Manželská hádka. Manželka: "To jsi celý ty! Moje auto, moje křeslo, moje rádio! Jednou jsme manželé, tak není nic ani tvoje, ani moje, ale naše! A co to tam pořád hledáš v té skříni?" Manžel: "Naše trenýrky!"
@Elynor: :-D :-D :-D I když - i žena si někdy obleče mužovy trencle a jsou i muži, co si oblečou ženiny tangáče. :-))
jinak co se společného hospodaření týče, můj názor je ten že záleží na tom co je to za typ rodiny a kolik má peněz - pokud je to rodina tak říkajíc z huby do ruky živící 3 děti bude nutné aby fungovali mnohem více hlídat toky penz a tedy i příjmy obou, v rodin typu velmi bohatý podnikatel a žena v domácnosti to může být nastaveno úplně jinak a jiné to může být pokud jde o pár co se poznal až po tom co oba mají odrostlé děti a jsou spolu tak říkajíc na stáří a oba jsou finančně soběstační. To co je pro mne nepochopitelné - je stav kdy mladí jedou každý za avé a pokračují v tom i když mají děti , kdy je žena na mateřské a její příjem se tak výrazně sníží....... někteří chlapi jsou v těchto situacích z mého úhlu pohledu divní nějak v nich umřelo to že by mli svou rodinu zaopatřit a řeší si dál stejně své koníčky a pod a je jim jedno že děti no potřebují a prakticky celou domácnost táhne žena z méně peněz než má on ........... tohle nechápu, nechápu ty chlap ani ty ženské, které v tomto existují.
@farah.farah: Já jsem ještě vyrůstala v době, kdy tohle platilo. Když jsem byla malá, maminky mých vrstevníků byly doma. O rodinu se po finanční stránce starali muži, a pokud si žena něco vydělala, bralo se to jako něco nepovinného, něco, co tedy zůstalo ženě. (Jen u mých rodičů to fungovalo jinak) Moje generace to tak už nebrala doslova, přesto se muži ještě cítili za finance zodpovědni.
My jsme jednu dobu řešili více účtu kvůli tomu, že kdyby jeden z nás náhle zemřel, tak se ten druhý nedostane k účtu dokud nebude vyřízeno dědictví. Jenomže jak jsme zjistili, stejně by nám to nepomohlo. Nakonec jsme část peněz rozdělili a převedly na účty dětem.
Jo a vlastně mám ještě sedmý účet, ale ten jsem dala k dispozici jednomu nešťastníkovi, který se oženil, a do 14 dnů po svatbě mu zablokovali všechny jeho účty, protože jeho nová manželka měla velkou spoustu dluhů, a tím, že si ji vzal, se náhle její dluhy staly i jeho dluhy. Nechtěla jsem tomu uvěřit, ale dva právníci nezávisle na sobě potvrdili, že skutečně tomu tak může být, a že pán neprojevil dost prozíravosti, když si tu ženu vzal. Ještě k tomu s dětmi, které mají každé jiného otce, to jen tak na okraj. Od svatby uplynulo 7 měsíců, pán už si nerve vlasy, protože už mu žádné nezbyly, o manželce vůbec nemluví hezky, a o sobě říká, že byl vůl, a že jsme mu to měli včas rozmluvit. No, to se nás pokoušelo víc, ale tenkrát nechtěl nic slyšet... :/ Takže teď používá můj účet, na ten mu exekutoři kvůli dluhům jeho manželky sáhnout nemůžou, aby vůbec mohl nějak žít a fungovat. Za manželku to splácí, a pomalu začíná - tak jako Iveta z článku - přemýšlet o rozvodu. Zatím ho tohle dobrodružství stálo 150 tisíc, a nejméně stejná suma by měla být ještě splacena. Inu, láska... ]:-D
@Elynor: mno...láska...mě teda ta láska rychle přešla. Čím dřív dotyčný vezme nohy na ramena (rozvede se), tím líp. Budu se opakovat - ale bude to jen horší.
Mno, tak například já žiju sama, nemám žádného manžela ani jiného spolubydlícího. A účtů mám hafo. Jeden historický, z dávných dob, čistě osobní. Druhý používám jako OSVČ. Třetí používám pro svoje s.r.o., čtvrtý pro zapsaný spolek, a na pátém mám úvěr. Šestý mám spořící. A vůbec si nedovedu představit, že kdybych se nějakým omylem vdala, měla bych toto vše zrušit a mít s někým společný účet. ]:-D Už jenom ta administrativa to všecko oběhat. Ani náhodou.
