IVAN (52): Manželka je chorobná aktivistka. Nedá se s ní vydržet!

Clanek me velice pobavil i jsem se zasmala. S takovymi babami se v dnesni dobe roztrhnul pytel. Ivan ma tedy svatou trpelivost a mozna i hrosi kuzi, ze to sve zene toleruje. Ona by spise potrebovala postavit mezi dvere a vykopnout z baraku, kdyz je pro ni dulezitejsi starat se o vsechno mozne a rodina jde stranou. Pokud po rozumnem rozhovoru neprijde tahle prastena baba k rozumu, je to duvod pro rozvod.

V poslední době je v módě totální likvidace ... 🤔

Tenhle článek je totální fabulace, to je snad každému jasné, jen se má zavděčit všem těm oblíbeným stereotypům týkajících se aktivismu, lidskoprávního i klimatického a samozřejmě genderu, aby si tu mohli všichni zachrochtat a zanadávat, nad bláznivými ženskými co místo teplé večeře řeší světový hladomor. A pokud to úplnou náhodou není celé jen klikbaitová fikce, tak bych té manželce doporučila, aby od takového hovada, co sepsalo tenhle canc prchala co jí nohy stačí, protože jestli je něco opravdu frustrující, zraňující a bezvýchodné, tak je to vztah s člověkem, co má úplně jiný žebříček hodnot.

Já bych to vypráskal z baráku.

Nerozumím poslední reakci na můj příspěvek. Opravdu se pejskaři ve volných chvílích trápí tím, že možná někde jsou lidi, co se o psy špatně starají? Komu to prospěje? Co tím získají? Já rozhodně útulky nepřeplňuji. Jsem horší, když na rovinu řeknu, psa mít nechci, nebo je horší ten, kdo si psa pořídí a potom ho dá jinam?
Spousta lidí není hodná na svoje děti nebo rodiče. To je větší problém než to, zda má nebo nemá doma psa.
Hovor začala moje známá. Ne já. Byla by slušnost jí říct, nehodlám se s tebou bavit? Ví každý,kam hovor po x minutách sklouzne v okamžiku, když začíná? Já to tedy nevím.

SandraN: Pro každého pejskaře je nejhorší noční můrou představa, že si pejska pořídí někdo, kdo si neuvědomuje, že je to závazek na celý život a celý rok, nebo, ještě hůře někdo, kdo po pejskovi netouží celým svým já. Produktem podobných neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí jsou pak přeplněné útulky. Myslím, že vaše známá vás skutečně dostala, a to už tím, že jste rozhovor s ní okamžitě neutla. Komunikovat v takovém rozhovoru je samo o sobě "přelet nad vlaštovčím hnízdem".

