Komentáře k článku zpět na článek

helza 16. 12. 2018 | 19:57
helza 16. 12. 2018 | 19:54

@farah.farah: No, vůbec není podstatné, jak jsi co napsala a já pochopila, ale jak jsi to myslela. A já věřím, že jsi to myslela tak, jak píšeš. Takže jestli jsem se tě něčím dotkla, omlouvám se ti. Mně přeci šlo pouze o to, že by bylo dobré dívence říct pravdu, protože je nebezpečí, že se to doví od někoho jiného. O nic jiného. A to si myslím pořád. Já jsem chybu uděla v tom, že jsem vás všechny naházela do jednoho pytle, přičemž mnohé z vás už vlastně nemluvily o dítěti ale o vlastním postoji k soukromí. A já tě přeci neobviňuji z ničeho, jenom jsem se ti snažila vysvětlit, jak to myslím.Víš, já jsem sice světu otevřená a skutečnost, že o mně na dědině všichni všechno ví, mi velice vyhovuje - nemusím nikomu nic říkat, ani vysvětlovat. Ale jsem vnitřně svobodná, tak, že vpodstatě i splachovací a určitě se necítím ničím dotčená, nebo uražená. Jenom jsem někdy neobratná v tom, jak vysvětlit své myšlenkové pochody - někdy jsou hodně složité. Ale šlo mo pouze o to dítě. ne o mne.A těší mě, že jste tak skvělé a že žádná z vás žádnou chybu neudělala, pouze já. A že jsem si ji díky tobě i přiznala.

farah.farah 14. 12. 2018 | 14:18

@helza: Helzo tak naposledy - to že jsme ti tím "potažmo řekly že celý svět funguje jako my" je tvoje projekce a nikoliv pravda.................. Chápu že uznat chybu že si člověk něco špatně vyložil a reagoval na něco co řečeno nebylo, není snadné a vlastně to po tobě ani nechci. Ale opravdu mi není příjemné, že mne obiňuješ z něčeho, co jsem neudělala a místo, aby si se podívala na to, co bylo skutečně mnou napsáno se tu pořád dokola bavíme o tom, jak sis to vyložila což je pro tebe důkaz mé "viny"................pokud mne tu tedy nadále obviňuješ z toho, že jsem ti já řekla, že celý svět funguje jako já, tak mi to prosím dokaž - napíš mi kde toto tvrdím. Pokud zjistím že máš pravdu že jsem skutečně nepsala o sobě a o tom jak věci vidím já, ale o tom že jako já je určitě celý svět, ráda se ti omluvím.

Rambíša 13. 12. 2018 | 16:20

I v údajně anonymním městě se šíří drby o někom,s tím se asi nedá nic dělat,bylo to tak asi ve všech časech.Z dětství si pamatuji,že nějací lidé si adoptovali cikánské sourozence,nám dětem nikdy nepřišlo divné,že rodiče jsou bílí a děti ne.Až pak,po létech,jsem někde slyšela,že postupně obě děti od "rodičů" odešly,dívka se stala prý prostitutkou,hoch kradl,jelikož se v dospělosti dozvěděly,že jsou adoptované a chtěly se vrátit "ke kořenům",ke svému etniku,a údajně špatně to s nimi dopadlo....A ty již staré manžele každý litoval,jak dopadla jejich snaha špatně...Nikdy se neví předem,jak a co kdo vykecá,prozradí,z jakého titulu,jak někdo přijde k takovým informacím....Jen se tehdy ještě proslýchalo,že ti adoptivní rodiče to asi měli těm dětem včas sdělit,že by možná tak špatně nedopadli.Na malé vesničce,kde nyní bydlím,ví každý o každém hodně věcí,vždycky se nějaká/ý drbna postará,ani to nechci třeba slyšet,ale vyslechnnu si to jako "přívažek" k nějaké jiné informaci.A to jsem typ samotář,co je v doupěti a skoro nikam nechodí,s nikým se celé týdny nebaví....Ale přeci jen někdy potkám souseda/sousedku,a ti s radostí o všem informují,hned se nedá utéct ,ani předem křičet,že já nechci nic o nikom slyšet.Jen to u mne končí a dál se ty drby nedostanou.

helza 12. 12. 2018 | 23:30
Mata69 12. 12. 2018 | 20:23
Mata69 12. 12. 2018 | 20:22

@Elynor: A jasně, ve většině se shodneme - mě jen přišlo, že jste se tu s Helzou dostaly do debaty, kde si trochu nerozumíte. Né jakože máte každá jiný názor, ale každá píšete o trošku něčem jiném a nevíte o tom. Jsem se rozhodla vás trochu usmířit

Mata69 12. 12. 2018 | 20:21

@Elynor: Bingo! Anžto jsem taky původně účetní, už dávno jsem říkala, že vidět někomu do papírů a do financí je hodně, ale fakt hodně intimní. No a ty další informace k tomu, přesně jak píšeš. Jen bacha, ještě existuje něco jako zachování mlčenlivosti

Elynor 12. 12. 2018 | 19:39

Vlastně - teď teprve mi to došlo - je jedna jednoduchá cesta, jak se dozvědět, kdo je nebo není něčí otec, případně další zábavné podrobnosti, i u naprosto cizích lidí. Stačí být účetní. A to já jsem. Sakryš, to mě to taky mohlo napadnout dřív. Toho výbušného materiálu v šanonech! Těch kopií rodných listů dětí, výpisů z katastrů nemovitostí, výpisů z bankovních účtů, kopií smluv o nejrůznějších vztazích, těch zákulisních informací, co se do účetnictví zhusta ani nedostanou! Až já jednou napíšu paměti... jéje. Teď jste mě tady poučili, že není dobře ignorovat důvěrné informace, naopak je třeba se o ně družně podělit, bezva. To bude "bezceler", taková kniha, kam se hrabe 50 odstínů něčeho. Akorát si budu asi muset obstarat bodyguardy, až bude autogramiáda. :/

Elynor 12. 12. 2018 | 19:05

@Mata69: V tom se shodujeme. Malé slečně by se mělo říct, že současný tatínek není doopravdy tatínek, ale náhradník, ale i s tím bych ještě počkala, protože to už je jedno, jestli se to dozví ve dvanácti nebo v patnácti, nebo klidně i v osmnácti. Deset let se nic nedělo, tak proč by se mělo dít něco teď. A historkami o firemní akci a kolegovi bych se vůbec nezabývala, to není potřeba rozmazávat.
Ohledně těch možných drben, jo, určitě jsou takoví lidi, že vykecají všechno, a s obzvláštním potěšením tam, kde to působí nejvíc škody. To nelze vyloučit nikdy, že by se to nemohlo stát. Jediná obrana asi je včas děti poučit, pro všechny případy, že řeči takových osob nemají brát vážně a nejlíp se s nima vůbec nebavit, podobně jako se dětem říká, že si nesmí od nikoho brát bonbony a chodit s cizíma lidma někam za roh. Dotyčnou osobu pak je vhodné důrazně upozornit, že ještě jednou zkusí mému dítku vykládat nějaké ptákoviny a vytřu s ní podlahu. :/ Mně tedy pořád připadá neuvěřitelné, že by někdo z těch čtyř zúčastněných zveřejňoval takové intimnosti, a že by se našel dobrák, který by to šel říct dítěti, zatím jsem se nesetkala s takovým stupněm demence, ale dobře, připustím, že jsem toho ještě málo viděla a jsou na světě i takové příběhy.

helza 12. 12. 2018 | 18:15

@farah.farah: Tady přeci nejde vůbec o mě, tebe, či kohokoliv jiného, ale o malou holčičku a tajemství okolo jejího biologického táty. A já jsem pouze napsala, že je nebezpečí, že se dívenka dozví od někoho pravdu, že by se ji proto měla dozvědět dříve od rodičů. A vy jste se ozvaly ve stylu, že člověk si přeci chrání soukromí a jak by o dívence to tedy mohl někdo vědět a že každý ví jen to, co mu dovolíte. Potažmo jste mi tím řekly, že celý svět funguje tak jako vy a možnost, že by se o životě dívenky někdo mimo rodiče více dověděl vlastně neexistuje a to ani v případě, že se Ivona nikdy nechovala zrovna předvídavě a zodpovědně. Což je totéž, jako mi říct, že já jsem ta jediná divná, nebo blbá a nevím, jak to v reálu chodí, protože pospolitě žili neandrtálci a dnes už se žije jinak. Dokonce byla vznesena pochybnost nad tím, co se stalo mé tetě. Já si ale nikdy nevymýšlím a nikdy nelžu a tetě se to skutečně stalo.

