Komentáře k článku zpět na článek

helza 3. 5. 2021 | 15:30

@Elynor: Asi je to všude jinak. Já jsem si ještě říkala, že dnes má každá, i malá vesnická farnost nějaké webové stránky, kde se dovíš kdy jsou bohoslužby a najdeš nějaký kontakt. A že se můžeš na prohlídce domluvit. Nebo vlézt do kostelíka 1/2 hodiny před bohoslužbou - to by měl být otevřen, obvykle se v něm objeví pár babek a modlí se růženec. No ale ty jsi mě teď překvapila s tím Kopečkem. Skoro mám pocit, že jsi narazila na nějakou aktivní babu, která do toho ani neměla co mluvit. Ale nevím, možná někde bude problém. Doba, kdy byly všehny kostely a i jiné památky dokořán je už dávno pryč. Mrzí mě to, protože asi nebudeš jediná, kdo si je rád projde. A myslím, že taková skupinová prohlídka by ti neseděla. Ale tu babu nechápu. Proč, když tam pustí skupinu, tam nepustí jednu ženu, která určitě žádný binec nenadělá. Víš, já mám ráda v kostele atmosféru. Dnes do žádného nechodím, sleduji bohoslužby v TV. Ale i když nechci soudit podle sebe, myslím si, že většina věřících nechodí na mši kvůli kráse a zdobnosti chrámů, potažmo, že ta krása není zneužívaná k oblbování věřících ... Ony ty tradiční kostely jsou vymrzlé, nevytopitelné a všechno to, co láká tebe, jako milovníka umění, člověk buďto nevnímá, nebo jej to spíše rozptyluje. Já mám pro "setkání s Pánem", což by bohoslužba být měla, raději kostelíky prosté a bez výzdoby (třeba se mi líbí komunitní centrum Matky Terezy v Praze - samozřejmě tam chodím skrze televizi)

Elynor 3. 5. 2021 | 08:04

Naproti tomu jest třeba pochválit klášter dominikánů a baziliku sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, kde jsou vůči turistům maximálně vstřícní, vezmou je všude, odpovídají i na všetečné otázky, a proti focení taky nic neměli. V době bohoslužeb se tam ovšem nesmí, ale zase je to všude mnohokrát napsáno, aby člověk věděl, kdy teda má/může přijít. Provázejí mniši, a je to opravdu hodně zajímavé, dá se vlézt i do podzemní krypty. Prostě někde to jde, a jinde... no.

Elynor 3. 5. 2021 | 07:53

@helza: V Olomouci jsem byla loni. Pěkné město. Plno památek. Je tam informační centrum, tam turista jako já dojde, pozeptá se, jsou mu nabídnuty možnosti, poskytnuty informace. Může jít na prohlídku pamětihodností s průvodcem, tam s ním vymetou i církevní památky. Nebo si může najmout soukromého průvodce, zkoušela jsem obojí, a byla jsem spokojena. Viděla jsem, co jsem chtěla, byť to něco stálo, s tím jsem v pohodě. Ale - na Svatém kopečku se mnou vyrazili dveře hned ve vchodu do baziliky. Paní pravila, že prohlídka se koná jen pro organizovanou skupinu, která to měla dopředu objednané, a jiní obejdové, ještě k tomu s foťákem, tam nepolezou. Foťák jsem měla v pouzdře přes rameno, ani jsem se ho nepokoušela vytáhnout, protože vím, že je to skoro všude zakázané, fotit si církevní objekty. Na dveřích byla otevírací doba 8.30 - 18 hodin, a já tam byla ve 13 hodin. No tak jsem se nehádala a šla do zoo. Ať si baziliku madam nabouchá do spoďárů.

helza 2. 5. 2021 | 19:59

@Elynor: Já jsem nepzmiňovala neziskovky proto, abych je soudila. Naopak, chtěla jsem poukázat na to, že jsou potřebné, že lidi, kteří v nich působí a kteří je vlastní konají užitečnou práci za pár šupů, někdy i zadarmo, někdy do nich investují kromě času, zdraví a sil i vlastní peníze, že obětují většinou kus života pro druhé a přesto v nich vidí velká část veřejnosti parazity hodné zatracení, protože jejich práci vidí z venku, protože vidí jen to, že organizují sbírky a loudí po lidech peníze. Protože s církvi, viděno z venku je to obdobné. A pokud se cisterciáti z Dánska nestarají o svůj klášter v Čechách, to neznamená, že veškerá církev je špatná, stejně tak, jako se jistě najde i nějaká ta nefér neziskovka, stejně jako se najde potvora doktor, či učitelka, určitě i nějaká ta účetní - podvodnice, i nějaký právník, ale nemůžeš říct, že doktoři a učitelé atd. jsou ...

