Komentáře k článku zpět na článek

j66 13. 10. 2016 | 12:41

Elynor: Já jsem taky parkrát v 1-2 třídě zapomněla vyzvednou dceru v hudebce a na agličtině. Došla domů. Jednou jsem se chtěla vymluvit , že už v hudebce nebyla, ale kontrovala tím, že stála na rohu ulice a k hudebce jsem ani neodbočila. Když už byly děti větší tak jsem okolo půlnoci posílala sms kdy se vrátí a oni byli občas u sebe v pokoji. Jednou syn neodpověděl, tak jsem mu zavolala a probudila jsem ho. Takže já bych ty chlapy zase tak nepomlouvala.

lebahu 12. 10. 2016 | 08:47

Elynor: Hlavně je potřeba se "kontrolním dotazem" přesvědčit, jestli informace, že má vyzvednout děti do jeho mozků vůbec pronikla. To že od televize zamrčí, že jo, neznamená, že je fakt vyzvedne.

Elynor 11. 10. 2016 | 21:24

Vzpomínám si na příhodu všedního dne, kdy jsem přišla z práce, z odpolední směny, v půl jedenácté večer. A jen tak zběžně na cestě kolem dveří nakoukla do dětského pokoje, a co nevidím - děti nikde. Došla jsem do obýváku a tázala se manžela, kde jsou děti? Takový výraz nechápavého údivu a překvapení jsem snad nikdy už neviděla Upřesnila jsem tedy, jaké konkrétní děti mám na mysli, a proč se ptám. Jiskřička přeskočila, rozsvítilo se, a bylo mi sděleno, že přece v pokoji... Tak jsem potřetí trpělivě zopakovala, že tam nejsou a kde by tedy mohly být? A pak se dostavil záblesk osvícení - jéžiš, já jsem je zapomněl vyzvednout ze školky! Tak vypukla záchranná akce, děti byly nalezeny, domů dopraveny, dobře to dopadlo, a je to jen takový ilustrační příběh - když se chlapovi řekne, že má něco udělat, a on to přislíbí a odsouhlasí, vždycky tam zbývá určitý prostor pro kreativitu a je třeba počítat s nejrůznějšími důsledky

lebahu 11. 10. 2016 | 18:22

helza: 4. A když jednou řekne že to udělá, tak to udělá... a není třeba mu to každýho půl roku připomínat!

helza 11. 10. 2016 | 17:14

Pája1: Spočítej si, kolik těch žen s jinou zkušeností tady je. Já, co znám okolo sebe i s mnoha diskusí tady na Dámě, tak vím, že: 1/ žádný chlap neudělá nic, co mu žena řekne aby udělal, i kdyby to zrovínka uděla chtěl (přeci si nenechá poroučet od baby, je chlap, ne podpantoflák všem k smíchu) ... 2/ Každý chlap, pokud tě vůbec vnímá, ti na všechno, tedy i na to, že mu chceš něco říct, či něco s ním probrat, vždycky odpoví "Téééééď?"... 3/ Každý chlap, pokud cokoliv neudělá okamžitě, tak na to bleskurychle zapomene a už to neudělá nikdy. :)

lebahu 11. 10. 2016 | 08:08

Pája1: A ještě teda dotaz? Krom toho, že radostně (po x hodinách v práci) nepobíhá s prachovkou po bytě... má nějaké další "vady na kráse"? Abyste ho nevyměnila za nějakého, který bude sice úsilovně luxovat, ale jinak to bude naprostej kretén. 100% dokonalej totiž není nikdo.

helza 10. 10. 2016 | 19:24

farah.farah: Jinak souhlas, pouze malá poznámka na okraj. Ano, požádat o pomoc a poté poděkovat je slušnost. Je ale třeba dát pozor na to, aby se ze slušnosti nestala finta "jak chlapa utáhnout na vařenou nudli". (i to je reakce na různé příspěvky na různých diskusích). Mám totiž pocit, že občas se sice velkoryse napíše, že "chlap je dospělej a proto se vychovávat nemá", s čímž souhlasím, ale pak někdo dodá, že se to s ním "musí umět". Tedy chválit a chválit, prosit a prosit - ale kde končí normální lidská prosba o pomoc, kterou skutečně potřebuji a upřímný vděk a kde začíná hra a manipulace?" Tu odmítám všemi deseti.

diblinda 10. 10. 2016 | 16:16

Pája1: no, ale ten pohled na chod rodiny jste si měli ujasnit předem, nějak pořád nechápu proč nutit chlapa do něčeho, do čeho se mu nechce, já třeba s chutí přinesu manželovi oběd až do postele, ale o svoji večeři se už musí postarat sám, pokud mu jiněkdy udělám, tak patřičně dávám najevo, jaká jsem dokonalá manželka, a zase naopak, pokud něcco udělá on, tak ho chválím achválím, jsme spolu už 20 let, brali jsme se až po třicítce, já jednou,on dvakrát rozvedený a klape to v pohodě, vychází spolu i moje,tvoje a naše děti, těch 20 let jsme spolu pořád,protože jsme se dali na sedlačinu, takže já kmitám nejen doma, ale i kolem zvířat, zahrady a ano, on si kolikrát klidně oddpočívá, ale prostě to beru, že jsem to tak chtěla a najdu si na tom to dobré, mám krásný život bez zdravotních problémů,které jsem měla v prvním manželství, no a když už mně náhodou někdy vytočí, tak zásadně se nehádáme a já si to vyberu jinak

Pája1 10. 10. 2016 | 15:25

Jo ještě mne napadlo, že třeba je možné, že ani ty priority a názory, co prezentují na začátku vztahu vůbec nemají. Jen plná huba keců a když přijde tvrdý na tvrdý, jak se říká, tak se to ukáže.

Pája1 10. 10. 2016 | 15:22

farah.farah: Jenom ve zkratce, s ženskými jsme rozebíraly, že i takový chlapi, jako se píše v článku existují a žena s nima nehne, má zkušenost, ženy tu mají jinou. Tak chtěli vědět, proč s ním dál jsem. Příčiny proč nejde okamžitý rozvod se mi tu rozebírat nechce, jsem už psala níže a udala jsem jen 2 důvody. Obojí Vám přijde jako pohodlnost, možná, to je mi celkem jedno, jak se na to kdo dívá, to už je jiný příběh, já už si tyto otázky vyřešila. Tady šlo jen o to, dát pár příkladů ženám, který mají doma naštěstí trochu jiný typ chlapa.

Pája1 10. 10. 2016 | 14:22

farah farah: Ano, někdy se ale do režimu, že manželka bude nahrazovat matku ty mužský přepnou sami. Ta ženská buď na to přistoupí, nebo se budou hádat, nebo se rozvedou. Moje reakce byla na předchozí reakce a otázky žen tu v dizkuzi :). Co se týče té pohodlnosti, jak píšete, někdo na šou s policajtama a kuframa nemá žaludek (já), a někomu to zase může přijít, jako pohodlnost, chápu, záleží na nátuře člověka.

helza 10. 10. 2016 | 14:16

farah.farah: Ne, to ne, reagovala jsem vlastně především proto, abych se ujistila, že to na mne nebylo. Já jsem totiž dlouho tuto diskusi jen četla a pak, v tuto chvíli asi na 3. stránce, jsem napsala zhruba toto: "... a mám pocit, že ani tak nejde o to, zda žena stíhá a muž je línej, ale o jakýsi boj o rovnoprávnost, který tu ženu nutí přemejšlet o tom, co je a co není spravedlivé, místo toho, aby přemýšlela o tom, jak nastolit doma to, co domov dělá domovem." Pak jsem se rozepsala, jak to bylo u mne, tedy v úplně jiné době a pokračovala. "A byla jsem ta nejspokojenější ženská na světě i proto, že se mi muž do mé role matky a do domácnosti nikdy nemotal. Člověk je přeci šťastný, když vidí, co dokáže a sám. Kdybych měla pocit, že chci, aby se muž spravedlivě zapojil, možná bych byla taky nakrknutá. Za nás, když se malovalo, či gruntovalo, chlapa posílaly ženský do hospody, nebo na čundr, aby nezavazel." Reagovala jsem tak na předchozí příspěvky a pak se rozjela tato diskuse. A někteří to tak vzalitak, že jsem byla hrdá na to, že jsem sama všechno zvládala a podobně. Což jsem chápala, doba je jiná, ale neuměla jsem, jak se to u mě stává, napsat to, co jsem myslela srozumitelně. A tak jsem měla pocit, že i vy jste tomu (ne)porozuměla stejně, jako že jsem prdlá a můžu si sama za něco, co se mi osobně líbí a co chci. Což by mě mrzelo, tedy to, že i pro vás jsem nesrozumitelná. :))