helza 12. 12. 2018 | 17:57
Mata69 12. 12. 2018 | 16:51

Teda já si ten článek radši znovu přečetla a musím říci, že je to pěkně pitomý. Tak jednak...o dítě se cíleně nesnažili, nechali to volně plynout...a vášeň pomalu vyprchávala - o jakém časovém horizontu se tu píše? Měsíce, roky? Pak se smekla s kolegou, s manželem se několik "měsíců!" nemilovali. Takže mu asi nebylo divné, že najednou se s ním milovat chtěla a najednou je těhotná. Nebylo mu to divné, radoval se, chodil s ní k doktorovi. Z narozené dcerky měl radost, vše bylo sluncem zalité, jen paní nervozní jak sáňky v létě. "Jak dcera rostla...byla více podobná svému skutečnému otci"...opět - o jaký časový horizont se jedná? Z měsíce na měsíc se podoba moc nemění, tak jde o roky? Otec stále nic netuší, je šťastný...až jednoho dne, si na netu objedná test otcovství (to už jsme rozebírali jak pravděpodobné to je). Musel tedy odebrat vzorek i dceři. Jak to udělal? Kolik jí v té době bylo? Podle všeho to musel být stěr z ústní dutiny. Matka o ničem neví.
Pak tedy dojde k rozpadu manželství, manžel to šel vyprdelit tomu kolegovi a jeho ženě. Jak dlouho to zkoušel zkousnout, že dcera není jeho? Měsíce, roky?
A jak už jsem se tu ptala, podle všeho byl zapsaný v rodném listě dítěte, jestli holce už byly více než dva roky, otcovství nejspíš popřít už nemohl, takže je tam zapsaný pořád. Oficiálně je jejím otcem.
Nejlepší je ale tahle věta " Dcerce jsem našla nového tatínka, který od začátku věděl, že je nevlastní" - no, nevím opět kolik dcerce v té době bylo, ale asi by těžko tomu novému tatínkovi nakecávala, že je to dítě jeho. Takže je logické, že věděl, že není jeho. Já nevím mohly jí být dva roky...tři, čtyři...pět...a oni za 10 let nenašli "odvahu" holce říci, že v rodném listě má jiného tatínka? Opět jsem na začátku. Paní je totální devastátor a vesele v tom pokračuje.

Mata69 12. 12. 2018 | 16:35

@Elynor: No jasně, to víš, že to někdo musí vypustit. Třeba zrovna ta zhrzená manželka toho biologickýho otce, si postěžuje kolegyni v práci, že je ten její děsnej kurevník, že si upletl dítě s tou a tou. A kolegyně je drbna jako hrom, někomu to vykládá (teda fakt jsou takový lidi, to mi věř) a třeba ona nebo ten někdo tu matku té holky zná a říká si "vida tak ona není Pepova, ale je Frantova a ten se kvůli tomu rozvedl se ženou" a šup! informace je už v prostoru No, ale že by po deseti letech někdo tý holčičce vyklopil, že je Frantova, to si nemyslím. Ledaže by jí to řekl její otec (ten bývalý manžel), jestli je zapsaný v rodném listě, kdyby ho ona dcera nějak chtěla kontaktovat, tak to si možná i umím představit, že by jí to mohl vyklopit.
Jsou to ale šílený konstrukce, protože půl věcí k tomu nevíme. Takže u mne pořád platí, že bych pubertální holce ničím takovým hlavu nepletla. Jen to, že ten současný není fakt její otec, to by asi měla vědět.

Elynor 12. 12. 2018 | 14:41

@Mata69: No jo, to já všechno chápu. Ale i na vsi, kde se lidi roky znají, musí tu intimní informaci někdo vytroubit do světa, aby se ji ti ostatní dozvěděli. Pokud teda nemají doma ty křišťálové koule, a nejsou jasnovidci. V příběhu Ivona spala s kolegou. Věděli to jen oni dva. Pak se přiznala manželovi, to jsou tři, ten to řekl manželce kolegy, to jsou čtyři lidi. Nikdo další. Jestliže by nikdo z těch čtyř dál tuto informaci nešířil, nemohla by se dcera Ivony dozvědět od nikoho cizího, kdo je jejím pravým otcem, a žádné děti by se jí neměly kvůli čemu posmívat. To by se mohlo stát jedině v případě, že někdo z těch čtyř je indiskrétní a vykládá osobní důvěrné věci kdekomu. To by ovšem udělal jen naprostý tupec. Samozřejmě nelze vyloučit, že někdo z těch čtyř osob takový osel je. Ale pořád to není ten případ, kdy všichni kolem automaticky všechno vědí tak nějak sami od sebe, jenom proto, že jsou sousedi, a že před 10 lety ten kočárek vozil někdo jinej. Tohle jaksi přijmout nedokážu. Teorie informačního pole a kvantového vnímání je mi známa, nicméně zatím to nikdo neprokázal, že by to fungovalo.

Mata69 12. 12. 2018 | 11:55

Takže si myslím, že by měli dceři říci, že současný manžel není jejím otcem (kruci to mi uniklo, já pořád myslela, že řeší to, jak jí říci, že její otec není ten bývalý manžel) - to každopádně. A pak je rozhodující kdo je napsaný v rodném listě. Bývalý manžel si sice dle článku nechal udělat test otcovství (budiž) a rozvedli se. A co jako? Napadl nějak to svoje otcovství? Protože jestli to neřešili soudně, je on zapsán v rodném listu té dívenky už jen proto, že v té době byli manželé. Aby v jejím rodném listu nebyl zapsán, musel by to řešit soudně. O tom v článku nic není. Takže je oficiálně její otec, nejspíš na ní platil i výživné ne? a pak si myslím, že by stačilo dceři říci, že to je její otec a nezabředávat do nějakých podrobností, že si ho maminka pořídila s jiným pánem, který se o ní nezajímá a nikdy nezajímal. Kdyby paní spala s oběma chlapama zároveň, nejspíš nebude sama vědět kdo je otec. Co přimělo manžela nechat si udělat test, to se můžeme dohadovat, ale každopádně tam chybí další souvislosti v tom vyprávění.
Tudíž si i nemyslím, že by se to od kohokoliv mohla holka dozvědět, že si jí mamka uhnala s někým jiným - pokud to zhrzený manžel nevykládal na všechny strany. To, že si o tom lidi šuškají, ještě neznamená, že to je pravda a že to půjdou holce vyklopit.

Mata69 12. 12. 2018 | 11:48

@Elynor: Koukám kam až se vaše debata s Helzou dostala Tak mi to nedá, abych nereagovala a trochu se Helzy nezastala. Jak se člověk dozví jak se kdo jmenuje a kde bydlí? Vím, že ve městě a hlavně velkém městě je to jasné, prostě se lidi neznají. Ale čoveče bydlím fakt na malé vesnici, čítající cca 300 obyvatel, tady fakt všichni víme jak se kdo jmenuje, kde bydlí, co dělá, kolik má děti (a někteří informovanější dokonce vědí s kým je má ty děti) A asi nikdo nechodil dům od domu a nevyptával se, většina lidí tu prostě bydlí "odjakživa" už kolikátá generace a tak se prostě znají už i ty celé generace. Snažím se představit jak se tomu ubránit, asi by člověk musel si žít za zdí, nemít přímé sousedy a zcela ignorovat lidi kolem sebe, žít si zavřený za svým plotem. Když se přistěhuje někdo nový, hned se ví, že to "je ten nový z toho nového domku" nebo "z toho domku po těch..." A chodíme po vsi, zdravíme se, bavíme se...prohodíme pár slov - jak slouží zdraví, jak je a tak...sejdeme se na různých akcí ať už hasičů, nebo dětské akce a tam se všichni poznáváme. Chci tím říci, že můžeš znát své sousedy, lidi ze své obce, už jen proto, že tam roky bydlíš, vyrostla jsi tam, kamarádila jsi s dětmi, kteří jsou dnes dospěláci, někde pracuješ, znáš kolegy, obchodní partnery...Máš styl života, že se s nikým prostě "nedružíš" - OK, těžko pak chápeš, že to má někdo jinak. Já zase těžko chápu, že bych absolutně ignorovala lidi ve svém nejbližším okolí a jsem ráda, že je znám, samozřejmě vím, že oni vědí o mě...Ale víš co, na vesnici lidi fakt žijí víc pospolitěji.