Jinak ještě dodatek k tomu zvířectvu - jednou jsem se dostala docela do ostré polemiky se známou. Bylo mně vytknuto, že nemám doma psa. Že ta zvířata prostě potřebují, aby se o ně někdo staral. Mám spasit svět, když si pořídím čokla? Povídám. Nikdy jsem neměla na vyhazování, byly děti, pořád něco potřebovaly, u bývalého muže ani u nás dříve /u rodičů/ se nikdy zvíře nevyskytovalo, byt jsme měli jak my tak oni i nevelký, teď k stáru mám hodně koníčků, známých, zkrátka, nemám k tomu ani dispozice, ani finance, ani chuť a čas, ba ani tu ochotu, chodím na směny, to zvíře by tu bylo samo, já bych byla limitovaná,omezená, a konečně, snad to je každého věc? ne. Vrtala do mě, ubíjela mě argumenty, to máte jako kdyby vám někdo vyčítal, že se podílíte na ekologické katastrofě, když nejste připraveni obětovat aspoň dva měsíce v roce na obnovu deštného pralesa, až já, nakonec už dopálená, povídám, prosím tě, buď tak dobrá, je to snad na rozhodnutí každého z nás, zda zvíře doma má, nebo ne! Já ho prostě doma mít nechci! A ona vítězně: Teď jsem tě dostala. Ty ne že nemůžeš. Ty jsi vlastně líná, ty nechceš. Kdybych byla mrcha, řekla jsem jí: hele, všichni vědí, že toho psa máš ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Abys nebyla sama, když Ti muž utekl, když nemáš děti. Já jsem u ní líná. Vychovala jsem dvě děti,pomohla jim do života. Měla jsem jim utrhovat od pusy kvůli granulím a poplatkům za očkování a cvičák? Já ten čas věnovala tomu, co jsem považovala za prvořadé. A vydělané peníze. A ty její kecy, že často hlídám vnouče, že jsem půjčila dětem na kuchyň, co jí je do toho? Já dala státu dvě pořádně vychované a pracující děti. A taky se do ní nenavážím, čím přispěla ona. Já jezdila na tábory a třeba uklízela s dětmi les a bavilo mě to. Ona si jednou za rok zaplatila zahraniční dovču,a by obdivovala velehory a pak o tom půl roku mluvila, jak je lidi ničej. Kdo z nás dvou má naplněnější život? Ona si myslí, že ona? Já bych s ní neměnila. Aťsi dělá každý, co chce. Ale ty druhé, ty ať nechá na pokoji. Jsme obě rozvedené, nikdy jsem jí nezáviděla, když měla svou výplatu jako kapesné a já přemýšlela, zda koupit dětem nejdřív boty nebo bundu. Naučila jsem se šetřit a ušetřit. Na rozdíl od ní. Přestaly téct do domácnosti peníze od manžela. Mě to namotivovalo k tomu, abych se postarala a taky jsem na tom daleko líp, než jako vdaná, děti mají svoje, a ji to utvrdilo v tom, že je chudinka,co půjde o žebrácké holi, neboť jako příští důchodkyni jí stát nic nedá a ten bývalý ji svým odchodem potopila zradil....myslím, že kdyby měla paní od Ivana k dispozici pouze svoji výplatu, rychle by prozřela. Protože by se musela rozhodnout, zda bude jíst ona nebo bezdomovci. A asi by to potřebovala.

Jeden čehý, druhý hot....Vy jste mi dvojka. Chápu, že se Ivanovi zdá, že to jeho žena přehání. Na druhou stranu - pokud pán jí a chodí oblékán - nevidím důvod, proč by si nemohl občas sám vyprat, vyžehlit a uvařit. I když je ženatý. Dneska je, zítra být nemusí. Co člověk umí, vždycky se může hodit. Jinak by to chtělo trochu taktiky. Ty nebudeš zítra doma, miláčku? Nevadí. To se zrovna hodí. Já taky ne. Slíbil jsem té sympatické paní odnaproti, že jí vymaluju obývák. Ona je chudák dlouho sama, děti má daleko,ne, s jídlem si nedělej starost, oběd i večeři tam dostanu. Nevím, kdy budu hotov, nevadí Ti, že přijdu kapku později, než Ty? Atd. To tak jen pro odlehčení situace...Jinak mám známou,co řešila s každým jeho starosti, lítala za známými i sousedkami do nemocnice, vídala se pravidelně se vzdálenými přestárlými příbuznými. Že její rodina kolikrát neměla snídani, jí bylo celkem jedno. S mužem se odcizila, děti odešly z domu, jak rychle zvládly, a ona až teď zjistila, že vlastně nic nemá. Tak proteče život mezi prsty v domnění, že dělám něco užitečného pro neadresné lidi. A ztratím ty, na nichž by mně mělo nejvíc záležet. Moc dobře vím, že dodnes neumí pořádně uvařit a upéct. Ono je snazší říct, musím jet za prastrýcem, vlastní děti na něj kašlou, je tam sám. A pak tam prokecat víkend a nechat se obdivovat jeho starými sousedy, že přijela ta hodná usměvavá Helenka. To se pán má, za nimi jejich vlastní děti přijedou jednou za půl roku....Nojo. Ale ono to chce trochu rozumného rozdělení času a srovnání priorit. Pokud s někým žiju, měla by být organizace chodu rodiny a domácnosti vhodným kompromisem pro všechny. Paní může za deset let zjistit, že jí manžel odešel za někým, kdo je aspoň občas doma. Kdyby měla placený koníček, aspoň se něco naučí, probystří hlavu a je z toho užitek. Mezi námi, taky někomu pomůžu, když můžu, ale abych tomu podřídila úplně všechno, to tedy vážně ani zdaleka ne....

