Komentáře k článku zpět na článek

Rambíša 20. 3. 2019 | 10:31

Ruth: taky jsem měla mnohonásobně větší plat,než manžel.Starala jsem se,aby jsme měli různé pojistky a pod. na pozdější dobu. Byla jsem OSVČ přes 20 let.Nyní mám o hodně menší důchod,než manžel,s tím se nedá nic dělat. Ale brala jsem to vždy tak,že mám-li já možnost vydělávat pro rodinu více,tak to dělám .Manžel byl zaměstnanec,tak to nešlo nic,brala jsem to tak,že kdybych náhodou nic nevydělala,tak nezůstaneme bez příjmu.

Ruth 19. 3. 2019 | 00:16

@Karel: U nás doma to máme jinak, můj plat byl v nejhorším případě dvojnásobný v porovnání, co vydělával múj muž, byly doby, kdy mě z jakýchsi ohledů ani nezajímalo, kolik má na výplatní pásce, ažto to bylo zanedbatelné v porovnání se mnou.Plat měl ale i tak nadprůměrný, aby nevznikl dojem, že bral sociální dávky. Asi to bude tím, že jsme já a Vy z hodně odlišného prostředí. Mně vyhovovalo, že jsem finančně nezávislá. A kdybych mohla radit třeba zrovna ženám, tak jedině to, aby měla každá svoji nějakou finanční rezervu a ideálně i majetek, při dnešní skoro 50% rozvodovosti to rozhodně není od věci.

Karel 18. 3. 2019 | 21:43

@Ruth: Když vykradu klasiku, jsem vysoce nadprůměrně inteligentní osel, neboť ne každý osel umí psát. Spíš jen hýká a žere bodlák Ale jinak s Vámi souhlasit nemohu. Pokud Vás zajímá proč, čtěte dál. Jestli myslíte, že ženy nechtějí být hýčkány a chcou pracovat, jste na omylu, zcela zásadním. Protože tak uvažovala téměř každá má partnerka, že chlap má vydělávat a má živit ženu. Mrzí mě, že jsem Vás neznal dříve, mohla jste se mě zastat. Mně to ty ženy nevěřily, že v dnešní době je každý sám za sebe a žena by měla mít také vlastní hrdost a něco dokázat, aby si zasloužila uznání. Tak Vám budu držet palce, aby jste toto poučení předala co nejvíce ženám, aby už chlapi nemuseli dotovat své partnerky.

helza 18. 3. 2019 | 18:11

@Karel: Nerada bych, aby to vyznělo tak, že kritizuju váš příspěvek. Ten byl příjemný, svěží, úsměvný a líbil se mi. Přesto, že byl humorný, nikoho vlastně neurážel, ani nezesměšňoval.

Ruth 18. 3. 2019 | 16:18

@Karel: Karle, budu stručná, jste osel. Ctěte dál, pokud Vás zajímá proč. Ženy jsou věřte nebo ne, dvakrát za život v nevýhodném postavení na trhu práce. Mladé s dětmi,pak ty po padesátce, když si zaměstnavatel/é myslí, že už jsou staré. Kdyby je pokalo jenom tohle, úplně by to stačilo. Jestli myslíte, že ženy chtějí být hýčkány a nepracovat, jste na omylu,zcela zásadním. V dnešní době je každý sám za sebe, takže pokud je nějaká žena hrdá na to, že něco zvládla, sluší se projevit uznání. Jistě, jsme v Česku, tady to máme jinak.

Elynor 18. 3. 2019 | 14:46

@helza: Mno, za sebe můžu říct, že pocit uspokojení a hrdosti jest mi celkem vzdálen, ana se ohlédnu za svým životem, vidím dost neutěšený suchopár, nikoli rajskou zahradu, a to jsem žádnou Čomolungmu snad ani nepotkala, takže je to valnou většinou moje "zásluha", že to nevypadá líp. Ale podobné příběhy mě jednak překvapují, a pak taky trošku děsí, protože z toho mám pocit, že protagonisté u toho života asi moc nepřemýšlejí. Natož aby projevovali nějakou vůli někam směřovat, něčeho dosáhnout, vidět za sebou nějaký výsledek toho pozemského pinožení. Že se prostě jen tak vezou a čekají, co se stane. Když se nestane, tak nic. Tadyhle autorka článku nám podává za obrovský úspěch, že paní z článku dokáže chodit do práce, a vydělávat si na živobytí. Karel se svým mokrým hadrem je velmi blízko mých osobních dojmů z tohoto příběhu - obdivovat dospělou zdravou ženu, žijící v 21.století ve střední Evropě, za to, že se sama uživí? Stejně jako statisíce dalších? Inu...

