Iveta by se svým mužem ráda sdílela normální život se vším, co přináší. Její manžel ale nejeví žádný zájem. Jediné, co dokáže přitáhnout jeho pozornost, je jídlo. V tak velkém množství, že už o něj má Iveta obavy.
Můj muž byl vždycky velký jedlík, to jsem o něm věděla od začátku našeho vztahu. Když jsme ale byli mladí a organismus ještě fungoval na plné obrátky, na jeho těle se to nijak zvlášť neprojevovalo, i když vyloženě štíhlý také nebyl.
Dnes už by ho ale kamarádi z mládí stěží poznali… Rosťa vyrůstal na statku, a tak si velmi oblíbil domácí kuchyni a klasická česká jídla. Jeho rodiče chovali všechno, na co si vzpomenete – krávy, kozy, čuníka, husy, slepice, krocany a dokonce i holuby.
Prodejem masa si slušně vydělávali a zároveň ho měli kdykoliv po ruce, když přišel hlad. Maminka neustále vyvářela vepřo-knedlo-zelo, svíčkovou, rajskou, vepřová kolena i žebra, prostě samé kalorické bomby. Vždycky jsem se divila, že jsou Rosťovi rodiče poměrně štíhlí, ale běháním kolem vší té havěti na statku asi člověk spálí hodně kalorií.
Když jsem se s Rosťou seznámila, padl mi hned do oka právě tím, že nebyl žádný kostitřas, právě naopak. Byl to kus chlapa, vysoký a statný. Tehdy se ještě věnoval basketu a hokeji, takže na něm problémy s váhou nebyly znát, naopak byl poměrně vymakaný.
Možná to bylo také tím, že už nebydlel u rodičů a sám vařit příliš neuměl, takže bez maminčiných kalorických nášupů trochu strádal. Při mé první návštěvě u Rosťových rodičů jsem doslova žasla – jídelní stůl se tak prohýbal pod jídlem, že jsem očekávala příjezd ještě dalšího příbuzenstva.
Ale to jsem se spletla, u večeře jsme byli jen my s Rosťou a jeho rodiče. Uléhala jsem naprosto přejedená s těžkým žaludkem a zaříkávala jsem se, že už se takhle nikdy nepřejím. V sobotu to ale začalo nanovo hned snídaní – smažená vejce, klobásky, tučné sýry, obrovské koláče.
Museli jsme si dát dlouhou procházku kolem vesnice, abych do oběda aspoň trošku vyhladověla, a pak jsem se snažila si aspoň hlídat porce. Bylo mi hloupé jídlo odmítat nebo nechávat, abych neurazila Rosťovu maminku, takže jsem z víkendů u budoucí tchyně a tchána odjížděla vždy o pár kilo těžší a ztracenou formu jsem pak přes týden horko těžko doháněla v posilovně.
Když jsme se s Rosťou k sobě nastěhovali, snažila jsem se vařit vydatně, ale zdravě, abychom aspoň nějak vykompenzovali ty šílené přejídací víkendy. Také jsem se pokoušela co nejvíc vykroutit z návštěv na statku, protože mi bylo jasné, že tímto tempem by z nás brzy byly dva soudky.
Rosťa si nestěžoval, svoji touhu po české kuchyni si pravděpodobně vynahrazoval přes den v poledních pauzách, kdy chodil s kolegy na obědy. Pár kilo mu ale za dobu naší známosti přibylo.
Když jsme se vzali a narodily se nám děti, změnil se nám život a já se přiznám, že jsem občas byla vděčná, když přijela tchyně a přivezla nám zavařené polévky, maso a další jídla a já tak nemusela řešit, co a kdy budu vařit.
Pak nám děti odrostly a obě vylétly z rodného hnízda a my jsme s Rosťou po dlouhých letech osaměli. Hledali jsme si nové koníčky a Rosťa se rozhodl, že se naučí vařit. Koupila jsem mu proto k narozeninám kurz vaření a to byl asi kámen úrazu.
Můj manžel totiž vaření naprosto propadl a ztratil zájem o cokoliv jiného i o mě. Všechny peníze utrácí za suroviny, nové kuchařky a kurzy a vaří jak o život. A hlavně to všechno sní! Stále je zatížený na českou kuchyni a nezdravá jídla, takže během pár let nehorázně přibral a je z něj obrovská tlustá koule.
Jediné, co ho dokáže vzrušit, je jídlo. Sex ho nezajímá a popravdě ani nevím, jestli by ho ještě byl fyzicky schopen. Nejenže tím trpí náš vztah, ale velmi se také bojím o jeho zdraví. Zkoušela jsem si s ním promluvit, posílala jsem ho i k psychiatrovi, protože tohle podle mě opravdu není normální, ale všechno je marné.
Bavit se o svém problému nechce, změnit to také nechce, trávit se mnou čas něčím jiným než vařením nebo debatami o jídle ho nebaví. Nevím, jak mu pomoct a hlavně to asi není ani dost dobře možné, když má pocit, že pomoc nepotřebuje.