U žen nerozumím té snaze udržet rodinu za každou cenu. Kolikrát jsem to už slyšel, že ona nechtěla připravit děti o tátu, ale přitom těm dětem bude bez toho "táty" mnohem lépe. Jinak paní Mata69 má pravdu. Bez společného rozhodování o penězích nežijí spolu ale vedle sebe. Kolikrát jsem nad tím kroutil hlavou, když i v letitém manželství je stále dělení na moje a tvoje. Třeba u jedné mé příbuzné manžel zásadně utrácí své peníze za své koníčky (motorka, rybaření) a ona zase platí domácnost. Když jí nevychází, bere si přesčasy, ale manžel jí z toho "jeho" nedá ani korunu.
@Anonymizovaný: S rozděleného hospodaření máte stejný pocit jako já. Viz. můj příspěvek 15. 1. 2019 | 13:10
Každej závyslák slibuj ale paní se přesvědčila že jeho sliby mají nulovou váhu, tak že není nad čím Váhat. Být jí okamžitě jdu za právníkem se poradit se jaké mám udělat opatření aby případný dluh, co by padl na mne byl co nejmenší a okamžitě bych řešila rozvod. Zároveň bych si vygooglila nějaké léčebny pro gemblery a manžela postavila před vobu buď léčebna a nebo rozvod.Paní si musí uvědomit že závyslost je bohužel u jejího muže silnější než vztah k rodině rád je sice možná má ale poker má radši a dokud nepocítí co mu to vše bere (rodinu) tak nemá vůbec důvod s tím přestat. Navíc si musí uvědomit láska neláska že stahuje ke dnu ji i děti, zadlužuje je všechny nejsou to jen "jeho" dluhy.
Iveta se měla už dávno rozvést,hned jak muž podruhé zklamal.On musí padnout až na dno,a ani to nezaručí,že se vyléčí - spíš se z něj stane bezdomovec.Ona se musí smířit s tím,že si špatně vybrala a že se musí jen ona postarat o děti. Já osobně bych si nemohla vzít někoho,kdo od počátku má sklon ke hraní karet za peníze nebo kdo popíjí alkohol,kdo je svou podstatou lakomec,hulvát,žárlivec a pod. Kolikrát si říkám,když čtu/slyším různé odstrašující příběhy žen,že už na počátku všeho byl jejich špatný výběr partnera.Za mlada jsem nechápala,jak mohlo být kdysi zvykem vybrat potomkovi manžela/manželku.Dnes jsem poučenější a shledávám na tom to,že rodiče mají více zkušeností a prakticky hned vidí na předpokládaném budoucím manželovi/manželce nejen klady,ale hlavně jejich špatné povahy,zvyklosti a činnosti,které by se v manželství mohly projevit!
@Rambíša: No, obávám se, že ledacos hned odhalit nejde...nebo se neprojeví prostě. A že by to neodhadli ani rodiče. Ale mohou tu signály být. Třeba zrovna v tomhle příběhu; paní si brala chlapíka, který ten poker už hrál a jí to přišlo v pohodě. Už tehdá měla zbystřit. No a souhlasím s tím, že po druhém debaklu už měla o rozvod požádat a ne, že o něm nyní jakože uvažuje. Stáhne je klidně na úplné dno, nadělá dluhy ještě větší, rozprodá co půjde, nedejboha ještě přijdou o střechu nad hlavou.
Co se týče rozvodu, pak by asi váhat neměla. Gemblerství je (podle toho co se píše a říká, nevím) nejméně vyléčitelná závislost. Co se týče peněz a majetku - já bych se musela poradit s právníkem.
Nevím nad čím přemýšlí...nebude to lepší, nebude. Vždycky to nějak splatí, zalepí to a on začne hrát znovu. A pěkný vztah k dětem? No, je to jejich otec, tak asi by i takový vztah mít měl. Ale jaký vztah k němu ty děti budou mít, až zjistí, že nemohou na lyžák, na tábor, na výlet - prostě proto, že na to nejsou finance, protože se splácí další tatíkovy dluhy?
Musí se léčit, to je zásadní věc v každém ohledu.Pak by bylo možné, dát mu šanci, ale jen jednu. Jak by začal znovu hrát, což je pravděpodobné tak z 90 %,pryč od něj a už dál nic neřešit.
Dodatek - hlavně je třeba se zajímat, jak je to s tím domem. Dům po rodičích pravděpodobně není součástí SJM. Čili první věc, kdo je nyní vlastníkem. Pokud je to manžel, má Iveta opravdu problém, protože mu nemůže zabránit, aby dům doslova prohrál v kartách. A mimo jiné je v tomto článku názorně ukázáno, jaký nesmysl je společný účet, kam se posílají peníze obou manželů, a manželka se nezajímá, slepě důvěřuje. Iveta ještě měla dost kliku, že se na to přišlo poměrně brzo. Na tohle bych nikdy nepřistoupila, posílat svoje peníze na cizí účet, netisknu si je, ale poměrně tvrdě vydělávám, na to, abych nad nima neměla kontrolu.