Mata69 18. 3. 2019 | 14:17

@helza: OK to beru, umíš to vždycky tak pozitivně pobrat a předat. Ale proboha proč teda někdo zůstává 20 let s pijanem a hospodským povalečem? A očekává politování...proč???

Mata69 18. 3. 2019 | 14:15

Paní teda 20 let žila s člověkem, který dle jejího vyjádření chodil jen do hospody a místo rodiny měl kamarády. Tak proč s ním těch 20 let proboha byla? Píše, že žila jen pro děti...no dobrý. Nic nepíše o tom, co kromě péče o děti dělala celých těch 20 let. Pak si nabrnkla dalšího a pořídila si s ním další dítko a ten taky s ní nějak nechtěl být. Paní ho tak vydatně podporovala v podnikání, že fakt neměla žádnou rezervu jo? A když se rozvedli, tak z jeho podnikání taky nic? Že zůstala bez těch prostředků. Chvályhodné, že navštěvovala různé kurzy - ono jí taky nic jiného nezbývalo. Ale co to bylo za tu práci, kde po ní sáhli i když byla v pokročilém věku cca 47 let a s nezletilým dítětem? Píše, že tam upřednostňovali praxi - takže asi nakonec někdy někde něco dělala kromě péče o děti, praxi asi nesebere na kurzech, z takové "praxe" zaměstnavatel zpravidla urvaný není. No, já bych řekla, že jí nic jiného nezbylo, když nenašla jiného, kterému by se pověsila na krk - aby se konečně teda postavila na vlastní nohy a postarala se sama o sebe.

Mata69 18. 3. 2019 | 14:09

@Elynor: Ty roky tady dělají v těch článcích pořád neplechu Já si skoro myslím, že je to nějaký pár let starý zkopírovaný článek, takže pak to na současnost jaksi nepasuje.

Rambíša 18. 3. 2019 | 11:53

Nevím na co je ta paní tak hrdá: co udělala (nakonec) mi připadá naprosto běžné. Sice se už zabývá vnoučaty,ale má dost mladou dceru,tak ještě nemusí rezignovat na nějakého mužského. Jestli ale nemá ona s nimi nějaký problém,svádět to na pivo a na práci (milenku),myslím,že ve skutečnosti to asi bylo trošku jinak....Já osobně jsem se nikdy nechtěla vdávat -abych se nemusela případně rozvádět - ale už jsem s manželem 36 let v dobrém i zlém.Znám jeden příběh ženy,co se vdávala v 17 letech,její dcera taky,byla hodně mladou babičkou,vnučka též se brzy vdala a měla dítko...Jejich manželství stále trvá,a je dobré,ale zřejmě je to ta výjimka,co potvrzuje pravidlo.Něco pro to oba museli dělat,ne že se jeden/jedna jen veze a pak v 57 rekapituluje a snaží se nám/sobě něco namluvit o spokojenosti!

helza 18. 3. 2019 | 11:35

Každý z nás žije jiný příběh, každý je jinak zdatný a každý je schopen zdolávat jiné vrcholy. To, co je pro jednoho rovinka s hromádkou písku v létě u moře, je pro jiného Čomolungma v zimě a v noci. Příliš často soudíme a svá zdolávání, svá vítězství, dobytá ve vlastních mokasínech, porovnáváme z cizími vrcholky zdolanými v cizích botách. A občas ty své vrcholy degradací úsilí těch druhých dokonce povýšíme, aniž tušíme, jak bychom my sami jednali, mít stejné dary, stejné prostředky, vůli, zdraví sílu..., jak bychom se chovali, být tím druhým. Možná, že právě příběh Ivany a jim podobné, nám dávají prostor potěšit sebe pocitem uspokojení a hrdosti na ten svůj.

Eva 17. 3. 2019 | 21:20

Aniž bych nějak chtěla znevažovat nebo naopak chválit paní, která se rozhodla žít bez záštity manželova platu a jeho přítomnosti doma, ať jí už bylo kolik jí bylo, ať měla děti doma nebo už samostatné: Kecat a kritizovat umí kdekdo. Ale ne každá se umí rozhodnout a jít si za tím. Dotáhnout to do konce. A na ty svoje nohy se skutečně postavit a být tak spokojená. Mnohé totiž zůstávají v jakémkoli vztahu, jen aby nebyly samy. Čím starší žena je, tím hůř se jí od muže odchází. Sice platí, že ve dvou se to táhne líp, ale táhnout za sebou v životě chlapa , co je k ničemu, to je lepší to rozetnout. Kdo si chce z toho dát mokrej hadr na hlavu, klidně ať si ho dá. Zajímalo by mě, zda si dotyčný umí doma aspoň sám uklidit a uvařit.

