IVA (39): Jsem milenka ženatého muže. Jeho žena mě vydírá

Vztah se ženatým chlapem, to jsou do budoucna jen problémy, hlavně citové. Taky jsem jednomu takovému podlehla a dnes bych si nafackovala. Ženatí chlapi jsou většinou velcí slaboši a podpantofláci, chtějí si jen užívat, a žádné závazky. Měla jsem s jedním takovým vztah přes 3 roky, byla jsem jím poblázněná. Pan podnikatel. Když to vyšťouraly i ty ženské krysy v zaměstnání, šly to oznámit jeho manželce. A najednou byl všemu rychlý konec, prý má firmu, bylo by složité se s ní dělit o majetek. Když si vzpomenu, jak se o ní vyjadřoval, že prý je to jeho tlustý kámoš, že s ním nechce spát... , najednou jim to zase kvůli majetku začalo zázračně fungovat. Ubožák.

Cemu se 'slecna' divi? Myslela si, ze ji manzelka onoho pana poplaca po rameni, ze se jako nic strasneho nestalo? Ma dve moznosti - konfrontovat nevernika, dat mu na vybranou, bud ja a nebo ona a nebo konecne z toxickeho vztahu odejit. Ten vykutaleny milenec skutecne nestoji za zlamany gros. Kdyby o vas totiz stal, davno by se se svou, jak rikate vy semetrikou, rozvedl. Moje rada - dejte mu kopacky a zacnete s novym cistym stitem. Vzdyt to neni posledni chlap na svete! :achjo:

Těm, kdo to odsuzují, je potřeba vysvětlit, že žádná, která si začala se ženatým, to určitě neplánovala. Takové věci se prostě stanou. Jeho zaujala, ona neměla kliku potkat volný protějšek. A bylo to.
Teoreticky vzato, je to vždy on, kdo tahá za důležité nitky. Za ženatým žádná volná adeptka nepřijde, aby mu řekla, stojím o utajovaný poměr, který mi přinese víc trápení a čekání, než radosti, a který je bez perspektivy. On může ztratit víc. Ona, pokud to tak lze formulovat, jen pověst. Na které většině z moderních žen moc nezáleží, co se mám komu zpovídat. O mně díky pouhému rozvodu kolovaly hotové zkazky. A o nevěře to nebylo. Po prvotním šoku z toho, co by normální člověk nemohl vymyslet, jsem měla chuť odstěhovat se hodně daleko nebo obejít ty nejbližší známé a vysvětlit, že to není tak. Nakonec jsem rozumně neudělala nic. Zaprvé rozvedených je plno, důvody jsou vždy soukromé, a lidi si za čas najdou jiné téma.
Ohledně našeho teoretického příběhu, v němž už automaticky hledáme nesrovnalosti, bych se být na místě Ivy postavila k situaci čelem. A sice bych v případě kontaktování manželkou řekla, že se s ní scházet nebudu /ušetřila bych/ a že si s ní asi o čem povídat nemám. Škoda, už na tu hru kývla a nechala se do ní zatáhnout. Pokud se podváděná žena zabývá tím, že hledá skulinky, informace, pokud začne vyhrožovat, pak je to ona, kdo se bojí a pak je to člověk, od něhož lze čekat nefér údery a se kterým asi žít neni snadné. Chce-li manželka táhnout do boje, jistě by vytáhla, a to už dřív a ne po třech letech. Ona chce soupeřku zastrašit, aby poměru nechala a aby ji to nestálo žádné ztráty. Na místě teoretické Ivy bych tedy té paní řekla, ať dělá, jak myslí a uzná za vhodné. Konečně lva s nějakou konfrontací počítat přece musela. Nechala bych manželku, aby se ztrapňovala svými udáními v práci a kde uzná. Tomu pánovi bych řekla, že se na nějaký delší čas prostě nebudeme vídat, že mě jeho paní kontaktovala a bude proti mně podnikat kroky, takže bude rozumné nedat nikomu příležitost ho usvědčit z mimomanželského poměru, a protože vím, že rozvádět se nechce, tak je to i v jeho zájmu. Zůstala bych prostě stranou, ať si to ti dva vyřídí. Volat mi můžeš, řekla bych, a pokaždé bych to nezvedla, protože bych si volno užila. Jela na zajímavý výlet, začala sportovat, prostě bych volno využila pro sebe. Pokud ten pán má obavy, o kterých v případě rozvodu psala lva, má doma skutečně poklad. Ať si pán taky užije důsledek svého vztahu. Taky s tím musí jednou přece počítat každý podvádějící. A ať si rozmyslí, zda chce mít rodinu a klid a zda oželí vztah. Jednou by to stejně skončilo, i pro fiktivní lvu by bylo lépe, když to skončí teď a ne za pět let. Čím starší žena je, tím je výběr a šance omezenější. Co si budeme nalhávat. Řekla bych, že ženy bohatých mužů, které, ač celé manželství byly doma a de facto nevydělávaly a nechaly se živit, umí urvat pro sebe v případě rozvodu pěkný majetek. Náš zákon zná výrazy... ...právo na stejnou životní úroveň a rovným dílem. Když jsou ve hře děti, jde navíc o tučné alimenty. A jde o hru na city. Podváděná chudinka, která udržuje teplo rodinného krbu a má chod celé domácnosti na krku snadno najde sympatizanty. U příbuzných, známých, u právníků. Na jednu stranu se člověk nediví, že se ti chlapi radši rozvádět nechtějí. Začínat znova, jinde, v lepším případě s polovičním majetkem navíc s puncem nevěrníka. Na stranu druhou je nikdo nenutil, aby se ženili a vlezli do právního svazku se ženou, od které budou hledat něco hezčího jednou jinde. Copak si lze výhrůžkami, slíděním, pletichami, vyhrožováním, pomlouváním atd zajistit lásku manžela? Kdo je tady pak ta zlatokopka. Zamilovaná teda postarší slečna, 39 leté prominou, která čeká, až ten její bude mít chvíli volná, nebo manželka, která se samozřejmě bude ohánět dětmi, svoji bezúhonností, zatímco ten její vyvrhel má vztah jinde? Všechno je v lidech. Málokdo si umí v návalu emocí uchovat zdravý rozum a domluvit se jako člověk. Jsme oba nespokojení, domluvme se a pojďme tedy od sebe.