farah.farah 10. 10. 2016 | 13:34

helza: Ježíš to vůbec nebylo o vás. :)) já tu diskusi ani nečetla, reagovala jsem jen na článek, tak že ani nevím z čeho tak osudíte že to bylo o vás.:) Ale na rovinu znáte to o potrefené huse? A to fakt nemyslím vůbec zle, ale pokud jste se v tom našla (i když to o vás vůbec nebylo) a ještě se vůči tomu chcete obhájit tak bych skoro řekla, že to o vás je.tedy minimálně nějaká vaše část si to myslí a druhá jí to chce vymluvit,;)

farah.farah 10. 10. 2016 | 13:32

Pája1: A k tomu posldnímu příspěvku.myslím že to přepnutí se stává v okamžiku kdy se z partnerky stane matka.tím ani tak nemyslím matka jeho dětí jako spíš to že se začne chovat jako jeho matka.........najednou si ji neváží a vyžaduje mama hotel servis jak to měl doma a bohužel ženy které se snaží až moc pečovat o rodinu často v chlapovi tohle ještě utemují a aniž by si tohlo všimli on s ní jedná vlastně tak trochu jako se služkou s někým kdo je odpovědný za to aby on měl zajištěný servis.a přitom na začátku vztahu tomu tak nebylo a byl ochotel lecos prto svou partnerku udělat...........ono je to ale vždy nas obou stranách ten druhý se k nám chová tak, jak mi mu dovolíme, když nemáme hranice nemůžem se divit že se chovají tak, jak se nám nelíbí.

farah.farah 10. 10. 2016 | 13:28

Pája1: Zdravím, nečetla jsem úplně celou diskusi tak jen reaguju na poslední příspěvky, tak se předem omlouvám pokud budu psát něco, co už jste napsala. Podle mne není dobré žít s někým jen z pohodlnosti (co by tomu řekli souisedi, kolik sotjí vystěhování) Ano někdo se změnit může někdo se změnit nechce. Otázkou je co chcete vy.....Co vám vadí víc, že on nic nedělá, nebo že to musíte dělat vy? Ono se to nezdá ale to jsou dvě rozdílné věci.........stejně tak chcete vztah s ním uzdravit a nebo si chcete jen zpříjemnit tuhle fázi spolubydlení, protože na rozchod ještě nemáte odvahu? Podle toho co vám vyjde za odpovědi bych se být vámi pak zamšřila na to co s tím udělat....

Pája1 10. 10. 2016 | 13:01

Mohla bych dávat příklady do nekonečna. Jj, vidím to i u ostatních, však také jednou za čas se to tak přiostří k rozvodu. Co se týče úklidu a teplého jídla, tím už jsme si taky bohužel prošli. Sice po čase uznal (opět po hádkách a naštvaných ksiftech), že byt s dětma nebude jak ze škatulky a občas nestihnu uvařit, ale zase to tedy ignoruje, místo aby trochu občas přiložil ruku k dílu, občas si tu studenou večeři dá, nebo chce něco objednat. Jenže pořád objednávat nejde, kolik to stojí měsíčně si nechat přivézt kebaby nebo pizzu. Pak si zase stěžuje, že musí vydělávat peníze. Samozřejmě už to v mém případě dospělo tam, že si ho nevážím a ani ho nemám ráda, jak bych měla. Unavuje mne koukat na otrávený, či naštvaný obličej. Teď to dělám tak jak píšete, vyřešili jsme to taky, že nemá keci nad neuklizenou domácností a neuvařeným obědem. Ale pořád aspoň občas, když tu bydlí je od něj něco potřeba. Mám pocit, že on ani neví, co po něm chci, nechápe to. Něco mu v tom mozku nespíná, jak by mělo. Je to divný, jak se ptala Mata, proč jsem se sním dávala dohromady? Vzpomněla jsem si, jak jsem se divila, kam mizí ty jeho priority a názory, co měl na začátku vztahu. Co se stalo, nevím. Opravdu asi něco v tom mozku. Ale že by tolik chlapů mělo problémů s mozkem? Možná ano. Viz to, že když něco on neudělá, odmítne, že to nepotřebuje, nebo i slíbí, že to udělá a neudělá, pak je naštvaný, i na mne, za ty následky. Když mu připomenu, proč to je, tak buď neodpoví a je dál naštvaný, nebo se ohradí, že nojo, jasně, zas já a je opět naštvaný, vůbec si to nepřipustí. Já už pevně doufám, že se mi podaří se z toho vymanit, páč zlepšení už nečekám, když už, tak jen v omezený čas. To s tím dědečkovským věkem jsem už taky myslela, ale u něj to jde sestupně, takže spíš to bude nerudný dědek :). Ještě bych dodala pár slov k tomu, chovat se k němu jako k panu úžasnému a chválit a chválit. To dělám. Určitě ho to těší, ale tím má pocit že už nadále může odpočívat a pak mi pak předhazuje, to co před časem udělal, za co jsem ho taky hezky pochválila, co jako po něm dál chci.

helza 10. 10. 2016 | 11:01

Mata69: Přesně, třeba i představa toho, co je binec a co pořádek, je u každého jiná a navíc se mění v průběhu života. A pokud se o domácnost starám sama, je to moje věc a pokud se to muži nezdá, může to napravit. Jestli má pocit, že on se stará o výdělek, tak ať se stará o výdělek a ne o domácnost. Pokud mu zase nekecám já do toho výdělku a nejsem v domácnosti, žejo.

helza 10. 10. 2016 | 10:58

farah.farah: ´Každopádně kdokoli se snaží být "dokonalý" ostatní většinou spíš nakonec děsí. Pokud někdo chodí s aurou že vše sám zvládne´ - mám takový, trochu podivný pocit, že je to narážka na mne. Já ale nejsem dokonalá a nikdy jsem nebyla a s aurou, že sama vše zvládnu, ve smyslu, že chlapa nepotřebuji, jsem nikdy nechodila. Prostě jsem byla ráda, že jsem to zvládla a to jenom v době, kdy se mi narodily děti a všichni mi tvrdili, jak je to děsné. Pak už jsem to brala jen jako radost, že se dílo podařilo. Dřív prostě chlapi nepomáhali, moje babička například vařila maso pouze v neděli, ale jenom pro dědečka. Naši rodiče už jedli maso všichni, ale ženský obsluhovaly u stolu a pak teprve něco někde v koutku pojedly. A to byla moje máma až příliš přeemancipovaná.

Mata69 10. 10. 2016 | 10:45

Pája1: kristepane, proč se mi to odeslalo nedopsané a ještě dvakrát??? to se omlouvám...Vlastně to píše Helza, nenechte se ještě nervit takovými hláškami. I té známé říkám, že jestli trvá na obědě v poledne - ať ho tedy manžel uvaří! Jestli se mu zdá doma binec? Tak to může uklidit, když mu to tak vadí (krom toho, kolegyně je až fanaticky uklízecí, takže pochybuji, že je u nich binec). Takže asi tak - když se nepodílí, nemá nárok ani kibicovat.

helza 10. 10. 2016 | 10:43

lebahu: Já přeci nikde nenapsala, že by nemohl vyluxovat. Může cokoliv, může i všechno a jeho žena se může mezitím opalovat na terase, nebo se prospat, či si zajít na kafe, nebo na flám - každý to má zařízeno jinak a já žádný model rodiny nijak neodsuzuji, ani je neporovnávám, ani netvrdím, že ten můj je lepší. Jenom tvrdím, že když už v nějakém tom modelu žijí, pak přemýšlet o jeho spravedlnosti, či správnosti k dobrému nevede. A pokoušela jsem se poradit Páje, že když není jiné řešení, ať se to pokusí přijmout a vidět to jinak.
A neříkej, že neznáš to uspokojení, ten příjemný a skvělý pocit z práce, která se ti daří, že neznáš tu báječnou, únavu po takové práci. To není žádná hrdost, to je radost. A nechceš mi snad tvrdit, že bydle ve městě, nemít zahradu, pár prasat, krávu a koně ve stáji, nemít na poli řepu a brambory, je vůbec možné večer únavou padat na držku! To snad není ani možné být unavená. To tě jenom štve a vyčerpává ten pocit, jak je to nespravedlivé a jak ty někomu děláš služku a jaký je ten tvůj bezohledný vůl, zatímco soused není, ne ta práce jako taková. A tvůj chlap si zase možná připadá jako peněženka a štve ho to taky.

