Mata69: jenže empatie a soucit není totéž. Myslím, že j66 ví dost dobře, o čem článek je.
Divizna: ale to si nemyslím, že by si tím měl člověk projít, aby pochopil. Ono to pochopení jde i bez toho prožitku, myslím, že se tomu říká "empatie" :-) A pěkně jsi to vystihla v tom svým posledním příspěvku v 11.36 - s tím souhlasím.
j66: to dává smysl. Člověk neztvrdne jen tak pro nic za nic. Máš svůj příběh, jako každý. Ale jako každý si můžeš vybrat, jak se k tomu postavíš, zda si řekneš - mě nebylo pomoženo, tak ať to tak mají všichni, když oni na mě zle, já na ně taky - nebo naopak - nepřeju nikomu, aby zažil to, co já. To je právo volby, a je to každého věc. Každopádně, když už se to stalo, aspoň jsi byla dospělá, a to se člověk přece jen vyrovnává s příkořím líp, než dítě...
Divizna: Můj manžel taky platil alimenty, Když se složil a příjem rodiny zůstal jen na mě, tak jsem JÁ musela zaplatit JEHO alimenty . Já s ním žiju ve společné domácnosti , tj. moje příjmy jsou i jeho a nikdo to jako tvrdost srce nebral, že živím sebe naše děti, manžela a jeho děti z prvního manželtví. "Samoživitelka" nechtěla aby bydleli u nás, ona chtěla peníze"!!!
Divizna: Kdysi mne oslovila slova klasika : "Na čí jsi straně? Já nejsem na ničí straně, protože nikdo není na mé straně. "
Mata69: No to evidentně :-)) Já psala v reakci na článek, kde se pisatelka označuje za samoživitelku, že dle mého názoru není žádná samoživitelka, protože otec dítěte platí alimenty na její výživu. !!!! Výše alimentů a vymahatelnost je v kompetenci soudu a vůbec jsem netvrdila, že by se neměly vymáhat. Své závazky si má plnit každý, samozřejmě i "gambler" nebo "návštěvník Karibiku". Na druhou stranu nelze očekávat , že když příjmy obou rodičů zůstanou po rozvodu stejné a naopak stoupnou výdaje, z jedné domácnosti se stanou dvě, tak že se to neodrazí na běžných výdajích. Každá do svého pohledu na věc prostě projektujeme to co jsme zažíváme a čím jsme prošly.
Mata69: myslím, že není nutné, ani reálné, aby každý z nás prožil vše, a pak díky tomu dokázal mít aspoň drobek porozumění pro kotrmelce druhých. Tvrdost srdce prostě bolí.
j66: já mám pořád pocit, že každá píšem o něčem jiném...
j66: To je rovnoprávnost jak noha,dyž ten co má dítě v péči dře jak Bulhar, aby se vůbec najedli a poplatili nájem a druhý rodič se nestará vůbec, občas pošle nějakou almužnu (tak aby ho nemohli zavřít za neplacení) a buď se válí na plážích v Karibiku (a u soudu tvrdí, že podnikání nevynáší a tře bídu s nouzí) a nebo třeba výplatu cpe do těch automatů (a maká načerno, aby mu nemohli strhávat alimenty z platu exekučně). Vidím dost citelný rozdíl mezi nezávislá a samostatná (ono pečujícímu ani nic nezbude než to zvládnout nakonec sám) a mezi blbá (to znamená, že z hrdosti se nerve o práva svýho dítěte na výživný). Proč by ten, kdo má dítě v péči měl defakto sponzorovat na úkor dítěte toho kdo se nestará?