Si myslím, že má Ivy milenec plný zuby a manželka to za něj řeší. Iva to má blbý, mládí v pr.... a do důchodu daleko

Dobře jí tak když si neumí najít volného chlapa. S takovýma žádný slitování.

Zajimalo by me, na cem ujizdi autor tohoto a dalsich podobnych clanku. To musi byt hodne dobry material :D

Poslední věc - taky umím bejt potvora. Taky si umím zjistit informace, vyhrožovat, psát dopisy a znepříjemnit někomu život, kdyby se mi chtělo a stálo mi to za tu námahu. Proč bych nemohla použít stejné "zbraně" jako ta manželka? Protože jsem lepší než ona, ano, to je dobrý důvod. Ale to neznamená, že jí nemůžu sdělit, že to všechno udělám a ještě i horší věci, protože na hrubý pytel... známe to, že. 8-)

Jinak kdybych měla mluvit jen za sebe, a ne za Ivu, tak by to se mnou ta manželka neměla tak jednoduché. Nejhorší smrt je z vyděšení, a právníci umí moc hezky strašit, reálně ale ta manželka moc šancí nemá. Za prvé - nějaké dopisy, koho to zajímá? Rodičům můžu říct "milí rodiče, měla jsem nějaký konflikt s jednou jezinkou a ona se mi teď mstí, kdyby vám přišel nějaký dopis a v něm o mě ošklivé věci, tak jsou to samé pomluvy, nedělejte si s tím hlavu a vyhoďte to". Totéž v bleděmodrém u zaměstnavatele - buď dělám dobře svoji práci a mám tedy pro zaměstnavatele nějakou hodnotu, jsem tam X let, mám tam vybudované nějaké vazby, ti lidi mě znají a nějaký dopis to tudíž jen tak nezmění, zasmějou se společně a hodí to do koše. Jestli to tak není a v práci dobré vztahy nemá, no tak zas o tolik nepřijde, pokud by ji chtěli propustit, ale ukažte mi v zákoníku práce jako zákonný důvod k výpovědi dopis od soukromé cizí osoby s neprověřenými informacemi. Jako zaměstnavatel mám lepší věci na práci, než si lustrovat milence svých zaměstnanců, a hlavně mě to vůbec nezajímá. Zajímá mě jejich práce, aby byla dobře odvedená, tečka. Pomluvy po vsi - no, jestli chce ze sebe někdo dělat kašpara a roznášet po vesnici drby, tak ho můžu jedině politovat, že je takový chudáček a má toho zapotřebí. Je to jeho vizitka, ne moje. Co je tam dál - společenství vlastníků. Hm. Všechny ty smlouvy a všechno kolem nedělala Iva sama, byli na to minimálně tři a ještě musí mít vždycky souhlas i ostatních vlastníků bytů. Jestli tam došlo k nějakým chybám, není to chyba jen Ivy, je to jejich společná odpovědnost a mimo jiné i jejího milence, ten je taky v tom výboru či co, takže by to padlo i na něj. Navíc tady už nejde jen o pomluvu, mám ten materiál v ruce a můžu se bránit, když vím, že to bylo košer a byla bych to já, kdo to dá na schůzi všech vlastníků do pléna - heleďte, tadyhle paní XY má výhrady proti tomu, co předtím sama odhlasovala jako spoluvlastník, ať nám to tady všem vysvětlí a zdůvodní, a jestli se ukáže, že došlo k porušení něčeho, tak to dáme do pořádku, a já rezginuju na svoji "funkci" v tom výboru a může to dělat ona (ta zhrzená manželka). Bezpochyby to bude umět líp, že. ]:-D Beztak je to dost nevděčná věc, a plno lidem se to dělat nechce.

