I v údajně anonymním městě se šíří drby o někom,s tím se asi nedá nic dělat,bylo to tak asi ve všech časech.Z dětství si pamatuji,že nějací lidé si adoptovali cikánské sourozence,nám dětem nikdy nepřišlo divné,že rodiče jsou bílí a děti ne.Až pak,po létech,jsem někde slyšela,že postupně obě děti od "rodičů" odešly,dívka se stala prý prostitutkou,hoch kradl,jelikož se v dospělosti dozvěděly,že jsou adoptované a chtěly se vrátit "ke kořenům",ke svému etniku,a údajně špatně to s nimi dopadlo....A ty již staré manžele každý litoval,jak dopadla jejich snaha špatně...Nikdy se neví předem,jak a co kdo vykecá,prozradí,z jakého titulu,jak někdo přijde k takovým informacím....Jen se tehdy ještě proslýchalo,že ti adoptivní rodiče to asi měli těm dětem včas sdělit,že by možná tak špatně nedopadli.Na malé vesničce,kde nyní bydlím,ví každý o každém hodně věcí,vždycky se nějaká/ý drbna postará,ani to nechci třeba slyšet,ale vyslechnnu si to jako "přívažek" k nějaké jiné informaci.A to jsem typ samotář,co je v doupěti a skoro nikam nechodí,s nikým se celé týdny nebaví....Ale přeci jen někdy potkám souseda/sousedku,a ti s radostí o všem informují,hned se nedá utéct ,ani předem křičet,že já nechci nic o nikom slyšet.Jen to u mne končí a dál se ty drby nedostanou.
Vlastně - teď teprve mi to došlo - je jedna jednoduchá cesta, jak se dozvědět, kdo je nebo není něčí otec, případně další zábavné podrobnosti, i u naprosto cizích lidí. Stačí být účetní. ]:-D A to já jsem. Sakryš, to mě to taky mohlo napadnout dřív. Toho výbušného materiálu v šanonech! Těch kopií rodných listů dětí, výpisů z katastrů nemovitostí, výpisů z bankovních účtů, kopií smluv o nejrůznějších vztazích, těch zákulisních informací, co se do účetnictví zhusta ani nedostanou! Až já jednou napíšu paměti... jéje. Teď jste mě tady poučili, že není dobře ignorovat důvěrné informace, naopak je třeba se o ně družně podělit, bezva. To bude "bezceler", taková kniha, kam se hrabe 50 odstínů něčeho. :napad: Akorát si budu asi muset obstarat bodyguardy, až bude autogramiáda. :/
@Elynor: Bingo! :D :D Anžto jsem taky původně účetní, už dávno jsem říkala, že vidět někomu do papírů a do financí je hodně, ale fakt hodně intimní. No a ty další informace k tomu, přesně jak píšeš. Jen bacha, ještě existuje něco jako zachování mlčenlivosti ;-) :-D
Teda já si ten článek radši znovu přečetla a musím říci, že je to pěkně pitomý. Tak jednak...o dítě se cíleně nesnažili, nechali to volně plynout...a vášeň pomalu vyprchávala - o jakém časovém horizontu se tu píše? Měsíce, roky? Pak se smekla s kolegou, s manželem se několik "měsíců!" nemilovali. Takže mu asi nebylo divné, že najednou se s ním milovat chtěla a najednou je těhotná. Nebylo mu to divné, radoval se, chodil s ní k doktorovi. Z narozené dcerky měl radost, vše bylo sluncem zalité, jen paní nervozní jak sáňky v létě. "Jak dcera rostla...byla více podobná svému skutečnému otci"...opět - o jaký časový horizont se jedná? Z měsíce na měsíc se podoba moc nemění, tak jde o roky? Otec stále nic netuší, je šťastný...až jednoho dne, si na netu objedná test otcovství (to už jsme rozebírali jak pravděpodobné to je). Musel tedy odebrat vzorek i dceři. Jak to udělal? Kolik jí v té době bylo? Podle všeho to musel být stěr z ústní dutiny. Matka o ničem neví. Pak tedy dojde k rozpadu manželství, manžel to šel vyprdelit tomu kolegovi a jeho ženě. Jak dlouho to zkoušel zkousnout, že dcera není jeho? Měsíce, roky?A jak už jsem se tu ptala, podle všeho byl zapsaný v rodném listě dítěte, jestli holce už byly více než dva roky, otcovství nejspíš popřít už nemohl, takže je tam zapsaný pořád. Oficiálně je jejím otcem.Nejlepší je ale tahle věta " Dcerce jsem našla nového tatínka, který od začátku věděl, že je nevlastní" - no, nevím opět kolik dcerce v té době bylo, ale asi by těžko tomu novému tatínkovi nakecávala, že je to dítě jeho. Takže je logické, že věděl, že není jeho. Já nevím mohly jí být dva roky...tři, čtyři...pět...a oni za 10 let nenašli "odvahu" holce říci, že v rodném listě má jiného tatínka? Opět jsem na začátku. Paní je totální devastátor a vesele v tom pokračuje.