Mata69: Já podobné ženy znám , bohužel, a vím že samy odsuzují rády Pak znám pár žen, které se prostě postavily na vlastní nohy i když to je těžké. Sama velmi dobře vím jak náročné to je, ale mě to za tu nezávislost stojí!!!
j66: taky bych teď mohla psát, že jsou to bláznivky, protože já jsem si život zařídila dobře, mám schopného manžela - dobře jsem si vybrala, nevzala jsem si debila a oba naše děti dobře zajistíme, oba rovným dílem. A nenaříkám a nic po státu nechci. A kdo to tak nemá, je blbec, který si to zavinil sám. To si fakt nemyslím. Příběh, který jsem psala před tím, je mým příběhem. Ono i to zajištění svých dětí se praktikuje mnohem lépe, když jsou na to dva - minimálně ta péče o děti, jejich zajištění, hlídání, doba nemoci, kdy s ním musí někdo zůstat doma...to všechno jde opravdu ve dvou lépe.
j66: jak říkám, jsou to silná slova, která nemají váhu, když si takovou situaci nezažiješ. Ne vždy je to na tvém rozhodnutí. Představ si, že se stane, že se z manžela stane gambler (nikdo si přeci nebere gamblera, pokud to není šílenec tedy), zůstáváš sama s dítětem na mateřské bez prostředků, protože je prostě manžel prohrál a ke všemu dělá dluhy. Rozvedeš se, protože víš, že takové soužití vede do pekla. A pak z bývalého manžela roky doluješ výživné...On usoudí, že je lepší nepracovat, nebude nutné výživné platit...tak pak fakt není z čeho vymoci, majetek k zabavení nemá. No a když už konečně pracovat začne, spoustu let z něj po troškách soudním nařízením (protože domluva s ním prostě není) doluješ jak řádné, tak dlužné výživné. A mezitím ti dítě roste, má svoje potřeby, musíš ho živit. Takže máš jednu práci, seženeš si třeba i nějakou brigádu...to ti ovšem bere čas, po který by ses ráda tomu dítěti věnovala. K otci dítě rozhodně dát nechceš, bože...ke gamblerovi??!! který výplatu ihned nahází do automatu? Není to tak jednoznačné jak to vidíš, a nesuď ty ženy, když jsi nechodila v jejich botách.
Mata69: Ne taková situace se mě nedotýká. protože si svoji rodinu (děti + manžela v dobrým i ve zlým, když jsem si ho vzala) finančně zajístím . Já totiž beru rovnoprávnost ve vším všudy, Všechny ty ženské samoživitelky co chtějí sice rovnoprávnost ale se zvýhodněním mě pořádně s*rou.
j66: a ano, je to primárně jejich věc, ale když není domluva, pak prostě nastoupí ten soud. Jak jinak to chceš vymoci? Sehnat si pár kamarádů "vyhazovačů" a poslat je za tatínkem vymáhat výživné?
j66: je vidět, že se tě nikdy taková situace nedotýkala a nepřeji ti, aby se tě dotýkala. Protože pak by tě hodně rychle přešly řeči, že si za to ženská může sama a měla si to včas rozmyslet s kým si nabouchala děti. A nevím jestli obviňují okolí, asi i takové jsou, ale co vím, v první řadě obviňují tatínka, že nepřispívá na děti kolik má. A jak píše lebahu, matka nemůže dítěti říci, že holt se jíst bude jen půl měsíce, někde ty prachy na rozdíl od otce neplatiče sehnat musí. A nápad poslat to dítě k tatínkovi je taky moc dobrej...ideálně když otec se odstěhuje na druhej konec republiky...a nebo prostě o to dítě vůbec nestojí! Věř, že ne všechno odhadneš do svatby, že se ti člověk může změnit před očima, a že pak je rozvod jediné řešení. A nějak ty prachy z toho otce kruci dostat musíš. A na rovinu, moc možností není, notabene když se tatíček rozhodne, že je lepší být nezaměstnaný. Kde nic není, ani smrt nebere. Tak pak na takovým člověku něco vydoluj.
lebahu: Nenaříkat a nebrečet a neobvinovat okolí, když si za to může sama!!! Co jiného?