farah.farah 12. 12. 2018 | 09:48

@helza: Helzo napsala si něco ve smyslu že máme psát jinak než jak píšeme aby to nevyvolávalo nějaké pocity u jiných lidí..........což je pro mne osobně instrukce se nad sebou zamyslet, protože samozřejmě ubližovat jiným není mým cílem.
A po zamyšlení se nad sebou jsem došla k tomu že emoce které u tebe vznikly se mnou nesouvidí to je prostě něco tvého, tvé přesvědčení že se nad tebe někdo povyšuje, které s realitou nemá nic společného a proto je jedno jak budu psát, pokud ty budeš mít nějakou podvědomou potřebu se cítit ponížená, prostě si k mému textu dosadíš takový tón aby ti zněl povýšeně a následně na mne budeš ukazovat jako na viníka tvých pocitů. A já s tím nemohu nic dělat je to tvá volba. život mne naučil jednu věc že za své pocity může každý sám....................pokud na stejnou všěc různí lidé reagují různě pak nemůže být za reakci odpovědný ten kdo onu vc způsobil................pokud řeknu vtip a jeden se bude smát a druhý se urazí - byl tedy vtip urážlivý a nebo vtipný?.........Chápeš ksm mířím? hodnocení druhých a toho co dělají se děje v naší hlavě a né vždy odpovídá tomu, co se skutečn děje.
A znova opakuju, protože t toho co píšeš mám pocit že informace nebyla přijata - já ani Elynor jsme NIKDY NEŘEKLY že náš způsob je jediný správný nebo že je lepší. TO JEN TY NÁM TOTO DOKOLA PODSOUVÁŠ. Ve skutečnosti mezi námi není vůbec sporu - já i Elynor hovoříme čistě za sobe ty hovoříš čistě za sobě. A ani jedna netvrdíme že to naše je lepší jen sdělujeme své názory, které se liší právě díky tomu, že preferujeme jiný způsob života.
Jinak opravdu funguješ tak, že potkáš nového souseda, kterého dosud neznáš a hned při prvním setkání mu vyklopíš komplet svou životní hystorii, od toho jaké si měla děctví jaké si z děctví neseš křivdy jaké byly tvé lásky s kým vším si v životě spala, koho si kdy v životě podvedla, co si kdy zpackala v práci, vyjmenueš mu všechny své selhání jako rodiče a to, proč a s kým si se kdy rozešla a podobně? já si to neumím představit, ale vše je asi možné.:)

helza 12. 12. 2018 | 08:57
Elynor 11. 12. 2018 | 21:03

@helza: JAK to ví? Ty se mě pořád snažíš přesvědčit, že jako je ve vzduchu kyslík, který přirozeně dýcháme, vznášejí se tam asi nějak záhadně i informace, které člověk vstřebá, a potom "ví". Já nevím, kdo bydlí vedle v bytě. Musela bych tam jít, zazvonit a říct "Já jsem tadyhle odvedle paní X, a kdopak jste vy? Jak se jmenujete, jaké jsou vaše rodinné vztahy a je vaše dítě vaše dítě nebo ho máte s někým jiným?" Načež by mě oprávněně poslali kamsi, ať už tam bydlí kdokoli. Nedokážu si představit, jak může osoba mimo rodinu získat intimní informace, když jí to neřekne někdo z té rodiny. Kamarádi, budiž, dejme tomu, že paní Ivona má nějaké natolik blízké přátele, aby problémy kolem dcery s nimi rozebírala. Ale blízcí přátelé zase obvykle nešíří drby a nevykládají tyto osobní informace ani svým nezletilým dětem doma, aby se tyto děti pak mohly té dceři posmívat. Jestli to dělají, nejsou to kamarádi, ale verbež nehodná. Navíc jestliže opravdu budu chtít nějakou informaci utajit, nebudu to rozebírat ani s kamarády.

helza 11. 12. 2018 | 18:13
helza 11. 12. 2018 | 18:12

@farah.farah: Já jsem ale nepsala, že se máte nad sebou zamyslet. A nechci se přít. Já se z baráku bez pomoci stejně nedostanu, takže žádné kamarádky nemám, ale vím, že když kohokoliv potkám, tak o mně ví mnoho věcí a jsem tomu ráda. Nevadí mi, že si o mně někdo povídá, pokud mě nepřijme takovou, jaká jsem se vším všudy, pak s tím stejně nic nenadělám, tudíž, proč bych cokoliv skrývala. Ale hlavně jsem chtěla říct, že dívenka se může od cihího člověka dozvědět něco, co by se mohla dozvědět od rodičů. Protože lidi o sobě ví a každý není stejný, jako ty, nebo Elynor.

Anonymizovaný 11. 12. 2018 | 14:55

Pokud člověk není v té situaci těžko může vědět jak by se zachoval! Jiné je číst si o tom a jiné prožít to.

farah.farah 11. 12. 2018 | 13:34

@helza: Helzo, po tvém příspěvku o tom že se máme nad sebou zamyslet jsem si znovu přečetla diskusi a zcela upřímně já ani v jednom příspěvku, který hovoří o soukromí a anonimitě žádnou nadřazenost nevidím...................pro mne je to celé o tom že tu bylo řečeno něco ve smylslu že na vesnici se všichni vše automaticky dozví a na to konto někteří včetně mne reagovali v duchu, že to jestli o člověku všichni všechno ví je věcí volby a nikoliv velikosti místa či počtu obyvatel, kde bydlím a ani na vesnici to nemusí být automatické. A minimálně za sebe mohu říct, že můj příspěvěk rozhodně nebyl myšlen tak že je lepší se s nikým nebavit stejně jako si nemyslí že je lepší se amarit s celou vesnicí, protože na tohle podle mne neexistuje měřitko každej to má jinak............. vím že si to myslela dobře ale v tomto případ si opravdu myslím že problém není v ruce pisatele ale v tom jaký tón sis do toho při čtení přidala ty. Znáš to pokud je pro člověka téma naprosto neutrální tak hocizí názor byť seberadikálnější necháí naprosto chladcným, alep okud je to pro někoho citlivé téma najde si tam zlobu a aroganci vždy jakmile mu není přitakáno. Tomu by odpovídal i tvůj způsob argumentace................................vůči tomu co tu nikdo neřekl (že je lepší být v anonimitě tam kde bydlím) se ohrazuješ argumentem o tom že jsme přece všichni socviální bytosti sp otřebou sociálního kontaktu.......................Nyní reaguji jen na tento argument který považuji za demagogický - jednak tu nikdo neřekl že nemáme vůbec potřebu sociálního kontkatu tudíž nemá smysl dokládat že ji máme jako protiarguiment k tomu co jsme napsalay - ty dvě věci se nevylučují a ad dva potřeba sociálního kontaktu a to zda o tobě sousedi ví vše nebo ne jsou dvě na sobě zcela nezávyslé věci tudíž ten argument není k tématu vůbec relevantní..................nežijeme v pravěku, kde skutečně byla naprostá závyslost na tlupě a kmeni ve kterém člověk žil a tak i když dost možná kolikrát nechtěl tak se družit prostě musel, protože by sám nepřežil. Žijeme v době která (dle mého názoru díky bohu) umožňuje volbu s kým se budeme družit - tzn neexistuje nic jako povinnost družit se automaticky v místě bydliště.............pokud se někomu zadaří že si s lidmi sedne super nechť si užívá pospolitosti, ale nevidím důvod proč by ten, kdo si třeba kvůli zájmům, IQ nebo třeba politickým postojům či povaze prostě se sousedy není blízký měl nějak přemáhat a družit se, když ty lidi ve skutečnosti v životě nijak netouží mít. Lidi mají různou povahu extroverti mývají více známých a často ani nepotřebují takové ty opravdové kamarády kteřím mohou volat i o půlnoci pokud se nco posere, introverti mají spíše jen blízké přátele a známé moc "neudržují" a samozřejmě existuje i mnoho jiných variant.