Mata69 10. 10. 2016 | 10:43

Pája1: a zase asi dobře, že to píšete, i tak, když člověk čte různé názory (a nemusí být zrovna po chuti), trochu si tříbí myšlenky a třeba i najde řešení. Já to s tou kolegyní řeším pořád, že je ten její sobec neomalenej, jenže ten ještě ke všemu prudí hláškama, že je "doma binec a co teda celý den jako dělá" a že "v poledne musí být oběd na stole"

Mata69 10. 10. 2016 | 10:43

Pája1: a zase asi dobře, že to píšete, i tak, když člověk čte různé názory (a nemusí být zrovna po chuti), trochu si tříbí myšlenky a třeba i najde řešení. Já to s tou kolegyní řeším pořád, že je ten její sobec neomalenej, jenže ten ještě ke všemu prudí hláškama, že je "doma binec a co teda celý den jako dělá" a že "v poledne musí být oběd na stole"

helza 10. 10. 2016 | 10:14

Pája1: Já to chápu, chápu i ten problém s rozvodem. A vy jste zase asi pochopila, co jsem chtěla napsat já. Ráda bych pomohla, alespoň radou, ale opravdu nevím jakou. Než tu, kterou jsem, asi dost nesrozumitelně dala. Pokusit se to vidět z té lepší stránky. Ono to sem nepatří, tak to nejde příliš rozepisovat, ale těch lepších stránek "být na všechno sám", je docela dost. Snažte se je objevit a vnímat. Jednou se vám možná podaří odejít, jednou možná dozraje. Na to ale nelze spoléhat a tím se povzbuzovat, ale moc bych vám to přála. I když chlapi dozrávají spíše až v dědečkovském věku, což není povzbuzující. Ale jedno si opravdu nenechejte, tomu se braňte. Totiž, aby vám do toho, oč se staráte sama, kecal. Uklízejte, vařte a vše okolo tak a tehdy, jak vám to vyhovuje. Když to někdy nevyjde, tak to nevyjde, on nějaký ten binec, či studený oběd, nikoho nezabije. A ještě něco. Věřte, že představa, "já vydělávám, tak co bych ještě dělal", není u mužů zase tak ojedinělá. Nejste v tom sama. Založte si třeba na to téma diskusi. A zkuste si představit, že toto nikdy nevyslovil, že pouze nic nedělá, bude to lepší, protože i tento jeho názor ve vás vyhlodává tu cestičku bolesti, zoufalství a pocitu nespravedlnosti. :)

Pája1 10. 10. 2016 | 10:05

Mata: Hezky napsáno, ano, je to dokolečka. Když už se hodně naštvu a chci, tak nějakou dobu celkem bez problémů. Pak ale sklouzne k tomu svému. Je to o prioritách. Jeho názor znám, chce mít čas pro sebe. Ale neuvědomuje si, dle mého, že při rodině nebude mít tolik času pro sebe, jako kdyby žil jen u maminky. Docela problém to přijmout. Jak mu to naznačit, aby neměl pocit, že je dirigovaný? Sám to neudělá. Když naznačím, tak udělá za čas a jen půlku, nebo vůbec. Opravdu jak dítě. A některé věci prostě nepočkají. A ani si neuvědomuje pak následky, když něco neudělá a ani já, že to je z toho, že to neudělal. Je akorát zase naštvaný z toho, jak to dopadlo. S těmi penězi, holky, spočítejte si, kolik potřebujete na nájem, kauci, stěhování. A na to, abych dělala šou sousedům s jeho kuframa za dveřmi a policajtama, že ho nechci pustit domů jsem dost slabá, to se přiznám. Takže pořád to nějak pytlíkujem. Ano, určitě je chyba, že s ním dál jsem a snáším to i nesnáším a radši si dělám vše sama a on je nabručený, že chce mít čas pro sebe. Já ani o sobě tolik psát nechtěla, jen jak už jsem napsala, chtěla jsem reagovat na ten článek, že to znám a zajímalo by mne, jak toho chlapa nová ženská přinutí se zapojit. Jednoduché, ač nemilé - je to prostě nová žena. Tím děkuji Lebahu, že mne pochopila, jak to je s některými mužskými, i Helze Matě, že dávali různý příklady, jak to vidět pozitivně :).

Mata69 10. 10. 2016 | 10:05
farah.farah 10. 10. 2016 | 09:56

Mno podle mne je řešení jednoduché, zeptat se manžela. Zjevně nemají po rozvodu nijak zásadně špatný vztah, tak že na jejím místě bych překousla hrdost a nromálně lidsky se ho zeptala čím to je......Protože důvody fakt mohou být rozdílné, může to být tím že prostě dospěl a teprve rozvodem pochopil o co přišel tak že její vina to až tak moc nebyla, stejně tak to může být tím, že je opravdu hlavní rozdíl v jejím přístupu a přístupu jeho nové ženy a tedy je tam u ní prostor pro to se změnit.
Každopádně za mne neznaje podrobností z druhé strany.........z toho jak to paní popisujevidím že popisuje v podstatě to jaká ona byla perfektní hospodyňka, ale není tam nic o tom jaký měli oni dva vlastně vztah......jako kdyby to že je doma uklizeno navařeno bylo to jediné co je důležité. Možná to tak není ale působí to tak. Každopádně kdokoli se snaží být "dokonalý" ostatní většinou spíš nakonec děsí. Pokud někdo chodí s aurou že vše sám zvládne a nebo se snaží ostatní nutit stylem generála, nidko mu moc ochotně nebude chtít pomáhat........ochotně pomáháme těm u kterých vnímáme, že to nezvládají, kteří nás do pomoci nenutí ale poprosí nás o ni. Možná že jeho nová žena tohle prostě ví a dokáže v muži vyvolat pocit že je potřebný. Vždyť skoro každej chlap má rád ten pocit že je ho potřeba. Hezky mi to popsal kamarád........manželka zapoměla koupit mléko a poprosila ho aby pro něj došel, bYl poněkud zpruzelý ale došel ho do večerky koupit, když ho donels ona mu tak hezky poděkovala a dala mu pusu, že se pak příště když žena přišla z nákupu přistihl při tom že vlastně doufá že zase něco zapoměla aby mohl být její rytíř a zachránit jí krabicí mléka či pytlíkem mouky. Jeho slovy - hele my chlapi jsme jednoduchý a fungujem na jednoruchý podněty, když dostanem pochvalu za běžnou věc budeme ji prostě mnohem ochotnější dělat než když nám někdo bude neustále nadávat že jsme ji neudělali. Myslím že je v tom hluboká pravda a vlastně to platí ne jen o chlapech.;)

Mata69 10. 10. 2016 | 09:29

Ono je potřeba někdy se kousnout do jazyka. Když ženská po chlapovi něco chce, aby něco udělal, je nejhorší nad ním stát a hučet "tak když už to uděláš", "půjdeš už konečně?" Protože on pak má pocit, že jedná na povel, že je dirigovaný. Takže čím víc ženská prudí, že už by tu věc měl udělat, tím víc to on odkládá, aby to nevypadalo, že je poslušný pejsek. No a vrchol je, naštvat se a jít si to nakonec udělat sama. Pak to dopadá, jak čteme...
Nevím čím to je, že nám to doma funguje. Ano, když jsem byla doma na mateřské, manžel jezdil z práce v sedm večer a po jídle okamžitě usínal, měla jsem pocit, že je všechno na mě. Každodenní starost o domácnost, děti, zařizování, bylo úmorné. Věci se změnily, když konečně změnil práci, chodil domů "normálně". Pracujeme oba, já mám práci dosti specifickou a říkám, že bez jeho podpory bych to nemohla dělat. Ale taky je to asi o tom, že oba děláme všechno - nejsou ženské a mužské práce. Stejně jako on uvaří klidně o víkendu oběd, já jsem schopna si vyměnit žárovku u auta (i když to dělám hrozně nerada)...stejně tak, když zryje půl zahrady, tak po něm nechci, aby následně ještě vyluxoval obývák. Ale myslím, že jsou to právě ty začátky, jak jsem psala níže...a přestat soupeřit - kdo dělá víc, kdo se víc zasluhuje...