j66: Říct pochopitelně může, může i dítě s kufrem posadit tatínkovi před dveře a pokud tatínek neotevře (a nebo jako v tomto případě za týden doveze děcko zpět, že ho nechce, že je nová patrnerka chudinka těhotná a nervní) tak jako co dál?
lebahu: Ale ten muž si je nenabouchl sám, ta žena bouchala aktivně taky ! A pokud to nezvládá, tak proč neřekne "ex" já děti uživim jen 14 dní, dalších 14 dní je živ ty, případně alimenty budu platit já tobě. Je to primárně jejich věc , není to věc soudu, státu atd. To jsou výmluvy !!!
j66: Tak jde o to, že matka nemůže dítěti říct "tatínek málo platí, já moc nevydělám, budeš jíst jenom prvních 14 dní v měsíci, pak bude hladovka" a musí to nějak udělat (urvat sama sobě, najít si druhou práci...) Otci žádný soud neřekne: "Pane nabouchal jste si x dětí, na každé budete platit tolik a tolik a je váš problém jak si to zařídíte, postarejte se abyste měl."
Mata69: Ono žen , které mají vědomě děti s mužem , který už na "platí" na předchozí děti a má jen průměrnou mzdu je taky dost. A když se rozvedou tak naříkají na malé alimenty a že "tatíček" neplatí. Jasmě že si o má ten muž to rozmnožování rozmyslet, na druhou stranu ani ty ženy moc nepřemýšlí. A pak požadují alimenty od státu! Je to každého soukromá věc kolik a s kým má děti. Mě to fakt vytáčí, tyhle ty stesky a plačky samoživitelek!
j66: nepsala jsem, že je to samoživitelka. A rozumím tomu oč ti jde - samoživitelka je ta, která prostě dítě sama živí, nemá alimenty, neb nejspíš to dítě nemá tatínka. Jakože samoživitelka je nejspíš matka, která má dítě za svobodna (bože, ale takových dnes je, protože páry nejsou sezdány) a nesdílí společnou domácnost s otcem dítěte? A psát, že si to má každý rozmyslet, zařídit se podle toho. Víš, on se život někdy semele podivně...a asi málokdo se vdává s tím, že se za dva-tři roky rozvede. A že se pak těžko kolikrát alimenty z tatíčka horko-těžko dolují, to je taky realita. Leckdy si tatíček myslí, že rozvodem jeho povinnosti k dítěti skončily, že nějak přestalo být jeho.
Divizna: To teda určitě nesrovnávám!! Je každého zodpovědnost, jak si pořeší život. Pořídit si děti, rozvést se a pak naříkat, že mám malé alimenty to si musí každý rozmyslet co vlastně chce a jestli to zvládne.
j66: ale to můžou být opravdu dvojí reality, když jsou na něco dva, tak je to vždy jiné, než když je jeden. I kdyby do domácnosti přicházel jen jeden plat, tak ale ten druhý, co je bez práce, může aspoň pohlídat dítě, zajít nakoupit, uklidit.... a to se snad taky počítá. Není to dvojí metr, jsou to rozdílné situace. Být na dítě opravdu sám, se vším všudy, není žádná sranda. Srovnáváš jabka s hruškama.
lebahu, Mata: Já chápu ty problémy s alimenty!!! Ale pokud je v rodině jen jeden plat, tak také nikdo neříká , že je ten rodič samoživitel . Mi to prostě vadí tenhle dvojí metr !!!
Mata69: Tohle nemá cenu nikomu vysvětlovat... v případě kdy si otec myslí (a soud to z jeho "vykázaných příjmů" posvětí), že třeba středoškolákovi jako alimenty bohatě dostačuje 1000,- Kč (a to ještě zaplacených tak 8x do roka), tak je matka samoživitelka v pravém slova smyslu (i když pár kaček dítě ot tatíčka dostalo).
