Iva musela svému otci vykat, jako dítě měla spoustu povinností. Sice díky pevným hranicím měla v životě řád, ale s maminkou vůbec nemají blízký vztah a dodnes trpí pocitem, že jako nejstarší byla nejméně milovaná. Nebyl to s rodiči vysloveně špatný vztah, se svými dětmi to ale chtěla zcela jinak. Podařilo se?
Vztahy s rodiči
Moje maminka bude letos slavit pětaosmdesáté narozeniny a mně bude dvaašedesát. Tatínek už před deseti lety zemřel na zákeřnou nemoc, a tak je máma už dlouho sama. Mám čtyři mladší sourozence, takže dětství pro mě nebylo zrovna jednoduché.
Všichni jsme se tísnili v jedné ložnici a měli jsme velký grunt. Každý den jsme museli rodičům pomáhat na poli a s domácími zvířaty. Rodiče trávili hodně času také v kravíně a já jsem se musela, jako nejstarší z dětí, starat o sourozence. Bohužel když se něco stalo nebo byl nějaký problém, tak jsem to vždycky odnesla já, protože jsem na ně měla dávat pozor.
Martina Šebestová
25. dubna 2021
Úvodní foto: iStock
Tvrdé dětství
V době, kdy jsem vyrůstala, byl vztah s rodiči na jiné úrovni, než je nyní. Tatínkovi jsem musela vykat a vše, co řekli rodiče, bylo svaté a nikdo se neodvážil odmlouvat. Víc se doma muselo pomáhat a pracovat. Nebyl čas na to jít si s kamarády ven hrát nebo si doma vzít knížku a udělat si čas pro sebe. Neměli jsme žádné svoje peníze nebo kapesné. Když jsme dostali korunu na zmrzlinu, cítili jsme se jako někdo. Pamatuji si, jak jsme každý týden v neděli chodili s rodiči do kostela a to byl jediný den v týdnu, kdy jsme odhodili pracovní kalhoty.
Ať bylo mé dětství takové či makové, ráda na něj vzpomínám. Přísný režim a vztah s rodiči ve mně budily respekt a já jsem věděla, kde jsou hranice. Na druhou stranu je pravda, že si až do dnešního dne s sebou nesu pocit, že jsem byla z pěti dětí nejméně milovaná. Zřejmě je to kvůli té zodpovědnosti, kterou jsem za všechny mé sourozence nesla. Já jsem vždycky byla Iva a můj nejmladší bratr byl vždy Jiříček. Tak to zůstalo dodnes.
Jiřina Sivcová
22. dubna 2021
Chtěla jsem to jinak
Když jsem se měla stát matkou já sama, chtěla jsem najít vyváženější vztah s mými dětmi. Doba pokročila a třeba vykání rodičům už nebylo v módě. S manželem Standou máme tři holky. Když byly ještě malé, stavěli jsme dům, takže jsme nic nepěstovali a ani jsme nechovali žádné zvíře.
Starší dcery nám na stavbě pomáhaly, jak jen mohly. Oklepávaly cihly, zametaly nebo si jen v okolí stavby hrály. Se Standou jsme chtěli, abychom jako rodiče budili respekt, zároveň jsme ale chtěli, abychom byli také s holkami přátelé.
Jiřina Sivcová
20. dubna 2021
Vnoučata mají příliš volnosti
Já sama jsem si nikdy nešla s maminkou popovídat o svých problémech. To jsem chtěla změnit a myslím, že se mi to podařilo. Když holky něco trápilo, mohly za mnou vždycky přijít a snažily jsme se to společně vyřešit. Myslím, že mám se svými dcerami pěkný vztah a žádné z nich nedávám ničeho méně. Nyní už mají všechny své rodiny a já se dívám na to, jaký vztah mají moje vnoučata se svými rodiči.
Doba je zase úplně jiná, než si pamatuji ze svého dětství. Vnoučata hodně sedí doma na počítačích a ven chodit nechtějí. Mají prý kamarády on-line. Rodičům s domácími pracemi také moc nepomáhají, a když už musí, neobejde se to bez uštěpačných řečí. Všeobecně je na můj vkus ta výchova nějaká až moc volná. Děti si k nám prarodičům, ale i k rodičům dovolí to, co my bychom nikdy nemohli.
Jiřina Sivcová
15. dubna 2021
S dcerami je nám fajn
Porovnávám tak tři generace rodičů a dětí a popravdě nevím, která z nich je lepší. Vztah s rodiči je vždy úplně jiný a každý má své chyby. Být rodičem není jednoduchá role a každý se jí zhostí po svém. Hodně věcí bych ve výchově svých dětí udělala jinak, ale čas vrátit nejde.
I tak mě u srdce hřeje pocit, že mě jistě moje děti milují a máme spolu hezký vztah. Dcery s rodinami za námi každý víkend jezdí na návštěvu a o potřebnou pomoc si nikdy nemusím říkat – vždy mi je z jejich strany nabídnuta.
TIP NA VIDEO: Podívejte se na tipy, jak být dobrým rodičem.