Na místě Ivy bych měla informace, které jako čtenářka nemám. Tudíž můžu jenom spekulovat. Ona se s ním chtěla rozejít už třikrát, se tam píše. K tomu asi měla nějaký důvod, i bez manželky a té schůzky v restauraci. Je tedy na místě otázka, jestli ten vztah stojí za to a jestli neměl být ukončen už dávno. Perspektivu to zjevně nemá, pán se rozvést nechce, je jedno, čím to zdůvodňuje, prostě nechce. Další děti nejspíš taky chtít nebude, pokud chce mít děti Iva, tak má za tři vteřiny dvanáct si najít chlapa, co by s ní chtěl mít rodinu. Další setrvání ve vztahu s milencem jí patrně nic nepřinese, sama říká, že zlatokopka není, tedy jí nejde o jeho majetek, otázka je, co ona vlastně od toho celého čekala. Asi už sama došla k tomu, že to nemá budoucnost, když se chtěla rozejít. Takže vlastně teď má jaksi usnadněnou situaci a dost dobrý důvod jít od toho. Samozřejmě by to měla tomu chlapovi říct, co se přihodilo, ale současně trvat na rozchodu, i kdyby on plakal sebevíc, nenechat se ukecávat a zařídit si sama svůj život bez něj. On to snadno přežije a najde si jinou slečnu na radovánky, ona bude mít šanci potkat někoho jiného a mít tu rodinu. Pokud ovšem rodinu mít chce, to z článku nevyplynulo, třeba nechce, ale i tak ty myšlenky na rozchod už tam byly, a tedy nebyla spokojena se stavem věcí už před schůzkou s manželkou.

No, jestli to pro slečnu není nakonec východisko. Starší pán jí uhnal, třeba je ta láska jen zvyk, pohodlnost a obava, že jiného přítele nesežene? Mít vztah se ženatým na malé vesnici 4 roky tak, že to nikdo ani netuší - to se fakt musejí scházet hodně málo a hodně skrytě, žádné restaurace, žádné výlety, žádní společní známí. Moc z toho asi nemá. Pánovi to tak vyhovuje a změnu nechce. Slečna by si ještě mohla najít partnera pro život, moc bych jí to přála. Je jen nepříjemné, že by k tomu byla dohnána takto a ne vlastním rozhodnutím, ale třeba by za pár let byla ráda.

Tomu někdo věří?

Po pečlivějším přečtení článku vidím, že tam jsou ty dospělé děti a pán se rozvést nechce, protože by "přišel o všechno". Takže pán se prostě rozvést nechce 🙂
Nechala bych ho vymňouknout se, co teda vlastně chce - ať se rozhodne. Vždyť ten rozvod mu reálně hrozí.

V článku mně chybí informace o tom, jak by si paní Iva sama představovala budoucnost svého vztahu. Vyhovuje jí tak jak je, netouží po oficiálním soužití s partnerem, neplánuje si pořídit dítě? A jak si budoucnost představovuje on? Jak znám chlapy, tak by mu asi nejvíc vyhovovalo nechat vše ve starých kolejích 🙂
Každopádně, bez ohledu na přání manželky, by měla přítele o schůzce a vznesených požadavcích informovat, ať se k tomu nějak vyjádří.
Výhrůžek bych se na jejím místě až tak nebála. Co se týče pána, ve svém věku (52) má už pravděpodobně děti dospělé a tedy připravit ho o děti, znemožnit mu kontakt s nimi, by nešlo. Připravit někoho o všechen majetek taky není úplně jednoduché, ne-li nemožné, při rozvodu by přišel o půlku. Špatné stanovy a smlouvy se mohou opravit, pokud špatně vypsaná výběrová řízení nepřihrála někomu z výboru prachy do kapsy, taky se z toho střílet nebude... Takže zbývá riziko té špatné pověsti. To si musí rozhodnout Iva sama, jestli jí víc záleží na vztahu s partnerem, nebo na vztahu s rodiči, případně na jejím zaměstnání.
Třeba se pán po zjištění, že si jeho žena najala detektivní kancelář, namíchne a rozvede se 🙂