Mata69 10. 10. 2016 | 09:22

Pája1: mě by docela zajímal pohled i vašeho muže...No, ale myslím, že jste někde "za hranicí". Oba. Vy, už permanentně nabroušená, že je všechno na vás, že všechno musíte zařizovat a obstarávat vy. Frustrovaná pocitem, že všechno leží jen a jen na vás. A on otrávený, že jste pořád nabroušená, a že po něm pořád něco chcete a otravujete s tím. Já nevím, kde se tohle přihodí. ale když sleduju vztahy v okolí, mám pocit, že se to stane nenápadně...jednou manžel zabručí, že ted hned ne...že později...a manželka jde a radši si to udělá sama. On zjistí, že když neobjedná řemeslníka, nekoupí nějaký materiál, že nakonec to vlastně udělá manželka, tak co by se honil. Stejně je protivná, ať udělá co udělá. Ta sluchátka na uších o něčem svědčí (nechce nic slyšet). Nejsem psycholog, třeba je to u vás všechno jinak a prostě jste si vzala líného lempla. Pak je ale potřeba si opravdu říci jestli vám takové soužití stojí za to, když všechno je stejně na vás. Jo, vy nemáte peníze...no tak znovu říkám - pak je potřeba si říci, jestli to stojí za to.

Pája1 10. 10. 2016 | 08:50

Lebahu: Já to nenapsala :), aha. No tak píšu znovu. Na stěhování potřebujete vyšší částku peněz, to nejde jen tak se sebrat a odstěhovat.

Pája1 10. 10. 2016 | 08:37

Lebahu: Jak prachy jsou mi dobrý? Který prachy? Já jsem chtěla napsat, že ne každý má na účtě tolik, aby se mohl z fleku odstěhovat. Já žádný prachy nemám.

Pája1 10. 10. 2016 | 08:35

Helza: Ješte jsem si to přečetla od Vás, a chápu jak to myslíte. Ale myslím, že jste nepochopila moc mne, nevyjádřila jsem se dost dostatečně. Já zařizuji i jiné věci, než je kuchyń a nákupy, zařizuji řemeslníky, když je potřeba, nakupuji ty pro mne neznámé součástky v elektroinstalacích a pod. Víte jaká úlevy by byla pro mne, kdyby sehnal někoho na opravu kotle? Ale to bych poslouchala, jak na to nemá čas, že bude v práci. A už by byl naštvaný. Ale jak jsem si všimla kolem mne, když je v rodině muž, tak on zařizuje tyhle věci a ještě chodí do práce. A uplně automaticky. Źádný dohady, kdo to udělá. O auto se trochu začal starat až po několikadenních opravdu ošklivých hádkách, že já to prostě s malým dítětem dělat nebudu. Nebudu někde odkládat dítě v autosedačce, abych na benzínce vygruntovala auto a natankovala... Ale bylo to fakt vyčerpávající, už je to pár let, ale nemůžu mu to zapomenout. Je to přesně jak v tom článku, vymluví se na peníze a práci, že nemá čas, jen aby to nemusel dělat. prostě radši do té práce zdrhne.

lebahu 10. 10. 2016 | 08:33
Pája1 10. 10. 2016 | 08:05

Helza: ano, chápu, v jistých případech by se dokázal postarat. Ale to opravdu až v těch extrémech. Mata: Já už jsem Vám to dole psala, ze začátku se aspoň v ném případě nejevil, ale brali jsme se jako hodně mladý. Celkem se zapojoval. Ale nepopírám, že tam jisté náznaky byly. Pak bylo neuvěřitelný koukat, jak se mění před očima.Kdysi jsme poslouchali takhle přesně mluvit známěho, že on vydělává, tak na co by ještě doma něco dělal (nakonec se také rozvedli), můj muž to odsuzoval!! Pak jsem nemohla uvěřit, že mi to říká také. Prostě jak se člověk mění, tak někdy bohužel k horšímu. Jiný chlapi dozrávají, jiný upadají. Samozřejmě chápu, že je hrozný, abych o dospělým chlapovi mluvila jako o výchově a že není možný, že mu to není trapný? Tak to, že mu to není trapný se divím taky. Ono si toho samozřejmě všimne i okolí. Co se týče té výchovy, já bohužel nemluvím o Chlapovi, ale bohužel o nevyzrálým chlapovi (puberťák). Proč s ním jsem? To je další příběh, nechce se mi dál o sobě rozepisovat, já jsem chtěla hlavně dát příklad (viz ty první příspěvky), že je plno nevyzrálých lidí, u kterých se i postavíte na hlavu a nic nesvedete. Ani bohužel na tom rozvodu se nedomluvíte, je to běh na dlouhou trať, páč on nechce. Bojkotuje jak může.

ivca001 10. 10. 2016 | 07:31

Možná to není o tom kdo udělal chybu a kdo jednal špatně. Možná je to o tom, že tohle prostě nebylo to pravé, není to nic proti paní, jen si prostě nebyli souzeni jeden pro druhého. Pán si nejspíš v hloubi uvědomoval celou dobu a tu frustraci zabíjel jinde s jinými. teď můžou být oba šťastní, jen se paní musí otřepat, nezávidět a jít dál. PS: Možná netoužiol po té zlaté a dokonalé klícce s dokonalou ženuškou uvnitř.

Lucka24 9. 10. 2016 | 21:33

zuzkasim to podle mě vystihla. Nejde o to co paní udělala nebo neudělala. Podle mě ten chlap prostě během těch let dozrál a po zničeném manželství si uvědomil, že bowling a ženský taky nejsou všechno a vzal si z toho ponaučení do dalšího vztahu. Lidé se mění a o to spíš když jim teče do bot.

lebahu 9. 10. 2016 | 16:50

Onajako hrdost jak to zvládám a umím si to zorganizovat je fajn, ale pokud u toho vysílením padáš na držku a děláš tomu druhýmu služku, tak to v pořádku není.

lebahu 9. 10. 2016 | 16:48

helza: Tak jasně, že se mi nemotá pod ruce je fajn, ale zas pokud jsme oba zaměstnaní, bydlíme v paneláku, kde krom výměny žárovky moc jiné "mužské" práce není, proč by zatím nemohl ve vedlejším pokoji zatím třeba vyluxovat? Že bysme tím pádem po obědě měli oba volný odpoledne a mohli jít třeba na výlet?

helza 9. 10. 2016 | 16:35

Ono jde i o to, že, jak píše Elynor, když se mi chlap do domácnosti neprčí, dělám si ji po svém, jak mi to vyhovuje a kdy se mi chce, protože je to jen moje věc. A krom toho, čím víc práce je, tím víc je potřeba si ji zorganizovat a to vždycky jde líp, když to člověk dělá sám, než když se mu někdo motá v kuchyni.

helza 9. 10. 2016 | 16:31
helza 9. 10. 2016 | 16:28

Pája1: Já vás nesrovnávám a taky by mi vadilo, kdyby mi překážel na gauči a já potřebovala vygruntovat. Proto si chlapi posílají do té hospody, za kámošema, či na čundr. Prostě byla jiná doba. Ale když máte s mužem problém, když vám jeho lenost tolik vadí, tak jsem se snažila vám nějak poradit. Víte, když byla na Moravě před lety velká povodeň, největší podiv vzbudil fakt, že ti líní chlapi, které nikdo k práci nedokázal nikdy nijak dokopat, najednou dokázali morálně podržet celé rodiny a dřít ve dne v noci. Prostě tak to je.

zuzkasim 9. 10. 2016 | 14:39

Podle mých zkušeností bych řekla, že pán z článku si opravdu uvědomil, že další vztah už podělat nechce. A s novou ženou jde nový začátek snáz, nejsou tam staré vyčitky, stereotypy atd. Taky může být nová žena opravdu ideálnějším protějškem, povahově mu lépe sedne a pro něj je snazší s ní vyjít. Vidím to u blízkého příbuzného. Ženu měl hodně chytrou, velmi schopnou, milou, 2 dcery. Neustále měl potřebu svou ženu ponižovat, vyčítat jí snad i to, že už je 12h a ne teprve 11h. Po rozvodu vyzkoušel pár vztahů a nakonec si vzal ženu "jednodušší", doma toho nová žena moc neudělá, vyženil ještě jednu dceru. Jednou se mi přiznal, že si uvědomil, že nechce dožít život sám. Hodně cestují, nové ženě nic nevyčítá, smířil se i s tím, že vyženěná dcera zdaleka není dle jeho představ. Nezměnil se úplně, ale v oblastech důležitých pro soužití udělal značný pokrok. A popravdě, nová žena to "s ním umí". Ať si to někdo nazývá tím, že "si ho vychovala", nebo že "se k němu lépe hodí", její styl jednání je on ochotný akceptovat a spolupracuje s ní, byť my v okolí kolikrát jen nevěřícně zíráme.