Elynor 11. 12. 2018 | 13:00

@helza: Tak jinak. Jdu po ulici, a vidím ženu, která veze kočárek a jde s ní nějaký muž. Nevím, že ta žena se jmenuje Ivona, nevím, že ten muž je její manžel, a nevím ani, jestli v kočárku je jejich dítě. Jsou to pro mne úplně cizí lidé. Nemám žádný důvod se o ně zajímat. Takže si je ani nezapamatuju. Proč, dvojic s kočárkem chodí po ulicích mraky. Možná jsem je potkala už pětkrát, možná je potkám ještě pětkrát, ale pořád jsou to nějací mně neznámí lidé. Možná bydlí ve vedlejším domě, nebo za rohem v jiné ulici. Nevím. Nepotřebuju to vědět. Je mi to jedno. Jsou mi cizí, a já pro ně také. A pak tu ženu za dva roky potkám znova s jiným mužem. I kdybych si náhodou pamatovala, že už jsem ji viděla, a že šla tenkrát s někým jiným, tak co? Ten jiný muž je třeba její bratr, strýc, kolega, náhodný chodec, nějaký příbuzný, co přijel na návštěvu. Proč by mě to mělo zajímat? Jak bych přišla na to, že se rozvedla a má nového manžela, kdyby mi to někdo neřekl? Jak bych přišla na to, který z mužů, s nimiž jsem ji náhodně někde zahlédla, by asi tak mohl být otcem její dcery? Jak bych přišla na to, že ten muž, se kterým vozila kočárek, nebyl otcem toho dítěte? A to vlastně ani nevím, jestli má dceru. Protože sice kdysi vozila nějaké dítě v kočárku, ale to ještě neznamená, že to bylo její dítě. Mohla vozit nějaké dítě z příbuzenstva. Prostě tohle neodpozoruješ na ulici. To musíš s těmi lidmi mluvit, vyptávat se, a cíleně si ty informace sehnat. A někdo z těch přímých aktérů příběhu by musel být ochoten ty informace sdělovat.

helza 11. 12. 2018 | 12:19

@Elynor: To je všechno tvůj způsob života a tvé pocity. Nemusí to být nutně pocity všeobecné. Mimochodem pejskaři jsem mínila partu milovníků pejsků, kteří společně venčí své miláčky, povětšinou podvraťáčky z útulků a povídají si o nich i o sobě. Fakt je že je znám jako paní Astičkovou a paní Popelkovou (měla pejska nalezeného v popelnici), pana Brita a pana Lorda. Ale jméno snad není podstatné.Možná, že právě potřeba být skrytý a chráněný nonymitou a současně se co nejvíce otevřít a sdílet své pocity s co nejširším okolím stojí za oblibou sociálních sítí a všelijakých internetových diskusí.Ale k tvé otázce k článku. Pokud se Ivona neodstěhovala někam daleko, pak všichni v jejím okolí ví, že kočárek s dcerou vozila nejprve s jiným mužem, s tím se později rozvedla a za nějakou dobu se znovu provdala za toho současného.

Elynor 11. 12. 2018 | 11:14

@helza: čistě za sebe teď hovořím ( a předem se omlouvám, jestli to bude vypadat nadřazeně, to nemělo být úmyslem, a zřejmě jsem zvolila předtím špatná slova, moje chyba), a jenom si dovolím upřesnit několik detailů. Co se týká místních diskuzí - můj profil zde je anonymní, neobsahuje žádné moje údaje, nemám zde žádné fotogalerie, a dávám si pozor, abych nejmenovala konkrétní místa či osoby, když něco píšu. Nepochybuji, že cvičené oko soukromého detektiva by i tak vysledovalo lecjaké vodítko, ale tak nějak doufám, že to žádnému nestojí za to, takových diskuzí jako zde jsou tisíce. Ad pejskaři - ano, pejskaři se sdružují do klubů chovatelů, a chce-li člověk vystavovat, nezbývá mu, než se stát členem. Dokud jsem měla chovatelskou stanici, brala jsem to jako nutné zlo. Ale ani tam nebyl žádný důvod sdělovat ostatním pejskařům rodinné záležitosti. Ad swingers party - tyto jsou už ze samé podstaty věci anonymní. Tam jsem prostě žena, jedna z mnoha přítomných. Můžu mít jakékoli jméno nebo přezdívku, stejně jako tady. Ano, jsou určité menší skupiny swingerů, kteří se mezi sebou trošku lépe znají, a občas si třeba uspořádají malý večírek jen pro několik párů, ale zase se tam nemluví o rodinných záležitostech. Ad tvor společenský - ano, lidé dříve žili v tlupách a sdíleli skoro všechno, žili v jedné jeskyni, a tam se nedalo moc soukromí nalézt. Museli tak žít, aby přežili. Jeden muž mamuta neulovil, celý kmen lovců ano. Ovšem v okamžiku, kdy to jenom trochu šlo, začali si stavět chýše, každý tu svou. Dneska jsou dávno jiné poměry, sice je stále výhodné tvořit společenství, proto se taky neustále zvětšují města, ale už není nezbytné sdílet všechno se všemi. Aby byl člověk členem nějaké funkční komunity, není potřebné, aby ta komunita znala detaily jeho osobního života. Třeba by mě zajímalo, jak se někdo cizí dozví, že dítě Ivony má jiného otce. To jde a zeptá se "hele, Ivono, s kým tu holku máš, ona není tomu tvýmu vůbec podobná?" Přece Ivona nejde a nevykládá to sama na potkání? Nebo možná že jo, já nevím, možná jsou i lidi, že jim to takhle nepřijde divné. Do takové komunity bych ale patřit opravdu nechtěla.

helza 11. 12. 2018 | 09:37

Nevím, komu odpovědět, celkem jste se tady všechny shodly na tom, že o vašem soukromí ví okolí pouze tolik, kolik jim dovolíte a že vy si to své umíte ochránit. Předpokládám, že vám to tak vyhovuje - proč byste si ho jinak chránily. A věřím, že se vám to daří. Nicméně.
1) potřeba anonymity není všeobecně platná, nedá se zobecňovat a vzhledem k článku je irelevantní. Ivoninu dceru žijící někde, kde nevíme, neochrání před nečekanou informací o vlastním otci skutečnost, že mambule, či Elynor, nebo farah.farah si své soukromí chrání. Navíc je tázkou, jak by ony samy utajili před sousedy rozvod a nový sňatek a dítě a rozpad rodiny jejich kolegy a to všechno.
2) Každý to cítí jinak. Proto vás prosím, když už něco takového píšete, nepište to tak, jako by vás umění žít v bublině anonymity nějak povyšovalo nad ostatní. Vám to zřejmě vyhovuje, mně vyhovuje žít mezi lidmi, kteří o mně všechno ví a rozhodně to není tím, že bych neuměla něco tajit, nebo si neuměla chránit soukromí. Anonymita života ve městě mi možná vadila mnohem víc, než všechen jeho hluk a zmatek.
3) Obecně je člověk tvor společenský, odedávna žil ve velkých společenstvích a jeho základní potřebou je nebýt sám a družit se. Že to už mnohdy neumí do té míry, že když se mu taková družba podaří na půdě vašich paneláků, dojde nakonec i k výměně manželů a manželek je jiná věc. Já tohle nezažila a soudružnost v baráku i v ulici, v práci i na chalupě, společné dovolené na podnikových chatách jsem taky zažila.
4) Jsem pejskař a pejskaři se sdružují, stejně jako mnoho jiných skupin zájmových, sportovních a podobně. Určitě ne k tomu, aby si tam všichni hlídali svá soukromí a nikdo o nikom nic nevěděl.
5) Například Elynor si sice soukromí hlídá, nicméně navštěvuje ony springer párty a předpokládám, že tam nesedí v burce. Možná tím, že odhaluje víc, než kdokoliv z nás, byť z jiného soudku, si tu potřebu být součástí nějakého společenství kompenzuje.
6) A konečně - chodíte všechny zde, čtete a reagujete na články, které se vám nelíbí, kritizujete jejich obsah, formu mnohdy i pravopis a v reakcích o sobě prozrazujete nemálo ze svých životů. Není to taky potřebou někam patřit, někam, kde nejste cizincem, kde o vás ostatní ví?

helza 11. 12. 2018 | 09:07

@Anonymizovaný: V článku Ivona píše, že dcera považuje za svého biologického otce jejího druhého, tedy současného manžela. Pokud to dcera náhodou ví, pak Ivona a její současný muž neví, že to ví. V tom je problém.