@Mata69: děkuji.
@helza: Nemáš zač, vysvětleno v příspěvku pro Elynor ve 20.22 ;-)
@Mata69: Já vím.
Takže si myslím, že by měli dceři říci, že současný manžel není jejím otcem (kruci to mi uniklo, já pořád myslela, že řeší to, jak jí říci, že její otec není ten bývalý manžel) - to každopádně. A pak je rozhodující kdo je napsaný v rodném listě. Bývalý manžel si sice dle článku nechal udělat test otcovství (budiž) a rozvedli se. A co jako? Napadl nějak to svoje otcovství? Protože jestli to neřešili soudně, je on zapsán v rodném listu té dívenky už jen proto, že v té době byli manželé. Aby v jejím rodném listu nebyl zapsán, musel by to řešit soudně. O tom v článku nic není. Takže je oficiálně její otec, nejspíš na ní platil i výživné ne? a pak si myslím, že by stačilo dceři říci, že to je její otec a nezabředávat do nějakých podrobností, že si ho maminka pořídila s jiným pánem, který se o ní nezajímá a nikdy nezajímal. Kdyby paní spala s oběma chlapama zároveň, nejspíš nebude sama vědět kdo je otec. Co přimělo manžela nechat si udělat test, to se můžeme dohadovat, ale každopádně tam chybí další souvislosti v tom vyprávění.Tudíž si i nemyslím, že by se to od kohokoliv mohla holka dozvědět, že si jí mamka uhnala s někým jiným - pokud to zhrzený manžel nevykládal na všechny strany. To, že si o tom lidi šuškají, ještě neznamená, že to je pravda a že to půjdou holce vyklopit.
Pokud člověk není v té situaci těžko může vědět jak by se zachoval! Jiné je číst si o tom a jiné prožít to.
Nevím, komu odpovědět, celkem jste se tady všechny shodly na tom, že o vašem soukromí ví okolí pouze tolik, kolik jim dovolíte a že vy si to své umíte ochránit. Předpokládám, že vám to tak vyhovuje - proč byste si ho jinak chránily. A věřím, že se vám to daří. Nicméně. 1) potřeba anonymity není všeobecně platná, nedá se zobecňovat a vzhledem k článku je irelevantní. Ivoninu dceru žijící někde, kde nevíme, neochrání před nečekanou informací o vlastním otci skutečnost, že mambule, či Elynor, nebo farah.farah si své soukromí chrání. Navíc je tázkou, jak by ony samy utajili před sousedy rozvod a nový sňatek a dítě a rozpad rodiny jejich kolegy a to všechno. 2) Každý to cítí jinak. Proto vás prosím, když už něco takového píšete, nepište to tak, jako by vás umění žít v bublině anonymity nějak povyšovalo nad ostatní. Vám to zřejmě vyhovuje, mně vyhovuje žít mezi lidmi, kteří o mně všechno ví a rozhodně to není tím, že bych neuměla něco tajit, nebo si neuměla chránit soukromí. Anonymita života ve městě mi možná vadila mnohem víc, než všechen jeho hluk a zmatek. 3) Obecně je člověk tvor společenský, odedávna žil ve velkých společenstvích a jeho základní potřebou je nebýt sám a družit se. Že to už mnohdy neumí do té míry, že když se mu taková družba podaří na půdě vašich paneláků, dojde nakonec i k výměně manželů a manželek je jiná věc. Já tohle nezažila a soudružnost v baráku i v ulici, v práci i na chalupě, společné dovolené na podnikových chatách jsem taky zažila. 4) Jsem pejskař a pejskaři se sdružují, stejně jako mnoho jiných skupin zájmových, sportovních a podobně. Určitě ne k tomu, aby si tam všichni hlídali svá soukromí a nikdo o nikom nic nevěděl. 5) Například Elynor si sice soukromí hlídá, nicméně navštěvuje ony springer párty a předpokládám, že tam nesedí v burce. Možná tím, že odhaluje víc, než kdokoliv z nás, byť z jiného soudku, si tu potřebu být součástí nějakého společenství kompenzuje. 6) A konečně - chodíte všechny zde, čtete a reagujete na články, které se vám nelíbí, kritizujete jejich obsah, formu mnohdy i pravopis a v reakcích o sobě prozrazujete nemálo ze svých životů. Není to taky potřebou někam patřit, někam, kde nejste cizincem, kde o vás ostatní ví?