@Elynor: Ad: "A mimo jiné je v tomto článku názorně ukázáno, jaký nesmysl je společný účet, kam se posílají peníze obou manželů, a manželka se nezajímá, slepě důvěřuje." Moji rodiče měli každý své peníze (tehdy účty samozřejmě nabyly) a já si myslím, že to značně poznamenalo jejich vztah. A vidím to stejně i u jednoho ze svých dětí a u více lidí. Já vím, možná jse hloupá, možná naivní a navíc je jiná doba a jiná hierarchie hodnot. Ale pořád mám pocit, že když má každý svůj účet, že tak úplně spolu nežijí. Že se z nich stávají jacísi spolubydlící a spolusexující spolurodiče. Takoví přátelé s výhodami.My jsme měli doma s mužem vždycky kasičku a do té jsme oba dávali své výplaty a podle potřeby si z ní brali. Když se pak objevila novinka s účty, máme účet jeden společný. Dlouho jsem měla kartu jenom já, když jsem skončila na vozíku, má kartu i muž, protože je to on, kdo musí vybírat.Takže plně souhlasím pouze s částí tvého tvrzení, s tím, že je průšvih, když " ... manželka se nezajímá, slepě důvěřuje." Výpis s účtu dostávají, přečíst si ho může a přehled nad tím, kdo kolik kdy vybral má taky. A možná větší, než když má muž svůj účet a ona nemá tím pádem ani tušení, kolik bere a za co to utrácí.
@Elynor: Myslím, že zde nejde o případ společného účtu. Já jsem článek pochopila tak, že má každý svůj účet. Před tím, než si muž udělal dluhy ale spořili na jeho účtu. (...si napůjčoval u nebankovních společností asi 250 tisíc korun, které všechny prohrál. A nejen to, také všechny úspory, které jsme posílali na jeho účet."). Iveta se chtěla rozvést, ale nakonec rozhodla tek, že "poplatili jeho dluhy a nastavili jsme přísná pravidla – jeho výplatu na můj účet s tím, že všemi penězi jsem disponovala já... ".
@helza: Máš pravdu v tom, že z článku není úplně jasné, jestli měli jeden účet společný na všechno, nebo jen na ty úspory. Každopádně si Iveta všimla, až když úspory byly pryč, takže něco bylo špatně. A až teprve poučena vývojem událostí začala nastavovat ta přísná pravidla, a stejně jí to nepomohlo, vznikly další dluhy. Nejsem proti společnému účtu jako takovému, zajisté to někomu fungovat může, když se tak dohodnou. Ale za sebe bych trvala na tom, že musím mít stejná práva jako partner, a úplný přehled o tom, co se na tom účtu děje. A že se tam nebude nic dít bez toho, že bych se to dozvěděla předem, ne až poté, co už jsou peníze fuč. Kdysi jsme s manželem měli společný účet, dokud jsem byla na mateřské s dětma, a neměla jsem žádné příjmy, takže tam stejně šla jen jeho výplata. Jak jsem začala mít svoje peníze, tak jsem si založila svůj účet v jiné bance. A tak už to zůstalo. Což samozřejmě nevylučuje existenci nějakého společného prasátka, kam se můžou dávat finance na nějaký konkrétní účel. Ale po mnoha životních zkušenostech už bych nikdy do společného účtu s kýmkoli nešla.
@Elynor: Já to chápu. Já jsem měla co se týče peněz ale štěstí na muže. Za mého ex účty nebyly, takže šlo všechno do prasátka. A současný - sotva jsme se poznali a vlastně spolu ještě ani nijak nechodili, tak mi řekl, že neumí hospodařits penězi, že by všechno prohýřil s kámošema, tak ať je mám raději u sebe já. A tak mi celou svou výplatu vždycky dal. A jeho velké tahy jednou provždy skončily tím, že jsem mu řekla, že pokud ještě jednou, vezmu všechny naše peníze a odnesu mu je do hospody. Věděl, že by je byl schopen utratit i to, že já jsem schopna to udělat. A že jsou ve hře i dva malí kluci.
@helza: myslím že společný účet který oba sledují tě neuchrání od toho aby vznikl dluh bez tvého vědomí........stačí aby si manžel nechal někde udělat nový účet a půjčené peníze dal tam a nedozvíš se o tom, dokud se neprovalí to, že půjčku nesplácí.
@farah.farah: V tomto případě tě ale neochrání ani dva samostatné účty. Já nemyslím, že jeden účet je výhodnější kvůli ochraně mmnou vydělaných peněz a naopak, pouze si myslím, že společné hospodaření má ve vztahu význam.
