IVAN (52): Manželka je chorobná aktivistka. Nedá se s ní vydržet!

Jinak ještě dodatek k tomu zvířectvu - jednou jsem se dostala docela do ostré polemiky se známou. Bylo mně vytknuto, že nemám doma psa. Že ta zvířata prostě potřebují, aby se o ně někdo staral. Mám spasit svět, když si pořídím čokla? Povídám. Nikdy jsem neměla na vyhazování, byly děti, pořád něco potřebovaly, u bývalého muže ani u nás dříve /u rodičů/ se nikdy zvíře nevyskytovalo, byt jsme měli jak my tak oni i nevelký, teď k stáru mám hodně koníčků, známých, zkrátka, nemám k tomu ani dispozice, ani finance, ani chuť a čas, ba ani tu ochotu, chodím na směny, to zvíře by tu bylo samo, já bych byla limitovaná,omezená, a konečně, snad to je každého věc? ne. Vrtala do mě, ubíjela mě argumenty, to máte jako kdyby vám někdo vyčítal, že se podílíte na ekologické katastrofě, když nejste připraveni obětovat aspoň dva měsíce v roce na obnovu deštného pralesa, až já, nakonec už dopálená, povídám, prosím tě, buď tak dobrá, je to snad na rozhodnutí každého z nás, zda zvíře doma má, nebo ne! Já ho prostě doma mít nechci! A ona vítězně: Teď jsem tě dostala. Ty ne že nemůžeš. Ty jsi vlastně líná, ty nechceš. Kdybych byla mrcha, řekla jsem jí: hele, všichni vědí, že toho psa máš ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Abys nebyla sama, když Ti muž utekl, když nemáš děti. Já jsem u ní líná. Vychovala jsem dvě děti,pomohla jim do života. Měla jsem jim utrhovat od pusy kvůli granulím a poplatkům za očkování a cvičák? Já ten čas věnovala tomu, co jsem považovala za prvořadé. A vydělané peníze. A ty její kecy, že často hlídám vnouče, že jsem půjčila dětem na kuchyň, co jí je do toho? Já dala státu dvě pořádně vychované a pracující děti. A taky se do ní nenavážím, čím přispěla ona. Já jezdila na tábory a třeba uklízela s dětmi les a bavilo mě to. Ona si jednou za rok zaplatila zahraniční dovču,a by obdivovala velehory a pak o tom půl roku mluvila, jak je lidi ničej. Kdo z nás dvou má naplněnější život? Ona si myslí, že ona? Já bych s ní neměnila. Aťsi dělá každý, co chce. Ale ty druhé, ty ať nechá na pokoji. Jsme obě rozvedené, nikdy jsem jí nezáviděla, když měla svou výplatu jako kapesné a já přemýšlela, zda koupit dětem nejdřív boty nebo bundu. Naučila jsem se šetřit a ušetřit. Na rozdíl od ní. Přestaly téct do domácnosti peníze od manžela. Mě to namotivovalo k tomu, abych se postarala a taky jsem na tom daleko líp, než jako vdaná, děti mají svoje, a ji to utvrdilo v tom, že je chudinka,co půjde o žebrácké holi, neboť jako příští důchodkyni jí stát nic nedá a ten bývalý ji svým odchodem potopila zradil....myslím, že kdyby měla paní od Ivana k dispozici pouze svoji výplatu, rychle by prozřela. Protože by se musela rozhodnout, zda bude jíst ona nebo bezdomovci. A asi by to potřebovala.