@helza: Helzo, po tvém příspěvku o tom že se máme nad sebou zamyslet jsem si znovu přečetla diskusi a zcela upřímně já ani v jednom příspěvku, který hovoří o soukromí a anonimitě žádnou nadřazenost nevidím...................pro mne je to celé o tom že tu bylo řečeno něco ve smylslu že na vesnici se všichni vše automaticky dozví a na to konto někteří včetně mne reagovali v duchu, že to jestli o člověku všichni všechno ví je věcí volby a nikoliv velikosti místa či počtu obyvatel, kde bydlím a ani na vesnici to nemusí být automatické. A minimálně za sebe mohu říct, že můj příspěvěk rozhodně nebyl myšlen tak že je lepší se s nikým nebavit stejně jako si nemyslí že je lepší se amarit s celou vesnicí, protože na tohle podle mne neexistuje měřitko každej to má jinak............. vím že si to myslela dobře ale v tomto případ si opravdu myslím že problém není v ruce pisatele ale v tom jaký tón sis do toho při čtení přidala ty. Znáš to pokud je pro člověka téma naprosto neutrální tak hocizí názor byť seberadikálnější necháí naprosto chladcným, alep okud je to pro někoho citlivé téma najde si tam zlobu a aroganci vždy jakmile mu není přitakáno. Tomu by odpovídal i tvůj způsob argumentace................................vůči tomu co tu nikdo neřekl (že je lepší být v anonimitě tam kde bydlím) se ohrazuješ argumentem o tom že jsme přece všichni socviální bytosti sp otřebou sociálního kontaktu.......................Nyní reaguji jen na tento argument který považuji za demagogický - jednak tu nikdo neřekl že nemáme vůbec potřebu sociálního kontkatu tudíž nemá smysl dokládat že ji máme jako protiarguiment k tomu co jsme napsalay - ty dvě věci se nevylučují a ad dva potřeba sociálního kontaktu a to zda o tobě sousedi ví vše nebo ne jsou dvě na sobě zcela nezávyslé věci tudíž ten argument není k tématu vůbec relevantní..................nežijeme v pravěku, kde skutečně byla naprostá závyslost na tlupě a kmeni ve kterém člověk žil a tak i když dost možná kolikrát nechtěl tak se družit prostě musel, protože by sám nepřežil. Žijeme v době která (dle mého názoru díky bohu) umožňuje volbu s kým se budeme družit - tzn neexistuje nic jako povinnost družit se automaticky v místě bydliště.............pokud se někomu zadaří že si s lidmi sedne super nechť si užívá pospolitosti, ale nevidím důvod proč by ten, kdo si třeba kvůli zájmům, IQ nebo třeba politickým postojům či povaze prostě se sousedy není blízký měl nějak přemáhat a družit se, když ty lidi ve skutečnosti v životě nijak netouží mít. Lidi mají různou povahu extroverti mývají více známých a často ani nepotřebují takové ty opravdové kamarády kteřím mohou volat i o půlnoci pokud se nco posere, introverti mají spíše jen blízké přátele a známé moc "neudržují" a samozřejmě existuje i mnoho jiných variant.