Anonymizovaný 11. 12. 2018 | 08:39

@Anonymizovaný: ...jestli biologický otec o ničem nevěděl, jako otec je zapsán první manžel paní...holka pravděpodobně ví, že její otec není druhý manžel maminky...nic se nedozví, je to pouze o svědomí maminky...

Elynor 11. 12. 2018 | 00:37

@Anonymizovaný: Přesně - 90.léta, nový panelák, a mladé rodiny s dětmi, věkově srovnatelné. Snažila jsem se kvůli mému společenskému manželovi, ale i tak jsem si prosadila, že my jsme sice měli klíče od tří sousedů, ale klíče od našeho bytu neměl nikdo. Pohlídala jsem něčí dítě, když to muselo být, ale svoje syny jsem nikomu cizímu nesvěřovala. Společných akcí jsem se s chotěm účastnila, ale když přišla návštěva k nám, dostali kafe a bavili se obvykle s manželem, a já si šla po svém (a taky byly výhrady, že jsem nějaká divná). Mně to prostě vadí a neumím žít tak otevřeně, aby mi fakt každý viděl do talíře a všechno o mně a bližních věděl. Ani vlastním rodičům nevyprávím řadu věcí ze svého soukromí. Nerada nakupuju na internetu, protože tam musím vyplňovat registrace s osobními údaji. Bohužel dneska se tomu člověk nevyhne a už vůbec ne, když si založí firmu. Octne se hned v několika rejstřících úředních, a jeho jméno může býti vláčeno na veřejnosti po libosti. Proto nechápu lidi, kteří si ještě dobrovolně založí někde profil, a tam na sebe prozradí všecko. Podle mého pokusit se uchránit maximum soukromí je to nejlepší, co může člověk pro sebe udělat. Představa, že žiju někde, kde vědí všichni všechno a jsem "jejich", jak píše Helza, to je noční můra.

Anonymizovaný 10. 12. 2018 | 17:19

@Elynor: Tohle jsem zažila taky. V roce 92 jsme se s malým synem stěhovali do úplně nového paneláku, všichni hrozně nadšení, že mají krásné bydlení - ty poslední postavené paneláky už totiž byly poměrně kvalitní a navíc jsme bydleli na moc hezkém místě, kolem lesy, přehrada a tak. Samé mladé rodiny, vypukla tam velká družba, mejdany, táboráky a k tomu postupně i mimomanželské vztahy, rozvody a výměny manželů a manželek. Všelijakých hromadných akcí jsem se nikdy neúčastnila, byla jsem "ta nafrněná, co si u pískoviště furt jenom čte knížky a s nikým se nebaví". Až se tam lidi začali hádat a chlapi si dávat po hubě, tak jsem byla ráda za svoji i manželovu rezervovanost. Teď bydlíme už 12 let v malém domě, 10 bytů, a znám jen sousedy pod námi a nad námi, a ty z druhého bytu na patře. Zbytek od vidění nedokážu přiřadit ke jménům na zvoních, a je tady báječný klid

Anonymizovaný 10. 12. 2018 | 17:06

Dcera paní Ivony dostane v 15 letech, až si půjde pro občanku, do ruky svůj rodný list. A pokud tam není zapsán ten, koho považuje dosud za otce, tak zjistí, že je jejím otcem někdo jiný. Dokonce je dost pravděpodobné, že ani pán zapsaný v jejím rodném listě není její pravý otec a nechtěla bych být v kůži paní Ivony, která jí bude vysvětlovat, kdo je ve skutečnosti její pravý otec
Zkrátka když už se stane malér tohoto kalibru,myslím si, že by se mělo dát do pořádku vše, co ještě jde.

Elynor 10. 12. 2018 | 16:42

@farah.farah: tak to právě řeším taky. Slušně pozdravím osoby v domě se vyskytující a konec. Z minulosti ty zkušenosti mám, že se obyvatelstvo 7patrového paneláku tvářilo, jako že jsme jedna velká rodina, partaje se vzájemně navštěvovaly, slavily společně narozeniny a Silvestra. Lidi si mezi sebou zalévali kytky, hlídali děti, psy i jinou zvěř, v případě nouze pomohli něco opravit, půjčili vejce, sůl i mouku, ve sklepě byla společná posilovna pro chlapy a klubovna pro ženské, po paneláku byly natažené kabely a sdíleli jsme interní panelákovou počítačovou síť, přes kterou děti pařily hry a dospělí se vykecávali. Za výtahem jsme měli s manželem fotokomoru, a tam si vyvolával fotky každej, kdo projevil zájem. No a tak to krásně všechno fungovalo docela dost pátků, až to jednoho dne přerostlo i ve sdílení manželek. Načež vypuklo pár afér, několik velmi pěkných scének typu vyhazování osobních věcí nezdárného manžela z balkonu, nebo rvačka, při které byl podvedený manžel napíchnut milencem na střepy skla ve výplni dveří, kterou při fyzické výměně názorů rozbili, vláčení manželky za dlouhé vlasy po chodbě... A tak nějak se dospělo k tomu, že pospolitost je někdy fajn, ale musí to mít své meze. Už bych se do podobných sociálních experimentů nepouštěla. Taky už jsem starší a zkušenější, tohle spadá do doby před 20 lety, dnes bych to asi ani neuměla, a cením si soukromí velmi vysoko.

farah.farah 10. 12. 2018 | 16:17

@Elynor: Čoveče nemám z paneláu zkušenost že by tam bydleli zvědavci........v paneláku jsem vyrostla od děctví a Znala jsem jména tak max sousedů pod námi nad námi a na našem patře a zbytek. Pak jsem bydlela už jako dospělá ve svém bytě v jiném místě v Praze a tam jsem neznala ani sousedy na patře, maximálně jsme se pozdravili, když jsme se náhodou potkali u výtahu ale téměř nikdy jsme se o ničem nebavili a nikdy jsem u žádného souseda nebyla na návštěvě a nebo oni u mne.

farah.farah 10. 12. 2018 | 16:13

@helza: Obecně s tebou souhlasím že je dobré říkat pravdu ale je třeba chápat to proč lidi lžou. lidi lžou nebo neříkají pravdu jen ze dvou důvodů...........buď z obavy že kdyby řekli pravdu nedostanou to, co chtějí získat a nebo se chtějí vyhnout tomu co pravděpodobně nastane pokud pravdu řeknou........tzn ano bylo by jistě etické říci pravdu manželovi že čeká dítě s jiným, ale je zjevné že se bála, že by ji pak opustitl a aby se tomuto vyhla holt lhala......dtto nyní pravděpodobně zvažuje emoční reakci dcery a vyhonocuje ji jako horší zlo.............což nijak neomlouvám jen konstatuju příčiny lhaní či zatakování pravdy. Jinak co se týká toho provalení se od spolužíků.....pokud by to věděli už by jí to myslím dívno řekli, v tomto směru se prokecne malé dítě téměř ihned neudrží tajemství, tak že pokud to nidko do věku 12 let neprokouřil, tak to pravděpodobně v jejím okolí nikdo neví........což samozřejmě nevylučuje jakoukoliv blbou náhodu včetně možnosti že se náhle ozve jeden z otců, který bude chtít po letech třeba navázat vztah a pod.....prostě stát se může cokoliv..... Jinak co se týká vesnice ani tam to nemusí být drbárna.........já jsem původem Pražák odstěhovaná před 3 rokama na vesnici.........do hospody nechodím a fakt nejsem typ co by si pokecal na návsi se sousedama,a na místní akce mne moc neužije, tak že znám "přes plot" přímé sousedy ale stylem že za ty 3 roky jsme spolu mluvili asi tak 2x a jen o konkrétních věcech..jako že jim ke mně lezou jejich slepice nebo že si ke mně na zahradu jiný soused v ožralosti hodil klíče (vlastně asi všechny diskuse se sousedy byly spíše o mém pozemku když to vezmu kolem a kolem)...........nevím o nich zhola nic s kým kdo spí s kým má kdo děti a pod já jim o sobě taky nic osobního nevykládám, tak že maximálně pokud nějaký soused denodenně šmíruje, tak ví, kdo kdy ke mně jezdí a kdy jsem doma a to je asi tak všechno......a upřímně je mi úplně jedno co si o mne na vesnici říkají Tak že já na vesnici žiju stylem jako jsem žila v Praze.......jestli je to dobře nebo ne nevím prostě to tak je.............možná kdybych měla chlapa co chodí do hospody bylo by to jiné ale já nějak ani vlastně nevím jak se se sousedama seznamovat.:) Na takovéto zvonění u dveří a dobrý den jsem tu nová je už pozdě.

