IVANA (31): Odešel ode mě, když jsem otěhotněla. Přesto jsem nyní spokojená | Foto: iStock

Foto: iStock

IVANA (31): Odešel ode mě, když jsem otěhotněla. Přesto jsem nyní spokojená

Největší zrada, kterou může žena zažít, je rozchod s partnerem v období, kdy čeká potomka. Ne každá se ale z infarktové situace sesype, což je případ Ivany, která se rozhodla, že se s celou situací popere ve svůj prospěch, a že partnera ke štěstí nepotřebuje.

Chodili jsme spolu pátým rokem. V tu dobu jsme si pomalu zařizovali náš první byt na hypotéku. Chtěli jsme ještě rok dva počkat, než založíme rodinu. Přece jen nám oběma nebylo ještě ani třicet, a navíc jsme se potřebovali sžít s hypotečními splátkami. Chtěli jsme zjistit, jestli vůbec máme na to, přivítat na svět potomka a dostatečně se o něj postarat.

Já jsem byla vždycky hyperaktivní. Nikdy jsem třeba neměla jen jednu práci. Mám pocit, že svoji energii musím překlopit více směry, jinak by mě zadusila.

Takže jsem osm hodin seděla v bance za přepážkou a večer věnovala dvě tři hodiny práci pro jeden e-shop. O víkendu jsem chodila ještě pomáhat kamarádce vázat květiny.

Kamil byl stejně spoustu času na cestách, pracoval totiž jako pojišťovací agent. Ač jsem poctivě zobala antikoncepci, v květnu mi najednou menstruace meškala už šestým dnem.

Lehce jsem znervózněla, protože tohle se mi nestávalo. Vyčkala jsem ještě dva dny a pak si zašla pro test. Druhá čárka na mě nesměle vykukovala. Ale dost slabě, tak jsem si říkala, že to ještě nemusí nic znamenat. Ale o deset dní později mi gynekolog potvrdil, že jde o jasnou graviditu. Kamil se měl vracet ze služební cesty druhý den.

Nachystala jsem večeři, efektně zabalila těhotenský test do krabičky s mašlí a netrpělivě čekala na jeho příchod. Zpozdil se o dvě hodiny, takže jsem povečeřela sama, ale na náladě mi to neubralo. Večer ale nedopadl slavně. Kamilovi zaskočilo sousto, když zjistil, že bude táta.

Nejdřív byl zaražený a pak z něj vypadlo, že s tímhle nepočítal, že už pár týdnů uvažuje o rozchodu. Někoho totiž potkal… V tu chvíli jsem se sesypala, ale jen na okamžik, pak jsem mu šla sbalit věci a vykopla ho z bytu. Nemohla bych žít s mužem, jehož srdce už patří jiné.

Nebyl pro mě stravitelný ani fakt, že bych to měla přehodnotit kvůli potomkovi, jehož jsem pár týdnů nosila pod srdcem. Ve finále byl z mého chladnokrevného přístupu v šoku víc Kamil než já. Po konzultaci u psycholožky jsem se nastartovala.

Měla jsem kolem sebe spoustu fajn přátel, holky mi nosily kytky a zvaly mě na večeře, kluci se zastavili, když jsem potřebovala v bytě nějaké údržbářské práce. I na dovolenou s břichem mě vzali, k Máchovu jezeru.

V porodnici se vystřídalo tolik přátel s pugéty, že jsem na nějaké truchlení nad osudem neměla čas. Kamila jsem ani neuvedla do rodného listu, beztak za celých devět měsíců neprojevil sebemenší zájem.

Malý Matýsek oslavil v prosinci dva roky a je to ten nejúžasnější chlapeček. Tolik radosti mi vnesl do života. Zatím se tedy hodně otáčím, abych nás dva uživila, takže na nový vztah není extra prostor.

Vím ale, že se ten pravý ukáže, až přijde vhodný čas. Ve dvou se nám to zatím skvěle táhne, toho třetího si pustíme do života, jen když bude stát za to. Dobře si ho proklepneme.

Doporučujeme

Články odjinud