@farah.farah: Já jsem ale nepsala, že se máte nad sebou zamyslet. A nechci se přít. Já se z baráku bez pomoci stejně nedostanu, takže žádné kamarádky nemám, ale vím, že když kohokoliv potkám, tak o mně ví mnoho věcí a jsem tomu ráda. Nevadí mi, že si o mně někdo povídá, pokud mě nepřijme takovou, jaká jsem se vším všudy, pak s tím stejně nic nenadělám, tudíž, proč bych cokoliv skrývala. Ale hlavně jsem chtěla říct, že dívenka se může od cihího člověka dozvědět něco, co by se mohla dozvědět od rodičů. Protože lidi o sobě ví a každý není stejný, jako ty, nebo Elynor.
@helza: Helzo napsala si něco ve smyslu že máme psát jinak než jak píšeme aby to nevyvolávalo nějaké pocity u jiných lidí..........což je pro mne osobně instrukce se nad sebou zamyslet, protože samozřejmě ubližovat jiným není mým cílem. A po zamyšlení se nad sebou jsem došla k tomu že emoce které u tebe vznikly se mnou nesouvidí to je prostě něco tvého, tvé přesvědčení že se nad tebe někdo povyšuje, které s realitou nemá nic společného a proto je jedno jak budu psát, pokud ty budeš mít nějakou podvědomou potřebu se cítit ponížená, prostě si k mému textu dosadíš takový tón aby ti zněl povýšeně a následně na mne budeš ukazovat jako na viníka tvých pocitů. A já s tím nemohu nic dělat je to tvá volba. život mne naučil jednu věc že za své pocity může každý sám....................pokud na stejnou všěc různí lidé reagují různě pak nemůže být za reakci odpovědný ten kdo onu vc způsobil................pokud řeknu vtip a jeden se bude smát a druhý se urazí - byl tedy vtip urážlivý a nebo vtipný?.........Chápeš ksm mířím? hodnocení druhých a toho co dělají se děje v naší hlavě a né vždy odpovídá tomu, co se skutečn děje.A znova opakuju, protože t toho co píšeš mám pocit že informace nebyla přijata - já ani Elynor jsme NIKDY NEŘEKLY že náš způsob je jediný správný nebo že je lepší. TO JEN TY NÁM TOTO DOKOLA PODSOUVÁŠ. Ve skutečnosti mezi námi není vůbec sporu - já i Elynor hovoříme čistě za sobe ty hovoříš čistě za sobě. A ani jedna netvrdíme že to naše je lepší jen sdělujeme své názory, které se liší právě díky tomu, že preferujeme jiný způsob života. Jinak opravdu funguješ tak, že potkáš nového souseda, kterého dosud neznáš a hned při prvním setkání mu vyklopíš komplet svou životní hystorii, od toho jaké si měla děctví jaké si z děctví neseš křivdy jaké byly tvé lásky s kým vším si v životě spala, koho si kdy v životě podvedla, co si kdy zpackala v práci, vyjmenueš mu všechny své selhání jako rodiče a to, proč a s kým si se kdy rozešla a podobně? já si to neumím představit, ale vše je asi možné.:)
@farah.farah: Tady přeci nejde vůbec o mě, tebe, či kohokoliv jiného, ale o malou holčičku a tajemství okolo jejího biologického táty. A já jsem pouze napsala, že je nebezpečí, že se dívenka dozví od někoho pravdu, že by se ji proto měla dozvědět dříve od rodičů. A vy jste se ozvaly ve stylu, že člověk si přeci chrání soukromí a jak by o dívence to tedy mohl někdo vědět a že každý ví jen to, co mu dovolíte. Potažmo jste mi tím řekly, že celý svět funguje tak jako vy a možnost, že by se o životě dívenky někdo mimo rodiče více dověděl vlastně neexistuje a to ani v případě, že se Ivona nikdy nechovala zrovna předvídavě a zodpovědně. Což je totéž, jako mi říct, že já jsem ta jediná divná, nebo blbá a nevím, jak to v reálu chodí, protože pospolitě žili neandrtálci a dnes už se žije jinak. Dokonce byla vznesena pochybnost nad tím, co se stalo mé tetě. Já si ale nikdy nevymýšlím a nikdy nelžu a tetě se to skutečně stalo.