helza 2. 5. 2021 | 19:42

@Elynor: Taky si vzpomínám S těmi vesničkami souhlasím. U nás máme kapličku - kdyby bylo na mříž, prohlédla by sis ji ode dveří celou. Klíče k ní má jedna stařenka a ta ji na bohoslužby otevírá. A v době bohoslužby by ses do ni ani nedostala, když jsou hody, či jiné slavnější mše a příjde více věřících, polovina stojí venku, vevnitř jsou namačkání, že bys mezi nimi neprošla. Ale i v tak malých a odlehlých obcích se památky kradou - což je smutné. A nemůžeš po nějaké stařence chtít, aby stála vartu u kostelíka, jestli tam náhodou někdo nechce jít. Možná by se dalo vyvěsit na vrata, kdo má klíče, paní by ti určitě ochotně odemkla, ale místní ví, kdo a vůbec nevím, zda by ji to neohrožovalo. Já bych se dnes i při své povaze bála otevřít nějaké neznámé partě kostelík a vědět, že každý pocestný si přečte, že mám od něj klíče, tak bych se taky bála.Já znám kostely pouze olomoucké a tam není problém si je prohlédnout před mší, po mši a bez hluku i během bohoslužby - nějak ani nevím kdo by tě vypakoval. Jak by poznal, že jsi turista a ne věřící. Je tam jen cedule, aby turisté během bohoslužeb nerušili, ale toť vše. A skupin turistů ověšených fotoaparáty je v nich vždy dosti. Je pravda, že se pohybují víceméně po chrámové lodi, do presbytáře, kde se odehrává mše pouze nakouknou, nebo si tam vejdou, ale nepobíhají tam - to by asi rušili. Ale kdybys sama vešla tiše do kostela, nikdo tě vyhazovat nebude.

Elynor 2. 5. 2021 | 14:23

K těm neziskovkám - o obří areál kláštera v Oseku u Duchcova se stará neziskovka, Klub přátel kláštera Osek. Sice to patří církvi a to cisterciákům, ale ti nehnou prstem a nechali by to spadnout. Nepotřebují ten areál. Sídlo kongregace je v Dánsku a nějaký klášter tady v pohraničí je jim u zádě. Kdyby se nestaralo město Osek a dobrovolníci, jsou z toho ruiny.

Elynor 2. 5. 2021 | 14:14

@helza: Mám takový dojem, že o přístupnosti kostelů jsme tady už debatovaly. Od té doby jsem nezískala žádnou lepší zkušenost. Během bohoslužby si kostel prohlížet nemůžeš, oni to lidi nemají rádi, aby jim tam někdo coural a prohlížel si sochy a obrazy. To je člověk dost rychle vypakován. Většina kostelů je beznadějně zamčená a člověk si je může prohlédnout leda zvenku a i to kolikrát jen přes zeď. Některé kostely mají sice otevřené vstupní dveře, ale za nimi je fortelná mříž. Někde ještě i sklo. Takže se dá jen tak nakukovat a obvykle se člověk dočká toho, že někdo přijde a významně se táže, co tam pohledávám. Baziliky jsou přístupné pouze v rámci komentovaných prohlídek za nemalé vstupné. To chápu a konec konců je to tak v pořádku. Ale takové ty normální malé vesnické kapličky a kostelíky si prostě nelze prohlédnout, tam se žádné prohlídky nedělají. Je pravda, že když tomu člověk věnuje dost energie a snahy, může si vyjednat prohlídku i tam, kde to není běžné, namátkou klášter v Doksanech. Tam jsou mimořádně vstřícní i k podobným živlům, jako jsem já, bezvěrec. To je ale velmi světlá výjimka (a taky za to dostali protislužbu). Však já přece netvrdím, že mají být všechny kostely volně přístupné pořád a všem. Stačilo by, kdyby měly někde vyvěšenou pravidelnou otevírací dobu, jako mají muzea a galerie, a člověk se tam v té době mohl bez problémů dostat, koupit sobě vstupenku a prohlédnout si interiér stejně, jako když jde na výstavu obrazů či jiného umění.

