnes máme sofistikovanější nástroje umožňující několikanásobné zvětšení obrazu oční duhovky. Pro zajímavost však uvedeme alespoň základní „diagnostiku“, ačkoli o diagnostiku jako takovou v podstatě vůbec nejde.

Co se dá ze zdravotního hlediska předpokládat vzhledem k barvě očí?

Barvu duhovky dělíme do tří základních skupin, ačkoli někteří iridologové uznávají pouze dvě základní barvy. V našem případě však jmenujme zmiňované tři varianty:

Modré oči: Tito lidé bývají náchylnější k onemocnění dýchacích cest, blízko mívají také k poruchám přeměny kyseliny močové, k revmatismu a alergickým onemocněním. Opatrnější by měli být také, pokud jde o srdce a ledviny.

Hnědé oči: Hnědoocí lidé mívají blízko k onemocnění trávicího traktu, jsou náchylní k tvorbě žaludečních vředů, žlučových kamenů, častěji mohou trpět nadýmáním, zácpou, žlučníkovými kolikami a v neposlední řadě mívají oslabenější nervový systém.

Šedé oči (smíchaná barva očí): Mohou být více náchylní ke kožním chorobám, revmatismu a katarům sliznic; jejich sklony ke zdravotním obtížím bývají na jedné vlně s modrookými lidmi.

Až tedy budete svému milovanému hledět do očí, mějte na paměti, že (s trochou nadsázky) krom jeho duše se v nich zrcadlí i celé jeho tělo. Tak se pozorně dívejte, ať vám něco podstatného neunikne!

Doporučujeme

Články odjinud