@helza: Helzo tak naposledy - to že jsme ti tím "potažmo řekly že celý svět funguje jako my" je tvoje projekce a nikoliv pravda.................. Chápu že uznat chybu že si člověk něco špatně vyložil a reagoval na něco co řečeno nebylo, není snadné a vlastně to po tobě ani nechci. Ale opravdu mi není příjemné, že mne obiňuješ z něčeho, co jsem neudělala a místo, aby si se podívala na to, co bylo skutečně mnou napsáno se tu pořád dokola bavíme o tom, jak sis to vyložila což je pro tebe důkaz mé "viny"................pokud mne tu tedy nadále obviňuješ z toho, že jsem ti já řekla, že celý svět funguje jako já, tak mi to prosím dokaž - napíš mi kde toto tvrdím. Pokud zjistím že máš pravdu že jsem skutečně nepsala o sobě a o tom jak věci vidím já, ale o tom že jako já je určitě celý svět, ráda se ti omluvím.
@farah.farah: Možná to zase komlikuju. Prostě - jsem stará, blbá a tak trochu oi po lobotomii, jak říkávala moje babička.
@farah.farah: No, vůbec není podstatné, jak jsi co napsala a já pochopila, ale jak jsi to myslela. A já věřím, že jsi to myslela tak, jak píšeš. Takže jestli jsem se tě něčím dotkla, omlouvám se ti. Mně přeci šlo pouze o to, že by bylo dobré dívence říct pravdu, protože je nebezpečí, že se to doví od někoho jiného. O nic jiného. A to si myslím pořád. Já jsem chybu uděla v tom, že jsem vás všechny naházela do jednoho pytle, přičemž mnohé z vás už vlastně nemluvily o dítěti ale o vlastním postoji k soukromí. A já tě přeci neobviňuji z ničeho, jenom jsem se ti snažila vysvětlit, jak to myslím.Víš, já jsem sice světu otevřená a skutečnost, že o mně na dědině všichni všechno ví, mi velice vyhovuje - nemusím nikomu nic říkat, ani vysvětlovat. Ale jsem vnitřně svobodná, tak, že vpodstatě i splachovací a určitě se necítím ničím dotčená, nebo uražená. Jenom jsem někdy neobratná v tom, jak vysvětlit své myšlenkové pochody - někdy jsou hodně složité. Ale šlo mo pouze o to dítě. ne o mne.A těší mě, že jste tak skvělé a že žádná z vás žádnou chybu neudělala, pouze já. A že jsem si ji díky tobě i přiznala.
@helza: čistě za sebe teď hovořím ( a předem se omlouvám, jestli to bude vypadat nadřazeně, to nemělo být úmyslem, a zřejmě jsem zvolila předtím špatná slova, moje chyba), a jenom si dovolím upřesnit několik detailů. Co se týká místních diskuzí - můj profil zde je anonymní, neobsahuje žádné moje údaje, nemám zde žádné fotogalerie, a dávám si pozor, abych nejmenovala konkrétní místa či osoby, když něco píšu. Nepochybuji, že cvičené oko soukromého detektiva by i tak vysledovalo lecjaké vodítko, ale tak nějak doufám, že to žádnému nestojí za to, takových diskuzí jako zde jsou tisíce. Ad pejskaři - ano, pejskaři se sdružují do klubů chovatelů, a chce-li člověk vystavovat, nezbývá mu, než se stát členem. Dokud jsem měla chovatelskou stanici, brala jsem to jako nutné zlo. Ale ani tam nebyl žádný důvod sdělovat ostatním pejskařům rodinné záležitosti. Ad swingers party - tyto jsou už ze samé podstaty věci anonymní. Tam jsem prostě žena, jedna z mnoha přítomných. Můžu mít jakékoli jméno nebo přezdívku, stejně jako tady. Ano, jsou určité menší skupiny swingerů, kteří se mezi sebou trošku lépe znají, a občas si třeba uspořádají malý večírek jen pro několik párů, ale zase se tam nemluví o rodinných záležitostech. Ad tvor společenský - ano, lidé dříve žili v tlupách a sdíleli skoro všechno, žili v jedné jeskyni, a tam se nedalo moc soukromí nalézt. Museli tak žít, aby přežili. Jeden muž mamuta neulovil, celý kmen lovců ano. Ovšem v okamžiku, kdy to jenom trochu šlo, začali si stavět chýše, každý tu svou. Dneska jsou dávno jiné poměry, sice je stále výhodné tvořit společenství, proto se taky neustále zvětšují města, ale už není nezbytné sdílet všechno se všemi. Aby byl člověk členem nějaké funkční komunity, není potřebné, aby ta komunita znala detaily jeho osobního života. Třeba by mě zajímalo, jak se někdo cizí dozví, že dítě Ivony má jiného otce. To jde a zeptá se "hele, Ivono, s kým tu holku máš, ona není tomu tvýmu vůbec podobná?" Přece Ivona nejde a nevykládá to sama na potkání? Nebo možná že jo, já nevím, možná jsou i lidi, že jim to takhle nepřijde divné. Do takové komunity bych ale patřit opravdu nechtěla.
