IVANA (57): Musela jsem se sama postavit na nohy, nyní jsem šťastná

Mno, máme rok 2019. Mínus 57 let je 1962, plus 18 let, to máme rovných 1980. Takže se nemohla paní vdát v sedmdesátých letech sotva plnoletá. Ale připusťme, že se mohla vdát v 17 letech v roce 1979, to se tenkrát dívkám celkem často stávalo. Jen se muselo žádat o tzv. zplnoletnění, když dítě bylo na cestě. Několika mým spolužačkám se to takhle přihodilo. Žádné z těchto nucených manželství ale nevydrželo. Především proto, že ti chlapci šli obvykle na dva roky na vojnu, a to byla sakra důrazná prověrka vztahů. Nezřídka se stalo, že se z vojny vrátil úplně jiný muž, než byl ten chlapec, co na vojnu odcházel. A manželka a dítě pro něj byly najednou zátěž a nevěděl, co s tím. Navíc přišel k dvouletému dítěti, které ho prakticky neznalo. Ani ta žena už nebyla stejná jako ta dívka, od které na tu vojnu odcházel. Často si našla někoho jiného už v průběhu té vojenské služby, a nepočkala. Takže já se ani nedivím, že to manželství nevyšlo. Myslím, že to nezapříčinilo jen pivo. Ale to už je dneska jedno. Akorát bych si vyprosila ty poznámky o pokročilém věku. ]:-D Mně je taky 57 let, a do háječku zelenýho, v pokročilém věku hodlám být až tak za 30 let. 8-) A nechtějte po mně, abych obdivovala nějakou ženu za to, že se dokáže sama uživit, bez chlapa. To pokládám za naprostou samozřejmost.