IVANA (44): Můj manžel byl neustále opilý, měla jsem chuť ho zabít

24. 1. 2019
IVANA (44): Můj manžel byl neustále opilý, měla jsem chuť ho zabít
Ivana se z lásky k manželovi dostala až k takové nenávisti, že občas přemýšlela o vraždě. Přesto ho dlouho nebyla schopná opustit. Jak sama říká, bez svých dětí by to nezvládla.

Můj život je jako houpačka. Je mi čtyřiačtyřicet let a mám za sebou nehezkou minulost. Díky rodičům jsem měla šťastné dětství. Možná právě proto jsem si představovala, že i já, jako rodič, připravím svým dětem zázemí plné bezpečí. Mám dvě dospělé děti, ovšem s mužem, který mi nepomohl vytvořit rodinu, jakou jsem si představovala.

Vdávala jsem se z lásky, myslela jsem si, že on je tím pravým. Po sedmi letech jsem se s ním rozvedla, protože mě vyhazoval z domu. Odstěhovala jsem se do města. Po čase jsem ho však vzala na milost, i když pil a začínal být agresivní. Někdy mě i zbil. Příčinou byl údajně můj odchod.

Před násilím jsem sebe i děti zachraňovala útěkem k mamince. Nacházeli jsme u ní azyl téměř každý den. Stále ještě ve mně nebyla nenávist... Právě tehdy jsem začala myslet na to, co by se stalo, kdybych ho...

Násilí se zdvojnásobilo, když jsem se i s dětmi přestěhovala k němu. Byli jsme týráni psychicky i fyzicky. Už jsme však nemohli utíkat k mamince, protože bydlela dál než předtím. Chodili jsme po ulici, spávali u tchyně, která byla proti synovým útokům bezbranná.

Uvědomovala jsem si, že kdyby zemřel, šla bych do vězení. Policie nám mnohokrát vůbec nepomohla. Známí ani sousedé se o nás nestarali, přestože dobře věděli, co se děje. Za celou dobu nám pomohl jediný soused, kterého však můj muž fyzicky napadl, sotva vstoupil do našeho bytu.

V takovýchto situacích, které se velmi často opakovaly, jsem vychovávala děti s nadějí, že až dospějí, opustíme ho. Když už jsem jednou nevěděla kudy kam, praštila jsem ho pánvičkou do spánku, několikrát jsem mu i nafackovala, dokonce jsem ho i píchla nožem do podpaždí.

Vůbec si nepamatuji, jak jsem se k tomu odhodlala, ale už jsem tu nespravedlnost nedokázala snášet. Jsem ráda, že zranění, která jsem mu způsobila, nebyla vážná. Neumím si představit, že by mi zemřel před očima, nemluvě o následcích...

Děkuji svým dětem. Vždycky stály při mně, dobře se učily, pomáhaly mi, dokonce jsme spolu i utíkali z domova. Představa, že to jednou skončí, mi velice pomohla. Teď už spolu nejsme. Žije, má svůj alkohol a já ho už jen lituji. Moje děti si takového otce nezaslouží.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Prožijete báječnou neděli, na kterou budete dlouho vzpomínat. Myslete na své zdraví a vydejte se s rodinku za vodními radovánkami. Potřebujete se více hýbat. Pokud jste ještě nebyli na…

Nejčtenější články

Doporučujeme