@Elynor: To je všechno tvůj způsob života a tvé pocity. Nemusí to být nutně pocity všeobecné. Mimochodem pejskaři jsem mínila partu milovníků pejsků, kteří společně venčí své miláčky, povětšinou podvraťáčky z útulků a povídají si o nich i o sobě. Fakt je že je znám jako paní Astičkovou a paní Popelkovou (měla pejska nalezeného v popelnici), pana Brita a pana Lorda. Ale jméno snad není podstatné.Možná, že právě potřeba být skrytý a chráněný nonymitou a současně se co nejvíce otevřít a sdílet své pocity s co nejširším okolím stojí za oblibou sociálních sítí a všelijakých internetových diskusí.Ale k tvé otázce k článku. Pokud se Ivona neodstěhovala někam daleko, pak všichni v jejím okolí ví, že kočárek s dcerou vozila nejprve s jiným mužem, s tím se později rozvedla a za nějakou dobu se znovu provdala za toho současného.
@helza: Tak jinak. Jdu po ulici, a vidím ženu, která veze kočárek a jde s ní nějaký muž. Nevím, že ta žena se jmenuje Ivona, nevím, že ten muž je její manžel, a nevím ani, jestli v kočárku je jejich dítě. Jsou to pro mne úplně cizí lidé. Nemám žádný důvod se o ně zajímat. Takže si je ani nezapamatuju. Proč, dvojic s kočárkem chodí po ulicích mraky. Možná jsem je potkala už pětkrát, možná je potkám ještě pětkrát, ale pořád jsou to nějací mně neznámí lidé. Možná bydlí ve vedlejším domě, nebo za rohem v jiné ulici. Nevím. Nepotřebuju to vědět. Je mi to jedno. Jsou mi cizí, a já pro ně také. A pak tu ženu za dva roky potkám znova s jiným mužem. I kdybych si náhodou pamatovala, že už jsem ji viděla, a že šla tenkrát s někým jiným, tak co? Ten jiný muž je třeba její bratr, strýc, kolega, náhodný chodec, nějaký příbuzný, co přijel na návštěvu. Proč by mě to mělo zajímat? Jak bych přišla na to, že se rozvedla a má nového manžela, kdyby mi to někdo neřekl? Jak bych přišla na to, který z mužů, s nimiž jsem ji náhodně někde zahlédla, by asi tak mohl být otcem její dcery? Jak bych přišla na to, že ten muž, se kterým vozila kočárek, nebyl otcem toho dítěte? A to vlastně ani nevím, jestli má dceru. Protože sice kdysi vozila nějaké dítě v kočárku, ale to ještě neznamená, že to bylo její dítě. Mohla vozit nějaké dítě z příbuzenstva. Prostě tohle neodpozoruješ na ulici. To musíš s těmi lidmi mluvit, vyptávat se, a cíleně si ty informace sehnat. A někdo z těch přímých aktérů příběhu by musel být ochoten ty informace sdělovat.
@Elynor: Sousedé a kamarádi cizí nejsou a ví, kdo je ta žena i kdo je ten muž.