farah.farah 10. 12. 2018 | 15:59

Souhlasím s Elinor s tím co píše na začátku že tady paní pokazila co mohla už od první chvíle.......Úlet ano stane se, ale rozumný člověk použije ochranu zvláště pokud se s manželem snaží o dítě a tudíž nebere antikoncepci navíéc v dnešní době a možnosti pohlavních chorob není nechráněný styk bezpečná ani když prášky bere...........nevzala si kondom bo ho neměli a bo alkohol a pod..OK i to se stane jsme jen lidi, ale proč pak pboboha nejít do lékárny a nevzít si prášek "po"??? To mi už hlava nebere. Byla snad nějak hluboce veřící že neuznává žádnou formu antikoncepce? Po se týká miniinterupce - tady chápu že mohla mít problém né každá ženská to dokáže když už ví že je těhotná, ale řešit to stylem kukačka je prostě ryziko a co si budem říkat vůči tomu chlapovi je to extrémně nefér........v tomhle to my ženský máme jiný, nemůže se stát že by nám manžel podstrčil svého levobočka a dokázal nám namluvit že je to naše dítě (vyjma nějakého zcela birazního případu kdy by se děti manželky a milenky narodily ve stejnou dobu a to vlastní zemřelo aniž by to manželka věděla...a naopak milenka zemřela u porodu tak že chlapovi nezbylo nic jiného než se o něj postarat.) Domácí test DNA před 10 roky.........no dobře taj jako že jo........každopádně si říkám, jaká vztah k tomu dítěti měl.........malá nemohla za to, že to máma zvojtila a dle všeho si on k ní moc vztah nevybudoval, když po zjištění že není jeho zcela přerušil styky i s tou malou. Z článku mi není jasné jestli přestal být otcem i legálně.tedy jestli soudn dosáhl toho že není uváděn jako její otec? Musím předpokládat, že ano protože jinak je legálně pořád její otec a měl by platit alimenty.......což předpokládám nechtěl, když s malou už nechtěl mít nic do činění. Jinak co se týká nového náhradního tatínka který ji vzal za svou... tady až tak přísná nejsem, chápu že malá mu brzo začla říkat táto a vzhldem k tomu že ani jeden z předchozích otců (denetický a ten papírový) o ni nejevil žádný zájem a dcera tak s nimi nepřišla vůbec do styku tak asi úpln nebyla příležitost při které jí to mohli říct až najednou uběhla příliš dlouhá doba - holka je v pubertě to je fakt nejblbější doba, kdy ji to říct, v tu dobu mají kolikrát i děti z normálních rodin obří krizi identity a tohle jí může semlet..........ono není moc prča zjistit že ten co byl oficielně váš táta dva roky vás bez problému hodil přes paluibu když zjistit že nejste jeho a tomu co jeho jste jste zcela ukrtadená taky.....tohle může smést i dospělého poud je křehčí povahy natož puberťáka. Na druhou stranu holka klidně může být typ co to zvládne v pohodě......tak že to zda jí to říct nebo neříct bych asi volila podle toho jak ji znám, jestli si myslím že to nyní zvládne.

Elynor 10. 12. 2018 | 15:39

@helza: Soukromí si při troše snahy lze uchránit všude. Léta jsme měli chalupu na vsi, a i tam, kde byli lidi zvyklí vlézt v botách do cizího domu až do kuchyně a nenuceně nadzvedávat pokličky, aby okoukli, co vařím dobrého, jsem je naučila, že se mi do baráku nepoleze, když nebudou výslovně pozváni. Pak už jen nesměle klepali na okno Zhruba 15titisícové město, z kterého pocházím, bylo sice celkem anonymní, ale takový panelák, to je v podstatě vesnice na svislo. Taky tam mají lidi tendence zbytečně vyzvídat o sousedech, a taky se jim nemusí nic sdělovat, když se nechce. Totéž platilo o paneláku ve stotisícovém městě, kde jedno sídliště o 3 tisících obyvatelích bylo něco jako větší vesnice nebo malé město. Jo, lidi jsou dost často zvědaví, asi je to přirozenost lidská, jenže vždycky záleží na tom, kam až je pustíš a co jim sama prozradíš. A protože jsem si nikdy nepřála, aby mi cizí lidi strkali nos do osobních věcí, tak jsem se jim nesvěřovala, následkem toho o mně nevěděli všichni všechno. Na oplátku se zas oni nesvěřovali mně a občas mě i zdrbli. No, to je malá cena za ten svatej pokoj, kterej pak člověk má.

helza 10. 12. 2018 | 14:22

@Elynor: Mimochodem vím o čem mluvíš. Žili jsme leta v Olomouci - pro pražáka na venkově - ale i tam byl v poslední době každý v anonymitě, nikdo o nikom nic nevěděl, v baráku nevěděli kdo bydlí na stejném patře, natož aby se blíže znali. Teď bydlíme v Seničce a tady opravdu ví každý o všech všechno. (Je zde 360 obyvatel). A nemysli si, je to úlevné. Ať se ti cokoliv stane, nemusíš to nikomu říkat, před nikým skrývat, nikomu nic vysvětlovat. A nikdo se tě na nic neptá, neboť to stejně všichni ví. A můžeš provést cokoliv, patříš sem a tak tě i tak mají rádi - jsi zkrátka jejich.

helza 10. 12. 2018 | 14:14

@Elynor: Myslím si, že bydlíš ve velkém městě. V menším městě, natož v malém, či na vesnici, neujde pozornosti, že se někdo rozvádí a proč, že někdo pátrá po otcovství atd. (Někdo musel prvního muže Edity přivést k pochybám) V menším městě je tohle skandál a ví o něm každý.
Na menším městě se odpustí ledacos, ale když si někdo myslí, že má svýho tátu a on to táta není, děti se mu vysmějí.A ten někdo z mého příběhu - to už si opravdu nepamatuji. Možná sousedka, která věděla, že teta nemohla mít děti, možná sestřička z nemocnice, mohl to být kdokoliv. Teta bydlela na Ostravsku v malém městě, právě v takovém, kde všichni ví o všech všechno, takže zase tak velká náhoda to nebyla.