Mata69 9. 10. 2016 | 10:07

Pája1: porad hledam ty duvody proc jste si toho sveho muze vzala, co na nem bylo, co nemeli jini? A nebo - proc s tim nesnesitelnym budizknicemu, ktereho si nevazite, zustavate?

Elynor 9. 10. 2016 | 09:44

Mno, já žiju single už víc než 20 let. V mé domácnosti jsou tedy všechny práce ženské, an tady žádný chlap není. Co neudělám, tak neuteče, a když se mi nechce nebo nemůžu, tak se to nezblázní a počká to, až se mi chtít bude. Co neumím, nebo se mi opravdu hodně nechce, tak jsou různé služby a řemeslníci, které si můžu zjednat. Když sem nějaký chlap přijde, je návštěva a tudíž se po něm nic nechce. Tím se mnohé zjednodušuje Nicméně před nějakým časem jsem navštěvovala jednoho pána v jeho domácnosti, trávila tam víkendy a tu a tam i pár dnů. V jeho domácnosti zas byly všechny práce mužské, neb tam nebyla žádná žena, jen on a jeho dva dospělí synové. Nikdy mi nedovolil ani vařit, ani poklidit, ani nic. Všechno dělal sám a ode mě žádal, ať si někam sednu, hezky se usmívám, něco si čtu nebo poslouchám hudbu a zdobím svou přítomností. Inu, chvíli to bylo příjemné, ale časem jsem se jednak nehorázně nudila, druhak mi to přišlo tak nějak hloupé, nic nedělat - ale on mě k ničemu nepustil, jak jsem se iniciativně chopila jakékoli práce, byla mi odebrána. Nikdy neřekl "ty to neumíš, nebo neuděláš správně" - ale krucinál, člověk si připadal jak méněcenný a lehce opožděný, že se mu nic nedá svěřit... A stejný pocit - možná - mohou mít manželé žen, které všechno doma dělají samy a chlapa k ničemu nepustí nebo i jo, ale pak ho seřvou, že to neudělal dost dobře a že si to radši udělají samy a jdou to po něm předělat. Mně tohle nebavilo a tak už se s oním pánem nevídám (i když to byl jen jeden z důvodů). No a opačný extrém - honit muže do činností jen proto, abych měla pocit, že je to spravedlivé, a aby se jen tak neválel, to zas by mě nebavilo být ten policajt, co to diriguje, a pochybuju, že by to dlouho bavilo toho chlapa.

lebahu 9. 10. 2016 | 09:36

Pája1: No a kde je tedy problém mu sbalit kuférek a z toho gauče ho definitivně vypakovat? A nebo naopak ho tam nechat ležet, sbalit kuférek sobě a odejít?
Proč s ním teda jste, když je tak nesnesitelnej a je vám k ničemu?

Pája1 9. 10. 2016 | 09:20

Helza: Já věřím, že jsou i takové ženy, že po tom mužským nic nechtějí, viděla jsem to ve výměně manželek. Jinak to neznám. Já nemůžu být hrdá na chlapa, který se jen válí se sluchátkama v uších. Vám by se na to nevadilo koukat? Ještě by Vás to imponovalo? Myslím, že srovnávat můj život a Váš život nejde. A ani nic nevidím na vaření, jako ženská práce. Vždyť kolik je kuchařů vyučených? Mnoho.Snad možná víc, než kuchařek. Ani na tom uspávání dětí mi nepřijde nic nemužského. A přidělat poličku je mužská práce. Nad tím jsme také dohadovali, páč chtěl odpočívat na gauči. A uklidňovat se tím, že když náhodou skončím na vozíku, tak se o mne postará? To je alibismus. To se dokáže postarat i ten clap, který se dokáže postarat i když jste zdravá. Kdysi jsem hrdá byla, jak to všechno zvládám, pak jsem si uvědomila, že jsem spíše blbá. Já se budu honit, lítat sem a tam mužíček převalí bok? To ne. Mne tohle jako chlapský vůbec nepřijde, toto na gauči mne neimponuje, chlapa v něm nevidím. Chlapa vidím jinak.

Mata69 9. 10. 2016 | 09:20

lebahu: no akdyz si takovy macho vezme workoholicka, co ma pocit, ze ji ujizdi vlak a mela by mit deti, rodinu, dum, nestestastna dvojice je na svete.

helza 9. 10. 2016 | 09:19

Ivo (38): Myslím si, že dospělost není zdaleka ještě zralost, člověk dozrává postupně, někdy ve skocích. Nejprve k tomu, že je připraven starat se sám o sebe - je přeci dospělý. Pak se dokáže a touží po tom, starat se i o svého partnera (zamilovanost neznamená, že se chci o svou lásku i starat, jenom ji prostě chci mít). A pak dozraje i k tomu, že se chce a touží po tom, starat se i o své potomky. Nová žena vašeho ex může, ale i nemusí vůbec nic dělat jinak, než vy. On rozvodem a s ním spojenou ztrátou prostě a jednoduše dozrál. A taky pochopil, že o manželství se musí starat, že není jistotou navždy, že jde o křehký vztah. A poznal, že ublížil dětem a došlo mu, že je miloval a že mu chybí. Prostě už nechce další vztah podělat, jako podělal ten první a chce odčinit a napravit co se alespoň trochu napravit dá.

Mata69 9. 10. 2016 | 09:09

lebahu: ne ne, tohle neni ten pripad. Ten by ji kos z ruky nebral, to neni chlapska prace! Pripad me zname je ten desny typ, co on je pan tvorstva a zenuska je tu jen pro jeho pohodli, stejne tak, jako do te doby byla maminka.

helza 9. 10. 2016 | 09:05

Pája1: Já se s prvním chlapem rozvedla, nicméně z jiných důvodů. Mimo to, na baráku a okolo jsem taky dělala já, on byl v práci celý den. Ale můj druhý muž mi hned na začátku, co jsme se poznali, na rovinu řekl, že nikdy nebude dělat žádné "ženské" práce a to mě na něm nadchlo ze všeho nejvíc. Nikdy se mi do ničeho nemotal. Ale já netvrdím, že má být v dnešní době každá ženská jako já, jenom tvrdím, že v manželském souboji nikdo nevyhraje, že prohrávají oba. Přinejmenším to pouto a krásný vztah. A přemýšlím o tom, že dnes je dospělý člověk hrdý na to, co dokáže od života vydobýt, a to jej činí spokojeným. A to jej nutí, když už musí dát, tak spravedlivě i brát. Kdysi dávno (tedy když já byla mladá hihihi), byl člověk hrdý na to, co dokázal a byl schopen životu dát a to ho činilo šťastným i bez toho braní. Což nechci generalizovat, nebyli všichni stejní, ale tak nějak to bylo "in". A s tím vozíkem - ono není zcela samozřejmé, že v takové situaci se muž o tebe postará, dokonce ani ten, který doma spravedlivě pomáhá. Takže máš fajn chlapa :)

helza 9. 10. 2016 | 08:50

lebahu: Čteš moc rychle a já asi opět píšu nesrozumitelně, neb s moc velkým odstupem. Celá má řeč totiž byla o tom, že jsou ženský, který by nebraly mužovo nicnedělání jako problém. Já proto, že jsem úplně jiná generace, ty proto, že jsi z dědiny a tvůj chlap má dost práce okolo baráku a zahrady. Byla to především řeč na tvou obhajobu. Taky to bylo o tom a na tom si trvám, že dospělý člověk se nepřevychovává a o tom, že přemejšlet o to, zda je všechno doma úplně spravedlivý, protože tak se to dnes dělá a protože tak to mají kámošky a nová žena taky, je cestou do podělanýho manželství. Pamatuju si, jak známej hajnej Taraba, kdysi nachytal syny, jak se hádají o banány, neb jeden byl malej a druhej velkej (ten banán). Vzal jim je, poměřil a ten kousek, oč byl ten větší banán větší ukousl. Znovu poměřil a ejhle, zase byl větší ten původně malej. Tak ukousl z něj. A srovnával a ukusoval až nezbylo vůbec nic.

