1. Jeho milenka za mnou přišla do práce
„Rozvedená jsem zhruba dva roky. Důvodem je, jak jinak, nevěra. Zažila jsem bezesné noci, kdy jsem nevěděla, kde manžel je, zažila jsem jeho lži a obviňování, že jsem paranoidní hysterka. Dostala jsem i několik facek a nakonec přišly na řadu i telefonáty jeho milenky a dokonce i jedna přímá konfrontace, kdy za mnou přišla do práce. Jednoduše se představila a sdělila mi, že nemám šanci, že je manželova životní láska. To vše před kolegy i klienty! Málem jsem se zhroutila.
Nyní se mi už po manželovi nestýská, láska ve mně umřela, avšak rána v srdci, kterou mi svým křivým chováním způsobil, se hojí pomalu. Půl roku po rozvodu jsem brala antidepresiva a chodila k psychologovi. Možná i kvůli té nezhojené ráně mi jednoho dne s dcerkou ruply nervy, nevím. Kamarádka říká, ať si nic nevyčítám, že jsem jen člověk, a tak dělám chyby, a možná to prý dcerka měla prožít a všechno zlé je k něčemu dobré.“
- Jak se vyvíjel Ivin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. „Jsi zlá a strašně hnusná! Chci bydlet s tátou a tetou!“
„Ano, přesně tato slova předcházela tomu, že jsem dcerce s ledovým klidem řekla, že nemám nic proti tomu, aby si zkusila bydlet u táty, a že až se vrátí ze školy, bude-li táta souhlasit, sbalím jí kufr a může se odstěhovat. I přestože jsem se v průběhu dne trochu uklidnila, manžela jsem kontaktovala a on kupodivu souhlasil (dcera mu volala ze školy). Večer jsem neobvykle zaražené dcerce sbalila s těžkým srdcem kufr s tím, že se uvidíme za týden na víkend. Dcera odjela a já si po roce a půl vzala prášek na deprese. Dcerce jsem však nesbalila kufr po jedné jediné větě! Její hrubé chování mě trápilo dlouho.“
„Vše začalo po rozvodu, dcerce bylo 6 let, byla velmi inteligentní a k manželovi hodně tíhla. Dokonce jsem manželovi kvůli dceři nabízela střídavou péči! Myslela jsem, že to pro ni bude lepší. Manžel odmítl. Zakládal novou rodinu, a myslím, že ač dceru miluje, úplně do jeho plánů na každodenní život nezapadala. I tak jsem začala pravidelně slýchat, jak jsou táta a teta úžasní, hodní, jak jí vše dovolí a mají ji opravdu rádi. Ne jako já! Jelikož jsem samoživitelka, mám se co otáčet.
Vstáváme holt brzy, dcerka jde do družiny, pak do školy, abych ji mohla vyzvednout v rozumnou odpolední hodinu. Jednou týdně mám ještě večerní úklid, dcera je v té době na baletu. Jen tak zaplatím hypotéku, kroužky, zkrátka udržím rozumný standard. Snad každé ráno se dcera budí s jedovatými komentáři; u táty nemusí vstávat tak brzy! Teta jí kupuje k snídani sladkosti (ukazuje mi je v obchodě), snídani dostane k televizi, do školy jede autem! K svačině nemá hnusný chleba a zeleninu, ale koblihy s čokoládou, může jíst sladkosti, koukat kdy chce na televizi, hrát hry – prostě žije v ráji. Dítě koukající neustále na televizi s pytlíkem bonbonů v ruce zlobí málokdy.“
Pokračování 3 / 4
3. „Hmm, tak mi to nekupuj. Řeknu si tetě!“
„Ano, to je další častá věta, kterou slýchám. Samozřejmě, že dcerce občas koupím malou hračku jen tak, protože po ní prostě touží, ale nekoupím a nedovolím jí rozhodně všechno. Důvody vysvětluji. A upřímně; nechci z dcerky vychovat sebestředného a rozmazlovaného jedince. Někdy se dokonce zdá, že dcera pochopí, proč jí panenku nekoupím, když zrovna akutně potřebuje boty na ven, jenže pak přijede od táty, panenky má dvě a k tomu nepraktické lakované kozačky na klínku. Obvykle se udržím a řeknu, že tatínek je hodný a má ji rád. Jenže podobných situací je mnoho.
Doma musí uklízet (spíš symbolicky), dodržovat pravidla (na kterých jsme se dohodly) a úkoly dělá s mojí pomocí (ne, že je dělám za ni). Chápu, že dcerka má v sobě zmatek, stýská se jí po tátovi a možná má pocit, že u něj je opravdová rodina (táta, teta, dva psi) – bohužel jsem takové chování nebyla najednou schopná unést. S exmanželem vycházím jen s velkým sebezapřením, názory na výchovu má jiné a nemá cenu o tom s ním diskutovat.“
Pokračování 4 / 4
4. Jak to dopadlo?
„Dcera byla u manžela přesně týden, pak mi ji manžel dovezl i s kufrem. Dcerka se údajně nepohodla s jeho partnerkou, která je těhotná a musí se šetřit. Prý bude lepší, když u nich dcera bude podle původní dohody – jednou za 14 dní na prodloužený víkend. A co na to moje holčička? Večer za mnou přišla do postele a říkala, že chce bydlet se mnou.
Jsem moc ráda, ale vím, že jsem situaci nezvládla, strašně si to vyčítám – jsem přeci dospělá a ona je dítě! Rozhodla jsem se tedy vyhledat pro dcerku i sebe odbornou pomoc. Myslím, že s narozením sourozence, bude dcera hodně trpět a manžel jí to bude chtít asi vynahrazovat (rozmazlováním, jinak to neumí), a tak hrozí, že bude opět hůř…
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!