helza 2. 5. 2021 | 13:36
helza 2. 5. 2021 | 13:34

@Elynor: Píšeš: »Ale bohužel to celé jednak není k dispozici veřejnosti, člověk si musí počkat na nějakou tu "noc kostelů", aby si to tam mohl prohlédnout, a co je nejhorší, že všechna ta krása a umění slouží k ohlupování lidí. K podvádění a lákání oveček, aby dávaly milodary, odkázaly církvi svůj majetek atd. Velmi přízemní věc. Tudíž by se to vlastně nemělo podporovat.«Já to vidím tak, že všichni, i se svými rodinami, žijeme jenom v malé kapičce prostoru a času a události navíc vnímáme pouze z našeho pohledu a ještě si je naše paměť uchovává po svém. A pokud si tyto své zkušenosti a poznatky generalizujeme, bývá výsledek jen jakousi částí pravdy a taková částečná pravda, právě proto, že to není lež, si pak žije svůj život jako jakási celá, dokonalá pravda. I když ve skutečnosti všechno může být mnohem složitější a někdy se taková polopravda stává i lží.1) Kostely se vším všudy veřejnosti k disposici jsou. To, že dnes už nebývají dokořán po celé dny, je způsobno jejich nestoudným vykrádáním a vývozem cenných památek za hranice. V době, kdy domy měly kliky a pošťačka se dostala ke schránkám bez toho, aby se tahala se obřími svazky klíčů, byly i kostely otevřeny a nebyl problém si zajit dovnitř, pomodlit se v tichu sám, nebo si kostel jen prohlédnout. Ale i dnes si můžeš projít kostel klidně během některé bohoslužby a pokud by ti mše vadila, tak po ní i před ní je každý kostel taky nějakou dobu odemčen.2) »..lákání oveček, aby dávaly milodary, odkázaly církvi svůj majetek atd.«. Odkazování majetku církvi a dávání milodaru tě nikdo v církvi nenutí a po pravdě mám dojem, že s tím majetkem to ani není možné. A pokud si lidé ve farnosti po pětikorunce, či jak kdo má, skládají na nějakou dobrou věc, třeba natření lavic, opravu dveří a podobně, není to povinné, nikdo neví, kdo co dal a zda vůbec dal a nemyslím si, že je to tak přízemní. Vybírá se na spousty nadací, na útulky, nemocné a postižené, lidi posílají peníze na kdejaké účty, tak proč by měly ty peníze, darované prostřednictvím církve být horší. Podle mne jsou naopak bezpečnější a vždy vím, na co jdou.3) Možná taky dostáváš e-maily, nebo čteš všelijaké články, případně na FB, či twitteru všechnu tu špínu házenou na ty odporné parazity "neziskovky". Sama jsi provozovala neziskovku, tak víš, jaký jsi byla podvodník a jak jsi z ní tyla. Já neziskovku neprovozovala, jenom jsem v ní působila. Prostě tak to je. Lidi vidí, co se donich dává, že často vybírají na něco, ale co dávají nikdo nevidí. A stejné je to s církví. Tady jedna, velmi slušná a chápající diskuze, obvykle bývají mnohem horší: "https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-nez... ... "Já si třeba pamatuji, jak arcidiecézní charita vybudovala ve Šternberku denní stacionář pro seniory. Nehledě na to, kolik stálo vybudování, ve stacionáři se topilo, uklízelo, vařilo, senioři dostali celodenní stravu, bylo o ně pečováno, během dne měli program, ve stacionáři se vykoupali, měli kosmetiku, pedikuru i holiče, bylo-li třeba. Navíc je ráno sváželi a večer rozváželi. Prostě spousta zaměstnanců a spousta výdajů. A za to všechno komplet platili 40 Kč za den. A co myslíš, Šternberk byl zakrátko plný řečí, jak si ta zlotřilá nenasytná církev hrabe i na těch ubohých starých a bezmocných lidech. No a podobně se hodnotila i neziskovka, provozující celodenní stacionář pro děti mentálně a jinak postižené.Já činnost církve za přízemní nepovažuji. Nežijeme v socialismu, stát se o mnoho potřebných sám, bez pomocí neziskovek a církve nepostará. U nás ani není zažita taková morálka pomáhat, jako v západních zemích, u nás nejsou bohaté paničky doma a nebaví se charitou. Nejenom vozíškáři a jinak bezmocní, ale i bezdomovci, narkomani, v Olomouci i cikáni a jejich děti - ti všichni potřebují pomoc.Pamatuji si, jak kamarádce odešel vozíček (elektrický) a na opravu měla přispět 50 tisíci. Týden jsem obcházela podnikatele, nikdo nebyl ochotný pomoci (na vozíčku prý je nebude nijak reprezentovat). Tak jsem v neděli ráno zašla za farářem, ten to řekl při mši a po mši mi těch 50 tisíc přinesl. A to bylo o prázdninách a na ranní mši, kam chodí nejméně lidí. A vybralo se i něco víc, o tom jsme se tehdy rozhodovali a dalo se to jedné mamince, už nevím na co.

