IVANA (46): Miluji muže, který mé city neopětuje, ale nedokážu se ho vzdát | Foto: iStock

Foto: iStock

IVANA (46): Miluji muže, který mé city neopětuje, ale nedokážu se ho vzdát

Láska někdy bolí, zvlášť když není opětovaná. Ivana se zamilovala do muže, který je naladěný na jinou vlnu a vztah se závazky odmítá. Jenže ztratit ho nechce.

Potkali jsme se spolu na seznamce před osmi lety. Oba jsme za sebou měli jedno nepovedené manželství. Zpočátku jsme se jen kamarádili, přece jen jsme původně hledali spíš parťáka na výlety a chození za kulturou.

Jeden na druhého jsme si pár měsíců nedělali žádné nároky, klidně jsme se bavili o tom, jestli se ještě potkáváme s někým jiným. Už tehdy jsem měla dát na vnitřní pocit, že je to komplikovaný člověk a měla bych se od něj spíš držet dál, ale protože jsem k němu žádné city nechovala, mávla jsem nad tím rukou. Ondřej se totiž setkával se mnou jako s kamarádkou, ale současně spal se dvěma jinými ženami. A nepřipadalo mu to nijak zvláštní.



Jenže pak se mezi námi stalo něco, co náš vztah přehouplo do jiné roviny. Tehdy jsem dostala nečekanou a rychlou výpověď z bytu, protože se ho majitel rozhodl prodat kvůli svým finančním potížím. Na hledání nového bydlení jsem měla jen tři týdny.

V tu chvíli mi podal pomocnou ruku právě Ondřej. Přes kamaráda pro mě sehnal garsonku, kam jsem se se synem narychlo odstěhovala. Všechno kolem zařídil, a ještě mi dal pár tisícovek, abych mohla zaplatit stěhováky.

V tu dobu jsme se sblížili a já se do něj zamilovala. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že je to jednostranné. Chlácholila jsem se tím, že mu přece nemůžu být lhostejná, když toho pro mě tolik dělá. Logicky jsem s ním chtěla být co nejčastěji. Vymýšlela jsem aktivity, kterých bychom se mohli zúčastnit.

Ondra se mnou rád zašel na večeři, na drink, občas u mě přespal, když syn nebyl doma. Když jsme spolu začali spát, měla jsem pocit, že jsme jedno tělo, jedna duše. Byl skvělým milencem, záleželo mu na tom, abych byla spokojená hlavně já.

Často se ale v noci rozhodl, že pojede domů, prý má ráno brzké jednání nebo si chce jít ještě před prací zacvičit a nerad by mě budil… Zkoušela jsem plánovat i naši společnou dovolenou, ale to jsem narazila.

Řekl mi slušně, ale na rovinu, že nejsem jediná žena v jeho životě, protože monogamní on být neumí. Potřebuje volnost a nehodlá se nechat svázat. Má mě prý sice rád, ale občasné setkávání mu stačí. Mám si buď najít muže, který je naladěný na stejnou vlnu jako já, nebo ho mít také jen jako jisté povyražení. Vyrazilo mi to dech. Na měsíc jsem ho odstřihla ze svého života, ale pak mi začal chybět.

Přistoupila jsem na jeho hru. Potkáváme se, spíme spolu, občas si dopřejeme prodloužený víkend. Ale to je z jeho strany všechno, víc mi prý dát nemůže a ani nechce.

Mně to nevyhovuje, trápí mě to, stýská se mi po něm, ale pořád jsem nedošla do fáze, že bych byla schopná za vztahem udělat jednou provždy tlustou čáru. Říkám si lepší něco než nic nebo taky, že zkrátka nemůžu mít všechno.

Doporučujeme

Články odjinud