IVETA (41): Moje sestra mě týrala, vyhrožuje mi dodnes

3. 2. 2019
IVETA (41): Moje sestra mě týrala, vyhrožuje mi dodnes
Iveta neměla lehké dětství. Mohla za to její sestra Kristýna, která jí dělala ze života peklo, aniž by to rodiče věděli. Ani v dospělosti se ale nic nezměnilo a Iveta má ze sestry stále strach…

Narodila jsem se, když Kristýně, mé sestře, bylo pět let. Podle matčina vyprávění ze mě byla nadšená. Když jsem chodila do školky, bylo jí kolem deseti let a tehdy se v ní začalo probouzet zlo vůči mně. Máma tomu říkala „škádlení“. Žila v přesvědčení, že mi sestra jen nechce půjčovat hračky, nepouští mě do našeho pokoje nebo mi krade sladkosti, poté co ty svoje už snědla. Tím to pro rodiče končilo.

Neviděli už, že to má pokračování. Netušili, že když nejsou doma, zavírá mě do skříní, nutí mě pít vodu ze záchodu, kope mě do zad, plive do obličeje a nutí mě, abych za to děkovala, rve mi vlasy, kroutí nosem tak, až mi tečou slzy, rozřezává moje panenky nebo se s potěšením směje tomu, jak moc potřebuji na toaletu, zatímco ona je tam zamčená a čte si. Toto pro ně zůstalo navždy utajeno.

„Něco cekneš a zabiju tě!“ byla její oblíbená věta. Věřila jsem jí. Budila jsem se zpocená a počuraná. Ve snech měla Kristýna skutečnou podobu zabijáka. Věděla jsem, že musím mlčet a neprovokovat. Vysvobození přišlo, až když mi bylo čtrnáct let. Sestra oznámila, že se stěhuje k příteli. Rodiče souhlasili a já v duchu plakala úlevou.

Na internátu, kde jsem bydlela v době studií na střední škole, jsem byla daleko od místností plných vzpomínek a bolesti a od ní. Po patnácti letech jsem se opravdu narodila. Objevila jsem kamarádství a smích. Tyto šťastné dny mizely, když jsem musela jet domů. „Bude tam? Uvidím ji?“ honilo se mi hlavou. Ptala jsem se sama sebe, zda vůbec tuší, co mi provedla a jak roztříštila mou dětskou duši na kousíčky. Byla jsem si jistá, že ano.

Dospěla jsem, ale jizvy zůstaly. Nevídala jsem ji. Po otcově smrti mě matka prosila, abych udělala k sestře první krok. Nemohla jsem to udělat. Před rokem a půl matka umírala na rakovinu. Řekla jsem si, že až umře, bude to jediný okamžik, kdy vezmu sestru na vědomí jako příbuznou. Maminka zemřela. Když mi to oznámili, sesypala jsem se. Plakala jsem, že odešla. Pláč ale přicházel i z toho, že „nikdy nevěděla“. Netušila, že při slově dětství či hra mi naskakuje husí kůže.

Po pohřbu za mnou sestra přišla i s novým partnerem a položila mi jednoduchou otázku, na kterou jsem ale neuměla odpovědět. „Co bude s majetkem? A s bytem?“ řekla suše. Otočila jsem se a odešla. Za měsíc mi přišel dopis. Stálo v něm, že vše prodala a na účet (o který si dovoluje laskavě zažádat) mi zašle půlku peněz. Dopis jsem roztrhala.

Za pár dnů přišel ale další. „Pokud mi nehodláš zaslat číslo účtu, kam mám peníze z dědictví poukázat, beru to, jako by ses ho zřekla. Kristýna.“ Nechtěla jsem nic. Nenapadlo mě však, že ignorace v ní vyvolá další vlnu zloby...

Začalo to hluchými nočními telefonáty, odpornými e-maily a pomluvami v mém okolí. Lidem mně blízkým vykládala, jak ztrátou matky trpí, jak je jí zle a že já, její sestra ji odkopávám. Mojí kolegyni se u kávy svěřila, jak jsem ji trápila a jak vše musela snášet. Řekla, že jsem si od ní půjčila hodně peněz a nevrátila je a dokonce půjčku zapřela. Jedni věřili, druzí pochybovali, ale všichni si o tom povídali.

Pak si vzala na mušku mého šéfa. Šla za ním s pláčem, zda by mě nemohl přesvědčit, abych jí vrátila půjčku. Věřil jí. Netrvalo dlouho a já byla dohodou propuštěna.

Sestře se opravdu dařilo. Přišla jsem o práci, o kamarády a známé a s manželem nám to začalo skřípat. Nutil mě, abych si s Kristýnou všechno vyjasnila. Odmítla jsem. Nechápal to.

Po třech měsících jsem se rozhodla pro radikální řešení. Prodali jsme byt a odstěhovali se do vzdáleného města. Já si našla práci jako pokladní, manžel dál dojížděl do svého zaměstnání.

Pokud by někoho napadla otázka, zda jsem se nebála, že mi sestra půjde po manželovi, pak vězte, že nebála. Věděl o ní dost na to, aby ji nenáviděl a pohrdal jí. Nedal se dohromady s mojí sestrou. Na to si pořídil kolegyni o deset let mladší.

Byl rozhodnutý, že mě opustí, a řekl mi: „Konečně se zbavím i tvý bláznivý sestry.“ Žádný šťastný konec. Před týdnem mi přišel další e-mail z cizí adresy a v něm stálo: „Počkám si, až zase budeš šťastná, a pak přijdu.“

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Pokud se jedná o pracovní stránku, jste na pokraji sil a nevíte si rady v podstatě s ničím. Často chybujete a musíte uznat, že jste přepracovaní. Jindy byste takové chyby neudělali. Naopak…

Nejčtenější články

Doporučujeme