Když novinářka Ivana měla možnost vybrat si, s kým udělá svůj první rozhovor, rozhodla se zavolat svému dávnému idolu. Obávala se, zda nebude nafoukaný, ale místo toho ji čekalo nečekaně příjemné překvapení. Jak to všechno dopadlo? Čtěte dál.
Před lety, když jsem ještě jako nezkušená novninářka nastoupila do redakce, jsem si měla vybrat, s kým chci dělat svůj úplně první rozhovor. Dávala jsem si tedy načas a rozmýšlela se, až jsem si vzpomněla na jednoho zpěváka, kterého jsem v mládí platonicky milovala. Volba tedy padla na něj, protože kdo si může jen tak splnit a naplánovat své vysněné setkání s tím, koho obdivuje… Na rozhovor jsem se tedy opravdu těšila, ale zároveň jsem byla i dost nervózní. Za ty roky jsem si o něm vysnila určitou představu a teď ho konečně potkám, ale co když takový vůbec nebude a já budu akorát tak zklamaná? Setkání se blížilo a moje nervozita narůstala.
Srážka s realitou
Nastal den D a já došla na smluvené místo a on mě zahlédl, a ačkoli nemohl vědět, jak vypadám, nějak to z toho očního kontaktu, který na dálku proběhl, bylo zřejmé, takže na mě mával a už nebylo cesty zpět. A já byla v tu chvíli zase jako náctiletá holka, podlamovala se mi kolena a sotva jsem ze sebe vysoukala pozdrav. Pobaveně mě sledoval. Musel si myslet, že jsem divná, protože jsem skoro nemluvila a jen se hloupě culila. Rozhodla jsem se proto jít s pravdou ven a řekla mu, že jsem z něj nervózní, protože se mi kdysi líbil. Jeho úsměv se rozzářil a řekl mi, že je polichocený. Načež jsme si potykali a celá nervozita ze mě rázem spadla. Připadala jsem si, jako když se bavím se starým známým, a ne s idolem z mládí.
Velká zábava
Musím se přiznat, že na tohle setkání dodnes ráda vzpomínám, protože tak dobře, jako tehdy s ním, jsem se už od té doby nezasmála. Sedli jsme si totiž skvěle i lidsky a já tak zjistila, že je vážně takový, jakého jsem si jej kdysi vysnila. Ke konci mi dokonce složil i kompliment, že jsem přesně jeho typ a že kdyby nebyl šťastně ženatý, věří, že bychom si mohli skvěle rozumět. A já se tehdy hihňala dál, vznášela se na obláčku a na tohle milé setkání už zřejmě nikdy nezapomenu. Už se moc těším, až tenhle zážitek budu vyprávět svým vnoučatům, ale to si budu muset ještě pár let počkat, protože jsou ještě malá a moc by z toho ještě nepobrala.