Iva v tom má vcelku jasno, o sblížení s mámou nestojí. Jsou ale dny, okamžiky, kdy zapochybuje, zda nedělá fatální chybu, většinou jí to ale podsouvají příbuzní. Iva nevidí důvod, proč by svůj vztah k matce měla měnit.
Prý s mým otcem nebyla šťastná, byl údajně šílený sobec – věnoval se jen sobě, své práci a svým zájmům. Tvrdila mi, že přehlížel její citové potřeby, její touhy, plány i přání. Mnohokrát se to s ním podle jejích slov snažila naprosto marně řešit.
Byla údajně jen vkusným doplňkem po jeho boku, kterým si byl on stoprocentně jistý, a tak ji časem více a více přehlížel. Cítila se ztracená, osamělá a nemilovaná. Pokud by prý tenkrát nepotkala Ondřeje, možná by se k odchodu nikdy neodhodlala, alespoň tak mi to nyní opakovaně vysvětlovala.
Jenže já to vidím jinak! Jako dítě jsem tátu nijak nepostrádala, se sestrou se nám v rámci možností věnoval. S mámou jsme byly asi víc, pracovala na půl úvazku, ale táta nás často vodil na kroužky, k lékaři a četl nám pohádky. Jezdili jsme na rodinné dovolené, zažívaly jsme úplně normální dětství.
Laura Poláková
19. února 2023
Mámě neberu, že to mohla vnímat jako manželka jinak, z určitého pohledu to dokážu nyní v dospělosti i pochopit, ale to, jak se zachovala k nám se se sestrou, prostě nepochopím!
Když mi bylo necelých dvanáct a sestře šestnáct, má máti spálila mosty, oznámila nám, že od otce odchází, protože ji nemá rád, a odstěhovala se k muži, kterého nám představila jako svou životní lásku. Ondřej se kvůli mé matce rozvedl, oba byli šíleně zamilovaní. Jsem schopná pochopit, že se má matka zamilovala, že byla v manželství nespokojená, ale nerozumím tomu, že si prostě jednoho dne sbalila kufry a vkladní knížku a odešla od dětí.
Kateřina Pokorná
28. května 2023
K mámě jsme se sestrou jezdily dvakrát či třikrát týdně na večeři. Měla snahu si s námi povídat. Já o to nestála, byla jsem na ni naštvaná. Obvykle jsem tam šla jen tehdy, když mi jako puberťačce došly peníze nebo jsem měla hlad. Ne že by se o nás táta nestaral, ale občas nestíhal. Měl náročnou práci a domácnost zkrátka nezvládal levou zadní – mnohdy ani tou zadní.
A tak se tu a tam stalo, že když jsem přišla ze školy, byla prázdná lednice a pubertální vlčí hlad překřičel nechuť družit se s cizím chlapem a poslouchat matčiny nekonečné nářky o tom, jak příšerně trpěla. Má matka nikdy neuznala, že by v něčem chybovala. Vše byla chyba ostatních.
Martina Šebestová
23. května 2023
Až nyní, kdy od ní odešel další muž, její kamarádky se starají o vnoučata a ona se cítí osamělá, mě neustále vyhledává. Popravdě nemám o její blízkost vůbec zájem a nemám ani zájem jí půjčovat dceru. K té ženě mě neváže žádné citové pouto – jednoduše se přetrhlo. Ale nemám to srdce jí to říct na plnou pusu.
Vše jsem od vysoké školy řešila u psychologa. Nedávno jsem podstoupila kvůli problémům v manželství, které dal můj terapeut do souvislosti s mým vztahem s matkou, jistou alternativní terapii. Výsledek byl překvapením pro všechny zúčastněné, pro mě byl přes svou kontroverzi osvobozující.
Všechny ženy se na onom setkání se svými matkami nakonec vnitřně smířily a odpustily jim. Já jediná ne, a ještě jsem to neměla problém říct nahlas a nestyděla jsem se. Naplno mi došlo, že opravdu nemám potřebu se s mámou sbližovat.
Kateřina Pokorná
18. května 2023
Má sestra, muž i jeho maminka, má tchyně – velmi oblíbená tchyně! – má však jiný názor. V podstatě všichni mí blízcí si myslí, že bych mámě měla odpustit a stýkat se s ní. Já ale netuším proč. Nemám k ní vztah, je to pro mě prostě jen známá. I první menses a antikoncepci jsem řešila s tátou!
Mámě je 68 let, je soběstačná, ale časem bude jistě potřebovat nějakou pomoc a péči, o kterou si ostatně začíná opatrně říkat. Proč se o ni mám starat, když se nestarala ona o mě? Vždy řešila jen sebe, svůj život, své potřeby a „bebíčka“ a také to, jak to celé působí na druhé.
Tátu ve městě promyšleně očerňovala a pomlouvala, ospravedlňovala tak totiž sebe, svůj odchod od dětí před obecenstvem známých i náhodných spoluobčanů. Osobně si myslím, že není vždy nutné druhému za každou cenu odpouštět, přijde mi to i docela nespravedlivé vůči tátovi.