helza 2. 5. 2021 | 12:28

@Rambíša: A to nemluvím o Jižní Moravě - tam měli obrovské zahrady a sady a když píšu o těch obrovských ty hanácké byly proti nim mrňavé. A každý měl svou vinici a vinný sklípek. Měla jsem na VŠ v letech 1966 - 1971 spolužáka odněkud z Jižní Moravy. Každý týden přitáhl na kolej pár demižonků vína, demižon slivovice a že jeho tatík jezdil dělat zabíjačky po dědinách, tak i hromadu huzeného, jitrnic, jelit a tlačenky. Vlastně si celé to dětství od svých 8 let, kdy si mě rodiče vzali k sobě, pamatuju, že jak začal čas zabíjaček, vždycky jsme se k některým nachomejtli, nebo nám někdo z nějaké něco přinesl. A na podzim, když byly hony, tak nějakého bažanta, kus divočáka, nebo srnčí nám celému baráku nosíval náš domácí. A na Vánoce každý dostal od něj dostatečný počet kaprů

helza 1. 5. 2021 | 13:33
helza 1. 5. 2021 | 13:31

@Elynor: Ach jo, už jsem se těšila z objevu své krve. Aspoň víš, co jsi. Já ne. Hranice byla česko-polská, doba zlá. Trochu jsem pátrala a vzhledem k tomu, co bylo v tom uzlíčku mohl být můj předek prchající šlechtic, nějaký cikán, lapka a zloděj, nebo nějaký polský zbojník. Uzlíček obsahoval krom bible (která je dnes v muzeu v Českém Těšíně), hromadu zlata. Prababička a nikdo okolo ale netušili oč jde. Žili v obrovské chudobě a když 3x vyhořeli, zlato jim prý teklo z půdy. Až za války šel okolo cesťák a uviděl kozu uvázanou na řetězu ze zlata a řekl jim to.Jejich život však tím poznáním nijak nezměnil, myslím, že ani netušili, co si s tím počít. Moje maminka pak všechny ty šperky částečně dostala, částečně vyloudila a nakonec i po babičce zdědila a když pak opustila tento svět, otec je všechny daroval švagrové, včetně těch, kterými maminku obdarovával on sám. Čemuž jsem vděčná, věřím, že peníze a bohatství člověka zotročuje.

helza 1. 5. 2021 | 13:17
Elynor 1. 5. 2021 | 13:11

@helza: příbuzné nebudeme Babička byla coby nemluvně odložena na práh kostela. Ve východních Čechách. Mrtví koně ani muži se poblíž nevyskytovali, pokud vím.

Elynor 1. 5. 2021 | 13:08

@helza: O západních Čechách mám poněkud slabší povědomost, já žiju na severu. Sudety. Krušné hory. A tady je to zas o něčem jiném, protože ty "grunty" zde byly původně německé. A po válce bylo obyvatelstvo z větší části vysídleno, mnohdy za dramatických okolností, a přišli sem lidé, co neměli žádný vztah k tomu kraji, a spíš koukali na svůj osobní prospěch. Taky ne všichni, samozřejmě. Ale pak přišla další pecka v podobě těžby uhlí. Hodně vesnic i městeček zaniklo, lidi museli opustit domy, pozemky, šli do paneláků, typický příklad je Most. Starý Most, který existuje už jen na fotografiích. Dnešní Most je úplně jiné město, s jiným obyvatelstvem. Podobně dopadlo i Ústí nad Labem. Taky odtud odešli všichni, co to město před dávnými lety postavili a zvelebovali. O Děčínu ani nemluvím. Vůbec tady ten sever hodně doplatil na neustálé pendlování obyvatelstva. Tady je málokdo "starousedlík", valná většina lidí jsou naplaveniny odněkud, včetně mě. Přitom stačí jít pár kilometrů k sousedům, do Saska, a tam už ta historie návaznost má, tam ti lidi zůstali, nebyli nuceni odejít, a opečovávají dodnes své grunty zděděné po předcích. Což je hned poznat. Inu, historie kráčí klikatými chodníčky.