j66: Jinak nevím, co říct. Myslím si, že zase až tak moc nikdo nesleduje kdo na něco přispívá a kdo ne, vždyť je to koneckonců každého věc. Možná, že "takový ten lehce přezíravý náhled sluníčkářů, že kdo nepřispívá na ...., tak je necita, lakomec , nemá rád zvířata atd", o němž píšeš, je jenom pocit člověka, který zažene sluníčkáře s pokladničkou od dveří a je mu z toho divně a ten divný pocit přemílá v hlavě. Pořád nějak zapomínáme, co je svoboda, co vlastní vůle a vlastní volba a co pokrytectví. Podobně, jako když umístíš rodiče do domova, či manžela(ku) s alzheimerem do ústavu, nebo když máš dítě za svobodna, či žiješ se dvěma chlapama, jsi lesba atd...; a máš blbej pocit, že tě někdo pozoruje, posuzuje tvá rozhodnutí a odsuzuje je, v lepším případě je blahosklonně přehlíží. A přitom si toho možná nikdo ani nevšimne. :))

j66: :))

helza: Nechtěla jsem se Vás dotknout a omlouvám se pokud to tak vyznělo. Tak jsem to nemyslela, že by snad dobrovolně se starat o cizí lidi nebo přispět bylo něco špatného. Mi vadí takový ten lehce přezíravý náhled sluníčkářů, že kdo nepřispívá na ...., tak je necita, lakomec , nemá rád zvířata atd. Proto říkám, že to dělají pro sebe. Osobně si myslím že ošetřovatelky , domácí péče a pod by měly dostávat mnohem víc peněz, protože je to skutečně těžká práce, fyzicky a především duševně je to velmi náročná práce.

Elynor: Jenomže my nevíme, co bylo dřív, zda vejce, či slepice. :)))

j66: V tom máš pravdu, člověk to dělá pro sebe, i když jedinou odměnou je mu radost a pokoj na duši. To ale neznamená, že tím někomu ubližuje, nebo že je nějaká zrůda. To by byl odsouzeníhodný každý, kdo dělá cokoliv za odměnu. A peníze jsou přeci taky odměna, ne? Mám pocit, jako bys to postavila na hlavu. Přitom dobře víš, jak je někdy těžké starat se o starého, mnohdy nepříjemného, ba i dementního člověka. A nadřeš se i když tě to odmění dobrým pocitem. Tak proč bys měla být horší, než ten, kdo za totéž dostane zaplaceno?

farah.farah: No vidíš a já tě beru jako odborníka. :)) Škoda, on by se tady občaa nějaký takový hodil, aby nám občas něco vysvětlil.

helza: počkej to je nedorozumění já nejsem z oboru, nechci abych tu vypadala jako nějaký všeználek, zajímám se jako koníček o osobní růst a terapie a ano dělala jsem taky nějajkou dobu terapeutav rámci regresní terapie ale neživila jsem se tím, mé názory jsu jen mé názory nerada bych aby to vyznělo že já to vím líp než ostatní, protože jsem nějaký študovaný expert.:)

helza: jenže já to beru tak, že napřed musí mít můj chlap a děti tu večeři, a bezdomovci až pak. A stejně tak i to ostatní. Teprve až když jsem já a moje rodina zaopatření, tak se můžu starat o bohulibé cíle, zachraňovat svět nebo životní prostředí nebo ty bezdomovce. Až na co mi zbude čas, síla, energie a finance. Ne naopak. Ta dáma z článku to právě dělá obráceně, takže všechno je jí přednější než vlastní rodina. A tam je ta chyba. Pán se oprávněně může cítit nemilován a odstrčen na poslední kolej, protože je mu dáváno najevo, že překáží a zdržuje manželku od páchání dobra. Možná jeho lehce cynický přístup je vlastně sebeobrana, aby vůbec dokázal v tomhle režimu nějak fungovat. Ani se mu nedivím.