SandraN 9. 10. 2016 | 08:24

Je teda fakt, že chlapi asi spíš chtějí mít doma navařeno a uklizeno, což většinou vidím v okolí u známých. Asi nikdo z chlapů by se nechlubit tím, že TA MOJE MÁ DOMA PARÁDNÍ BINEC A TEPLÝ JÍDLO JSEM NEVIDĚL ANI NEPAMATUJU. Oni ale mají tak nějak zakořeněno, že to je záležitost ryze ženská. Můj tchán doma pomáhal, netajil se tím, a dokonce byl na to pyšný. Můj otec by ze sámošky nedonesl ani mouku. Když byl vyjímečně požádán, řekl, nevím, kde to tam mají a koupil si pouze své pivo. Zajímavé by bylo, kdyby se pánové dostali do té druhé domácnosti. jak by to vypadalo. Je fakt, že tchyně nevynechala jedinou příležitost, aby muže nepochválila, vyzdvihovala ho, podstrojovala mu. Moje matka naopak. Bylo to v tom? Nevím. Můj muž rád přejal model ze své rodiny. Já ale skutečně neměla, zač jej chválit. Snad za to, že nebyl schopen celý život ani zapnout pračku? Katastrofa nastala, když jsem na půl roku ulehla, ono mít na starosti celou domácnost, zahradu, velkou chatu, denně vařit, samozřejmě sezonně zavařovat, zamrazovat, tahat brambory do sklepa, přikopávat je a rýt celou zahradu, pomáhat na zahradě a doma jim i rodičům, učit se s oběma dětmi a doma od muže i tchánů poslouchat řeči, které mě měly rovnat do latě, bez dovolené, bez odpočinku, to člověka prostě po více než 20 letech doslova oddělá. Můj muž dojížděl do kanceláře. Chudák udřený. Jako rozvedená jsem na tom fakt úžasně. Chodím do práce a ve zbytku času si dělám, co chci. Samozřejmě, jsem máma a babička pomocnice a ráda. A od nového přítele jsem se rozhodně nenechala zapřáhnout do role kuchařinky, hospodyňky, pomocnice s firmou a společnice jeho maminky....Já pán, ty pán.

lebahu 8. 10. 2016 | 20:25

Helza: Teda víš že tě mám ráda, ale za tu řeč, jak jsi všechno hravě zvládala levou zadní se třema dětma, prala na valše a s úsměvem vařila kompoty... mi připomeň, že tě mám nakopnout, až zas někdy přijedu, jo? To že ty ses v tom vyžívala neznamená, že to tak maj všechny. Já třeba "péči o domácnost" z duše nenávidím, proto to u nás vypadá jak to vypadá a je mi to šumák, mám zajímavější věci na práci, než něco leštit, i když třeba vařím a zavařuju ráda. Naštěstí mám chlapa, kterýmu je to jedno, je zvyklej, 20 let tu hospodařili sami s otcem, takže ten můj (ne)pořádek mu přijde jako úžasná změna k lepšímu.
Takže pokud tu domácnost a děti dohromady některá nezvládá (nebo nechce zvládat), tak proč si na to někoho nenajmout? Na pár hodin týdně paní na úklid? Na to člověk nemusí být milionář, uklízet si běžně nechávají i důchodci. A místo nenáviděného úklidu si udělat čas pro sebe, pro děti, pro manžela... A doma bude klid. Ona nebude uhoněná a vynervená, on se nepovleče utahaný z práce s hrůzou "co zas po něm bude chtít" a že zas bude skrz něco vřískat. A ještě dají někomu vydělat. Spokojenost na vše strany. Dřív měla "Máry" téměř každá rodina (krom totální chudiny) a přitom vdané ženské s dětmi byly v domácnosti. To až za socíku nám vtloukli do hlavy, že ženská musí stát 8 hodin v Kolbence, pak levou zadní zvládnout domácnost a děti, a ještě u toho býti krásná, milá a mužíčkovi dělat co mu na očích uvidí. Takže se vykašlat na to, co si o mě pomyslí "údernice", které to všechno zvládají, ale zařídit se tak, aby to mně a mé rodině vyhovovalo.

Pája1 8. 10. 2016 | 19:27

A ještě hrdá na to, jak to všechno zvládám, jsem chvíli byla taky. ale ta hrdost už mne dávno přešla a radši bych byla hrdá na svého muže. Omlouvám se za ty hrubky, já to rychle napíšu a běžím od pc pryč a pak, když to po sobě čtu, tak hrůza děs. Kdybych zůstala na vozíčku, tak věřím, že by se o mne dokázal postarat, ale na takové extrémy se mi myslet nechce a ani nečekám, že se to někdy stane. Chci, aby se o mne dokázal postarat už teď.

Pája1 8. 10. 2016 | 19:22

Mata69: Máte naprostou pravdu. předem už si toho chlapa nebrat. Bohužel, možná paní Iva v článku a jiný kolem co vidím (stěžujeme si navzájem :) ) to přichází pozvolna. vezmete se jako mladý a postupem času ten mužský dostává takové názory. Pak si rvete vlasy a ptáte se, jako paní v článku, kde jsem sakra udělala chybu? Tak další čas si to dáváte za vinu, jako první příspěvky v diskuzi a myslíte si, že nevytváříte vhodné zázemí. Pak až když vyzkoušíte cokoliv a s mužským prostě nehnete, tak pochopíte, že to je v něm, má takový postoj a přes to vlak nejde. Co se týče těch dětí, když už se jim věnuje, tak to s nima umí. To ano. Ale jednoznačně by mne mrzelo, že s další ženou by to šlo.
Helza: No já to ani jako přestřelku s Lebahu nevidím, prostě napsala celkem ostře svůj názor, jak to vidí ona a já, jak to je. Jak na to koukáte vy, já koukat nedokážu, bohužel. Na co se uklidňovat, že dřív ty chlapy taky s domácností nepomáhali, když jsou chlapi, který pomůžou? A i ten chlap doma jiné pomůže. Proč ne nám? váš muž doma nepomáhal? makal na baráku. My ten barák nemáme. Ani to dříví. To je naprosto jiná situace, kdyby běhal kolem domu, tak bych vůbec se neodvážila říci, že doma nic nedělá. To pak samozřejmě je dříví důležitější, než to, aby si vzal děti ven a já mohla v klidu zavařit. Nebo samozřejmě, když např.bude opravovat okap, tak ho pak ještě nepoženu uspat děti. To je naprosto jiná situace. To bych brala tak, že doma naopak maká a říkala si, jak mám šikovného muže.

lebahu 8. 10. 2016 | 19:03

Tak jinak ta rovnoprávnost a dělba práce vypadá, když oba pracují, bydlí v paneláku a té "mužské práce" v něm moc není, jinak když on je od nevidim do nevidim v práci, aby zabezpečil rodinu, protože ona je na mateřské, a zas úplně jinak na dědině, kde je spousta těžké práce kolem baráku. Tak logicky pošlu chlapa složit uhlí a já budu žehlit a nebudu plakat, že jsem na "domácnost" sama. Ale zas když je chlap třeba chvíli na pracáku, proč by doma nemohl dělat "hospodyňku" a vyprat a uvařit? Prostě vždy podle momentální situace.