Elynor 10. 12. 2018 | 13:42

@helza: já ti nevím, ale asi žiju v jiném světě. Copak musí každej všechno vědět? Odkud by to měli vědět ti posmívající se spolužáci, že otec té dívky není její vlastní otec? Odkud věděl ten někdo z tvého příběhu, co přijel do toho cizího města, že ta slečna je adoptovaná? Jak jsi přišla na to, že "přeci všichni okolo pravdu znají" ? Já tomu nerozumím, ono to bylo vyvěšeno někde na rohu na plakátě? Normálně lidi tyhle informace neříkají na potkání kdekomu. Normálně se lidi snad ani moc nezajímají o soukromí druhých. Tedy aspoň já žiju v tom domnění. Mně bylo vždycky upřímně fuk, kdo má děti svoje a kdo adoptované, a nikdy by mě nenapadlo to zjišťovat a poté někde vykládat. Pokud už mi někdo sám od sebe sdělí, že mají doma nějaké jiné vztahy, než je běžné, tak to vezmu na vědomí a obratem to zapomenu, protože kdybych si měla pamatovat každou hloupost, mám hlavu jak pátrací balon. :/ Ostatně co je dneska běžné - děti z rozvedených manželství, děti single osob, děti míchané způsobem "moje děti + tvoje děti + naše děti", děti ze zkumavek, děti osvojené i adoptované, vždyť dneska už je pomalu exot spíš standardní potomek z normálního manželství. Proč by se měl kdo komu posmívat? Chytrý to neudělá a hloupému je každý důvod dobrý, a ani nemusí nic vědět o nevlastním otci. Pravda, uznávám, že jsem poleno, kterému v dětském věku nikdy nenapadlo ani uvažovat o tom, zda měla maminka touhu po děťátku a jak si to zařídila s kterým tatínkem. Možná jsou děti, které takové dotazy kladou. Pak by se jim asi mělo nějak rozumně odpovědět. Ale v článku se nepíše, že by dcera měla podobné otázky. Takže bych jí nemotala hlavu, a počkala, až bude dospělá. Ovšem teda ještě teď mám husí kůži z představy, že bych měla žít jako pod drobnohledem, protože "přeci okolo všichni pravdu znají".

Rambíša 10. 12. 2018 | 13:34

Možná by se měl ve škole (kdysi jsme měli předmět "péče o dítě" - myslím v 8.třídě...) vyučovat pro dívky předmět " jak si nepodělat život" ,a tam by se probírala témata přímo ze života,s příklady dobrými a špatnými,asi by to mnohým (možná i hochům) pomohlo se orientovat a nedělat vyložené blbosti - jako ta Ivona z článku. Jen tak na okraj zmíním,že jsme se kdysi od cca 2.třídy učili spořit si peníze a tak se nenásilně učili,co je to úrok a pod. Dnešním dlužníkům-analfabetům by se to moc hodilo,kdyby měli podobný "výcvik"!

Mata69 10. 12. 2018 | 12:50
farah.farah 10. 12. 2018 | 11:30
Mata69 10. 12. 2018 | 11:18

@helza: Já myslím, že paní problbla co mohla. Ta nejlepší doba, kdy to dceři říci asi taky už minula, protože přiměřeně věku to podat malé holce by bylo asi jednodušší a nejspíš by to nejlépe přijala. Přijde mi, že malé děti nad tím až tak nelaborují a přijmou to. Navíc když má nového milujícího otce (tedy aspoň to tak chápu z článku). Jasně, že by jí to měli říci...jenže to bude nejspíš pecka pro všechny. Holka v letech, kdy má co dělat sama se sebou, vymezuje se proti rodičům a najednou ještě ta informace, že ti rodiče nejsou to, v čem žila. Záleží jakou tu pubertu ta holka má, může to vzít rozumně, může se parádně zaseknout, současného otce odmítat, když není její (ty mi nebudeš říkat co můžu když nejsi můj táta) a mámě vyčítat, že jí celou dobu lhala o tom, kdo je její otec. Navíc vědomí, že ten skutečný otec o ní vlastně vůbec nestojí, jí taky nepřidá.
Já bych řekla, že je paní totální devastátor...nějak jí chybí rozum nebo co. Na jednu chybu nabaluje další a další. Že tím podělává život sama sobě, to jí tak asi i patří, je to důsledek jejích činů, ale ona ho fakt totálně potentočkovává i svým nejbližším.

helza 10. 12. 2018 | 10:10

@Elynor: "Ono někdy (velmi často) fakt není potřeba za každou cenu hlásat pravdu. V mezilidských vztazích to zhusta nadělá jen větší paseku." S tím naprosto souhlasím, ale v tomto případě jde přeci jenom o něco jiného.

helza 10. 12. 2018 | 10:08

@Mata69: Pravda je mnohdy bolestivá vždycky. Přesto čekat na vhodnou chvíli kdy s pravdou ven není dobré rozhodnutí. Pravda se musí říct hned, nebo nikdy. V tomto případě alespoň včas. Protože nikdy tady je ta nejhorší volba. Může dojít na zdravotní potíže dívky až po smrti rodičů, může se stát něco dívčině potomkům a podobně. Myslím, že kdyby holčičce nelhali, žádný problém by nenastal. Tak by to lhaní měli co nejdříve zastavit. V kolika letech si myslíš, že lze ještě dítěti říct: "říkáme ti to teprve až teď, protože doposud jsi byla malá a nerozuměla bys tomu"? Ve 13. letech se dívka cítí už dospělá a pocit, že v ní rodiče viděli dosud hloupé mimino by ji ublížila víc, než narovnání vztahu pravdou.

helza 10. 12. 2018 | 09:56

Pokud se vciťujete pouze do pocitů dívky ve věku 10 let, nebo více, pak se vám jeví mlčení jako dobrá volba. Ale realita není pouze vnitřní svět dívky, realita jsou i spolužáci, kamarádi, společnost, nemoci, úrazy a další. A nebylo by pro holčičku nic horšího, než zjistit pravdu surovým způsobem od spolužáků. Proto si myslím, že by se ji měla dozvědět co nejříve, už včera bylo skoro pozdě. Přeci rodiče ji mohou vše říct co nejsitlivěji, mohou mluvit o touze maminky mít děťátko, o tom, jak to s tehdejším manželem nešlo a tak pro ni maminka našla jiného tatínka, jak tento tatínek taky toužil po děťátku atd. Všechno, co se zatím v životě Ivony pokazilo, pokazilo se lží a zatloukáním. To má ve lži ještě pokračovat? Přece rodina biologického otce i první manžel Ivony pravdu znají, tak co by měla bořit? obě manželství už lež i pravda ruku v ruce zbořila. Vztah dcery a nevlastního táty rozbije jedině tím, že jim dcera neodpustí roky podvádění a to, že byla kvůli tomu spolužákům k smíchu. Dnešní desetileté děti nevěří na čápy a umí pochopit mnohem více, než myslíte. A pokud se Ivona neodstěhovala někam hodně daleko, pak přeci všichni okolo pravdu znají. A i kdyby se odstěhovala, není žádná jistota, že se pravda nějak neprovalí.Moje teta a strýc si adoptovali holčičku po marných pokusech mít vlastní. Teta si ji přinesla z porodnice ihned po porodu a aby se nikdo nic nedozvěděl, vzdali se bytu, dobrého zaměstnání a odstěhovali se na druhý konec republiky. A přesto se holčička o své adopci právě jako náctiletá čirou náhodou dozvěděla. Prostě někdo náhodou zajel do jejich města, náhodou ji s tetou potkal a všechno vyslepičil tím nehorším způsobem.

Elynor 10. 12. 2018 | 01:48

Mno, už jsem četla na internetech dost příběhů o tom, jak některé ženy samy netuší, s kým to dítě mají. I tady pár takových bylo. A taky s tím ty děti musí nějak žít. Kromě toho je dnes fůra dětí vzniklých z dárcovských buněk, ať už jde o vajíčka nebo spermie. Dárce jest anonymní. Takže ani tyto děti se pravdu nedozví. Na "rodinnou anamnézu" měla myslet ta matka, a použít nějakou ochranu, než i začne s kolegou, o kterém zjevně nic moc nevěděla. Ono někdy (velmi často) fakt není potřeba za každou cenu hlásat pravdu. V mezilidských vztazích to zhusta nadělá jen větší paseku. A motat s tím dítěti hlavu, ve věku nějakých -náct, když to není nutné... počkalo to doteďka, počká to klidně i dál.

Anonymizovaný 9. 12. 2018 | 23:58
Mata69 9. 12. 2018 | 21:50

@Anonymizovaný: Vůbec si netroufám odhadnout, kdy bude nejvhodnější doba říci dceři pravdu. Myslím si, že rozhodně ta nejméně vhodná je teď, kdy je dcera nejspíš v pubertě. Proto píšu, že si nemyslím, že by ji to měla matinka hned vyklopit. A už vůbec si neumím představit, jak dceři vykládá okolnosti jejího narození. Naopak si umím představit, jak taková informace s dcerou zamává v době puberty.