helza: ano dobrovolnictví je o tom, že chci pomáhat a mám z toho vnitřní dobrý pocit , tj. dělám to především pro sebe a o tom to je.

lebahu: já jsem pro adresnou pomoc, především v rámci rodiny a blízkých, případně školní obědy a takové místní aktivity, kde alespon zčásti vidím na co se peníze využily. ...........................................A já nepotřebuji uplácet své svědomí a platit např. dobrovolníka pro cizí rodiče, kteří zůstaly bez pomoci svých dětí, kteří někde v trapu zachraňují zablešené psy ale na své blízké si nevzpomenou. To co je mi svěřené a to se starám, ale nesnáším přesně to citové vydírání jaké předvádíte vy. Proč si myslíte, že víte líp než já, za co mám své peníze utratit?

helza: Tohle je obvyklý argument... všechno se zneužije a rozkrade, takže proto nikomu osobně nepomůžu a nikde nedám ani korunu (a k tomu ještě dodají "mně taky nikdo nepomáhá"). Holt lidé jsou různé.

j66: Nezlob se, ale dobrovolnictví je o něčem jiném. To o čem píšeš je už byznys s dobrovolnictvím, dobrovolníky, je to zneužití jejich slušnosti a ochoty někomu pomáhat. Dobrovolník, který například celý svůj volný čas věnuje tomu, že obíhá staré bezmocné lidi, myje je, krmí a přebaluje, aniž by za to dostal korunu, naopak, sám občas koupí něco potřebného, dobrovolník, si takto podělá zdraví i budoucí penzi, protože nějaké extra zaměstnání mít nemůže, vždyť jeho staroušci ho potřebují, ten ani nemá čas takové akce, o nichž píšeš sledovat. To je dobrovolnictví. Zde se ovšem píše o aktivistce, máš pravdu, že skoro všechny aktivity zelených a podobně jsou nakonec kontraproduktivní a většinou napáchají víc katastrof, než které si myslí, že odvracejí. Ale ti pěšáci s plakáty na náměstích za to nemohou. Ti "aktivistují" úplně stejně, jako všichni, kteří si přečtou, že mlíko škodí a pijí sojové, že lepek škodí a vaří bezlepkově, i když žádnou alergii na něj nemají, že očkování je smrtící, tak neočkují, že z mamografu je rakovina, tak nechodí na mamograf a podobně.

Elynor: A teď si představ, že by tě za to chlap považoval za praštěnou, nenormální, šílenou a nevím co ještě, že bys měla denně na talířku, jací že jsou ti, kterým pomáháš, vlastně hajzlové a vyžírkové a do plynu s nimi? Myslíš, že bys k němu hořela neutuchající láskou a plná pokory a obdivu k pořádnému chlapovi, který tebe i tvé děti dokáže pořádně srovnat, mu večer zahřívala postýlku, žehlila i fusekle, pekla buchty do práce a vařila teplé večeře?

farah.farah: souhlasím s tím, že podobní dobrodinci to dělají především pro sebe a ve svý podstatě budou konat "SVOJE dobro" at o to někdo stojí nebo ne :-((......................... Úplně názorně je to vidět na pomoci dobrovolnických organizací např. v Africe. Za pomoci masívní mediální kampaně se vyberou peníze na hladomor v XX , tady se za to nakoupí přebytky, co jsou ve skladech , samozřejmě v "našich cenách", odveze se to do Afriky za "naše ceny za dopravu" a následně se "1/2 pomoci rozkrade nebo dá na úplatky" a zbytek tedy rozdělí, vzhledem k tomu, že se ti lidé nemusejí o nic starat tak přestanou pěstovat svoje plodiny a tím se zničí jejich zemědělství. Místo toho jejich zemědělsci začnou pěstovat např. olejové palmy apod. na plantážích, a vyklučí přitom třeba prales. Následně tady grínpís spustí kampan , že používání palmového oleje je škodlivé a další dobrovolníci jedou místní poučovat at to dělají jinak, přičemž naši výrobci jsou nadšený že mají suroviny za hubičku atd. pořád dokola. Podle mne je to dobrovolnickým byznys se silným citovým vydíránímm.