@helza: JAK to ví? Ty se mě pořád snažíš přesvědčit, že jako je ve vzduchu kyslík, který přirozeně dýcháme, vznášejí se tam asi nějak záhadně i informace, které člověk vstřebá, a potom "ví". Já nevím, kdo bydlí vedle v bytě. Musela bych tam jít, zazvonit a říct "Já jsem tadyhle odvedle paní X, a kdopak jste vy? Jak se jmenujete, jaké jsou vaše rodinné vztahy a je vaše dítě vaše dítě nebo ho máte s někým jiným?" Načež by mě oprávněně poslali kamsi, ať už tam bydlí kdokoli. :-) Nedokážu si představit, jak může osoba mimo rodinu získat intimní informace, když jí to neřekne někdo z té rodiny. Kamarádi, budiž, dejme tomu, že paní Ivona má nějaké natolik blízké přátele, aby problémy kolem dcery s nimi rozebírala. Ale blízcí přátelé zase obvykle nešíří drby a nevykládají tyto osobní informace ani svým nezletilým dětem doma, aby se tyto děti pak mohly té dceři posmívat. Jestli to dělají, nejsou to kamarádi, ale verbež nehodná. Navíc jestliže opravdu budu chtít nějakou informaci utajit, nebudu to rozebírat ani s kamarády.
@Elynor: Koukám kam až se vaše debata s Helzou dostala ;-) Tak mi to nedá, abych nereagovala a trochu se Helzy nezastala. Jak se člověk dozví jak se kdo jmenuje a kde bydlí? Vím, že ve městě a hlavně velkém městě je to jasné, prostě se lidi neznají. Ale čoveče bydlím fakt na malé vesnici, čítající cca 300 obyvatel, tady fakt všichni víme jak se kdo jmenuje, kde bydlí, co dělá, kolik má děti (a někteří informovanější dokonce vědí s kým je má ty děti) A asi nikdo nechodil dům od domu a nevyptával se, většina lidí tu prostě bydlí "odjakživa" už kolikátá generace a tak se prostě znají už i ty celé generace. Snažím se představit jak se tomu ubránit, asi by člověk musel si žít za zdí, nemít přímé sousedy a zcela ignorovat lidi kolem sebe, žít si zavřený za svým plotem. Když se přistěhuje někdo nový, hned se ví, že to "je ten nový z toho nového domku" nebo "z toho domku po těch..." A chodíme po vsi, zdravíme se, bavíme se...prohodíme pár slov - jak slouží zdraví, jak je a tak...sejdeme se na různých akcí ať už hasičů, nebo dětské akce a tam se všichni poznáváme. Chci tím říci, že můžeš znát své sousedy, lidi ze své obce, už jen proto, že tam roky bydlíš, vyrostla jsi tam, kamarádila jsi s dětmi, kteří jsou dnes dospěláci, někde pracuješ, znáš kolegy, obchodní partnery...Máš styl života, že se s nikým prostě "nedružíš" - OK, těžko pak chápeš, že to má někdo jinak. Já zase těžko chápu, že bych absolutně ignorovala lidi ve svém nejbližším okolí a jsem ráda, že je znám, samozřejmě vím, že oni vědí o mě...Ale víš co, na vesnici lidi fakt žijí víc pospolitěji.