@helza: ty si napsala že článek ukázal jaký je to nesmysl mít společný účet když se žena nestará co se na nj děje...na to jsem reagovala ve smyslu že i kdyby se o účet starala tak by pro manžela nebyl problém mít půjčky o kterých by nevěděla. :-)
@farah.farah: To jsem citovala větu "A mimo jiné je v tomto článku názorně ukázáno, jaký nesmysl je společný účet, kam se posílají peníze obou manželů, a manželka se nezajímá, slepě důvěřuje." Elynor. Ale asi jsem se ale hloupě vyjádřila. Chtěla jsem napsat, že já v každém případě preferuju společný účet, uvedla proč a dodala jsem, že s tím koncem, totiž že by se manželka měla zajímat, souhlasím. Ale asi to neumím vysvětlit, jak to myslím. Ty to chápeš ve smyslu ".. mít společný účet když se žena nestará", a z toho "když" fakt plyne, že když se stará, pak je vše ok. Já to takto ale nemyslela. Já prostě preferuju společný účet, respektive jak později napsala Mata společné hospodaření (počet účtu je vpodstatě lhostejný) a myslím si, že bez toho pak manželé nežijí spolu, ale vedle sebe. A nestarat se mi přijde jako že o společné hospodaření taky nejde, byť mají společný účet. Na nějaké hlídání vlastních peněz a manželových půjček jsem nemyslela. Já prostě mluvím o našich penězích, ne o mých a jeho. Neumím to líp vyjádřit.
@helza: Já bych Helzo řekla, že spíše než to, že mají manželé každý svůj účet, je určující jak společně hospodaří. Mám zkušenost s tím, že když hospodaří každý se svým účtem stylem "já platím tohle" a "ty platíš tohle" - znám takových manželství několik, tak to nefunguje ani u jednoho. Jakože manžel "zaplatí rodině dovolenou" - stylem "já jsem koupil, já jsem zaplatil"...jeden dokonce chtěl po manželce, aby mu zaplatila svou část dovolené. Nebo si nechal od ní proplatit benzín, který jí natankoval do JEJÍHO auta. Jeden manžel zase prohlašoval, že manželka má dluh za popelnice, bral, že je to její dluh, ne jeho. On se kasal tím, že ON KOUPIL lednici..Víš co, třeba u nás - máme každý svůj účet, historicky jsme si je tak do manželství přinesli. Dokud jsem byla doma s dětmi, jasně že se domácnost táhla z valné většiny z manželova účtu, z jeho vydělaných peněz. Můj přivýdělek za účetnictví zpravidla byl na "přilepšení". Nyní, máme oba každý svůj příjem na svůj účet, ale tak nějak hospodaříme společně, s tím, že víme, co každý z nás platí za společné výdaje (pojistky dětí, domu, naše pojistky, spoření...) Na běžné placení používáme kreditku - plynou z ní výhody, část peněz se nám vrací a tu máme jen jednu, platí jí manžel, tudíž má přehled za co se v měsíci utratí peníze, ale já mu posílám na účet příspěvek na její splacení. Oba máme spořící účet - oba na něj posíláme přebytky a oba máme povědomost o tom, kolik oba na nich máme naspořeno. O výdajích rozhodujeme společně. Ale vím, že je to klika, že se s manželem v tomto shodneme, věříme si a víme, že druhý ty peníze prostě bez vědomí jednoho nerozfofruje. A pak, kdyby se nedejboha přihodilo něco nečekaného, pořád má ten druhý část rodinných peněz bez omezení k dispozici.No, to jsem zase napsala elaborát, chtěla jsem říci, že většinou mi zkušenost ukazuje, že kde hospodaří společně, byť s oddělenými účty, funguje to zpravidla dobře. Tam, kde platí "moje" a "tvoje", tam je to základ pro hádky a neshody. Určit co je v manželství "moje" a "tvoje" je někdy obtížné...spousta věcí by měla být SPOLEČNÁ.
@Mata69: To dává rozum. Taky mě nějak napadlo, že počet účtů není pdstatný, když se s nimi hospodaří společně. Ale mí rodiže i ti , které znám a kteří mají každý své peníze, to dělají přesně tak, jak to popisuješ. Hospodaří každý s tím svým účtem sám, neumím to přesně popsat. A je to zdrojem věčných hádek.
@helza: Já tomu rozumím jak ty to píšeš, kdybychom spolu mluvili "face to face", tak hned obě víme oč jde ;-) Já jen chtěla říci, že to není v rozdělených účtech - je to o respektu, o důvěře a odpovědnosti.
@Mata69: Já zase rozumím tobě - známe se přeci hafol let :)
@helza: Jasně ;-) Jen koukám, že jsem docela schopná nasekat hnusnou hrubku...bože..."kdybychom spolu mluvili"...no, berme to tak, že kdybychom spolu mluvili my všichni tady z diskuze ;-) :-D :-D
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.