IVA (48): Přítel chce, abych se víc líčila, dává mi najevo, že nejsem dost hezká | Foto: iStock

Foto: iStock

IVA (48): Přítel chce, abych se víc líčila, dává mi najevo, že nejsem dost hezká

Iva a Aleš jsou partnery dva roky. Vztah byl zpočátku idylický, jenže po čase začal Aleš po Ivě chtít, aby se více líčila. Ivě to však není vlastní, nějaké kompromisy udělala, ale k dalším již ochotná není.

Začalo to plíživě a chytře. „Ivuško, jak jsi měla v tom divadle trochu namalované rty a řasy, strašně moc ti to slušelo. Byla jsi neskutečná kočka!“ zopakoval mi Aleš několikrát během jednoho týdne a k narozeninám jsem dostala šminkami napěchovaný kosmetický kufřík. Já! Já, která se živím realizacemi, ale hlavně údržbou zahrad.

Takřka celý týden mám ruce od rána do večera zabořené v hlíně či chlorofylu! Pleji, sázím, zastřihuji, přesazuji, množím a také poletuji po zahradách s křoviňákem, sekačkou či strunovkou. Šminky mi opravdu moc neříkají, mám ráda minimalismus, jednoduchost a praktičnost – což ale nevylučuje kvalitu i eleganci!

Na perleťově krémový kufřík se snad desítkou různých přihrádek a šuplíčků jsem zírala, jako kdyby mi na zahradě místo vysazené sakury vyrostl baobab. Vlastně ne, zírala jsem jinak, z baobabu bych totiž nakonec měla radost. Ta perleť byla úplně jiná liga. Onen kufřík byl jako cosi z jiné planety, jako UFO, nechápala jsem, co mám s tím pro mě neidentifikovatelným předmětem dělat. Byl to vlastně takový dárek, který dal Aleš prostřednictvím mě sám sobě. No, a tak nějak to začalo…

S Alešem se přátelíme dva roky. Je také zahradník, ale trochu jinak zaměřený, instaluje závlahové systémy a trávníky, v hlíně už se tolik nehrabe. Oba jsme rozvedení, oba máme čerstvě dospělé děti. Rozumíme si, hodně nás propojuje profese, která je pro nás i určitým způsobem životním stylem. Propojují i spojují nás také naši společní známí a kamarádi. Je nám spolu zkrátka fajn.

Přiznám se otevřeně, že ve svém věku už opravdu nehledám vášnivé bouření a hejna motýlů v břiše, ale klidný přístav, souznění a pohodu. Prý i on, mluvili jsme o tom mnohokrát. Oba jsme měli docela bouřlivá manželství, on dokonce dvě, oba jsme toužili po klidném a stabilním vztahu. On hledal, já ne.

Nějak jsem na vztahy rezignovala. Byla jsem ponořená do své profese, ale Aleš si mě našel. Dalo mu ale chvíli práci, než jsem ho zaregistrovala jako muže a nejen jako šikovného kolegu a kamaráda mých kamarádů.

První rok byl neskutečně romantický, naši první společnou dovolenou jsme strávili v jeho pracovní dodávce a projeli půl Evropy – zámecké parky i zahrady, botanické zahrady, národní parky a podobná místa. Byla to dovolená snů. V tomto ohledu jsem velmi jednoduchá, stačí mi spacák, suché místo na spaní, pár hadříků, platební karta a zajímavá místa a krajina.

Měla jsem pocit, že právě takovou ženu do nepohody Aleš hledal. Jeho bývalé manželky byly obě úplně jiné než já, zjevem i založením. I sám přítel o tom mnohokrát mluvil a pochvaloval si, jaký jsem pro něj úžasný „parťák“. Jenže poté, co začaly první jemné výzvy k změně mého zevnějšku, které se stále stupňovaly, a už nyní nejsou zdaleka tak milé, začínám mít všeho plné zuby.

Zrovna nedávno jsem si vyslechla: „Ivo, ty bys byla tak pěkná ženská. Máš velké rezervy, kdyby ses pořádně namalovala a třeba si vzala nějaké odvážnější šaty, strčíš do kapsy každou druhou, a to i mladší! Jak se pořád hýbeš, tak máš pěknou figuru, kdyby ses k tomu šikovně nalíčila…“ Sice jsem to nějak vtipně okomentovala, ale docela se mě to dotklo.

Nejsem nijak zanedbaná a neupravená, jen mám jiný styl než obě jeho bývalé. V práci sice nosím pracovní oblečení, při práci venku to jinak nejde, ale potrpím si na opravdovou kvalitu, co vydrží (jsou i zahradnické značky). Myslím, že mi to i v práci svým způsobem sluší. Navíc si od záležitosti s kufříkem maluji každý den řasy, a to i do práce!

Když jdu za přítelem anebo on ke mně, občas si i jemně namaluji rty. Ale opravdu jen lehce, výrazné líčení se mi nelíbí a odbornicí mi bylo řečeno, že mi ani nesluší. Od přírody mám velmi tmavé řasy a extrémně husté černé obočí, kdybych se „nabarvila“, jak říkám, vypadám jako laciná holka od E55.

Bohužel tento náš rozdílný pohled na moji image sype vytrvale písek do ozubených koleček našeho vztahu, které do sebe ještě před rokem perfektně zapadaly. Nyní to mezi námi skřípe víc a víc. Naposledy jsem si poznámku ohledně mého „ne-makeu-pu“ vyslechla přímo v ložnici, když se – jak jen to říct – příliš nedařilo.

Onu nevhodnou poznámku sem psát nechci, ale už bohužel nebyla tak jemná jako první Alešova věta na toto téma. Popravdě přestávám rozumět tomu, co ode mě přítel vlastně čekal. Že se chvíli před padesátkou změním? Nezměním! Vstříc jsem mu v mezích svých možností vyšla.

Jsem velmi zklamaná a je mi to celé moc líto. Přijde mi tak malicherné si zkazit fungující vztah kvůli pár barvičkám na obličeji, ale asi je to pro Aleše důležitější než jiné věci, které mu vztah se mnou přináší.

Doporučujeme

Články odjinud