Nával lítosti je tak velký, že slzy nezadržitelně stoupají do očí. Zlobíte se, až se vám chce křičet nahlas. Máte takový vztek, že byste nejraději druhého zmlátili do kulaté krabičky. Takhle s vámi cvičí emoce? Jak si s nimi poradit, aby vás nezničily?
Jistě jste už slyšeli, že by se emoce neměly potlačovat. Dát jim průchod, uvolnit je není jen okamžitě úlevné, ale hlavně je to zdravé. Potlačení emocí může mít totiž nepříjemné následky. Jak tedy s emocemi pracovat? Abyste si jasně uvědomovali, co cítíte, své city neschovávali pod peřinu, ani ale jimi neničili okolí? Tady je návod, jak poznat sami sebe.
Pokračování 2 / 8
Naslouchejte sami sobě
Začněte tím, že budete „poslouchat“ sami sebe. Podvědomí často upozorňuje na to, že něco není v pořádku, my ho ale máme tendenci umlčovat. Když začnete vnímat, co se vám podvědomí snaží říct, možná nejprve nebudete nadšení z toho, co se o sobě dozvíte, ale vydržte. Pochopíte, jaké máte slabosti, zjistíte více o potlačených emocích, vztazích a věcech či lidech, které máte rádi. A jak na to?
Pokračování 3 / 8
Pište
Zapisujte si, co cítíte. Kdy jste se rozčílili a proč. Kdy vám bylo smutno, kdy a čeho jste se báli, co vás potěšilo, co rozesmálo. A nevynechejte ani maličkosti, například jestli vás rozplakala reklama na kočičí žrádlo, protože v ní bylo roztomilé koťátko, nebo jste se málem vztekli, když vás někdo předběhl ve frontě na pokladnu. Až to uvidíte černé na bílém, dojdou vám souvislosti, o kterých jste zatím neměli ponětí.
Pokračování 4 / 8
Vytvořte si seznam
Vytvořte si pak seznam bolestí, které se vám opakovaně vracejí. Neměly by chybět ty, které vás sužují odmalička. Třeba, že okolí se nezajímá o vaše problémy a pocity. Nebo že se cítíte neuznaní. Že vás nikdo nikdy za nic nepochválí. Že jste osamělí, stydíte se poprosit o pomoc, neumíte říct ne. Když o svých slabostech víte, lépe se vám s nimi bude zápasit.
Pokračování 5 / 8
Uvolněte se
Pokud vás přepadnou emoce, zapojte tělo. Běžte někam do ústraní a zakřičte si z plných plic. Uběhněte pár kilometrů. Vydrhněte podlahu. Jeďte na kole. Běžte na dlouhou a pořádnou procházku. Fyzická aktivita uvolňuje podobné hormony, jako když jste zamilovaní. A křik je okamžitou úlevou. Určitě je lepší si někde v klidu pořádně zaječet než dát ránu tomu, kdo ve vás negativní emoce probudil. A také nezapomeňte zhluboka dýchat.
Pokračování 6 / 8
Meditujte
S uvolněním negativních emocí vám taky pomůže meditace. Posaďte se, uvolněte se, zavřete oči, několikrát se zhluboka nadechněte a myslete na to, co vám vadí. Uvědomte si, jaké pocity to ve vás vyvolává, a zkuste se na problém dívat z různých úhlů pohledu, jako by se vaše potíže vznášely v prostoru a otáčely se kolem dokola. Po meditaci dost možná budete schopní se na všechno podívat jinýma očima.
Pokračování 7 / 8
Plačte
Když se rozpláčete, uvolníte se. Nezakazujte si slzy. Jak se říká, odplaví natlakované emoce. Nemluvíme o pláči účelovém nebo manipulativním, ale o tom, který zvedne stavidla všemu, v čem se uvnitř topíte. Nemějte strach, ani když pláč nebudete schopní zastavit klidně třeba i desítky minut. Tělo ví, co potřebuje, a mnohem víc si uškodíte, když se slzami budete bojovat.
Pokračování 8 / 8
Trocha vědy
Hlava má na tělo přímý vliv. Tělo při prožívání emocí uvolňuje různé hormony a chemické látky, jako jsou serotonin, dopamin a oxytocin, když cítíme štěstí. Kortizol a norepinefrin v těle začnou ve zvýšené míře kolovat, když jsme ve stresu.
"Dlouhodobé vytěsňování emocí vede na jedné straně k emoční a citové oploštělosti, k uzavřenosti, a tedy i ke ztrátě schopnosti vztahovat se – navíc se z duše vytrácí schopnost empatie (soucitu) k druhým lidem. Na straně druhé vede vytěsňování emocí k velké výbušnosti, prudké nekontrolovatelné reaktivitě a častým konfliktům s okolím. Nic z toho není východiskem. První z těchto poloh trpí velkou racionalizací, ta druhá zase úplnou ztrátou vědomé kontroly. Oběma chybí něco důležitého: uvědomění. Proto je z dlouhodobého hlediska potřeba s emocemi nakládat úplně jinak. Přijmout je," říká terapeut Pavel Špatenka.
