Ještě loni touto dobou jsem považovala své manželství za šťastné. S mým mužem mi bylo pořád dobře, a to jsme spolu už skoro třicet let. Jenže pak začal postupně odmítat sex. Vadí mi to čím dál víc, rozhodně nechci strávit zbytek života "na suchu". Už mě i napadlo najít si milence.
1. Dvacet let jsem si v posteli skvěle rozuměli
Simona jsem poznala na vysoké škole. Já jsem zrovna končila, on nastoupil na katedru jako asistent. Vídali jsme se asi půl roku čistě studijně, dohromady jsme se dali až po mých státnicích. A náš vztah vzal velmi rychlé obrátky. O rok později jsme se brali a já byla těhotná. Byl mi pětadvacet, Simonovi o deset let víc. Po prvorozené Kláře se nám velmi záhy narodil Vojta, obě děti dělil necelý rok a půl.
Trochu jsme si oddechli, až když děti povyrostly a začaly chodit do školy. Navíc se změnila doba, já začala konečně chodit do práce. Roky, kdy byly děti na střední škole a pak odešly postupně obě na vysokou, byly pro mě svým způsobem nejhezčí. Měla jsem po mnoha letech víc času pro sebe, mohla se kromě práce a starostí o rodinu začít věnovat i sama sobě. A kromě toho - i s manželem jako bychom znovu objevili jeden druhého.
V sexu jsme si rozuměli od začátku, i proto asi náš vztah ze začátku měl takový spád. V podstatě jsme nevylezli z postele. Pravdou je, že byla vždycky docela náruživá a o deset let starší muž byl pro mladou holku terno. Simon byl zkušený, pozorný, dokonale jsme se sladili.
I v letech, kdy kvůli dětem nebylo na intimnosti tolik času a hlavně energie, jsme se dovedli navzájem potěšit a vzácné chvilky si opravdu užít. A potom, kolem mojí pětačtyřicítky, jsem měla pocit, jako bych se vrátila o dvacet let zpátky, tak skvělý sex jsme měli. Tohle období trvalo až do loňského jara. A pak najednou nastal zlom.
- Jak se vyvíjel Ivanin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Poprvé "selhal" v posteli - a začaly potíže
Manžel v práci významně povýšil, stal se proděkanem fakulty, na které učil. S tím přišla řada povinností navíc, na stará kolena se najednou začal stresovat, protože kromě učení mu přibyla spousta úřadování a jednání s lidmi, což ho nikdy nebavilo. Samozřejmě byl rád, že si ho vedení všimlo a konečně ocenilo, měl i výrazně víc peněz, ale když jsem ho tak někdy pozorovala, říkala jsem si, jestli mu to stojí za to.
Asi není náhoda, že v tu dobu se mu poprvé v posteli stalo to, co je noční můrou každého muže. Bylo to pro nás oba tak nečekané, že jsme to ani moc nekomentovali a tvářili se, jako by se to ani nestalo. Já to brala tak, že byl ten večer prostě unavený, že už mu není dvacet, ale přes šedesát, takže má na to samozřejmě nárok.
Při příštích radovánkách bylo vše zas v pořádku, i když se mi manžel zdál poněkud nervózní. Jenže při dalších se to stalo znovu. A to už Simonovi ujely nervy a začal vykřikovat, že jako chlap nestojí za nic. Snažila jsem se ho uklidnit, dát mu najevo, že já si nic takového nemyslím, že v mých očích je to pořád můj milovaný muž, že o nic nejde. Ale jemu už se asi usadilo v hlavě, že selhal.
Přimět ho k dalšímu milování mi pak dalo docela zabrat, pod různými průhlednými výmluvami se mu snažil vyhnout. Nakonec jsem ho do ložnice dotáhla skoro násilím a skončilo to fiaskem. Manžel celou akci od začátku víceméně bojkotoval, takže nakonec jsem se nevzrušila ani já. "A to už to takhle bude napořád? Ty se tomu chceš vyhýbat, protože se ti jednou něco přihodilo? A nebo se u toho budeš tvářit, že tě vlastně obtěžuju a div se tě nesnažím znásilnit?" vyjela jsem na něj.