helza 8. 10. 2016 | 18:36

Pája1: trochu jsem početla vaši přestřelku (s lebahu) a mám z toho takový podivný pocit, že ani tak nejde o to, zda žena stíhá a muž je línej, ale o jakýsi boj o rovnoprávnost, který tu ženu nutí přemejšlet o tom, co je a co není spravedlivé, místo toho, aby přemýšlela o tom, jak nastoůit doma to, co domov dělá domovem. Já měla 3 děti, kluky rok od sebe, když se narodili, dostavovali jsme barák. A měla jsem k nim psa a zahradu a chlapečka na hlídání. A kompoty jsem vždycky dělala, vařila celý týden (nikdo z dětí nikdy nechodil "na obědy"), pralo se v obyčejné pračce, máchalo se ve vaně a plíny se vyvařovaly na sporáku v hrnci, sušily na zahradě a žehlily. A byla jsem ta nejspokojenější ženská na světě i proto, že se mi muž do mé role matky a do domácnosti nikdy nemotal. Člověk je přeci šťastný, když vidí, co dokáže a sám. Kdybych měla pocit, že chci, aby se muž spravedlivě zapojil, možná bych byla taky nakrknutá. Za nás, když se malovalo, či gruntovalo, chlap posílaly ženský do hospody, nebo na čundr, aby nezavazel. Lebahu je už jiná generace, ale je zase z dědiny, jako mnoho holek tady na Dámě. A jejich chlapi pomáhají, ale určitě ne s dětmi a v kuchyni. Poryjí zahradu, nařežou dříví a tak. Takže i ony musí vidět v problému "chlap mi nikdy nepomohl s ničím" takový pseudoproblém. A představa, že "si chlapa vychovám", tak ta je opravdu děsivá. Já ti nechci nic kázat, jenom se pokus podívat na ten problém jinak. Brát chlapa jako chlapa, který nemá v kuchyni, s hadrem v ruce a okolo dětí co dělat. Být pyšná na to, jak to krásně umím zorganizovat a jak to odsejpá. On totiž ten chlap je chlapem tím, že když jdenakonec do tuhýho a jeho pomoc je opravdu nutná, tak pomůže. Třeba když skončíš na vozejku a podobně.

lebahu 8. 10. 2016 | 18:07

Mata69: Případně brečí, že jsou na všechno samy, ale když chtěl chlap pomoct, tak mu rvaly koš s prádlem na pověšení z ruky a udělaly hysterickou scénu, že ho chce jít věšet proto, aby všem ukázal, jakej je chudák a jakou si vzal neschopnou mrchu... No takže on už radši ani s ničím nepomáhá, protože když se válí, je to špatně, když meje okna je to taky špatně... takže když si logicky musí vybrat, tak si radši nechá nadávat vleže na gauči. Znám taky takový.

ruzickaa 8. 10. 2016 | 18:06

Vycíděná domácnost ,děti jak ze škatulky všude čisto a pořádek ale také je potřeba se věnovat manželovi nějak si spolu vyrazit ,pobavit se udělat si krásný večera ne jen leštit byt a mít dokonale vymydlené děti .

Mata69 8. 10. 2016 | 17:41

Mam znamou, jeji manzel je takove to macho, co si mysli, ze zena patri k plotne a k detem a on se o deti zajima jen kdyz ma naladu. Co se ozenil a mel deti jen proto, ze to tak ma byt, ale na svem zivote nehodla menit nic. Pak je ale potreba si rici, ze kdyz neni zena ochotna na takovy model pristoupit, nema si takoveho chlapa brat. Ona uz to ted vi, ze ho nepredela, ze u nej doma to tak bylo a on je presvedcen, ze je to spravne.

Mata69 8. 10. 2016 | 17:38
SandraN 8. 10. 2016 | 16:44

Už jsem taky četla o manželovi, s nímž se žena rozvedla po x marných pokusech zapojit jej do jakékoli práce v domácnosti, do jakékoli péče o děti. Bohužel to nevyšlo, rozvedla se a on si vzal jinou. Ze stejné vesnice. Čekala, jak i ta druhá pohoří. A ono nic. Pán vozil dítě s novou ženou, v domácnosti ji uměl plně zastoupit a ona na to musela koukat a užírat se. Kdyby to věděla, že je toho schopen, nikdy by se nerozvedla. Ono dámy je to takové nespravedlivé. Jedna žena porodí muži tři děti - a je na všechno sama. Jiná jedno - a on by ji na rukou nosil a nic mu není zatěžko. Asi to manželství potřebuje nadávkovat od každého tu zdravou špetku. Trocha porozumění, trocha pomoci, trocha volnosti, trocha tolerance, trocha společně stráveného času a trocha svých vlastních koníčků. Znám ženy, které doma mají naklizeno a navařeno a přitom nemají doma tak spokojeného muže jako ty, co se občas fláknou a domácnost neřeší. Umějí prostě vypnout. Určitě to je v lidech, konečně - hodně celebrit má, co my obyčejní lidé ne, a kdo je v dlouhodobém svazku - je jich fakt menšina. Krásní, úspěšní, bohatí....ale jednoho jediného partnera neudrží. A pak jsou lidi zcela obyčejní a ve svazku vydrží celý život. Kdyby to člověk věděl všechno dopředu. Nikdo to Ivo neví, jak sáhnout napoprvé po tom pravém. Berte to pozitivně - holky mají dobrého tátu. Ne každé dítě to tak má.

Pája1 8. 10. 2016 | 15:57

Ještě mne napadla jedna drobnost, jak tu padlo, že chceme mít naleštěný byt a těm chlapům to vadí. opak je právě pravdou. Tím, že se o vše včetně toho chlapa staráte sami, tak to nestíháte. Kdepak naleštěný okna. Kdy? Doma dokolečka bordel, kompoty od narození dítka nedělám. A i kdybych dělala, což mám zase jednou v plánu, tak nevidím důvod, proč by se jejich vlastní tatínek dětem nemohl v tu chvíli věnovat? Vždyť ty kompoty dělám pro ty děti. Ne pro to, že chci předvést širokému okolí, že mám kompoty, na tom nic obdivuhodného není. Ty kompoty zaberou jen víceméně trochu času. Tak si dvakrát v létě děcka na dvě hoďky vezme sám ven. Co na tom je? Opět je to o prioritách. Když chce se zúčastnit rodinného dění, bere to automaticky. Když ne, já žádný kompoty nepotřebuju, já byl v týdnu v práci a chci si odpočinout. Bezva. Ženský, chcete mi říct, že takhle doma žijete? Nic vám chlap doma nedělá, jen chodí do práce?

Pája1 8. 10. 2016 | 14:54

lebahu: Bylo to stejné, když jsem chodila do práce, i když jsem doma na mateřské. Před tím se oháněl nesmyslama, jako že chlapi nechodí do obchodu, nebo chlapy nechodí s igelitkou. Teď jsem doma na mateřské, tak se ohání penězi. Ale nevidím nic špatného na tom, když je sobota a v práci nebyl uspat ty děti, nebo posbírat hračky, místo toho, že si chtěl zrovna dát to cigáro, nebo pustit nějakou písničku do sluchátek. a to ani nemluvím, že by o tom víkendu mohl něco uvařit. To je prostě o nastavení myšlení toho chlapa. Chová se uplně stejně, jako když chcete po 16letým klukovi vynést koš. Bohužel je takových více, vidím to kolem, většinou to skončí rozvodem, anebo ty ženský rezignují. a pak jsou chlapy, který nemají problém v neděli uvařit oběd, nebo se nějak jinak začlenit. Prostě to v nich je. Dokonce i tu večeři uvaří v týdnu, když byli v práci a manželka vykoupe děti a poklidí. Ne samozřejmě každý den, to chápu, ale každopádně automaticky vplují do života, ne se mu vyhýbají, protože chtějí sedět s cigárem a pouštět si přes sluchátka písničky.

lebahu 8. 10. 2016 | 14:19
Pája1 8. 10. 2016 | 14:02

To je jasný, že těm chlapům pak doma dobře není, když se po nich něco chce, co oni vůbec nechtějí. Oni chodí do práce, vydělávají peníze, tak co víc. Já jsem si vyslechla, že chlapy vůbec nakupovat nechodí! Nebo když už to po nějaké době uznal, tak nemůže do krámu jít, páč nemá batoh a chlapy s igelitkou nechodí. Proč by měl jít jednou uspat dítě, když si zrovna chtěl jít zakouřit. Ukázková puberta. Prostě v té pubertě zamrznou. Třeba napíšete, záleží jakým tónem to řeknete, ale jakožto po letech zkoušíte všechno, milý tón, žádavý tón, nasraný tón, vždy to dopadne stejně. Při milým tónu Vás mile odmítne, že si chce odpočinout. Při naštvaným tónu bude naštvaný a budete se na něj dívat celý večer. Tak si vyberte. Pak samozřejmě ta pohoda doma není. Dále strávíte spolu odpoledne, jak píšete, strávit čas místo mytí oken a zavařování, přijdete domů, pak si chlap znova natáhne na gauč a vy rychle vykoupat děti, připravit véču, uspat děti, uklidit po nich hračky a je deset večer. A chlap se z gauče akorát přemístil někam na balkon si dát cigaretu. Ano, i takhle to chodí v domácnostech. Tak mi napište, kde dělá chybu ta ženská? Je to v chlapovi. má to tak nastavený, nehnete s ním. Moje zkušenost. Ovšem může pak naštvat, když vidíte, že s novou ženou mu to najednou jde. Myslím, že to jednou budu řešit tu otázku také. Možná některý typy žen, mezi které patřím i já něco v těch mužích vyvolávají, jsme maminkovské typy, nevím. Dále opravdu se můžou do nové ženy tak zamilovat, že dospějí a už se do té rodiny nové začlení jinak. Na chodící peněženku se degradují sami, když se tím pořád ohánějí.