Elynor 17. 3. 2019 | 18:33

Třeba já nechápu, proč se na ty nohy nepostavila už dávno. Píše se tam, že její první manželství bylo 5 let šťastné. Pak jí začala vadit hospoda a pivo. Ale rozvedla se až po téměř 20 letech od svatby - co teda dělala těch 15 let? To čekala na co? Jo aha, asi na to, až jí "vstoupí do života" jiný muž, kterému se pověsí na krk... nebo to nebylo s tou hospodou a pivem tak tragické, když se to dalo vydržet tolik let. A na nohy se začala stavět až po dalších 7 letech, když nevyšlo ani to druhé manželství, protože jí nic jiného nezbylo... tak holt musela. To mi někdo řekněte, co je na tomhle příběhu tak úžasného, že to stálo za článek. :/

monada 17. 3. 2019 | 18:10

To je zase článek. Já se vdávala v 19 letech v září jsme se brali on v dubnu rukoval na 2 roky . Původně měl mít modrou knížku , ale usoudili , že jako kuchař bude platný. Za dva měsíce se nám narodila dcera a pak přišel na opušťák a jak přišel z vojny první měla necelé dva roky a druhá 8 měsíců. Nevím , ale můj se vojnou moc nezměnil stal se z něj chlap . Naše manželství trvá dodnes . Ještě jsme si pořídili třetí dceru s odstupem 7 let od první . Myslím , že manželství je na toleranci obou. Teď už jsou děvčata z domu a my si užíváme svých koníčků. Samozřejmě jsem babi a děda co pohlídají aj. takže jak kdyby byla jediná co pracuje a zvládá vše.

Karel 17. 3. 2019 | 10:00

To je hrůza, to je strašné. Chudák paní Ivana se musela postavit na vlastní nohy. To je něco. Nám všem létají pečení holubi do úst, jen paní Ivana má takovou smůlu, že se musí postarat sama o sebe a dokonce chodit do práce. Skoro jsem z takové představy omdlel. Dodnes jsem myslel, že všechny ženy živí jejich muž a najednou zjistím, že některé ženy musí pracovat. Budu si muset dát mokrý hadr na čelo, jak mě to vzalo.

Elynor 17. 3. 2019 | 09:38

Mno, máme rok 2019. Mínus 57 let je 1962, plus 18 let, to máme rovných 1980. Takže se nemohla paní vdát v sedmdesátých letech sotva plnoletá. Ale připusťme, že se mohla vdát v 17 letech v roce 1979, to se tenkrát dívkám celkem často stávalo. Jen se muselo žádat o tzv. zplnoletnění, když dítě bylo na cestě. Několika mým spolužačkám se to takhle přihodilo. Žádné z těchto nucených manželství ale nevydrželo. Především proto, že ti chlapci šli obvykle na dva roky na vojnu, a to byla sakra důrazná prověrka vztahů. Nezřídka se stalo, že se z vojny vrátil úplně jiný muž, než byl ten chlapec, co na vojnu odcházel. A manželka a dítě pro něj byly najednou zátěž a nevěděl, co s tím. Navíc přišel k dvouletému dítěti, které ho prakticky neznalo. Ani ta žena už nebyla stejná jako ta dívka, od které na tu vojnu odcházel. Často si našla někoho jiného už v průběhu té vojenské služby, a nepočkala. Takže já se ani nedivím, že to manželství nevyšlo. Myslím, že to nezapříčinilo jen pivo. Ale to už je dneska jedno. Akorát bych si vyprosila ty poznámky o pokročilém věku. Mně je taky 57 let, a do háječku zelenýho, v pokročilém věku hodlám být až tak za 30 let. A nechtějte po mně, abych obdivovala nějakou ženu za to, že se dokáže sama uživit, bez chlapa. To pokládám za naprostou samozřejmost.

mambule 17. 3. 2019 | 09:30

K anketní otázce: dokážu si představit život bez partnera coby bezdětná (ne vždy jsem jako mladá holka někoho měla) a s odrostlými dětmi, což je právě teď. Ne že bych hodlala manžela po více než třiceti letech vypakovat z domu, ale už žijeme každý jiným stylem, který nám vyhovuje (jeho vynesou z práce nohama napřed a já se courám se psem, čtu knížky nebo se rýpu na zahradě, společně trávíme naprosté minimum času).
Dokud jsou v rodině děti, do jejich dospělosti se přítomnost táty fakt hodí. Pokud to není vyloženě patologická osobnost.

Přečtěte si také

Horoskopy

Neváhejte ani minutu a zamakejte na svých povinnostech. Do žil vám ke konci směny vjede do žil energie…

Nejčtenější články

Doporučujeme