Chvíli se tvářil provinile, ale pak mi vztekle odsekl: "Tobě se to mluví, když se ti tohle stát nemůže. Navíc jsi o deset let mladší, tak se na mě vytahuješ. Jsem prostě unavenej a nemám na to náladu. Tak to nemusíme snad dělat tak často, potřebuju si odpočinout."
Pokračování 3 / 4
3. Odmítá se o čemkoli bavit, je jako pštros s hlavou v písku
Tak fajn, řekla jsem si. Měsíc jsem ho nechala úplně na pokoji, chovala jsem se k němu hezky, podstrojovala mu a čekala, kdy sám dá najevo, že by měl zase chuť. Jenže nic takového se nedělo a já začínala být pomalu frustrovaná. Ano, i ženy přes padesát mají potřeby, já třeba větší než někdo jiný, ale to přece není nic špatného.
Po šesti týdnech pauzy jsem se pokusila manžela svést, vzala jsem si na pomoc láhev vína a do ložnice ho nakonec dostala. Ale sex popravdě za moc nestál. Byla jsem natěšená a asi čekala, že to bude jako dřív, jenže Simon už měl zkrátka nějaký blok. Bylo vidět, jak urputně se snaží a zároveň bojí, aby neselhal. Výsledkem bylo neslané nemastné cosi, které zakončil tím, že hlavní je, aby se to líbilo mně, a místo pohlavního styku došlo na orální sex. Když jsem mu ho chtěla oplatit, odmítl.
A od té doby - je to skoro rok - se u nás doma sex ve dvou prostě nekoná. Postupně jsem vyzkoušela všechno možné. Především jsem se snažila s manželem neustále mluvit, nějak citlivě mu dodat ztracenou sebedůvěru, povzbudit ho.
Pokračování 4 / 4
4. Už nevím, co dělat, třeba by milenec pomohl!
A tak jsem to nakonec vzdala. Zatím! Poslední pokus jsem udělala o Vánocích, kdy jsem Simonovi s předala balení léků na podporu erekce. Myslela jsem to dobře, ale už dopředu jsem tušila, že to bude průšvih. A taky že jo, jen jsem zas dostala vynadáno. Moje argumenty, že kdybych já měla nějaký problém, rozhodně se k němu neobrátím zády obzvlášť, když se týká vlastně nás obou, zcela odmítl.
"Tak už se s tím konečně smiř. Prostě jsem starej dědek a sex jednou musí skončit, těžko to budeme dělat do smrti. A to je poslední, co ti k tomu řeknu!" vyjel na mě nakonec. A já dostala vztek, který od té doby ne a ne pominout. Víte, kdyby byl můj muž nemocný nebo po úraze a nemohl by se milovat ze zdravotních důvodů, tak bych to naprosto chápala a ani by mě nenapadlo po něm něco chtít.
Jenže on je zdravý, problém si vytvořil sám v hlavě. A je plno možností, jak to řešit. Navíc jsem mu řekla, že se přece nemusíme hned přímo milovat, budu ráda i za mazlení, jiné praktiky, že se do toho zas dostaneme... Nechce ani to. Zkrátka se zatvrdil a nic s ním nehne.
Mám chuť si najít milence. Jednak kvůli sobě samé, fyzickému potěšení, ale především kvůli našemu manželství. Třeba by to manželovi otevřelo oči a měl by ještě snahu se sebou něco dělat. A kdybych zjistila, že ho to nechává úplně v klidu... pak bych z toho mohla mít jediný závěr. Že nejde ani tak o sex, jako o naše manželství vůbec. Že už o mě nestojí.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!