Iveta roky bojovala s kilogramy navíc a také s tím, že nemohla potkat tu pravou lásku. Nakonec přišla, když to Iveta nejmíň čekala, a i když se musela vzdát rodiny a přátel, nelituje.
Vždycky jsem měla smůlu na muže. Přitahovala jsem nevhodné typy, což bylo zřejmě způsobené mojí nadváhou. Samozřejmě jsem se snažila zhubnout, ale shozená kila se vždycky vrátila zpět.
Trápila jsem se tím, ale po třicítce jsem to nějak přestala řešit. Říkala jsem si, že kdo mě jednou bude milovat, tak se smíří i s mými kily. Měla jsem skoro dvacet kilo navíc, ale uměla jsem je docela dobře maskovat vhodným oblečením.
Laura Poláková
14. dubna 2020
Prožila jsem dva dlouhodobé vztahy, ale oba skončily. Jeden dokonce pouhých pár týdnů před svatbou. Budoucí ženich se slibu prostě zalekl, prý si najednou připadal na takový závazek moc mladý. Druhý expřítel byl maminčin mazánek, nedokázal se od rodiny odpoutat, vždy pro něho byla důležitější než já. Na sebevědomí mi to rozhodně moc nepřidalo.
Bylo mi skoro třicet dva let a na hledání partnera jsem už rezignovala. Prostě ti správní chlapi najednou nikde nebyli. Věnovala jsem se naplno své práci. Domů jsem nespěchala, často jsem zůstávala do pozdních večerních hodin v kanceláři.
Laura Poláková
13. dubna 2020
Jednoho dne mě můj nadřízený informoval, že brzy přijede zahraniční zákazník. Rezervovala jsem mu ubytování a odpoledne jsem se vydala do obchodu pořídit si nový kostýmek. Rozhodně jsem se na schůzku netěšila, ale na druhou stranu jsem nechtěla vypadat jako chudá příbuzná.
Jednání proběhlo ke spokojenosti všech zúčastněných, Michael byl příjemný padesátiletý Angličan s vysportovanou postavou. Oblek mu krásně padl, a navíc příjemně voněl. Když jsem přijímala jeho pozvání na večeři, předpokládala jsem, že se to týká více zaměstnanců naší firmy. Takže jsem s úsměvem přikývla.
Laura Poláková
9. dubna 2020
Ale spletla jsem se. Večeřeli jsme pouze ve dvou. Po pár minutách mě nervozita, která mě svazovala, přešla. Michael byl totiž skvělý společník. Dozvěděla jsem se, že je rozvedený a má dva už dospělé syny. Byl vtipný a měl kouzlo osobnosti. Líbil se mi. Druhý den odlétal zpět do Anglie. Ráno se přišel rozloučit a jen tak mimoděk se zeptal na moji adresu. Kvůli klepům prý nechtěl nosit kytici do kanceláře.
Když mi v podvečer zazvonil u dveří poslíček s velkým pugétem, byla jsem dojatá. Nebylo to ale všechno. V přiložené obálce jsem našla vyznání lásky. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě večer mi Michael telefonoval. Zeptal se, jestli bych se s ním ještě někdy chtěla sejít. Pochopitelně jsem souhlasila.
Laura Poláková
2. dubna 2020
Naše e-mailová a telefonická komunikace se pak rozběhla naplno. Nebylo dne, abychom se spolu nějak nespojili. Za týden přiletěl do Čech na víkend a já jsem mu opět objednala jednolůžkový pokoj v hotelu. Nechtěla jsem nic uspěchat.
Vymyslela jsem program a snažila se, aby ho opravdu zaujal. Při prohlídce města jsem měla pocit, že ho památky vůbec nezajímají. Díval se jen na mě. V jednom podloubí padl i první nesmělý polibek. Byla jsem jako omámená.
Laura Poláková
31. března 2020
Sobotní večer byl ve znamení společné večeře při svíčkách. Při ní mi Michael navrhl, abych se přestěhovala k němu do Anglie. V Čechách mě nic nedrželo, ale nebyla jsem si jistá, jestli by byl ochotný přistoupit na moje požadavky. Chtěla jsem totiž mít děti. Nebyl proti, takže jsem po třech měsících dala v práci výpověď a začala připravovat krabice ke stěhování.
Nějak jsem věřila, že náš vztah vyjde. Bylo mi jasné, že se mi bude stýskat po rodičích a po kamarádkách, ale Michaela jsem milovala celým srdcem a nechtěla jsem bez něho žít. A dobře jsem udělala. S Michaelem jsme se po roce soužití vzali, máme spolu dvojčata, mí rodiče se v důchodu přestěhovali za námi, kamarádky mě průběžně jezdí navštěvovat a přímo v Anglii jsem si našla několik nových. Svých kil navíc už nelituji, protože Michael je miluje!