Přijít ke spisovatelce, kartářce Dagmar Kludské znamená přijít pro povzbuzení, radu i pro naději. Denodenně naslouchá zajímavým lidským příběhům. Dobře ví, co lidi trápí, snaží se jim vyjít vstříc, najít společnou cestu, ale jak sama Dagmar Kludská říká, nakonec si každý z nás musí pomoci sám.Také nadcházející volby budou podle kartářky rozčarováním, protože to, co lidi očekávají, nepřinesou.
V poslední době, jako bychom se zastavili, vyčkáváme, co se bude dít. Na co všichni čekáme?
Lidé jsou celkově nespokojení. S politickou situací, v zaměstnání a sami neví, kam patří. Polovina národa má velmi nízké platy, žijí na hranici chudoby a nemají žádnou pozitivní perspektivu. Mnozí se upnuli k loňskému magickému datu 21. 12. 2012, a když se nic zásadního viditelného nestalo, byli zklamáni.
Letos jsme v roce Hada, což je nedůvěra, faleš, hledání ideálů. Lidé si závidí, jsou celkově zmatení. Dennodenně od lidí, kteří mě navštíví, aby si přišli pro radu, světlo v tunelu, slyším, jak jim to doma neklape. Hádají se, rozvádí kvůli hloupostem, vzájemně si nepomáhají. Stále se honí, aby si ti, co na to mají, koupili to nejlepší, nejnovější.
Prioritou dnešního života jsou materiální hodnoty. Celkově jsou také vůči všemu a všem nedůvěřiví. Rychle touží po změnách. Spíše ženy chtějí změnit partnera, přestože se znají teprve krátce. Jsou ochotny uvěřit již po dvouměsíční známosti krásné pohádce, ve které jsou princové na bílých koních a velké city. Chtějí velkou lásku a opravdové hrdiny. Ti ale neexistují. Člověk by měl být spokojený s tím, co má. To, že měl opravdu hodně, si ale uvědomí, teprve když vztahy, přátelství či rodinu ztratí.
Co očekávají, že najdou ve vašich kartách?
Chytají se karet, protože předpokládají, že se z nich něco zásadního dozví. Hledají návod, nebo očekávají, že přijde nějaké kouzlo, které vše změní. Já je ale změnit nemůžu. Karty napoví, můžou najít směr, ale je již na každém jednotlivci, zda-li vezme osud do svých rukou, nebo si pohodlně počká, zda karty jeho osud vyřeší za něj. Tady musí začít a chtít každý spoléhat především sám na sebe.
Lidi nemají věci domyšlené. Také kriminalita je velká. Samozřejmě, že byla i v minulých dobách, ale ne tak častá a tak brutální. K demonstracím, násilí je donutila ekonomicko-politická situace, která je špatná na celém světě. I ti, kteří by chtěli pracovat, nemají naději a šanci sehnat práci, a tak ztrácejí naději a dostávají se psychicky i finančně do začarovaného kruhu, který může vyústit i v násilích nejen v rodinách.
Dříve ke mně chodili lidi dopoledne. Dnes ne, protože ti, kteří práci mají, se bojí odejít ze zaměstnání, mají strach, že by o ně přišli. Podle mého názoru, práce je dost. Dám vám příklad. Já bydlím kousek od gymnázia na Praze 4 a denně sbírám odpadky po študácích. Bohužel je ale není kam dát, takže je částečně chápu, když je odhodí na zem. Kdyby se zde umístily odpadkové koše, bylo by je kam házet a ti, co by je vynášeli, by už měli práci. Tím chci říci, že se nevytváří již žádná místa pro lidi. Firmy, které již na trhu jsou, chtějí i za malé zakázky velké peníze, což jsem teď zažila při poptávce na opravu našeho plotu.
Jak žijí dnešní mladí lidé, respektive co jim, podle vašich zkušeností, chybí?
Jsem z generace, která uznává rodinu. Dnešní mladí žijí na psí knížku, mají možnost si vyzkoušet, zdali se k sobě hodí, či ne. Ale nakonec se většinou nevezmou. Ženy ve středním věku jsou samy, bez dětí, bez partnera. Založení rodiny záměrně oddalují. Věnují se kariéře, vztahy, rodinu a dítě honí na poslední chvíli. Chlapi se zase nechtějí ženit, jsou rádi, že uživí sami sebe. Vše se posunulo. Často žijí tito mladší raději sami a potom je jejich život nenaplněný, protože nemají komu co předat, nemají radost z dětí, vnoučat a stáří bez blízkých je smutné.
Svět je obrácený naruby, snažím se ty, co mě požádají o radu, výkladem karet povzbudit. Když jim poradím, aby mysleli na to, že je čas na dítě, na vztah a oni poslechnou, mám radost, že moje rady ani já tady na tom světě nejsme úplně zbytečně.
Co podle vás přinesou nadcházející volby?
Nadcházející volby budou překvapením pro všechny. Vyhraje jedna strana, podle mě levicová. Výhra jedné strany bude velká, což je špatně, protože zde nebude vyváženost. Uvidíme, kdo s kým bude ochoten dále jednat a spolupracovat.
Stát vytváří miliardové ztráty, vše, co dělá, je nepromyšlené. Nikoho se neptají, neradí se, neberou si příklad z jiných zemí. Přitom by stačilo poopravit jen něco, to další „okopírovat“ a nestálo by to zdaleka tak velké peníze, jaké jsou zbytečně vynakládány tam, kde to není potřeba.
Se současným prezidentem Milošem Zemanem jsem stejně stará. Podle mého názoru to, co dělá, myslí dobře. A že dělá chyby? Nikdo nejsme dokonalý. Osobně bych ale byla raději, kdyby se prezidentem stal kníže Schwarzenberg. Podle mě se vracíme zpátky k totalitě a možná i ke znárodňování. U nás je demokracie mladá. V jiných zemích se buduje desítky, stovky let.
Co nás podle karet a horoskopu čeká v příštím roce?
Příští rok bude od konce ledna, začátku února ve znamení dřevěného Koně, a tak bude snad veselejší. Já jsem optimistka. Kůň je považován za příjemné, rozumné zvíře. Lidé přestanou chtít stále vše měnit, budou více cestovat, přestanou tolik lpět na materiálních hodnotách, budou flexibilnější například v dojíždění za prací, a to i do zahraničí.
Zdroj: viposobnosti.eu