Mata69: No tak to prostě je!§ Paní dceru sama neživí, její otec na ni platí výživné=alimenty, tj. o jakém samoživitelství mluvíte. To by pak každý rodič, v rodině kde je jen jeden příjem byl také samoživitel A tak to přece nikdo nebere,!
j66: a vy si myslíte, že dostávat alimenty je totéž jako táhnout rodinný rozpočet ze dvou platů?
Yasmin.Hayatt: Ale matka přece není samoživitelka!!! Je rozvedená a na dceru dostává alimenty!!!
Divizna: jejda, to jste mně teď úplně vyrazila dech..... ale děkuji :-)
Lullaby: dítě je božský tvor a tudíž může všechno a všechno se mu má dovolit? Pak z něj zrovna boží člověk ale nevyroste. Spíš bude "boží" s ním vycházet.
Lullaby: :-D cože? :-D Tak máma je samoživitelkou, do práce chodí dřív, aby i doma byla dřív a mohla tak odpoledne strávit s dcerou, má brigádu, aby jí zaplatila kroužky, nekoupí jí nač si dcera ukáže, ale přesto jí dopřává, snaží se jí dávat to nejlepší pro její zdravý vývoj místo tun sladkého, pomáhá jí s přípravou do školy, ale celý úkol jí zkrátka nenadiktuje, musí si na to holčička přijít sama, to že si slečna po sobě uklidí a navíc pomůže s tím, co sama zvládá .......... TOHLE VŠE, ŽE JE ŠPATNĚ??? Z TOHO VYPLÝVÁ, ŽE JÍ MATKA NEMILUJE??? Sakra ženská, v tom případě je nemilované každé takové dítě :-D
Připadá mi to úplně v pořádku.Dcera chtěla k fotýrkovi,tak tam šla a viděla na vlastní oči,jak to opravdu je.Vy jste si měla zatím užívat klidu a volna,bez starostí.Nyní vám nastanou zase všední dny,dcera si bude všeho víc vážit,než dříve,kdy měla pocit,že vy jí bráníte užít si s tatíkem.Do budoucnosti to vidím ještě na několik podobných příhod,např. až vy si najdete nového přítele a dceři se nebude vůbec líbit,tak asi taky odejde k tatíkovi,zjistit,zda to tam nebude lepší.
Lullaby: a na to jste přišla jak, že jsou doma zákazy a že dceři chybí láska? vlastní zkušenost? protože v článku nic takového není.
modrodolka: Převelice se omlouvám za překlep
Zebruška: tvé příspěvky si vždy moc ráda čtu, je v nich empatie, rozum, nadhled a vyrovnanost. Díky za ně :-)
Úplně skvěle to pani vyřešila sice jí muselo být strašně když jí dcerka řekla ,že chce bydlet s tatínkem a tetou ale fakt to stálo za to .
A k textu - chápu maminku, že má ze všeho špatný pocit, ale to je normální. Když člověk zůstane s dítětem sám, tak si neustále v hlavě přemítá, jestli dělá všechno správně, člověk si uvědomuje, že rozvodem děti trpí, tak přirozeně stálě vše zavžuje, aby dítěti ještě víc "nezavařil". Ale nemá cenu si nic vyčítat, spíš naopak. Podle mě maminka udělala to nejlepší, když dceři umožnila, aby si splnila své přání a zkusila žít s tatínkem, i když to pro ni bylo těžké. A že se to nesovědčilo, za to nemůže. Dcera teď aspoň ví, na čem je, a nebude neustále myslet na to, jestli by jí někde jinde nebylo líp.