@Mata69: No jo, to já všechno chápu. Ale i na vsi, kde se lidi roky znají, musí tu intimní informaci někdo vytroubit do světa, aby se ji ti ostatní dozvěděli. Pokud teda nemají doma ty křišťálové koule, a nejsou jasnovidci. V příběhu Ivona spala s kolegou. Věděli to jen oni dva. Pak se přiznala manželovi, to jsou tři, ten to řekl manželce kolegy, to jsou čtyři lidi. Nikdo další. Jestliže by nikdo z těch čtyř dál tuto informaci nešířil, nemohla by se dcera Ivony dozvědět od nikoho cizího, kdo je jejím pravým otcem, a žádné děti by se jí neměly kvůli čemu posmívat. To by se mohlo stát jedině v případě, že někdo z těch čtyř je indiskrétní a vykládá osobní důvěrné věci kdekomu. To by ovšem udělal jen naprostý tupec. Samozřejmě nelze vyloučit, že někdo z těch čtyř osob takový osel je. Ale pořád to není ten případ, kdy všichni kolem automaticky všechno vědí tak nějak sami od sebe, jenom proto, že jsou sousedi, a že před 10 lety ten kočárek vozil někdo jinej. Tohle jaksi přijmout nedokážu. Teorie informačního pole a kvantového vnímání je mi známa, nicméně zatím to nikdo neprokázal, že by to fungovalo. ]:-D
@Elynor: No jasně, to víš, že to někdo musí vypustit. Třeba zrovna ta zhrzená manželka toho biologickýho otce, si postěžuje kolegyni v práci, že je ten její děsnej kurevník, že si upletl dítě s tou a tou. A kolegyně je drbna jako hrom, někomu to vykládá (teda fakt jsou takový lidi, to mi věř) a třeba ona nebo ten někdo tu matku té holky zná a říká si "vida tak ona není Pepova, ale je Frantova a ten se kvůli tomu rozvedl se ženou" a šup! informace je už v prostoru ;-) :D No, ale že by po deseti letech někdo tý holčičce vyklopil, že je Frantova, to si nemyslím. Ledaže by jí to řekl její otec (ten bývalý manžel), jestli je zapsaný v rodném listě, kdyby ho ona dcera nějak chtěla kontaktovat, tak to si možná i umím představit, že by jí to mohl vyklopit. Jsou to ale šílený konstrukce, protože půl věcí k tomu nevíme. ;-) Takže u mne pořád platí, že bych pubertální holce ničím takovým hlavu nepletla. Jen to, že ten současný není fakt její otec, to by asi měla vědět.
@Mata69: V tom se shodujeme. Malé slečně by se mělo říct, že současný tatínek není doopravdy tatínek, ale náhradník, ale i s tím bych ještě počkala, protože to už je jedno, jestli se to dozví ve dvanácti nebo v patnácti, nebo klidně i v osmnácti. Deset let se nic nedělo, tak proč by se mělo dít něco teď. A historkami o firemní akci a kolegovi bych se vůbec nezabývala, to není potřeba rozmazávat. Ohledně těch možných drben, jo, určitě jsou takoví lidi, že vykecají všechno, a s obzvláštním potěšením tam, kde to působí nejvíc škody. To nelze vyloučit nikdy, že by se to nemohlo stát. Jediná obrana asi je včas děti poučit, pro všechny případy, že řeči takových osob nemají brát vážně a nejlíp se s nima vůbec nebavit, podobně jako se dětem říká, že si nesmí od nikoho brát bonbony a chodit s cizíma lidma někam za roh. Dotyčnou osobu pak je vhodné důrazně upozornit, že ještě jednou zkusí mému dítku vykládat nějaké ptákoviny a vytřu s ní podlahu. :/ Mně tedy pořád připadá neuvěřitelné, že by někdo z těch čtyř zúčastněných zveřejňoval takové intimnosti, a že by se našel dobrák, který by to šel říct dítěti, zatím jsem se nesetkala s takovým stupněm demence, ale dobře, připustím, že jsem toho ještě málo viděla a jsou na světě i takové příběhy. :hm
@Elynor: A jasně, ve většině se shodneme - mě jen přišlo, že jste se tu s Helzou dostaly do debaty, kde si trochu nerozumíte. Né jakože máte každá jiný názor, ale každá píšete o trošku něčem jiném a nevíte o tom. Jsem se rozhodla vás trochu usmířit ;-) :-D :-D :-D
@Elynor: Nebudu to komentovat.
Dcera paní Ivony dostane v 15 letech, až si půjde pro občanku, do ruky svůj rodný list. A pokud tam není zapsán ten, koho považuje dosud za otce, tak zjistí, že je jejím otcem někdo jiný. Dokonce je dost pravděpodobné, že ani pán zapsaný v jejím rodném listě není její pravý otec a nechtěla bych být v kůži paní Ivony, která jí bude vysvětlovat, kdo je ve skutečnosti její pravý otec :-)Zkrátka když už se stane malér tohoto kalibru,myslím si, že by se mělo dát do pořádku vše, co ještě jde.
@Anonymizovaný: ...jestli biologický otec o ničem nevěděl, jako otec je zapsán první manžel paní...holka pravděpodobně ví, že její otec není druhý manžel maminky...nic se nedozví, je to pouze o svědomí maminky...
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.