Ivana měla v životě jednu výhodu, nikdy se nevzdávala. Poté, co ji opustil druhý manžel, se jí taková schopnost hodila. Dnes je spokojená i bez partnera.
Vdávala jsem se v sedmdesátých letech po velmi krátké známosti coby sotva plnoletá. Důvod byl jasný: Na cestě bylo miminko. Studovala jsem střední školu a dcera se mi narodila na počátku čtvrtého ročníku. Na rok jsem musela studia přerušit.
Po třech letech přibyla druhá dcera. Manželství bylo pět let docela šťastné. Pak ale začal manžel upřednostňovat svoje kamarády a pivo měl evidentně raději než mě. Odcizili jsme se jeden druhému. Já žila jen pro děti a myslela si, že to takhle zůstane už navždy.
Laura Poláková
12. března 2019
Jenže do mého života vstoupil jiný muž. Okouzlil mě svojí inteligencí, a hlavně tím, že nevyhledával hospodu. Téměř po dvaceti letech jsem se rozvedla a za dva roky se znovu vdala. Byla jsem šťastná.
Pak se stal zázrak a já po čtyřicítce potřetí otěhotněla. V té době jsem už byla babičkou. Kolikrát jsem nevěděla, jestli se víc věnovat svému dítěti, nebo vnoučatům.
Laura Poláková
10. března 2019
Když jsem byla doma s miminem, přišel manžel jednoho dne s nápadem, že začneme podnikat. Podporovala jsem ho. Pustil se do plánů naplno, na nic jiného neměl čas. Najednou jsme se nevídali, nepovídali si, přestala jsem mu stačit. Jeho pozdní návraty jsem přičítala práci. Ale spletla jsem se. Byla v tom jiná, mladší žena.
Po sedmiletém manželství jsme se rozešli. Neměla jsem práci ani prostředky na živobytí. To mě ale na kolena nesrazilo. Sháněla jsem si místo, absolvovala kurzy počítačů, účetnictví, psychologie. Pomalu jsem začínala novou životní etapu.
Laura Poláková
7. března 2019
Po určité době se na mě usmálo štěstí. Našla jsem si práci v podniku, kde nikomu nevadil můj pokročilý věk ani dítě školou povinné. Důležité byly moje zkušenosti v oboru. Léta běžela.
Dnes, v poslední třetině života, jsem spokojená. Doma mám středoškolačku, kolem sebe spoustu přátel, na které se můžu spolehnout, hodné děti i vnoučata.
Laura Poláková
5. března 2019
S dcerou žijeme samy, nikoho nehledám. Věnuji se svým koníčkům a zálibám, které mě obohacují. Myslím, že i když se život někdy může zdát krutý, vždy stojí za to začít znovu a věřit, že bude lépe.