Rambíša 1. 5. 2021 | 11:13

Jak já to poznala,tak zde ,myslím v Západních Čechách,kde jsme mívali u silnic velké tabule s nápisy : Západočeský kraj - pevná hráz socialismu a míru - tak zde chodili do kostela jen staří,co jim už nemohli skoro nic udělat za to,pár mladších,co nemohli jinak.Nějaké děti že by chodily do náboženství - tak to bylo jen okolo r. 1968,to se dokonce učila nábožka i v ZDŠ! a z naší třídy tam chodili dva kluci.... Já jsem v životě nebyla na nějaké zabíjačce, neměli jsme s vesnicemi co do činění .V mých 15 letech jsme si pořídili na vesnici chalupu,tak jsem poprvé viděla kravín (s jalovicemi). Ve vedlejší vsi bylo JZD,ovšem nějak nedobré,rozpadlo se již okolo r. 1987 jako první v širokém okolí. Na naší vsi byli jen jedni staří lidé,co měli políčko,kozy,obecního kozla,slepice,husy,pak jim umřel kůň a skončili.Tři rodiny měly slepice,husy nebo kachny a snad králíky. Tak asi takhle.Žádné záhumenky,nic. Na Moravě bylo vše jinak,to jsme vídali v TV a moc jsme nechápali,že tam leze do kostela celá ves atp.

helza 1. 5. 2021 | 11:04

@Elynor: Koukej, jak zvláštně podobné jsou si některé osudy. Já to tady už psala několikrát, o tobě jsem to ale nevěděla. I má prababička byla totiž nalezenec, vyrostla v nalezinci, provdala se za chudého ševce, měla 4 děti, k jídlu jen zelí, brambory a kozí mlíko. Jen v neděli polévku s masa, kterého byl jen ždibec a které dostal pradědeček, protože byl muž a živil rodinu. Její dceru, mou babičku vychovali v klášteře, kde se jí dostalo vzdělání, které by jinak jako chudá mít nemohla. A byl to velký boj pana učitele, aby ji tam vůbec pustili, protože byla nejstarší a doma ji potřebovali, ale byla tak chytrá, že to pan učitel nakonec vyhrál. V klášteře ale nic neplatila, naopak, oblékli ji, vykrmili, naučili móresúm, dali ji školy a naučili ji vařit. I babička se vdávala v 17. letech. Snad ta tvá babička nepocházela z Jablunkova a nalezenkyně se nenašla někde na hranicích vedle mrtvého koně, muže a uzlíčku s biblí ... To bychom možná byly i příbuzné

helza 1. 5. 2021 | 10:49

@Elynor: Reagovala jsem na Rambišu, když napsala: "Tady na západě Čech by někdo těžko lozil do kostela počátkem 60.let! A nějaké grunty,na kterých dřou rodiče,příbuzní i děti,tak tady byla samá JZD a Státní statky. Vykat rodičům je divné, taky se mi to odkazuje na výše uvedené, spíše zaostalejší kraje." Jinak si taky myslím, že i u vás ti, co chtěli, tak do kostela povětšinou chodili. Ale stejně tak si myslím, že i u vás v té době měli lidi na dědinách slepice, kachny, husy a nějaké to prasátko, či pár ovcí, nebo koz. Že i u vás byly domácí zabíjačky. No a v obýváku, či kuchyni je neměli, takže i ta hospodářská stavení měli. Naopak, v družstvu si (krom deputátu) vesele naloupili krmení a všechen ten dobytek snadno uživili. A ono okolo toho všeho je i hodně práce, a hlavně pořád, každý den, od časného rána.Můj exšvagr dostal po VŠ umístěnku v okrese Tachov. Koupili domek a že byli z města, zapřísahali se, že žádná zvířata mít nebudou. Do roka měli to všechno o čem píšu, i těch pár ovcí. A pokud opravdu v pokrokových západních Čechách byla pouze JZD a Státní statky a nikdo doma neměl žádné hospodářství, pak všechny filmy ze života na vesnici z dob předlistopadových lžou.