Pája1 8. 10. 2016 | 13:12

lebahu: Zmírnila jste tón, tak odepíši. očividně s takovýma chlapama nemáte zkušenosti. Co se týče mne, tak mne i radostně z toho gauče vítá, ale nesmím ho z toho gauče zvednout :). Okna a úklid nechávám většinou na dobu, kdy není doma. Z některých lidí nic nevykřešete, když mají svůj jiný názor na rodinné soužití, než ta žena. Pak jsou z toho hádky. Já se na tu "pravdu", kterou jste mi napsala nezlobím, právě jsem to hodně řešila, řešili spolu, i na terapii, teď už po letech vím, že to tak není. dřív jsem si i myslela, že to je kvůli mne, teď už ne. Jsou chlapy, který prostě nedospějí, čekají od manželky maminku. Paní v článku, možná smyšleným, ale toto se stává, se nakonec ona rozvedla s ním, ne? Jde o to, že pak s jinou ženou v pohodě se zapojí do domácnosti. Jak sama píše, přebaluje, bere děti ven...U některých chlapů to prostě trvá dlouuho, někdy vůbec. Určitě i u žen. Ovšem jako paní v článku chápu, že řeší, proč to tak je, škoda toho, když už spolu mohli žít v klidu. Taky bych to právě tak chtěla, ovšem také už vím, že z toho svého nic nevydoluju. A i si odpověď dávám, i když se mi to moc nelíbí, prostě jiná žena, to je může právě nakopnout.

Elynor 8. 10. 2016 | 12:40

lebahu: souhlasím - je úplně jedno, jak dokonalá je manželka a matka, děti vzorně vychované a domácnost ukázková jak z časopisu, pokud tomu chlapovi není doma dobře, po nějakém čase se sebere a půjde jinam. Pán z příběhu to zkoušel řešit přes peníze - asi proto, že měl pocit, že je jen chodící peněženka, tak používal tu jedinou "páku", kterou měl a doufal, že to zabere. A nic. No tak šel... myslím, že by to Iva neměla rozebírat a užírat se, proč je "teta" lepší a v čem. To stejně nedožene, už je pozdě. Může být ráda, že vztah dcer k otci se výrazně zlepšil, a neřešit, nezávidět... Víc se věnovat současnému příteli. Na to jí nikdo žádný "návod" nemůže dát, tento muž je jiný, než byl její manžel, není žádný univerzální postup, jak zacházet s muži, aby člověk neudělal chybu. Ostatně dělat chyby je lidské. Míň se šťourat v minulosti a víc žít tím, co má teď.

lebahu 8. 10. 2016 | 10:44

Pája1: Některé pravdy bývají bohužel nepříjemné. Asi mu doma (i když nic nedělá a nemusí) dobře není, protože jinak by tam byl a z pohodlí svého gauče si vámi radostně povídal (zatímco vy myjete okna). Ale on je duchem mimo nebo v práci. Takže místo rozčilování se (a žádání o radu nějakou Ivu, kterou si vymyslela redakce a která neexistuje) by stálo za to popřemýšlet proč tomu tak je a jestli se s tím dá něco dělat (a většinu řešení v životě musí člověk začít u sebe). Ale nezoufejte, tihle líní chlapi bývají naštěstí až natolik líní, že nechtějí v životě nic řešit a měnit, takže s vámi "duchem mimo" pravděpodobně zůstane nadosmrti.

Pája1 8. 10. 2016 | 10:01
Pája1 8. 10. 2016 | 09:58

lebahu: Jste opravdu nepříjemný člověk. Já to psala Ivě s tím, že třeba u mne už na začátku jsem se vyprdla na nějaké dohadování, když to nechtěl udělat, tak jsem si to udělala sama a to si myslím, že byla chyba. Ano naučila ( vychovala) jsem ho tak, že si všechno udělám a teď toho lituju, Třeba u ní to mohlo být v pohodě. Na co by ode mne utíkal, koule nekoule, když se o vše postarám.Víc s Vámi fakt diskutovat nebudu.

lebahu 8. 10. 2016 | 09:02

Pája1: Tak pokud uvažujete o dospělém a svéprávném muži jako o někom, koho jste si "špatně vychovala" a "povolila uzdu"... no tak se spíš divím, že je jenom duchem jinde... pokud by měl jen trochu koule, už by byl dávno jinde i fyzicky.

lebahu 8. 10. 2016 | 08:57

mambule: Nemyslím si, že by to bylo v tomto případě narozením syna, to by spíš úplně "zapomněl", že nějaký holky kdysi měl a ne se jim po rozvodu začal věnovat víc. Spíš bylo doma fakt tak dusno, že se tam pokud možno vůbec nezdržoval, tím pádem se nevěnoval ani dětem.

Pája1 8. 10. 2016 | 08:34

Tak to by mne, milá Ivo, také zajímalo. Nejlepší bude se ho zeptat. Pak mi to napište :). Také by mne zajímalo, jak chlapa přinutit něco dělat, než jen chodit do práce. Mám také pocit, že třeba jiná by to možná dokázala. Nevím, možná chyba, že jsme povolili uzdu na začátku vztahu? Pak už to nejde stáhnout. Zvykli si. Lebahu napsala, že víc času spolu trávit...Ale když ten chlap nechce, radši si chce po práci odpočinout :(. Nebo když už se ten čas spolu tráví, tak je stejně duchem jinde. Možná to je jen tím, že to nebyla vhodná partie. On potřebuje někoho jiného, vy také. Pak to bude klapat. Dcerám to prospělo, vy jste v klidu, teď si najít někoho ještě k sobě.

mambule 8. 10. 2016 | 06:48

Svou roli v tom mohl sehrát i syn. Někteří chlapi to mají i v dnešní době tak nastavené, že dcera není to pravé ořechové. Považuju to sice za zabedněnost, ale co už s tím.No a taky si nová paní zřejmě dokázala vydobýt úplně jinou, mnohem rovnoprávnější pozici.

Mata69 7. 10. 2016 | 19:57

Jinak souhlasím s Lebahu, paní si velice zakládala na domácnosti a nějak zapomněla na to ostatní. O tom svědčí i to, že ty různé alergie, ekzémy a potíže holek ustaly po rozvodu. To ovzduší doma nemohlo být dobré, tohle jsou totiž většinou reakce dětí na dusno doma.

Mata69 7. 10. 2016 | 19:52

Já si to prostě neodpustím: "mnoha dalších „drobností“, které v exmanželově nové rodině fungují úplně jinak, než fungovali dříve..." Kdyby to náhodou nebylo zřejmé, proč to kopíruji - drobnosti fungovaly!!! Pak poněkud nerozumím spojení "tok po svatbě", asi je to překlep, budiž. Ale ta hrubka v předchozí větě je hrozná.

lebahu 7. 10. 2016 | 17:21

Asi to nebudete chtít slyšet, ale chyba bude "na vašem přijímači". Možná je zakopaný pes v tom, že domácí kompoty a vycíděný byt jsou sice fajn, ale čas investovaný do toho "být spolu" je lepší. Takže možná stačí vztah přestat brát jako soutěž s ostatními dámami o vzorněji vychované a vymydlené dítě či nadýchanější knedlíky.

Přečtěte si také

Horoskopy

Hned od rána si říkáte, že byste chtěli vrátit čas, protože se děje jen to prapodivné. Nic není…

Nejčtenější články

Doporučujeme