Lullaby: no mně tedy z článku nijak nepřijde, že by ta holčička měla doma nějakou drezúru a nula radostí. Záleží na tom, co je považováno za drezúru, ale z textu podle mě vyplývá, že má úplně normální život - ráno jde do družiny (jako spousta dětí, jejichž rodiče začínají dřív v práci), doma si udělá s maminkou úkoly (to je snad samozřejmost), musí po sobě někdy něco uklidit a zřejmě tak normálně poslouchat (nějaká pravidla jsou v každé rodině a tam kde úplně chybí, to je spíš špatně). Sem tam jí maminka jen tak koupí nějakou menší hračku, ale nedostane vše, na co ukáže a hned (opět to je spíš dobře, dítě se už od mala musí učit, že peníze mají nějakou hodnotu a nemůžou se vyhazovat kdykoliv za cokoliv, vždyť by pak jednou neuměla vůbec hospodařit s penězi). Co je na tom za drezúru? Přece to, že dítě beru takové, jaké je, ještě neznamená, že nic nemusí, nemá žádnou povinnost a může si dělat, co ho napadne.
Myslím, že dceři nejvíce chybí láska. Je zmatená celou situací a dárky od táty a jeho partnerky si vykládá jako lásku, jelikož nic jiného nezná. Teď budu nepříjemně upřímná, ale popravdě mě dost zamrazilo, když jsem si přečetla v jakém prostředí dcera s mámou žije. Hlavně samé zákazy, pravidla, omezování a NULA radosti. Dítě je božský tvor, potřebuje se radovat a žít naplno. Mám pocit, že máma sama má ze života jednu velkou povinnost a dcera je z toho pochopitelně nešťastná. A teď to není o penězích nebo hromadě času, ale o POZORNOSTI i a upřímné lásce, kterou máma své dceři věnuje. Patří sem i to, že ji bere takovou jaká je a neplete si výchovu s drezurou.
Linda Finková muzikálová zpěvačka nedávno také řekla že se s ní dcera neustále dohadovala že chce jít natrvalo k otci. Linda jí přestala bránit a dcera byla za půl roku zpět a už napořád. Jak se říká, na vše si člověk musí přijít sám, prožít si tu danou situaci,že.
Spíš si dcerka i tatíček s novou partnerkou vyzkoušeli, že je něco jiného mít holčičku na prodloužený víkend a něco jiného celý týden na starosti. Vlastně to dopadlo dobře, dívenka je zpět u mámy a ví, že jí u tatíčka bude lépe jen o víkendu.
Tehle článek už si z minulosti vybavuju. Pamatuju si ho proto, že jsem kdysi byla v podobné pozici jako dcerka. Jen s tím rozdílem, že moje mamka si tehdy vzala o dost staršího muže, který mě preventivně mlátil, abych nezvlčila a já k tátovi v deseti letech utekla. V sedmnácti, po otčímově smrti, jsem zase brala kramle zpátky, táta mě sice nebil (sem tam jsem dostala výchovnou facku), ale těch opatření, abych nezvlčila, bylo taky hodně, hlavně po psychické stránce. Ale vyrostla jsem bez následků, a to, co se dělo, se asi všechno v té době stát muselo. Takže jestli se dcerka bude mít u táty dobře - nebudou ji zanedbávat, odstrkovat na vedlejší kolej kvůli sourozenci a podobně - nechte ji jít. Její máma budete pořád a vaše vztahy to může paradoxně zlepšit. I když chápu, že je to těžké, sama bych to nechtěla nikdy řešit.
Péťa+W: ne jsem , ale sem
myslím, že jste to vyřešila úplně nejlíp, že jste se zapřela a k tátovi ji poslala. Asi vás srdce moc bolelo, ale stálo to za to.
zas staré,nemá cenu jsem ani chodit =(
Já myslím, že není třeba se tím trápit. Taky jsme to po rozvodu zkoušeli s bydlením různě, než si to sedlo. Pravda, můj syn byl už větší (14). Narozením sourozence trpíte víc vy, než dítě. Syn to nesl těžce, když se dozvěděl, že otec čeká další dítě, ale dneska je rád, že má sourozence. Všechno zvládnete a časem budete mít také partnera a třeba i psy :-) Dcera povyroste a až bude v pubertě, budete ráda, když do ní dostanete něco víc, než jen mrkev a rajče, uvidíte.
Vaše kamarádka má úplnou pravdu. Jste dobrá matka. Dcera to časem pochopí.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.