Elynor 30. 4. 2021 | 11:25

@helza: Neřekla bych, že poručila strana a vláda. Plno lidí kostel nezajímal bez ohledu na nějaké poručení, a naopak zase plno jiných lidí si nenechalo nic poroučet a chodili tam i tak. Kupříkladu moje babička neměla pro stranu a vládu dobré slovo a do kostela chodila každou neděli, dokud se nepohádala s farářem, poté práskla dveřma a pravila, že už ji v kostele neuvidí a taky neviděl. A neopomněl to zmínit na jejím pohřbu, že byla nehodná ovečka. To si mohl odpustit. Druhou babičku vychovaly jeptišky, byla sirotek, a původně se taky měla stát členkou řádu, protože jí slíbili, že bude moci vystudovat a stát se učitelkou. Jenže když jí bylo 15 let a stala se novickou, tak zjistila, že houby s octem. Studovat budou jen dcery z bohatých rodin, které za to zaplatí. Ona jako nalezenec bez příbuzných, a tedy bez groše, neměla nárok. Tak se na to vykašlala a vdala se. V 17 letech. Skandál to byl, muselo se psát panu biskupovi, aby mohla úředně "vystoupit" z církve. Dodneška mám tu korespondenci schovanou. Po celý život byla věřící, ale do kostela už nevkročila. Čili ono dost lidí mohlo mít důvody "nelézt do kostela"... Osobně mám ke kostelům ambivalentní vztah. Vesměs jsou to krásná místa, úžasná architektura, hodnotná umělecká díla, sochy, obrazy. To si zaslouží péči a zachování pro budoucí generace. Přispěla jsem na opravy a záchranu X církevních staveb. Ale bohužel to celé jednak není k dispozici veřejnosti, člověk si musí počkat na nějakou tu "noc kostelů", aby si to tam mohl prohlédnout, a co je nejhorší, že všechna ta krása a umění slouží k ohlupování lidí. K podvádění a lákání oveček, aby dávaly milodary, odkázaly církvi svůj majetek atd. Velmi přízemní věc. Tudíž by se to vlastně nemělo podporovat. No ale to už se příběhu netýká, to jsme u poněkud jiné problematiky. I když s grunty to taky okrajově souvisí.

helza 30. 4. 2021 | 10:35

@Rambíša: S těmi grunty mě nasadila brouka do hlavy Elynor. Asi je otázkou, čím je myšlen ten grunt. Tady v okolí je spousta mých vrstevnic, které se narodily okolo r 1948 a vyrůstaly a dřely "na gruntě" a jejich děti taky. Ale to už nebyli ti velkostatkáři a kulaci, jako před ÚNOREM. Měli už jenom ten "grunt" očesaný od velkých lánů a velkých stád dobytka a hlavně už neměli žádnou čeleď, žádné děvečky, a čeledíny, kteří by u nich bydleli. (Manželův tatínek se narodil jako pohrobek děvečky a čeledína).Ale víš co, jak tak o tom přemýšlím, tak napříč všemi těmi generacemi, s nimiž se setkávám a které jsem ve svém životě potkala, jsou vyprávění těch, kteří na takovýchto "gruntech" vyrůstali, jako přes kopírák. Všichni se nadřeli, jejich rodiče se udřeli a nikdo z nich neměl z toho bohatství nic. Jenom ten majetek. Po roce 1968 jsem nějaký rok učila na dědině (než mě normalizace spláchla) a i já tam měla pár žáků, kteří takto živořili.Jenom mě mrzí, že tyto kraje považuješ za zaostalé. Jsou jiné, to ano. Ale zaostalé? Co je pokrokového na tom, že když strana a vláda poručí, tak nikdo "neleze do kostela"? Nebo dokonce poslušně přestane veřit? Co je pokrokovějšího na tom, že když strana a vláda rozhodne, tak všichni dají všechno do JZD a státních statků? Ono je toho víc, o čem se píše a co se tady na Moravě zase až tak nedělo. Například hony na "máničky". A možná i teď se u nás věci berou tak nějak volněji a ne tak smrtelně vážně. A co se týče konkrétně gruntů - Haná je bohatý kraj a to, o čem píšu se týká právě té nejúrodnější části Hané. Možná to souvisí.