Syda1949 9. 12. 2018 | 20:28
Anonymizovaný 9. 12. 2018 | 14:28

@Mata69: Dítě by mělo vědět, kdo je jeho biologickým rodičem. Ne třeba jen z morálního hlediska, ale co zdraví, dědičnost??? Rozhodně by paní dceři měla říci pravdu. Citlivě, ale pravdu.

helza 9. 12. 2018 | 13:58

@Anonymizovaný: Na internetu je článek "Levný test z lékárny zjistí otcovství" a je psán před 10 lety, tedy v r. 2008. Týká se sice USA, ale: " V České republice je možné přes některé lékárny ( tedy i přes internet) bez potíží objednat test otcovství různých firem už zhruba sedm let. Jen se o tom poměrně málo ví, neboť dle odborníků jsou tyto testy na hranici etiky. .... ... české zákony nejsou tak tolerantní jako americké. ..., abyste mohli nakládat s biologickým materiálem druhé osoby, potřebujete její souhlas..... V Česku laboratoře na rozdíl od Ameriky nepřijímají veškeré biologické vzorky jako třeba vlasy, nehty, vzorky spermatu z prostěradla a podobně. Analyzují jen vzorky odebrané speciálním štětečkem ze slin.... Je to taková pojistka, jak zajistit, aby o tom ta druhá osoba skutečně věděla. Je jednoduché někomu sebrat vlas a pak zfalšovat jeho podpis na souhlasu, ale kartáčkem do úst se mu jen tak nevloupáte," Zdroj: https://ona.idnes.cz/levny-test-z-lekarny-zjis... ...

Elynor 9. 12. 2018 | 12:21

Každopádně je to varování - teď je ta doba vánočních večírků a různých podobných firemních aktivit, tak pozor na to. Aby to nemělo následky.

Elynor 9. 12. 2018 | 12:19

Jak je to "úředně", to se můžeme jenom dohadovat. V článku není informace tohoto druhu. Je řečeno, že manžel odešel. Není řečeno, jestli proběhl rozvod, nějaký soud o určení otcovství a kdo teda bude platit ty alimenty, není řečeno, že se paní znovu vdala, ani jestli její současný partner třeba to dítě neadoptoval. Pochybuju. Spíš to vypadá, že dítko má v rodném listě stále toho prvního manžela, který si nechal udělat ty testy a pak odešel. Paní zřejmě neřešila vůbec nic, neboť se jí zhroutil svět, vlastním přičiněním, od té bych neočekávala ani to, že ví, jak se její dítě vlastně jmenuje. Současný partner neměl důvod něco řešit, a biologický otec nejspíš taky ne, naopak od toho zjevně dal ruce pryč. Takže jestli se neangažoval ten první manžel, aby se bránil tomu, že mu bylo hozeno na krk otcovství, tak se asi nestalo nic.

Anonymizovaný 9. 12. 2018 | 11:51

Aha, možná mám delší vedení. Podle nadpisu se zdá, že dcera považuje za svého otce současného manžela matky, ne toho bývalého.
Pokud má v rodném listě bývalého manžela a ne kolegu z práce, tak je to dobrej hokej.
Proč vlastně paní malinké dceři označila nového přítele jako tatínka? Obvykle to bývá "strejda", "Pepa" atd. (s tím, že tatínek je někde jinde), dokud se dítě a nevlastní otec sami nedohodnou, že je to "táta".
Kdy říct dceři pravdu? Paní je takový zmatkař, že by asi bylo nejlepší nechat to na tom nevlastním otci, koneckonců se ho to také týká.

helza 9. 12. 2018 | 11:50

Já vím, že ne každá životní zkušenos se dá zobecnit. Já jsem přišla na to, že otec není můj otec v patnácti letech, když jsem potřebovala doklady pro občanku (rodný list). Nikdy jsem rodičům neřekla že to vím, nevím, jak by to přijali (tedy spíš vím a vím, že hodně špatně) a dnes už nežijí. Ale byl to v mém životě veliký zásah. Proto bych něco takového své dceři určitě včas a citlivě řekla. Na druhé straně konkrétní siuace vypadá v praksi mnohdy úplně jinak, záleží na mnoha okolnostech, takže nikomu bych v toto směru neradila.

Anonymizovaný 9. 12. 2018 | 11:42

No, zda před deseti lety bylo možné si objednat test otcovství přes internet si nejsem vůbec jistá. Ale to je jedno - mohl třeba udělat dceři stěr z ústní sliznice a někam vzorek odnést, to už tehdy šlo.
Příběh je ovšem zamotaný. Manželství se rozpadlo před deseti lety. To matka dceři 10 let vykládala, že jejím tátou je ten pán, za kterého byla vdaná? A proč? Vždyť se s tím nepravým otcem dcera beztak asi nestýká - ani není důvod. Je stále zapsaný jako otec v rodném listě nebo nechal své otcovství zrušit?
Tehdy musela být dcera ještě malinká. Když už se vše provalilo, měla se věc dotáhnout do důsledků a nechat do rodného listu zapsat pravého otce, z důvodů dědictví, alimentů (u toho úletu byli oba) apod. A holčičce říkat totéž, co se říká dětem, o které jejich otec nemá zájem. Když má hodného nevlastního tátu, kde je problém?
Dle mého názoru paní zvorala co se dalo a zřejmě tak činila dlouhodobě. Pokud dcera o bývalém manželovi nic neví resp. nemyslí si, že on je její táta, snad se dá vše ještě napravit (kromě úředních záznamů, tam je na to už asi pozdě).

Mata69 9. 12. 2018 | 11:27

Nechal si udělat test otcovství? Před deseti lety jen tak, bez vědomí matky dítěte?
Jinak paní to vyřešila nejhůře jak mohla. Nevidím důvod to dceři momentálně vykládat, nevím jestli kdy bude vhodný věk na to, říci ji to.

Elynor 9. 12. 2018 | 10:49

Tak. A tohle všechno nemuselo nastat, kdyby ta paní nosila v kabelce kondom pro všechny případy, nebo kdyby následující ráno po nechráněném sexu s milencem pelášila do lékárny pro "tabletku po", nebo kdyby po zjištění dvou čárek pelášila na gyndu a následně na miniinterupci, dokud byl čas. Sama si zvolila tu složitější cestu. Výsledek jsou zatím dvě manželství v kopru. Podle článku je dceři dnes cca 12 let. Není žádná akutní potřeba něco řešit, ledaže má paní nervy v kýblu a bojí se každého šustnutí. Dobře jí tak, přemýšlet o tom měla dřív. Teď by bylo vhodné počkat, až bude dcera dospělá a bude schopná pochopit souvislosti. Tedy nejméně 18 let, ale jestli je po mamince, tak ani 35 let nemusí být ten správný věk na sdělování fatálních informací. Osobně bych s něčím takovým nechodila na světlo vůbec, pokud bych vysloveně nemusela, například kdyby snad dcera potřebovala ledvinu a biologický otec by mohl být dárcem. Ale to je takový případ, že se to stává jen v románech.

Anonymizovaný 9. 12. 2018 | 10:04

@Anonymizovaný: Jenze problém je v tom, že to neví DCERA a ne chlap. On to ví a dozvěděl se to i její manžel. Máte v tom hokej, asi je třeba lépe číst. A to bude ten zástup milenek co .

Anonymizovaný 9. 12. 2018 | 07:27

Jestli mu to nebyla schopná říci do teď, tak ať mu to už neříká. Taky mám jedno tajemství. Mám dva syny, jednoho mám s manželkou a druhého mám s milenkou, která je už vdaná a má další svoje dvě děti a to ještě udržuji intimní kontakt ze sestrou mojí šéfovou v práci. Až to všechno jednou praskne, tak mně rovnou oběsí na návsi. Ale mně se to tak líbí a to manželka neví, že náš syn je asi gay, a natočil už tři gay porno. Taká normální rodina a od manželky brácha je v kriminále, za krádež a zabití. Taká normální rodinka.

Přečtěte si také

Horoskopy

Milujete zábavu a prahnete po nových vědomostech. Většinou to není vaše cesta, ale nyní to tak cítíte.…

Nejčtenější články

Doporučujeme