lebahu: co to? Jaké "být placen za charitu"? To jako že já? Ale kdež. To já konám ve svém volném čase. A za svý. Ani jeden z oněch spolků, kde se účastním, není nikým "placen", co nedáme ze svého, tak nemáme. Žádné dotace a tak. Živím se něčím úplně jiným, což nemá s charitou nic společného.

farah.farah: Možná máš pravdu, tedy měla bys ji mít, když jsi z oboru. Já to vnímám tak, že člověk, který je v těchto vědách (tedy psychologie a podobně) naprostý laik sice trochu ví, že život s alkoholikem a jinak závislými, se žárlivcem, či vzteklounem je peklo, přesto je schopen se do něj zamilovat, vzít si ho a věřit že toho svého předělá. Ale stěží tuší, že rozdílnost ve vztahu k lidem a společnosti je mnohem horší a vlastně nepřekonatelná. Navíc takový samaritán dokáže být hodně tolerantní. A zamilováváme se myslím někdy podivně i bez vlastních problémů. :)

lebahu: osobně si myslím že problém bude hlubší, kdyby neměla nějaký problém sama se sebou tak by si v prvé řadě takového chlapa nevzala, to že má vztah takový jaký má je spíše důsledek nikoli příčina. Dtto ovšem totéž platí i pro něj.;)

Tak nechápu proč si ji tedy vůbec vzal když mu vadí jaká je to si myslel že ji to přejde nebo co??Nebo ,že se kůli němu změní a bude z ní putka to by mu pak třeba zase vadilo ,že je putka domácí .

farah.farah: Tady si evidentně kompenzuje to, že se blbě vdala. Já bych se zoufalcem, který "sní o tom, že jeho dceru pořádný chlap srovná" a sám přitom píše ublíženecké bláboly do dámského magazínu nebyla ani minutu.

lebahu: Což o to paní si určitě něco kompenzuje ale pochyxbuju že by to byl jen manžel, zvlášť když totéž dělá dcera.... když si dovolím podívat se na tohle trochu hlouběji, tak ti lidi co pomájí ostatním až tímto fanatickým způsobem jsou často uvnitř takovbí polomrtví a snaží se podvědomě pomoci sobě skrt pomoc druhým......je tam docela zajímavý psychologický efekt, že tihle lidé si často připadají vlastně úplně zbyteční, ale to, že někomu pomáhají jim dává pocit že jsou důležití. Čímž rozhodně neříkám, že to tak má každý kdo pomáhá, ale mají to tak často to co pomoc přehánějí a je jedno jestli je to ovdovnělá matka která začne otravovat své děti zbytečnou pomocí nebo jestli svou pomoc zaměří na pomoc světu zvířatům a já nevím čemu všemu. Zkrátka často je to pro lidi určitá kompenzace vlatní vnitřní nespokojenosti a prázdnoty.

takhle je to napsané rádoby vtipně ale mněc to vtipné nepřijde. Podle mne vlastně vůbec není podstatrné co paní dělá ale to, že pán nemá pocit že má od ní tolik pozornosti, kolik by chtěl, proto ho štve to co dělá, v tomhle má paní pravdu že je v tom kus žárlivosti, ale to ještě neznamená že on je špatně a ona je dokonalá. Na rovinu, pokud ve vztahu někdo má pocit že má málo pozornosti a projevů lásky toho druhého tak to tak prostě je, má jich málo a necítí se býát dík tomu jako partner vnímán, vlastně tam o jejcih vztahu není téměč nic, zdá se že se to scrvrklo spíše na společné soužití dvou nesourodých povah. Je docela smutné, že žena která řeší každého trpícího není schopná vidět, že manžel také trpí nedostatkem jejího zájmu, že jen bydlet spolu fakt nestačí. Být pánem tak vůbec neřeším co paní dělá proč a zak olik ale řeším právě to, že se jim ze vztahu úplně vytratila blízkost a intimita, to je podstatné, pokud se jm tohle podaří vrátit zpět, tak mu totiž to její samaritánské běsnění vadit nebude.

Rambíša: Lexaurin a studený hadr na hlavu. To by mohlo zabrat!