helza 30. 4. 2021 | 10:11

@Rambíša: Tady ti, kteří rodičům vykali, tak když mluví o nich, tak jim jakoby onikali, říkají: "maminka šli", tatínek "spali" a podobně.Když píše o kostelu, říkala jsem si, že se to týká spíše Slovácka, tedy jižní Moravy. Ale tak si vzpomínám, že jsme měli kousek za Šumperkem pronajatou chalupu. Majitel bydlel v Praze a my měli místo "nájemného" povinnost každý týden tam zajet, aby se alespoň vyvětralo. Jezdili jsme tam na soboty a neděle s dětmi a v neděli ráno tam šla opravdu celá dědina do kostela a že kostel byl vedle hospody, tak z kostela šli chlapi rovnou do hospody a ženské s nimi, pokud měly navařeno.

Rambíša 30. 4. 2021 | 09:41

Řekla bych,že je to odněkud z Moravy,nebo na pomezí se Slovenskem.Tady na západě Čech by někdo těžko lozil do kostela počátkem 60.let! A nějaké grunty,na kterých dřou rodiče,příbuzní i děti,tak tady byla samá JZD a Státní statky. Vykat rodičům je divné,taky se mi to odkazuje na výše uvedené,spíše zaostalejší kraje. Ovšem znám případy,že si vykali /vykají manželé i po svatbě,mně to přišlo trochu uhozené při představě "tak už mi ho tam můžete dát"....atd.S tím,že rodiče více dětí mají sklon ty nejstarší hlavně využít k opatrování těch mladších,a že mají raději ty mladší až nejmladší,mám rovněž vlastní zkušenosti.

Elynor 29. 4. 2021 | 20:45

@helza: Mno, jedni mí vzdálení příbuzní měli taky před válkou statek. A po válce, když vypuklo socialistické zemědělství, najednou museli ze statku pryč, poněvadž tam bylo JZD... museli se vystěhovat. A nechat tam úplně všechno, i nábytek. Celkem nikoho nezajímalo, kam půjdou a kde budou bydlet. No a v restituci už jim nikdo nic nevrátil, páč mezitím ta rodina vymřela. Nevím, jak moc je to učebnicové. Dneska je to už jedno. K článku - ten grunt se Ivě nakonec nějak z vyprávění vytratil, kdo asi tak na něm hospodaří teď? Iva ne, ta si s manželem postavila dům svůj, že by se to dělilo mezi pět sourozenců, to je dost nepravděpodobné, asi tedy má někdo grunt a někdo pech. Ne že by to něco měnilo, čistě jen tak spekuluju, příběh mi připadá dost absurdní, tak proč to ještě nevyšperkovat.

lebahu 29. 4. 2021 | 19:23

Tykání a vykání rodičům záleží na zvyklosti rodiny, znám pána 53 let, který rodičům vyká a otec mu velice formálně říká synu, místo třeba Honzo. A ani to znárodnění nebylo tak 100%, pár zatvrzelých "kulaků" se udrželo přes celý socík (spíš živořilo, protože povinné dodávky atd...) a soukromě hospodařili.

helza 29. 4. 2021 | 14:57

@Elynor: Já to vím Eli, vím, co učí knihy a vím, co se dělo. Ale tak učebnicové to nebylo, alespoň ne všude. Ale jak jsem psala, i mne to trklo, protože člověk si nosí v hlavě o té době jakési dogma a neuvažuje. V roce 1956 jsme se například stěhovali do domu, který měl majitele, pana domácího. Pracoval jako dělník - soustružník v TOSu. Ale měl v Olomouci barák, tedy činžák s nájemníky. Měli znárodněný statek, to ano, nicméně celé dětství jsme k nim jezdili na zahradu, kde měli domek, v němž bydlela paní, která jim tam hospodařila, na zahradě měli včelíny, rybník, sad, králíky a nějaký dobytek. Jejich syn byl sice na vojně u PTpáků, ale vystudoval vysokou školu a jeho bratranec taktéž - ten poté pracoval několik let v USA.V roce 1983, když se měla narodit dcera, hledali jsme větší byt a narazili jsme na vícero soukromých činžáků s nájemníky. Ano, i tady měli lidi združstevněné v JZD velké polnosti a většinu dobytka, a i tady lidem po sametu toho mnoho vraceli. Někteří pak něco, jiní všechno, pronajali družstvu. Ale to, o čem jsem psala, to znárodněné neměli - vlastně to byly jen relativní drobty z jejich majetků, ale hlavně šlo o zahrady a ty ani združstevnit nešly, vždyť byly u domů i s těmi humny. A o pole, která byla rozstrkaná kdoví kde mezi domy a nešla spojit v lány. A i tady, přesto, že neodevzdávali drůžstvu úplně všechno, to jistě vnímali jako obrovskou životní tragédii a loupež.Tam, kde lidem združstevnili úplně všechno, tam si lidi za těch 40 let přestavěli baráky k obývání, už v nich neměměli ani seníky, ani stodoly, chlévy a stáje, už si zvykli na jiný život a ty grunty už zpět většinou nechtěli.

Elynor 29. 4. 2021 | 10:53

@helza: Více na místě než na době? "Z daleka, pane, jsem z daleka, až z moravských hranic!" To by podle mě odpovídalo - doba Prodané nevěsty a konec konců čím dál na východ od Vltavy, tím je leccos odlišnější. Obrovské pozemky a pole dnes lidí mají, anžto jim byly vráceny v restitucích. A do JZD se odevzdávaly nejen polnosti, ale i krávy, koně, technika... a často i ty dvory, sýpky a stáje.

pavlice54 29. 4. 2021 | 10:18

Moje mamka svojí matce celý život vykala. Já jako její vnučka jsem jí tykala. Mamka měla dva bratry a ty svojí mamce mojí babičce taky vykali.

helza 29. 4. 2021 | 09:48
helza 29. 4. 2021 | 09:45

@Elynor: Moji babičce ještě táta a tety a strýci vykali - možná záleží více na místě, než na době.
Mne nejprve zarazil ten velký grunt. Vždyť Iva se narodila okolo roku 1959. Ale pak jsem začala přemýšlet a vybavovat si své sousedy a sousedky. A víš co? Je jich tady hodně, kteří měli v té době velké, opravdu velké grunty, kteří rodičům vykali a vykají jim dodnes, kteří měli hodně sourozenců a celé dětství dřeli na těch gruntech a žili v jedné komůrce, protože všechna ostatní velká stavení byla humna, sýpky a stáje. Měli koně, ovce, krávy, kozy. Měli znárodněné polnosti, ale i tak pořád velké grunty a pořád dost velká pole. Nepoznali jak chutná mlíko a máslo, protože to všechno se odevzdávalo a co zbylo prodávalo. Učili se cestou do školy, protože doma pracovali. A když projdeš původní dědinou, nenajdeš jediný normální dům, všechno jsou to obrovské, obrovité grunty s obrovskými dvory a rozsáhlými humny. A všichni mají obrovské zahrady a pole kam se podíváš. I my máme velikou zahradu a kus pole a to jsme z té původní zahrady koupili jen malou část, na ní postavili domek, nechali chatku jako domek pro hosty, postavili dřevník, boudu na všechno možné a garáž a pořád je to obrovský pozemek. Další část koupil soused společně s čátí domku další sousedky, které z té původní zahrady zbyla zahrada asi tak 2x větší, než ty naše dohromady. Soused je mladý a jeho žena taky. A ta se nikdy nenaučila mi tykat, protože, jak říká, ani svým rodičům netyká a přijde ji to divné. Amdrejka jez východního Slovenska. Ale i tady je pár sousedů v mém věku, jejichž děti jim ještě v této době vykají.

Elynor 29. 4. 2021 | 08:55

Ale no tak. To je asi příběh z 19. století. Můj dědeček, který se narodil za císaře pána, tedy v Rakousko-Uhersku, ten zažil dobu, kdy děti rodičům vykaly. Ale už moje matka, které je teď 85 let, svým rodičům normálně tykala. I ve filmech pro pamětníky z doby první republiky je běžné tykání dětí rodičům. No a s tím gruntem je to taky oslovina, grunt by jim sebrali a rodiče Ivy by měli maximálně nějaký záhumenek a do kravína by chodili do JZD.

Přečtěte si také

Horoskopy

Partner se vám svěří s nespokojeností, kterou ve vztahu zažívá. Neřekne vám nic nového, dávno jste to…